23 Cdo 925/2017
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 925/2017-143


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně JUDr. J. H. , identifikační číslo osoby 16925947 , proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1 Nové Město, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 40/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2015, č. j. 22 Co 366/2015-96, 22 Co 367/2015, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. 7 C 40/2014-85, zamítl návrh žalobkyně ze dne 9. 7. 2015 na přerušení řízení. Téhož dne okresní soud svým usnesením, č. j. 7 C 40/2014-86, nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobkyní podáním ze dne 9. 7. 2015, kterou se domáhala určení neplatnosti smlouvy o revolvingové půjčce č. 9200013438 a neplatnosti rozhodčí smlouvy.
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 16. 9. 2015, č. j. 22 Co 366/2015-96, 22 Co 367/2015, odmítl odvolání žalobkyně do usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 7. 2015, č. j. 7 C 40/2014-85 (první výrok) a stejně tak odmítl odvolání žalobkyně do usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 7. 2015, č. j. 7 C 40/2014-86 (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též dovolatelka ) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle § 237 téhož zákona přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým byla odmítnuta odvolání a proti kterému je tedy ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost. Na základě toho Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu