23 Cdo 62/2009
Datum rozhodnutí: 22.09.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 62/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. D. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Kašpárkem, Csc., advokátem se sídlem Nad Primaskou 5, Praha 10, PSČ 100 00, proti žalovanému M. F. , o zaplacení 977.334,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 12 C 186/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. 58 Co 70/2008-341, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl rozsudkem ze dne 13. dubna 2007, č. j. 12 C 186/2000-290, ve znění usnesení ze dne 14. prosince 2007, č. j. 12 C 186/2000-308, že návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 977.334,- Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 977.334,- Kč od 1. 12. 1999 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), dále žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.) a konečně státu se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů znalečného (výrok III.)
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako objednatelnou a žalovaným jako zhotovitelem byla dne 27. 11. 1998 uzavřena smlouva o dílo podle obchodního zákoníku na novostavbu rodinného domu v Újezdu nad Lesy, na základě v řízení provedených důkazů včetně znaleckých posudků pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně na zaplacených zálohách poskytla více, než sjednanou cenu díla včetně zabudovaného materiálu a provedených víceprací a dále slevy z ceny díla za vady plnění, to vše v celkové výši uplatněné žalobkyní.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudkem soudu prvního stupně ve znění výše uvedeného usnesení potvrdil (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil. Žalobkyně uplatněný nárok neprokázala. Základními důkazy pro rozhodnutí soudu se staly znalecké posudky ing. U. a Ing. K., zadané soudem a jimi byla oceněna cena provedeného díla včetně víceprací. V řízení nebylo prokázáno, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 občanského zákoníku (dále též obč. zák. ), ani nárok žalobkyně na 25% slevu z ceny díla podle § 564 ve spojení s § 436 an. obchodního zákoníku (dále též obch. zák. ).
Odvolací soud proto věcně správný rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení podle § 219 občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) potvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodňuje zásadním významem právní otázky nesprávného soudního postupu v dané věci. Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného zjištění skutkového stavu věci. Dovolatelka odkazuje na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a na judikát Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 29 Cdo 1535/2007) řeší-li otázku dokazování. Odvolacímu soudu vytýká nedostatečné zhodnocení věci, jednostranné hodnocení důkazů spolu s nedostatečným zhodnocením předložených dokumentů, svědeckých výpovědí a dalších důkazních materiálů.
Dovolatelka namítá, že žalovaný nevedl stavební deník, neposkytl rozpis prací a nedoložil jej fakturami a obdržené zálohy řádně nevyúčtoval. Dovolatelka předložila soudu 6 znaleckých posudků, svědčících o nekvalitním provedení stavby. Výslechy svědků, které odvolací soud hodnotil, byly výslechy nejbližších rodinných příslušníků žalovaného. Sjednaná cena díla byla jen orientační a žalovaný nedoložil řádným vyúčtováním jednotlivé položky. Dovolatelka rovněž nesouhlasí se závěry znaleckého posudku Ing. Kříže. Odvolací soud se nevypořádal s předáním díla s vadami, s odstraněním těchto vad a výší slevy, když nepřihlédl k nákladů, které vynaložila žalovaná.
Dovolatelka shrnuje, že odvolací soud nepřihlédl k posudkům soudních znalců, předloženým žalovanou, neprovedl požadované dokazování, jako svědky vyslechl pouze nejbližší rodinné příslušníky žalobkyně a nezohlednil náklady žalované.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle znění o. s. ř. účinného před 1. 7. 2009); užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Na daný případ tudíž dopadá procesní úprava dovolání, účinná do 30. 6. 2009. Dovolací soud nicméně aplikoval ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009, jak mu to umožňuje výše cit. přechodné ustanovení, jelikož to v posuzovaném případě umožňují konkrétní procesní podmínky, stanovené aplikovaným ustanovením.
Nejvyšší soud, po zjištění, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.), se na prvním místě musel zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
V předmětném případě jde o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a proto přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
V takovém případě se dovolací přezkum otevírá pro posouzení právních otázek, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání v tomto případě nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává.
V dané věci jak je zřejmé z obsahu dovolání dovolatelka založila výtku nesprávného právního posouzení věci na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění a na způsobu výslechu hodnocení důkazů (ať již písemných zvláště znaleckých posudků, anebo i svědeckých výpovědí). Takové námitky však pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podřadit nelze.
Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu nevymezuje a dovolací soud neshledal ani, že by odvolací soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem, nutno uzavřít, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a tudíž dovolání není proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. září 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu