23 Cdo 5919/2016
Datum rozhodnutí: 07.04.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 5919/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené JUDr. Annou Burdovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Rohanské nábřeží 657/7, proti žalovaným 1) Mgr. Z. J. , advokátu se sídlem Praha 4, Pobočná 1395/1 a 2) JUDr. P. F., Ph.D. , advokátce se sídlem Praha 4, Pobočná 1395/1, oběma zastoupeným Mgr. Karlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Zákupy, Veselí 30, o zaplacení 200 626,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 177/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3 Cmo 281/2015-1026, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen o. s. ř. ), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3 Cmo 281/2015-1026, kterým byl na žádost ustanoveného zástupce žalobkyně JUDr. Z. J., zproštěn funkce zástupce žalobkyně Mgr. D. K., není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť žalobkyně v dovolání nevymezila přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., v němž jsou uvedeny předpoklady přípustnosti dovolání, když pouze uvedla, že dovolání podává z důvodu, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze závisí na vyřešení právních otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny, aniž by nějaké právní otázky, na jejichž řešení soud své rozhodnutí založil, a které podle jejího názoru dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, uvedla. Nejvyšší soud se však k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013 - veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Dovolání žalobkyně tak postrádá předpoklady pro přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatelka v dovolání vyjádřila jen nesouhlas s právním posouzením věci a namítá-li, že skutek, z něhož soud při právním posouzení žádosti ustanoveného advokáta o zproštění funkce vycházel, se nestal, když k žádnému narušení důvěry z její strany k ustanovenému advokátu nedošlo, neboť se jednalo o pouhé nedorozumění při jednání, které následně bylo advokátu vysvětleno. Argument, že Vrchní soud v Praze (v tomto řízení jako odvolací soud) věc nesprávně posoudil, není však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, stejně jako dovolatelkou uváděné námitky spojené s kritikou hodnocení důkazů učiněného odvolacím soudem a založené na zpochybňování skutkových zjištění soudu. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
K dovolání žalobkyně podali žalovaní prostřednictvím právního zástupce vyjádření, v němž navrhli odmítnutí dovolání žalobkyně pro jeho nepřípustnost podle § 237 o. s. ř., avšak o nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. dubna 2017

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu