23 Cdo 91/2014
Datum rozhodnutí: 02.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



23 Cdo 91/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce M. F., místem podnikání v Jihlavě, Polní 3629/31, identifikační číslo osoby 61 73 33 85, zastoupeného Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Divadelní 1604/8, proti žalované HCS Centrum s.r.o. , se sídlem v Plané nad Lužnicí, Chýnovská 850, identifikační číslo osoby 26 03 12 21, zastoupené Mgr. Vladimírem Štolem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, o zaplacení částky 172.645,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1246/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2012, č. j. 2 Cmo 5/2012-100, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.067,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. září 2011, č. j 13 Cm 1246/2010-77, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 172.645,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze, rozsudkem shora citovaným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně. Mezi účastníky byla uzavřena mandátní smlouva podle § 566 a násl. obchodního zákoníku. Předmětem mandátní smlouvy bylo mimosoudní vymožení pohledávky, na kterou mandantovi v termínu splatnosti neuhradil jeho dlužník, k čemuž mandant udělil mandatáři plnou moc ke všem úkonům, které bude mandatář pro mandanta vykonávat za účelem splnění smlouvy. V mandátní smlouvě byla sjednána odměna ve výši 12 % z hodnoty skutečně zaplacených dluhů a dále úrok z prodlení ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení. Podle odvolacího soudu žalobce v souladu se smlouvou důvodně uplatňoval žalobní nárok na odměnu z mandátní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil nárok žalobce z tvrzené mandátní smlouvy. Podle obsahu dovolání dovolatelka poukazuje na mandátní smlouvu ze dne 2. března 2009 s tím, že na straně mandatářů smlouvu uzavřely dvě osoby - nejen žalobce, ale i R. D. Podle dovolatelky z mandátní smlouvy nevyplývá, že by mandatáři byli oprávněni k plnění společně a nerozdílně. Podle § 512 odst. 1 občanského zákoníku tak má žalobce podle dovolatele nárok jen na jednu polovinu uplatněného nároku.
K dovolání žalované se vyjádřil žalobce tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, poukazuje na to, že uvedenou argumentaci žalovaná nevznesla v průběhu předchozího řízení. Z dohody mandatářů vyplývalo, že je na nich, jakým způsobem se dohodnou, kdo bude pohledávku uplatňovat a vymáhat. Nárok mandatářů byl dán společně a nerozdílně. Tvrzení žalované by byla relevantní v případě, jestliže by byly uzavřeny dvě samostatné mandátní smlouvy na vymožení předmětné pohledávky, eventuelně jestliže jedna mandátní smlouvy výslovně upravovala nárok každého mandatáře na jednu polovinu nebo jiný nárok nárokované odměny.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na článek 2 bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád věc projednal a rozhodl podle občanského soudného řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V posuzovaném případě může být přípustnost dovolání dána pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatelka rovněž odkazuje, a podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) - podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není) - a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka v dovolání uplatňuje toliko nové skutečnosti, které odvozuje z obsahu mandátní smlouvy. V dovolání nově namítá s odkazem na obsah mandátní smlouvy, že ji uzavřely na straně mandatáře dvě osoby a z obsahu mandátní smlouvy přitom nevyplývá, že by bylo dáno i jejich právo na zaplacení odměny jako společné a nerozdílné. K těmto novým skutečnostem však dovolací soud přihlédnout nemohl (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. tak, že dovolání žalované pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k odmítnutí dovolání má žalobce právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 9.704,20 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 této vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň s přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 10.067,20 Kč.
Odměna advokáta byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů; ačkoli ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. předpokládá zásadně určení odměny advokáta podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem, byla vyhláška č. 484/2000 Sb., k tomuto účelu vydaná, nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (7. 5. 2013), a jiný předpis k dispozici není.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jím tímto rozhodnutí, je žalobce oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 2. září 2014

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu