23 Cdo 746/2010
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



23 Cdo 746/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Pražská teplárenská, a. s., se sídlem Partyzánská 7, Praha 7, IČ 45273600, proti žalovanému České teplo, s. r. o., se sídlem Klapkova 731/34, Praha 8, IČ 25055925, zastoupenému JUDr. Miroslavem Křiváčkem, advokátem, se sídlem Revoluční 16, Praha 1, PSČ 110 00, o zaplacení Kč 395.781,- s přísl. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 13/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2009, č. j. 8 Cmo 167/2009-98, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 8. ledna 2009, č. j. 16 Cm 13/2006-79, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni Kč 395.781,- s úroky z prodlení v sazbě a za období ve výroku I. specifikovanými (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni Kč 61.276,- 10 na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Na základě provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena kupní smlouva ze dne 7. 10. 2003 na dodávku a odběr tepelné energie podle ust. § 76 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb.. se sjednaným příkonem 0,3 MWt. Nedílnou součástí smlouvy byly i Obchodní podmínky dodávky tepelné energie OPDT/2003 ze dne 1. 3. 2003, vydané žalobkyní jako odvolatelem. Soud označil jako základní právní otázku tohoto sporu o zaplacení vymáhané ceny dodávky, zda mohlo dojít ze strany žalobkyně následně ke zvýšení sjednaného příkonu ve smlouvě na 0,854 MWt.
Soud prvního stupně vyšel z bodu VII. odst. 4 smlouvy o sjednání příkonu 0,300 MWt s tím, že smluvní příkon bude odvolatelem vyhodnocován a případně upravován v souladu s cenovými pravidly část I. Obchodních podmínek a odběratel je povinen celou dobu tento příkon dovolateli hradit. Žalovaný podpisem smlouvy souhlasil s tímto ujednáním o případné úpravě účtované ceny, jestliže v měsících prosinci, lednu a únoru bude překročena hodnota žalovaným přihlášeného maximálního příkonu a že v takovém případě bude provedena změna přihlášeného příkonu na hodnotu vyšší z překročení a žalovaný jako odběratel bude platit stálou platbu po celé smluvní období podle maximálního příkonu.
Soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalobkyně postupovala tímto způsobem, nešlo o svévolné jednostranné změny kupní smlouvy, ale o předem dohodnutý a tedy předvídaný postup změny ceny podle ujednání ve smlouvě.
K námitce žalovaného, že závazkový vztah byl změněn v rozporu s ust. § 493 občanského zákoníku (dále též obč. zák.. ), soud poukázal na komentář k cit. ustanovení, že změnu závazkového vztahu stejně jako vznik a zánik lez vázat na splnění dohodnuté podmínky ve smyslu § 36 obč. zák., pokud tomu nebrání kogentní zákonná úprava viz Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M.: Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání, C. H. Bleka). Tak tomu bylo v daném případě.
Soud prvního stupně tudíž žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně odpovídajícího příslušenství pohledávky.
K odvolání žalovaného Vrchní soud rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení Kč. 27.262,90 (výrok II.).
Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci byla mezi účastníky spornou pouze otázka výkladu ujednání v části Cenová pravidla část I. všeobecná písm. b) obchodních podmínek jako součásti uzavřené kupní smlouvy a po doplnění dokazování kupní smlouvou a obchodními podmínkami podrobil výkladu předmětné ujednání, které zní: V případě, že odběratel v měsících prosinci, lednu a únoru překročil hodnotu přihlášeného maximálního příkonu, bude v kupní smlouvě provedena změna přihlášeného příkonu na hodnotu vyšší z předkročení a odběratel bude platit stálou platbu po celou dobu smluveného období podle tohoto max. příkonu .
Odvolací soud vyložil toto ujednání ve smyslu § 266 obch. zák. tak, že strany dohodly pro případ překročení maximálního přihlášeného příkonu odběratelem pravidlo, podle něhož bude stanovena cena dodávek. Pokud žalobkyně za splnění smluveného předpokladu podle tohoto ujednání postupovala, neměnila jednostranně smlouvu, ale svým jednáním naplnila ujednání, ve smlouvě obsažené.
Odvolací soud se proto se závěrem osudu prvního stupně ztotožnil a napadený rozsudek potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel považuje právní názor odvolacího soudu, že v daném případě nešlo o jednostrannou změnu smlouvy za nesprávný a domnívá se, že odvolací soud aplikoval nesprávně ustanovení § 266 obch. zák. Dovolatel je toho názoru, že strany v kupní smlouvě projevily vůli řešit změnu přihlášeného maximálního příkonu změnou kupní smlouvy i kupní ceny. V kupní smlouvě nebyla sjednána cenová doložka podle § 473-475 obch. zák. a i kdyby sjednána byla, nešlo by o automatickou změnu kupní ceny, ale pouze o právo jedné ze smluvních stran požadovat příslušnou kupní cenu. Změnu kupní ceny bylo možno provést výhradně se souhlasem obou stran ve smyslu § 493 obč. zák., který je ustanovením kogentním.
Dovolatel má za to, že pokud v daném případě ke změně smlouvy se souhlasem obou stan nedošlo, nebyl žalobce oprávněn účtovat žalovanému cenu za příkon podle jím nově určené hodnoty, nýbrž jen v souladu se smlouvou, tj. podle výše přihlášených MWZ v kupní smlouvě. Nešlo tudíž o automatickou změnu kupní smlouvy, jak se domnívá odvolací soud, ale žalobce měl navrhnout žalovanému v souladu s cenovými pravidly obchodních podmínek změnu smlouvy a v případě, že by žalovaný návrh neakceptoval, mohl žalobce od smlouvy odstoupit.
Podle názoru dovolatele mu byla cena za příkon účtována nesprávně, v rozporu se smlouvou a tedy žalobce nemá na zaplacení neoprávněně navýšené ceny nárok.
Dovolatel uzavírá, že odvolací soud vyložil předmětné ujednání obsažené v kupní smlouvě ve smyslu § 266 obch. zák. jednostranně a zcela opomenul ust. § 493 obč. zák., s nímž se vůbec nevypořádal.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na daný případ se vztahuje právní úprava v občanském soudním řádu ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tj. ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. bod 12. čl. II. cit. zákona), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno (vydáno) dne 10. srpna 2009.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), se na právním místě musel zabývat přípustností dovolání, jelikož dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího osudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání může být v daném případě přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které také dovolatel odkazuje, poněvadž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tento případ tu není dán] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., v rozhodném znění rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel považuje za nesprávné řešení právní otázky změny smlouvy jako dvoustranného právního úkonu v důsledku nesprávné aplikace § 266 obch. zák. o výkladu projevu vůle účastníků a opomenutí aplikace § 493 obč. zák. o změně závazků.
Ustanovení § 266 obch. zák. obsahuje obecná pravidla výkladu úkonů v obchodních závazkových vztazích. Ustanovení § 493 obč. zák. je obecným ustanovením o změně závazkových vztahů bez souhlasu jeho stran. Obě ustanovení jsou tedy jen obecnými právními normami a sama o sobě podstatu věci v daném případě neřeší.
V posuzovaném případě, jak dovodil odvolací soud (i soud prvního stupně) nešlo o (jednostrannou) změnu smlouvy, nýbrž o postup podle zvláštního ujednání ve smlouvě o změně příkonu a tudíž o změně ceny jako jednoho z prvků závazkového vztahu v průběhu plnění smlouvy (dodávky tepla) za smluvně stanovených podmínek. Jestliže totiž šlo o naplnění předvídaného ujednání se stanovenými právními důsledky, nemohlo jít o jednostrannou změnu smlouvy, a tudíž nemusela být splněna podmínka souhlasu druhé strany se změnou příkonu tepla a změnou fakturované ceny.
Odvolací soud proto neřešil právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo by byla soudy rozhodována rozdílně, popř. by vyřešená právní otázka měla být dovolacím soudem posuzována jinak.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, a proto je Nejvyšší soud jako nepřípustní odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 s. ř. s., když dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly. Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek,v. r.
předseda senátu