23 Cdo 648/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř.



23 Cdo 648/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) BONGRAIN S. A. , Viroflay, 42 rue Rieussec, Francie, b) TPK, spol. s r.o. , se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č. p. 2714, č. o. 28, identifikační číslo osoby 44965117, obou zastoupených JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 735/15, proti žalované BEL Sýry Česko a.s. , se sídlem v Želetavě, Pražská 218, identifikační číslo osoby 60714603, zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 37, o ochranu proti porušování ochranných známek a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18/41 Cm 231/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2014, č. j. 4 Cmo 159/2014-390, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2014, č. j. 4 Cmo 159/2014-390, se ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou zrušuje a řízení se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. února 2014, č. j. 18/41 Cm 231/2006-376, zamítl návrh na zastavení řízení v této věci vedené mezi druhým žalobcem (TPK, spol. s r.o., IČ: 44965117) a žalovanou.
Rozhodl tak o návrhu ze dne 12. října 2012, kterým se žalovaná domáhala ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 41 Cm 231/2006 zastavení řízení a to pouze mezi druhým žalobcem a žalovanou. Tento svůj návrh odůvodňovala tím, že v návaznosti na procesní vývoj ve věci sp. zn. 41 Cm 231/2006 nynější druhý žalobce uplatňuje vůči žalované svá práva z titulu nekalé soutěže. Dále žalovaná uvedla, že druhý žalobce uplatnil samostatnou žalobu ze dne 14. prosince 2010 nárok vůči žalované u Městského soudu v Praze, který je nyní veden pod sp. zn. 21 Cm 6/2011. Pokud jde o nároky z titulu nekalé soutěže, učinil druhý žalobce vylíčení skutkového stavu při shodné právní kvalifikaci tak, jako je vedeno ve věci před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 41 Cm 231/2006.
Soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 83 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Dospěl k závěru, že předmětný návrh žalované není důvodný. Za situaci, kdy ve věci sp. zn. 41 Cm 231/2006 vystupují dva žalobci, přičemž jedním z nich je společnost TPK, spol. s r.o. a za stavu, kdy návrh na přistoupení společnosti TPK, spol. s. r.o. byl v řízení sp. zn. 41 Cm 231/2006 podán dne 24. srpna 2009 a kdy žaloba společnosti TPK, spol. s r.o. z důvodu nekalé soutěže a porušení práv ochranných známek byla u Městského soudu v Praze podána dne 14. prosince 2010, je z těchto údajů zjevné, že řízení zahájené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 6/2011, bylo zahájeno později. Tudíž ve věci sp. zn. 41 Cm 231/2006 nenastává překážka věci zahájené (litispendence). Z uvedeného důvodu tak soud prvního stupně návrhu žalované ze dne 12. prosince 2012 nevyhověl.
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
K námitce litispendence odvolací soud uvedl, že obecně platí, že hmotněprávní účinky zahájení řízení vůči dalšímu (novému) účastníkovi nastávají dnem, kdy soudu došel písemný návrh žalobce na provedení tohoto opatření, popř. dnem, kdy takový návrh učinil ústně do protokolu. Jestliže pak vstoupil do řízení další žalobce, je třeba mít za to, že své právo uplatnil u soudu dnem, kdy soudu došel jeho souhlas s tímto opatřením nebo kdy projevil svůj souhlas do protokolu. Toto platí jen za předpokladu, že soud návrhu na přistoupení dalšího účastníka pravomocně vyhověl. V tomto případě žalobce a) navrhl přistoupení žalobce b) do řízení na straně žalobce dne 26. srpna 2009, téhož dne vyslovil žalobce b) souhlas se svým vstupem do tohoto řízení na straně žalobce a usnesení o připuštění přistoupení žalobce b) do řízení nabylo právní moci dne 27. února 2013. Účinky zahájení řízení mezi žalobcem b) a žalovanou tedy nastaly dne 26. srpna 2009. Řízení vedené u Městského soudu v Praze bylo zahájeno 21. prosince 2010. Toto řízení tak nepředstavuje překážku litispendence pro řízení vedené Krajským soudem v Brně sp. zn. 18/41 Cm 231/2006.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně námitky litispendence, konkrétně že rozhodným okamžikem pro posouzení otázky, které řízení bylo zahájeno dříve, je okamžik, kdy soudu došel návrh na přistoupení společnosti TPK, spol. s. r.o. do řízení, neboť je třeba vycházet z toho, že hmotněprávní účinky zahájení řízení ve věci společnosti TPK, spol. s. r.o. proti žalované nastaly dnem, kdy soudu došel návrh na přistoupení společnosti TPK, spol. s. r.o. do řízení jako dalšího účastníka na straně žalobce.
Žalobci se k dovolání žalované vyjádřili tak, že se ztotožňují s názorem soudů a navrhují dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud v napadeném usnesení otázku překážky věci zahájené řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle dosavadní judikatury pro přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. platí, že ten, jehož přístup do řízení je navržen, se stane účastníkem řízení až právní mocí usnesení, jímž soud takové přistoupení připustí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. března 2004, sp. zn. 29 Odo 227/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2004, pod číslem 48). To znamená, že pro tohoto účastníka teprve tímto dnem nastanou procesní právní účinky podání žaloby (zahájení řízení). Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 25 Cdo 1901/2007.
V dané věci je rozhodné, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2012, č. j. 41 Cm 231/2006-267, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2013, č. j. 4 Cmo 458/2012-327, které nabylo právní moci dne 27. února 2013, bylo připuštěno přistoupení společnosti TPK, spol. s r.o. do řízení na straně žalobce a že řízení u Městského soudu v Praze vedené pod sp. zn. 21 Cm 6/2011 bylo zahájeno dne 21. prosince 2010.
Nejvyšší soud tak - na rozdíl od soudu odvolacího - dospívá k závěru, že projednání dané věci ve vztahu mezi TPK, spol. s r. o. a žalovanou brání překážka věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.), to za předpokladu, že řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 6/2011 nebylo zastaveno nebo jiným způsobem skončeno.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení; rozhodnutí podle ustanovení § 243b o. s. ř. přitom nepřicházelo v úvahu, když závěr o tom, že k datu rozhodnutí odvolacího soudu bránila projednání a rozhodnutí věci překážka litispendence, nebylo možno bez dalších zjištění ohledně stavu řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 6/2011 převzít i k datu rozhodnutí o dovolání v této věci (prověření této okolnosti bude v další fázi řízení úkolem odvolacího soudu).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 ve spojení s ustanovením § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (ustanovení § 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu