23 Cdo 833/2011
Datum rozhodnutí: 29.02.2012
Dotčené předpisy: § 80 písm. a) o. s. ř.




23 Cdo 833/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Kolínský ISOL, s.r.o., se sídlem v Kolíně IV, Pod hroby 130, PSČ 280 61, IČO 27211487, zastoupené JUDr. Vlastimilem Hrušeckým, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dělnická 30, proti žalovanému M. G. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, o určení neplatnosti rozhodčí doložky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 74/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 285/2010-55, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2010, č. j. 2 Cm 74/2009-38, zamítl žalobu na určení, že rozhodčí doložka mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 20. 11. 2006 nebyla platně uzavřena (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou podanou dne 19. 5. 2009 určení neplatnosti rozhodčí doložky, která měla být obsažena v dokumentu Inventarizace pohledávek k 20. 11. 2006, výzva k úhradě a uznání závazku , neboť podle jejího tvrzení část textu o rozhodčí doložce a smluvní pokutě na druhé straně materiálu nebyla opatřena jejím podpisem. Soud prvního stupně zjistil, že dne 14. 2. 2008 podal žalovaný u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR žalobu, kterou se domáhal na žalobkyni zaplacení částky 491 680 Kč s odkazem na rozhodčí smlouvu, kterou podle jeho tvrzení se žalobkyní uzavřel. S ohledem na tuto skutečnost soud prvního stupně řízení podle § 106 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dne 29. 7. 2009 přerušil do doby skončení řízení u rozhodčího soudu. Konstatoval, že toto ustanovení slouží právě k tomu, aby bylo předcházeno obstrukcím strany v probíhajícím rozhodčím řízení, která by se snažila napadat probíhající rozhodčí řízení žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř., kterou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Dne 10. června 2009 vydal rozhodčí soud rozhodčí nález sp. zn. Rsp 119/08, který byl účastníkům řádně doručen, a je v právní moci. Rozhodčí soud určil, že sjednaná rozhodčí doložka je platná, vypořádal se všemi ve věci rozhodujícími skutečnostmi a následně rozhodl.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy byl na základě napadené rozhodčí doložky vydán rozhodčí nález, není dán naléhavý právní zájem na určení, že rozhodčí doložka mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 20. 11. 2006 nebyla platně uzavřena. Žalobkyně měla k dispozici jiné právní nástroje určené k ochraně jejích práv a právně chráněných zájmů, např. § 15 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (dále jen zákon ) nebo řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 a násl. téhož zákona.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 285/2010-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil správnost právních závěrů odvolacího soudu, že není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozhodčí doložky za situace, kdy rozhodčí soud dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva byla mezi účastníky řádně uzavřena. Bylo v dispozici žalobkyně proti rozhodnutí rozhodčího soudu bránit se zákonným postupem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které je podle jejího názoru přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž namítla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o absenci naléhavého právního zájmu na jí požadovaném určení. Z rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vyplývá, že s ohledem na to, že bylo přerušeno řízení do doby rozhodnutí rozhodčího soudu ve věci samé, žaloba dovolatelky o neplatnost rozhodčí doložky nemůže dopadnout jinak, než tak, že se jí obecný soud nebude zabývat. Tato možnost však byla dovolatelce dána a přerušení řízení s tím, že poté bude návrh zamítnut, ztrácí smysl. Dovolatelka má tudíž za to, že naléhavý právní zájem na rozhodnutí nadále existuje, neboť nebylo autoritativním orgánem o existenci rozhodčí doložky rozhodnuto, jak to umožňuje občanský soudní řád a je tak nejistá platnost rozhodčího nálezu. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozhodčí doložky dovolatelka dovozuje i z její možnosti strany, která nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí i tehdy, jestliže rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f) zákona. Tím se stává nejisté její postavení subjektu, kterému byla uložena zákonná povinnost a je dán naléhavý právní zájem na určení, zda byla nebo nebyla platně uzavřena rozhodčí doložka.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou, a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci byl dovoláním napaden rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází proto v úvahu přípustnost dovolání pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, pokud dovolací soud za použití hledisek příkladmo vymezených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. lze návrhem na zahájení řízení (žalobou) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. V případě, kdy lze žalovat o splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám o plnění nebo jestliže žaloba o plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva.
V posuzované věci naléhavý právní zájem na vydání určovacího rozhodnutí dán není. Rozhodčí soud již vydal rozhodčí nález. V takovém případě přichází v úvahu pouze postup podle ustanovení § 31 zákona (a případně podle § 35 zákona, pokud by byly naplněny předpoklady tohoto ustanovení).
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu s platnou judikaturou a dovolání proti jeho rozhodnutí není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. února 2012


JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu