23 Cdo 890/2017
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 890/2017
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně GE Power s.r.o. , se sídlem v Brně, Olomoucká 3419/7, PSČ 618 00, IČO 47916044, zastoupené JUDr. Věrou Štichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Erbenova 370/3, PSČ 602 00, proti žalované KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., se sídlem v Brně, Křižíkova 2989/68a, PSČ 612 00, IČO 46347267, zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, PSČ 615 00, o zaplacení částky 8 394 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 92/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2016, č. j. 27 Co 479/2015-82, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. října 2015, č. j. 48 C 92/2014-73, rozhodl, že řízení se přerušuje do pravomocného ukončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 6 Cm 78/2013.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. srpna 2016, č. j. 27 Co 479/2015-82, usnesení soudu změnil tak, že řízení se nepřerušuje.
Odvolací soud se zabýval posouzením toho, zda jsou splněny předpoklady pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu účinného k datu rozhodnutí soudu prvního stupně (dále jen o. s. ř. ).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že z ustanovení § 237 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Jak již Nejvyšší soud dříve judikoval (usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak než jak vyplývá z dosavadní judikatury , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 29 NSČR 46/2014, a další).
Tomuto požadavku dovolatelka v nyní posuzovaném dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála, přičemž tuto vadu dovolání nelze odstranit ani posouzením dovolání podle obsahu podání, neboť kromě toho, že dovolatelka neuvedla, od kterého svého řešení právní otázky se má dovolací soud odchýlit, není z dovolání ani zřejmé, o jakou otázku má jít.
To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2017 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu