23 Cdo 738/2015
Datum rozhodnutí: 15.12.2016
Dotčené předpisy: § 16 předpisu č. 37/2004Sb.




23 Cdo 738/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně FORCORP GROUP spol. s r.o. , se sídlem v Olomouci, Hamerská 812/17a, identifikační číslo osoby 27841031, zastoupené Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2, proti žalované Generali Pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, o zaplacení 328.427 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 157/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 12 Co 250/2014-177, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 12 Co 250/2014-177, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 11. 2013, č. j. 19 C 157/2012-125, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 11. 2013, č. j. 19 C 157/2012-125, zamítl žalobu o zaplacení 328.427 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. jej změnil jen tak, že výše nákladů činí 48.012,80 Kč, jinak jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (třetí výrok).
Soudy rozhodovaly o návrhu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 328.427 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění, a to na základě pojistné smlouvy o škodovém pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti ze dne 18. 1. 2010. Soudy vzaly za prokázané, že dne 23. 11. 2009 uzavřela žalobkyně smlouvu o úklidu s Českou republikou Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj jako objednatelem, a že ten žádá po žalobkyni náhradu škody v celkové výši 328.427 Kč, která katastrálnímu úřadu vznikla ke dni 31. 12. 2011, a to s ohledem na pracovní úraz Ing. R. H. ze dne 31. 3. 2010. Dopisem ze dne 25. 4. 2012 žalovaná žalobkyni sdělila, že ukončila šetření nutná ke zjištění povinnosti pojistitele plnit za škodnou událost, přitom poukazovala na ust. čl. 6 odst. 6.13. ZPP O 2008/2 s tím, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu vyplývající z pracovněprávních a služebních vztahů, z pracovních úrazů a nemocí z povolání, včetně regresních nároků a dovodila, že jí nevznikla povinnost plnit. Uvedené skutečnosti pak žalobkyni žalovaná prakticky zopakovala v dopise ze dne 14. 5. 2012. Soudy také vycházely z prokázané skutečnosti, že u Okresního soudu v Hradci Králové je vedeno řízení o žalobě podané Českou republikou Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, jako žalobcem, proti žalobkyni, jako žalované, o zaplacení částky 328.427 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vyplývající z pracovního úrazu, která byla katastrálním úřadem uhrazena podle § 370 zák. práce poškozené zaměstnankyni Ing. R. H., kdy katastrální úřad se pokoušel o smírné jednání, avšak žalovaná, tedy v tomto řízení žalobkyně, odmítla nést odpovědnost za vznik pracovního úrazu zaměstnankyně katastrálního úřadu.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která převzal i odvolací soud, dále plyne, že pojistná smlouva mezi účastnicemi byla sjednána na dobu neurčitou od 18. 1. 2010 jako počátkem pojištění s limitem pojistného plnění ve výši 20.000.000 Kč se spoluúčastí 5.000 Kč. Podle čl. 13 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu (VPP O 2008/02) pojistné plnění je splatné do 15 dnů po ukončení šetření nutného ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit, přičemž šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě a rozhoduje-li o důvodu nebo výši náhrady škody příslušný orgán, vzniká povinnost poskytnout pojistné plnění až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu; pojistné plnění je splatné do 15 dnů od předložení rozhodnutí o právní moci s doložkou vykonatelnosti právní moci tohoto rozhodnutí.
Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby pro její předčasnost. Odvolací soud vycházel z názoru, že případné pojistné plnění ze strany žalované se bude odvíjet od rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 76/2012, respektive od výše případné žalobkyní vyplacené částky Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj na podkladě výše zmíněného soudního řízení. Odvolací soud odkázal dále na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, který uvedl, že v současné době nelze postavit najisto, zda skutečně žalobkyni škoda vznikne, zda bude prokázána, v jaké výši, když toto vše bude předmětem teprve soudního řízení. Není zřejmé, zda žaloba proti žalobkyni případně nebude i zamítnuta. Z tohoto důvodu, když dosud není zřejmá škoda jako taková co do základu, její výše, a příčinná souvislost, a je tedy zřejmé, že škoda dosud žalobkyni nikterak nevznikla, když tato sama uváděla, že k jejímu proplacení dobrovolně z její strany nedošlo, není určena ani pravomocným rozhodnutím soudu, není tedy na místě zabývat se oprávněností odmítnutí poskytnutí pojistného plnění ze smlouvy pojistné.
Dále soudy odkázaly na čl. 13 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu (VPP O 2008/02), které byly nedílnou součástí uzavírané pojistné smlouvy mezi účastníky. Soud prvního stupně uvedl, že sice došlo ke sdělení výsledku šetření dopisy, kterými žalovaná nárok odmítla, zároveň však v rámci soudního řízení a svým postupem, když vstoupila do řízení vedeného před Okresním soudem v Hradci Králové jako účastník vedlejší vedle současné žalobkyně, je naplněno znění tohoto článku, když je zde dále uvedeno, že rozhoduje-li o důvodu nebo výši náhrady škody příslušný orgán, vzniká povinnost poskytnout pojistné plnění až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu. S ohledem na dosud probíhající soudní řízení ještě tedy ani nedošlo k ukončení šetření ze strany žalované a nemůže dojít k promlčení nároku žalobkyně na případné pojistné plnění ze strany žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též jen dovolatelka ) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka předně napadá závěry soudů o předčasnosti uplatněného žalobního návrhu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spočívá dle obsahu dovolání v posouzení otázky ukončení šetření dle § 16 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, kdy dovolatelka dovozuje, že toto ustanovení je kogentní. Je-li podle zákona o pojistné smlouvě šetření skončeno, jakmile pojistitel oznámí výsledky oprávněné osobě, pak nejpozději do 15 dnů od tohoto oznámení nastala splatnost nároku na pojistné plnění dle dovolatelky na tom nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že se žalovaná až dne 19. 9. 2013 připojila do soudního řízení o náhradu škody vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové. Dovolatelka napadá platnost čl. 13 VPP pro rozpor s § 16 zákona o pojistné smlouvě. Dovolatelka dovozuje, že žádný předpis neukládá povinnost žalobci, aby před podáním žaloby o pojistné plnění vůči pojistiteli byla ze strany poškozeného vůči žalobci podána žaloba o náhradu škody, a aby o této žalobě bylo téže pravomocně rozhodnuto. Dovolatelka odkazuje na závěry judikatury dovolacího soudu k posouzení § 16 zákona o pojistné smlouvě, jakož i k § 797 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004. Dovolatelka s odkazem na § 8 zákona o pojistné smlouvě zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že s ohledem na neskončené šetření nemůže dojít k promlčení práva žalobkyně, neboť běh promlčecí doby je vázán na vznik pojistné události. Dále dovolatelka rozsáhle argumentuje k samotné důvodnosti nároku z pojistného plnění s tím, že pojistné plnění má být poskytnuto, neboť výluky pojistné smlouvy na projednávanou věc nedopadají. Dovolatelka také namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu pro nedostatek odůvodnění. Odvolacímu soudu je vytýkáno, že v řízení nebyly provedeny všechny potřebné důkazy potřebné k tomu, aby soud mohl učinit závěr o tom, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila v tom smyslu, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení právní otázky splatnosti pojistného plnění dle § 16 zákona o pojistné smlouvě odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně odůvodnil svůj právní závěr o předčasnosti žaloby s tím, že právo na pojistné plnění žalobkyně není dosud splatné, a to s odkazem na čl. 13 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu (VPP O 2008/02), dle kterého pojistné plnění je splatné do 15 dnů po ukončení šetření nutného ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit, přičemž šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě a rozhoduje-li o důvodu nebo výši náhrady škody příslušný orgán, vzniká povinnost poskytnout pojistné plnění až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu; pojistné plnění je splatné do 15 dnů od předložení rozhodnutí o právní moci s doložkou vykonatelnosti právní moci tohoto rozhodnutí. Pokud pak bylo prokázáno, že dosud probíhá řízení o povinnosti žalobkyně hradit poškozené škodu z pojistné události, nedošlo k ukončení šetření žalovanou, a právo na pojistné plnění proto není splatné, a proto nemůže být přiznáno. Toto právní posouzení však není správné.
Dle § 16 zákona o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je pojistitel povinen po oznámení události, se kterou je spojen požadavek na plnění z pojištění, bez zbytečného odkladu zahájit šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit (odst. 1). Pojistné plnění je splatné do 15 dnů po skončení šetření podle odstavce 1. Šetření je skončeno, jakmile pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě (odst. 2). Nestanoví-li tento zákon jinak, je pojistitel povinen ukončit šetření do 3 měsíců po tom, co mu byla tato událost podle odstavce 1 oznámena. Nemůže-li ukončit šetření ve lhůtě podle věty prvé, je pojistitel povinen sdělit osobě, které má vzniknout nebo vzniklo právo na pojistné plnění, důvody, pro které nelze šetření ukončit, a poskytnout jí na její žádost přiměřenou zálohu. Lhůtu podle věty prvé lze dohodou prodloužit. Tato lhůta neběží, je-li šetření znemožněno nebo ztíženo z viny oprávněné osoby, pojistníka nebo pojištěného (odst. 3).
Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4768/2009, vyložil a odůvodnil závěr, že skončení šetření pojistitele nutného ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit (srov. § 16 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě) je právní skutečností, s níž se pojí nikoliv vznik závazku k pojistnému plnění, nýbrž jeho splatnost - srov. ustanovení § 16 odst. 2, větu první, zákona o pojistné smlouvě, jež lze podle jeho povahy (§ 1 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě a § 2 odst. 3 obč. zák.) považovat za kogentní a podle něhož pojistné plnění je splatné do 15 dnů po ukončení šetření.
Zákon o pojistné smlouvě konstruuje různé právní skutečnosti pro vznik práva na pojistné plnění a pro jeho splatnost. Vznik práva na pojistné plnění je obecně vázán na pojistnou událost, nikoliv na výsledek šetření pojistitele o tom, zda nahlášená škodná událost je událostí pojistnou a o výši pojistného plnění. Obdobně, pro otázku vzniku práva pojištěného na pojistné plnění není zásadně přímo určující, zda po něm poškozený svůj nárok na náhradu škody soudně uplatní a s jakým výsledkem. Zde je třeba připomenout, že dovolací soud ve své rozhodovací praxi uvádí, že pravomocný rozsudek ve sporu o náhradu škody mezi poškozeným a odpovědnou osobou je závazný pouze pro tyto účastníky řízení a netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro spor, v němž poškozený požaduje plnění vůči pojistiteli. Soud zkoumající v tomto sporu jako předběžnou otázku existenci (trvání) nároku poškozeného na náhradu škody vůči odpovědné osobě není vázán pravomocným rozsudkem o náhradě škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 800/2008).
Ustanovení § 16 odst. 2 a 3 zákona o pojistné smlouvě naopak upravuje splatnost pojistného plnění s tím, že poskytuje pojistiteli prostor k šetření, který je nutný ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Důvodová zpráva k citovanému ustanovení uvádí, že cílem je zákonem bránit pojišťovně nedůvodně prodlužovat výplatu pojistného plnění. Nemůže-li pojistitel poskytnout pojistné plnění do 3 měsíců od nahlášení škodné události, musí sdělit důvody a poskytnout na písemné požádání oprávněné osoby přiměřenou zálohu.
Ustanovení § 16 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě umožňuje též stranám tuto lhůtu prodloužit. S ohledem na výše uvedené je však zřejmé, že účelem lhůty pro pojistné šetření na jejíž konec se váže okamžik splatnosti pojistného plnění je umožnit pojistiteli vlastní aktivitou prověřit okolnosti, za nichž došlo k škodné události, a ověřit údaje o průběhu škodné události. Pojistitel v této době není v prodlení s výplatou pojistného plnění, ačkoliv již mohlo dojít ke vzniku tohoto práva. Ujednání, dle kterého by povinnost pojistitele poskytnout plnění vznikla až po právní moci rozhodnutí příslušeného orgánu, který rozhoduje o důvodu nebo výši náhrady škody, proto neodpovídá sledovanému účelu zvláštní úpravy splatnosti pojistného plnění dle § 16 zákona o pojistné smlouvě, a je proto neplatné dle § 39 obč. zák. Jak bylo výše uvedeno, řízení o úhradu pojistného plnění proti pojistiteli je relativně nezávislé na řízení o náhradě škody z pojistné události vůči pojištěnému, neboť pro vznik práva pojištěného na pojistné plnění jsou rozhodné jiné právní skutečnosti než pro vznik práva poškozeného na náhradu škody. Pravomocné přiznání náhrady škody poškozeného vůči pojištěnému tak nemůže představovat podmínku splatnosti pojistného plnění, a to i proto, že opačný výklad by fakticky činil povinnost pojistitele vést šetření o pojistné události obsoletním, neboť pro pojistitele by bylo fakticky výhodnější počkat, zda a s jakým výsledkem poškozený uplatní náhradu škody u soudu. Lze přisvědčit i námitce dovolatelky o tom, že výklad přijatý soudy nižších stupňů by mohl vést k absurdní situaci, kdy by došlo k promlčení práva na pojistné plnění dříve, než by nastala jeho splatnost, neboť dle § 8 zákona o pojistné smlouvě promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události, nezávisle na splatnosti práva na pojistné plnění.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů plyne, že pojistitel sdělil žalobkyni výsledky šetření nutného ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit dopisy ze dne 25. 4. 2012 (resp. 14. 5. 2012) s tím, že škoda není kryta pojištěním, neboť s odkazem na čl. 6 odst. 6.13. ZPP O 2008/2 se pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu vyplývající z pracovněprávních a služebních vztahů, z pracovních úrazů a nemocí z povolání, včetně regresních nároků. Je tedy zřejmé, že žalovaná šetření nutné ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit učinila a o jeho výsledcích spravila žalobkyni s tím závěrem, že právo na pojistné plnění nevzniklo. To ostatně výslovně konstatuje i soud prvního stupně, když uvádí, že ke sdělení výsledků šetření oprávněné osobě došlo. Dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že v současné době tedy nelze postavit najisto, zda skutečně žalobkyni škoda vznikne, zda bude prokázána, v jaké výši, když toto vše bude předmětem teprve soudního řízení a není zřejmé, zda žaloba proti žalobkyni nebude zamítnuta, je zřejmé, že dostatečně nerozlišují mezi řízením o plnění z pojistné smlouvy a řízením o náhradě škody, tak jak bylo shora uvedeno. K tomuto dovolací soud pouze připomíná, že vyřešení otázky vzniku škody a její výše samozřejmě může mít význam pro rozhodnutí soudu o povinnosti hradit pojistné plnění, neboť soud by tuto otázku posuzoval jako otázku předběžnou. V takovém případě lze předně uvažovat o důvodech pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., nikoliv o zamítnutí žaloby pro předčasnost.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné. Z toho důvodu napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i jeho rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vzhledem ke skutečnosti, že důvodnost dovolání spočívá na vyřešení právní otázky předčasnosti daného řízení , na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, dovolací soud se dále samostatně nezabýval dalšími dovolacími námitkami.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. prosince 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu