23 Cdo 640/2016
Datum rozhodnutí: 02.02.2017
Dotčené předpisy: § 272 odst. 2 obch. zák.




23 Cdo 640/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalované BAK stavební společnost, a.s. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, Krč, PSČ 140 00, IČO 28402758, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, PSČ 53333, o zaplacení částky 175 552 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 196/2014, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2015, č. j. 47 Co 168/2015-173, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2015, č. j. 47 Co 168/2015-173, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. dubna 2015, č. j. 15 C 196/2014-146, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 27. dubna 2015, č. j. 15 C 196/2014-146, uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 175 552 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II a III).
Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o dílo dle obchodního zákoníku, na jejímž základě žalobce v rámci subdodávky pro žalovanou provedl dílo specifikované v čl. 2 smlouvy o dílo. V průběhu provádění díla došlo ke ztrátě dvou omítacích strojů, které měl žalobce zapůjčeny od firmy DEKATRADE, a. s. Objekt stavby byl do 8. září 2011 hlídán bezpečnostní agenturu Blesk, jejíž odvolání žalovanou nebylo žalobci oznámeno. V řízení bylo zjištěno, že v době od 8. září 2011 od 12 hodin do 9. září 2011 do 8 hodin se neznámý pachatel vloupal do uzavřené stavby Rezidence N. R. , kde odcizil nezjištěným způsobem dvě míchací soupravy. Žalobce postupně uhradil společnosti DEKATRADE, a. s., částku 175 552 Kč za zapůjčené odcizené dva kusy strojní míchačky. V řízení se žalobce domáhá náhrady škody po žalované.
Soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 10. června 2011uzavřena smlouva o dílo č. S-420/11/634, jejíž součástí byly všeobecné podmínky. V jejich čl. VII/4. bylo uvedeno: Do doby předání díla objednateli nese zhotovitel riziko vzniku škody na zhotovovaném díle, stejně tak i nebezpečí škody (ztráty) na veškerých materiálech, hmotách a zařízeních, které zhotovitel používá a použije k provedení díla. Zhotovitel nese i odpovědnost za škody způsobené jeho činností nebo činností jeho subdodavatelů na majetku objednatele. Stejně tak zhotovitel odpovídá za všechny škody vzniklé v důsledku provádění díla třetím, na stavbě i nezúčastněným osobám. V čl. 2.4b) smlouvy o dílo bylo ujednáno, že předmět díla zahrnuje dále též zabezpečení stavby, předaného staveniště, jakož i skladování a úschovu všech věcí, které objednatel v souvislosti s prováděním díla obstaral a zhotoviteli předal, a to až do doby předání vyklizeného staveniště objednateli, nebudou-li věci objednateli předány dříve.
Dále soud prvního stupně zjistil, že ve stavebním deníku je evidován zápis ze dne 23. června 2011, kde žalobce žádá vedení stavby o zajištění ostrahy popsané mechanizace a žalovaná tento požadavek akceptuje s tím, že bude probíhat s denním předáváním odpovědným pracovníkům. Ve všedních dnech bude tato služba zajišťována od 18:00 hodin do 7:00 hodin, o víkendech po celý den, tj. 24 hodin. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ke ztrátě strojů došlo v době od 8. září 2011 od 20:30 hodin do 9. září 2011 do 7 hodin, tedy v době, kdy by za běžného chodu věcí hlídala objekt bezpečnostní agentura.
Soud dospěl k závěru, že zápis ve stavebním deníku nemá význam změny smlouvy o dílo, příp. změny všeobecných podmínek, nýbrž je dokladem o tom, že mezi účastníky byla uzavřena konkludentním způsobem smlouva o uložení věcí dle § 516 obch. zák. Stranami smlouvy byl žalobce a žalovaná, opatrovávanými věcmi byly dva omítací stroje, smlouva byla bezplatná. Okamžikem ukončení vztahu žalované s bezpečnostní agenturou Blesk došlo k tomu, že nebezpečí škody na věci přešlo na žalovanou jakožto na opatrovatele, neboť ta neinformovala žalobce o ukončení vztahu s třetí osobou a závazek opatrovat věc, který převzala zápisem do stavebního deníku v červnu 2011, žádným způsobem neukončila. Není tedy vůbec podstatné, zda dne 8. září 2011 nahlásili protokolárně pracovníci žalobce předání omítacích strojů, jak požadovala žalovaná, neboť v této době již žádná agentura na stavbě nebyla a závazek opatrovat věc a s ním spojené nebezpečí škody na této věci přešel zpět na žalovanou.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná za škodu odpovídá z titulu porušení povinností ze závazkového vztahu, tj. ze smlouvy o uložení věci, neboť v době ztráty omítacích strojů nesla plné nebezpečí škody na těchto strojích, protože smlouvu s třetí osobou vypověděla a žalobci jakožto uložiteli tuto skutečnost nesdělila. Vznik škody je v přímé příčinné souvislosti s jednáním žalované, neboť odvolání hlídací agentury bez toho, že plynule nastoupila jiná agentura, či bez toho, že by objekt (tedy stroje) hlídala sama žalovaná, došlo k tomu, že bez vědomí žalobce bylo umožněno třetí osobě vniknout do objektu a odvézt omítací stroje bez toho, že by byl zadržen osobou, která objekt střeží.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. září 2015, č. j. 47 Co 168/2015-173 , potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil závěrem soudu prvního stupně o existenci dohody o uložení dvou omítacích strojů žalobce na staveniště žalované, které budou hlídané bezpečnostní agenturu v mimopracovní době, a dále se závěrem, že byly naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu dle ustanovení § 373 obch. zák. a že nebyly shledány okolnosti vylučující odpovědnost za vzniklou škodu.
Odvolací soud dovodil, že smlouva o dílo ani znění všeobecných smluvních podmínek nevylučovaly uzavření jiné smlouvy o uložení konkrétního zařízení. Následně totiž dne 23. června 2011 žalobce požádal žalovanou zápisem ve stavebním deníku o zajištění ostrahy konkrétně u dvou omítacích souprav, jenž žalovaná výslovně přijala zápisem z následujícího dne. Stanovil zde dobu zajištění ostrahy stanoviště a denní předávání odpovědným pracovníkem. K písemné denní předávce omítacích přístrojů, jak potvrdila sama žalovaná, došlo pouze ve dvou případech měsíci červnu 2011. Poté až do doby jejich odcizení září 2011 žalovaná konkludentně vyjádřila vůli zajistit ostrahu omítacích souprav žalobce v předtím vymezené době bez jejich každodenního znovu předávání žalobcem. Žalobci tomto směru ničeho nevytkla. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěla projevit, změnila svou vůli dříve písemně vyjádřenou ve stavebním deníku, a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Přípustnost podaného dovolání zakládá žalovaná na tom, že odvolací soud se při posuzovaných právních otázek v dané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména v otázce prevenční povinnosti a konkludentního vzniku smlouvy o uložení věci i přes existenci předchozího odchylného ujednání.
Dovolatelka namítá, že v čl. 7.17 smlouvy o dílo se smluvní strany dohodly, že do doby předání díla objednateli nese zhotovitel nebezpečí škody na zhotovovaném díle, stejně tak i nebezpečí škody (ztráty) na materiálech, hmotách a zařízeních, které používá a použije k provedení díla. V čl. VII/4 všeobecných smluvních podmínek bylo ujednáno, že do doby předání díla žalované nese žalobce riziko vzniku škody na zhotovovány díle, stejně tak nebezpečí škody (ztráty) na veškerých materiálech, hmotách a zařízeních, které zhotovitel používá a použije k provedení díla. V čl. 10.2 smlouvy o dílo bylo sjednáno, že jakékoli jiné změny nebo doplňky této smlouvy jsou možné pouze formou písemných oboustranně potvrzených dodatků. Nově vzniklá smlouva o uložení věcí konkludentní metodou by se tak předmětem úpravy zcela překrývala s platnou smlouvou o dílo a vznikla by navzdory ve smlouvě o dílo obsažených ujednáních.
Dále dovolatelka namítá, že žalobce dostal možnost od žalované zabezpečit svá zařízení. K tomu ale byl povinen každý den daná zařízení předávat do úschovny žalované. Žalobce ovšem této možnosti využil za celou dobu trvání smlouvy o dílo pouze dvakrát. Nelze po žalované rozumně předpokládat, že bude jednat nad rámec svých smluvních povinností a zajišťovat bezpečnost strojů, pokud žalobce neplnil svoji základní povinnost spočívající v řádném předání zařízení.
V den údajného odcizení zařízení žalobce při opuštění stanoviště zařízení žalované nepředal. Žalobce své chování odůvodňuje tím, že v daný den nebylo možné zařízení komukoli předat, neboť v předmětné době na staveništi nebyla žádná osoba způsobilá k tomu, aby ji bylo možné předat zařízení. Nechal tedy jemu zapůjčená zařízení ležet ladem na staveništi a staveniště opustil a od žalované požaduje náhradu.
Dovolatelka především napadá závěr odvolacího soudu ohledně vzniku konkludentní smlouvy o uložení věci, jelikož by tak vznikla druhé smlouva upravující vztahy již upravené ve smlouvě dílo. Je přesvědčena, že smlouva o uložení věcí nikdy nevznikla ani vzniknout nemohla. Smluvní strany na počátku jejich právních vztahů písemně vyloučily jakákoli budoucí konkludentní ujednání. Veškerá práva a povinnosti týkající se uložení věcí a zabezpečení zařízení upravily ve smlouvě o dílo. Konkludentní vznik nové smlouvy o uložení věci, která by řešila stejnou problematiku zcela jiným způsobem a nahradila původní písemnou smlouvu, je dle žalované vyloučen. Nemožnost konkludentního vzniku smlouvy o uložení věci řešil Nejvyšší soud ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 5298/2007, kde soud dovodil, že smlouvy mohou být měněny konkludentně, dokonce i může konkludentně vzniknout smlouva nová, ovšem s ohledem na systematické zařazení ust. § 275 odst. 4 obch. zák. i na jeho formulaci lze dále dovodit, že konkludentní postup, tj. přijetí návrhu smlouvy faktickým jednáním, lze spojovat jen s okamžikem vzniku smlouvy, nikoli se změnou závazků založených smlouvou. Ke změně těchto závazků musí dojít výslovným ujednáním, z něhož bude patrno, která práva a které povinnosti strany závazkového vztahu změnily a v čem změna spočívala. Toto určení zpravidla nelze dovodit z pouhého faktického postupu stran, zákonná úprava proto konkludentní postupy při změně závazků nepředpokládá (viz ust. § 516 obč. zák., který platí i pro obchodněprávní vztahy). K podobnému výslovnému ujednání nikdy nedošlo.
Závěrem dovolatelka namítá, že v průběhu řízení před soudy nižší instance nebylo dostatečně prokázáno, že vůbec došlo k jakémukoli odcizení omítacích přístrojů. Argumenty žalobce, že zde došlo ke krádeži, stojí čistě na jeho tvrzení.
Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek soudu odvolacího tak, že se žaloba zamítá, a aby zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalované.
Ve vyjádření k dovolání žalobce uvedl, že dovolání není přípustné, jelikož odvolací soud se při posuzování dané věci nikterak neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, jelikož je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci ohledně vzniku konkludentně uzavřené smlouvy o uložení věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 32 Cdo 5298/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 2613/2010, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4167/2008).
V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, podle níž nese zhotovitel do doby předání díla objednateli riziko vzniku škody na zhotovovaném díle, stejně tak i nebezpečí škody (ztráty) na veškerých materiálech, hmotách a zařízeních, které zhotovitel používá a použije k provedení díla. Zhotovitel nese i odpovědnost za škodu způsobenou jeho činností nebo činností jeho subdodavatelů na majetku objednatele. Stejně tak zhotovitel odpovídá za všechny škody vzniklé v důsledku provádění díla třetím, na stavbě i nezúčastněným osobám. Dále bylo v této smlouvě ujednáno, že předmět díla zahrnuje též zabezpečení stavby, předaného staveniště, jakož i skladování a úschovu všech věcí, které objednatel v souvislosti s prováděním díla obstaral a zhotoviteli předal, a to až do doby předání vyklizeného staveniště objednateli, nebudou-li věci objednateli předány dříve. Ve smlouvě o dílo bylo dále sjednáno, že jakékoli jiné změny nebo doplňky této smlouvy jsou možné pouze formou písemných oboustranně potvrzených dodatků.
Podle § 272 odst. 2 obch. zák. platí, že obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně. Pro změnu obchodního závazku, pokud si strany ve smlouvě nesjednaly výjimku ve smyslu § 272 odst. 2 obch. zák., tak není předepsaná zvláštní forma; smlouva může být měněna i konkludentně. V předmětné smlouvě ovšem strany dojednaly písemnou formu pro změny a doplnění této smlouvy, tj. dohodly se, že jakékoli jiné změny nebo doplňky této smlouvy jsou možné pouze formou písemných oboustranně potvrzených dodatků.
Odvolací soud dovodil, že mezi stranami vznikla nad rámec uzavřené smlouvy o dílo konkludentním způsobem nová smlouva o uložení věci, jejímž předmětem bylo uložení omítacích přístrojů. Dle uzavřené smlouvy o dílo bylo ovšem zabezpečení stavby, předaného staveniště, jakož i skladování a úschova všech věcí, které objednatel v souvislosti s prováděním díla obstaral a zhotoviteli předal, a to až do doby předání vyklizeného staveniště objednateli, nebudou-li věci objednateli předány dříve, povinností zhotovitele.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmět zápisu ve stavebním deníku ze dne 23. června 2011, který obsahoval návrh žalobce na změnu smlouvy a protinávrh žalovaného z následujícího dne, který obsahoval podmínky ostrahy, a následné faktické jednání stran (zajištění ostrahy žalovaným), čímž podle odvolacího soudu žalovaný změnil svou vůli dříve písemně vyjádřenou ve stavebním deníku , což soudy posoudily jako konkludentně uzavřenou smlouvu o uložení věci tj. uložení omítacích strojů, je v rozporu s ujednáním uzavřené smlouvy o dílo, tj. uložení omítacích strojů, ohledně povinnosti žalobce zabezpečit stavbu a ohledně jeho odpovědnosti za škodu způsobené na majetku objednavatele, subdodavatelů i třetích stran. Pokud by měla tato konkrétní povinnost přejít na objednatele (žalovanou), bylo by nezbytné uzavřít písemnou dohodu o změně smlouvy o dílo v daném rozsahu.
Zápisy ve stavebním deníku obsahující pouze návrh změny smlouvy o dílo a následné faktické jednání stran, které soudy posoudily jako konkludentně uzavřenou novou smlouvu o uložení věci, nemůže změnit smluvní ujednání ve smlouvě o dílo, které je dle výslovné dohody stran možné měnit jen písemně. Vztahuje-li se smlouva o dílo na úschovu a zabezpečení všech věcí, které byly při provádění díla používány, pak se vztahuje i na omítací stroje zapůjčené a využívané zhotovitelem. V posuzovaném případě nemohlo dojít k platné změně závazku, neboť ujednání stran postrádalo formu, kterou si strany ve smlouvě o dílo pro její změnu sjednaly. Konkludentní ujednání stran nemohl být posouzeno ani jako nová smlouva, neboť toto ujednání se týkalo změny závazku obsaženého ve smlouvě o dílo.
Za situace, kdy původní smluvní ujednání nezaniklo (ze skutkového zjištění takový závěr učinit nelze), nemohla být uzavřena nová smlouva, která by změnila původní ujednání stran.
Závěr odvolacího soudu o tom, že nová konkludentně uzavřená smlouva o uložení věci, která změnila písemně uzavřenou smlouvu o dílo obsahující ustanovení, že tato smlouva může být měněna pouze dohodou stran v písemné formě, je tudíž nesprávný.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že v řešeném případě předmětné zápisy ve stavebním deníku nelze posoudit jako možné ujednání o změně závazku (smlouvy o dílo), jak správně dovodily soudy, neboť dva po sobě jdoucí předmětné zápisy ve stavebním deníku neobsahují shodnou vůli stran.
Nejvyšší soud proto dovodil, že závěr odvolacího soudu, že žalovaná je odpovědná za vznik škody pro porušení konkludentně uzavřené smlouvy o uložení věci, není správný.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a vzhledem k tomu, že se důvody zrušení vztahují také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil také rozsudek soudu prvního stupně v souladu s § 243e odst. 2 o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2017
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu