23 Cdo 866/2009
Datum rozhodnutí: 23.10.2009
Dotčené předpisy:





23 Cdo 866/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně P. t., s. r. o., zastoupené Mgr. P. F., advokátem, proti žalované N. v., s. r. o., zastoupené JUDr. J. T., advokátem, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn.. 55 Cm 93/2006, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2008 č. j. 3 Cmo 424/2007 190, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobou se žalobkyně domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži, v níž požadovala, aby žalované byly uloženy následující povinnosti:


- zdržet se výroby, prodeje a zprostředkování prodeje výrobků s označením N. v. B. n. ,


- odstranit závadný stav spočívající v prodeji výrobků s označením N. v. B. n. jejich stažením z trhu na celém území ČR,


- poskytnout žalobkyni zadostiučinění ve formě písemné omluvy ve znění: Omlouváme se obchodní společnosti P. t. s.r.o., za úmyslné nekalosoutěžní jednání s cílem parazitovat na zavedeném označení výrobků B. n. a za umisťování originálních nudlí výrobce P. t. s.r.o. do vlastních zaměnitelných obalů N. v. B. n. a distribuci takto přebalených výrobků na trhu v ČR. ,


- zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 500.000,- Kč.


Podle žalobního tvrzení tím, že žalovaná (kupující) v rozporu se smluvním ujednáním s žalobkyní (prodávající), která jí dodávala dle jejích objednávek na základě rámcové kupní smlouvy těstoviny B. n. a dále na základě dodatku č. 1 k této smlouvě i výrobky s označením N. v. B. n. v gramáži 330 g, uváděla na trh také výrobky N. v. B. n. v gramáži 550 g, přestože tyto výrobky v gramáži 550 g žalobkyně pro žalovanou nikdy nevyráběla, dopustila se žalovaná nekalosoutěžního jednání podle obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), konkrétně podle § 44 odst. 1 - generální klauzule, § 46 - klamavé označení zboží a služeb, § 47 - vyvolání nebezpečí záměny a § 48 - parazitování na pověsti.


Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 4. září 2007 č. j. 55 Cm 93/2006-158 z a m í t l žalobu v celém rozsahu (výrok I., II., III., IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).


K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. září 2008 č. j. 3 Cmo 424/2007-190 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výrocích I. až IV. p o t v r d i l , ve výroku V. (náhrada nákladů řízení) z m ě n i l , a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil.


Předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobkyní uplatněném nároku na zdržení se nekalosoutěžního jednání žalované, nároku na odstranění závadného stavu, nároku na přiměřené zadostiučinění formou písemné omluvy ve znění dle žaloby a také formou peněžitou. Uvedené nároky žalobkyně tvrdila jako nároky podle § 53 obch. zák. z jednání nekalé soutěže žalované.


Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že současný soutěžní vztah mezi účastníky, resp. tvrzené porušování zásad řádné soutěže, nemá původ v protiprávním jednání žalované, ale v dřívějším smluvním vztahu žalované s žalobkyní, na jehož základě jak žalobkyně tak žalovaná dodávaly na trh výrobky obsahující označení B. n. , přičemž žalovaná tak činila se souhlasem žalobkyně. Vytýkané jednání žalované podle závěru odvolacího soudu nenaplňuje znaky jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. a nejedná se tedy ani o žádný ze speciálních případů nekalé soutěže podle § 45 a násl. obch. zák. Tvrzené protiprávní jednání žalované nesplňuje kumulativně tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže, konkrétně nesplňuje podmínku rozporu jednání žalované s dobrými mravy soutěže a dále podmínku způsobilosti přivodit újmu žalobkyni.


Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Zásadní právní význam spatřuje žalobkyně v řešení právní otázky, zda distributor výrobku (zde žalovaná) má právo bez souhlasu výrobce (zde žalobkyně) výrobku vyrobit z toho výrobku jiný výrobek a tento distribuovat na trh, dále v řešení otázky, zda distributor výrobku po ukončení smlouvy s výrobcem výrobku, na jejímž základě prováděl distribuci výrobků výrobce, je sám oprávněn vyrábět a distribuovat výrobky identické či podobné výrobkům výrobce a navíc s označením podobným označení výrobku výrobce a navíc ve shodných obalech jako jsou výrobky žalobkyně, anebo zda se distributor tímto jednáním nedopouští nekalé soutěže.


Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neboť soud pouze odkázal na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a omezil své úvahy o důvodech svého rozhodnutí do pouhých několika vět. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nijak nezdůvodňuje, proč a jak došel k překvapivému závěru, že jednání žalované je porušením smluvních podmínek, nikoliv porušením hospodářské soutěže; odvolací soud nezdůvodnil, který z atributů generální klauzule nekalé soutěže u jednání žalované nebyl naplněn. Dále dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v rámci druhé kauzy (žalovaná užívá označení a obal výrobků, které jsou příznačné pro žalobkyni, a to i po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi nimi) jsou důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně velmi vágní a mlhavé a odvolací soud nedává žalobkyni možnost se s jeho závěry řádně vypořádat.


Dovolatelka rozděluje věc na dvě kauzy, přičemž za první kauzu, v níž se žalobkyně domáhá u soudu ochrany, považuje jednání žalované, kdy žalovaná z výrobků žalobkyně vytváří nové výrobky (výrobek N. v. B. n. v gramáži 550 g) bez souhlasu či dokonce vědomí žalobkyně a tyto nové výrobky žalovaná prodává v obalech identických s obaly originálních výrobků žalobkyně; nebezpečnost jednání žalované je podle dovolatelky zvýšena tím, že žalovaný si následně tento výrobek nechal vyrábět u jiných výrobců než u žalobkyně a tím postupně začal žalobkyni vytlačovat z trhu těstovinových výrobků. Dovolatelka považuje za nesprávný právní názor soudu, že získání pozice na trhu přebalením výrobků výrobce těchto výrobků je jednáním právně dovoleným. Podle názoru dovolatelky jednání žalované je jednáním nekalosoutěžním, které naplňuje všechny tři základní podmínky generální klauzule. Proto považuje extenzivní výklad soudu za výklad, který není v souladu s účelem a smyslem obchodního zákoníku a celého právního řádu.


Dovolatelka se pozastavuje dále nad právním závěrem odvolacího soudu, že předmětné jednání žalované bylo porušením smluvních podmínek, avšak nikoliv porušením hospodářské soutěže, k němuž odvolací soud došel, aniž splnil povinnost poučit žalobkyni o tomto svém právním závěru podle § 118a odst. 2 o. s. ř. (zásada předvídatelnosti rozhodnutí soudu). Pokud by soud splnil poučovací povinnost a seznámil žalobkyni s tímto svým právním názorem, žalobkyně by upravila své žalobní nároky, např. by nepožadovala přiměřené zadostiučinění v penězích, ale náhradu škodu. Dovolatelka namítá porušení povinnosti odvolacího soudu stanovené § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť dle jejího názoru jeho rozhodnutí bylo naprosto nepředvídatelné. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudu, že pokud se jedná o porušení smlouvy, nemůže jít o nekalosoutěžní jednání, a tvrdí, že i mezi stranami smlouvy může dojít k nekalosoutěžnímu jednání.


V druhé kauze, v níž se žalobkyně domáhá ochrany, dovolatelka pouze částečně souhlasí se závěry soudů, že uzavřením rámcové kupní smlouvy souhlasila žalobkyně s prodejem výrobků označených tak, že název výrobku nesl označení jak obchodní firmy žalované, tak označení výrobku B. n. , a že si žalobkyně musela být vědoma toho, že do běžné obchodní sítě jsou distribuovány výrobky pod názvem N. v. B. n. , a to ve shodných obalech jako výrobky žalobce, tj. jen pokud se jedná o dobu, kdy byla platná a účinná rámcová kupní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou. Dovolatelka zdůrazňuje, že napadá jednání žalované po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalovaná dále prodává výrobky s označením N. v. B. n. a ve shodných obalech jako jsou výrobky žalobkyně. Takové jednání žalované dovolatelka označuje za nekalosoutěžní a nezákonné. Dovolatelka dále tvrdí, že z korespondence mezi účastníky vyplývá, že žalovaná si byla vědoma příznačnosti označení a obalů výrobků žalobkyně a toho, že přebalováním výrobků porušila zákon a práva žalobkyně; soudy tyto skutečnosti však nevzaly v úvahu, což se projevilo i v následném rozhodnutí v dané věci.


Dovolatelka své dovolání uzavírá, že právní názor obou soudů, že jednáním žalované nedošlo k porušení zákonů ČR, je naprosto nesprávný a je zcela v rozporu s úpravou nekalé soutěže a ochrany soutěžitele. Podle tvrzení dovolatelky žalovaná svým jednáním jednoznačně naplnila generální klauzuli nekalé soutěže i některé skutkové podstaty nekalé soutěže.


Dovolatelka se obrací na dovolací soud s požadavkem, aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení.


Žalovaná vyjádření k dovolání nepodala.


Dovolání v této věci není přípustné.


Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).


Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.


Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.


V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání žalované nelze považovat za nekalosoutěžní ani podle generální klauzule ani podle zvláštních skutkových podstat a proto že nelze přiznat žalobkyni žádný z uplatňovaných nároků (nárok zdržovací a odstraňovací a na přiměřené zadostiučinění ve formě písemné omluvy a ve formě peněžité).


Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, zjistil, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném případě jednání žalované nesplňuje kumulativně tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže a nelze je proto kvalifikovat jako jednání nekalé soutěže. Z toho důvodu nelze přiznat žalobkyni ani jeden z uplatněných nároků.


Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně správně uzavřel, že v posuzované věci se jednalo primárně o vztah závazkový mezi žalobkyní a žalovanou na základě uzavřené rámcové kupní smlouvy, aniž by byla mezi stranami dohodnuta jakákoliv exkluzivita na výrobu výrobku žalované N. v. B. n. . Ve smluvním vztahu, kdy žalovaná plnila své povinnosti řádně podle smlouvy (vyráběla, prodávala a zprostředkovávala prodej výrobků s označením N. v. B. n. ) a druhá strana (žalobkyně) jí k tomu poskytovala své výrobky (nudle, resp. nudle známé pod označením B. n. ), nelze uvažovat o jednání nekalé soutěže. Pokud žalovaná po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi ní a žalobkyní dále prodávala výrobky s označením N. v. B. n. , přičemž výrobcem nudlí již nebyla žalobkyně, ale jiný subjekt, oba soudy shodně správně odůvodnily, že pouze tímto jednáním - bez dalšího - nemohla žalovaná splňovat podmínky nekalé soutěže, konkrétně nemohlo jít o rozpor s dobrými mravy soutěže (v hospodářské soutěži se žalovaná ocitla v rámci výroby, prodeje a zprostředkování prodeje výrobků s typickým pro ni označením N. v. B. n. , přičemž součástí označení uvedených výrobků žalované je i její obchodní firma N. v. ), ani o způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (žalovaná při prodeji či zprostředkování prodeje výrobky pravdivě označovala dále pro ni typickým označením N. v. B. n. , nikoliv jiným zaměnitelným označením, např. typickým pro jiného výrobce či distributora, který by tím mohl být dotčen na svých právech, ani se tímto jednáním žalovaná nemohla dotknout práv spotřebitelů, kteří i nadále nakupovali výrobky s označením pro žalovanou typickým N. v. B. n. bez ohledu na to, kdo byl aktuálním výrobcem a dodavatelem nudlí). Ke správnému odůvodnění obou soudů dovolací soud může jen doplnit, že žalobkyně mohla za dané situace - po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi ní a žalovanou - vyrábět a prodávat své výrobky či zprostředkovávat prodej svých výrobků s typickým pro ni označením, jehož součástí může být i její obchodní firma, např. P. t. b. n. , čímž by nabídla spotřebiteli v ČR dostatečně odlišitelný výrobek od výrobku žalované


Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.


Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze zjištěný skutkový stav věci a brojí proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v tvrzeném nesplnění poučovací povinnosti soudu.


Směřuje-li dovolatelka námitku do nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacím soudem a namítá tím nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. V takovém případě by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak už ale bylo výše uvedeno, z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v uvedené námitce nejedná.


Dále je nutno konstatovat, že pokud dovolatelka předestřela za otázky zásadního právního významu řešení otázek o skutkovém závěru soudu v dané věci a řešení otázek souvisejících s procesním postupem soudu, nepředestřela tím žádnou otázku, která by měla ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.


Dovolací soud v souladu s rozhodnutími obou soudů potvrzuje, že neshledává v jednání žalované jednání nekalé soutěže podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.), a to pro absenci dvou základních podmínek (rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům), a z toho důvodu není ani nutné řešit další navazující otázky, které uváděla žalobkyně ve svých podáních, jako např. zda se jednalo o klamavé označení zboží a služeb podle § 46 obch. zák., vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 obch. zák. nebo parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák.


Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku nekalosoutěžního jednání žalované v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.


Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud ČR jej podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta prví, o. s. ř.) odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobkyni právo, nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 23. října 2009


JUDr. Kateřina Hornochová


předsedkyně senátu