23 Cdo 582/2012
Datum rozhodnutí: 24.04.2012
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.




23 Cdo 582/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobců: a) D. K. , b) D. V. , c) Z. B. , d) P. K. , všech zastoupených JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 15, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 1,015.003,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 44/2009, o dovolání žalobkyň b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2011, č. j. 28 Co 559/2010-264, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. července 2010, č. j. 23 C 44/2009-214, zastavil řízení o návrhu žalobkyň, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 241.380,- Kč, žalobkyni b) částku ve výši 240.000,- Kč a žalobkyni c) částku ve výši 280.227,- Kč (bod I. výroku), přiznal svědkyni svědečné ve výši 873,- Kč (bod II. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) úroky z prodlení z částky 241.380,- Kč v zákonné výši od 21. června 2009 do 8. listopadu 2009, žalobkyni b) úroky z prodlení z částky 240.000,- Kč v zákonné výši od 21. června 2009 do 8. listopadu 2009 a žalobkyni c) úroky z prodlení z částky 280.227,- Kč v zákonné výši od 21. června 2009 do 8. listopadu 2009 (bod III. výroku), dále zamítl návrh žalobkyně c) na zaplacení částky 13.396,- Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 6. prosince 2008 do zaplacení, návrh žalobkyně a) na zaplacení úroku z prodlení z částky 241.380,- Kč v zákonné výši od 6. prosince 2008 do 20. června 2009, návrh žalobkyně b) na zaplacení úroku z prodlení z částky 240.000,- Kč v zákonné výši od 6. prosince 2008 do 20. června 2009, návrh žalobkyně c) na zaplacení úroku z prodlení z částky 280.227,- Kč v zákonné výši od 6. prosince 2008 do 20. června 2009 a návrh žalobce d) na zaplacení částky 240.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 6. prosince 2008 do zaplacení (bod IV. výroku). Současně nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod VI. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.010,- Kč (bod VII. výroku).
K odvolání žalobců i žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku III. změnil tak, že zamítl návrh žalobkyně a) na zaplacení úroků z prodlení z částky 241.380,- Kč od 21. června 2009 do 5. listopadu 2009, návrh žalobkyně b) na zaplacení úroku z prodlení z částky 240.000,- Kč od 21. června 2009 do 5. listopadu 2009 a návrh žalobkyně c) na zaplacení úroku z prodlení z částky 280.227,- Kč v zákonné výši od 21. června 2009 do 5. listopadu 2009, jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok); v zamítavém výroku IV. jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) částku 240.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 6. listopadu 2009 do zaplacení, jinak tento výrok potvrdil (druhý výrok). Současně odmítl odvolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu (třetí výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VII. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 9.600,- Kč (pátý výrok) a konečně uložil žalované povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 2.047,- Kč (šestý výrok).
Žalobkyně b) a c) podaly proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku IV., a to v části, v níž jim odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalovaná se dle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání žalobkyň b), c) nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnými osobami řádně zastoupenými advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně svým dovoláním výslovně napadly pouze výrok IV. (resp. jeho část) rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení však není přípustné, neboť rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, přestože je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost usnesení o nákladech řízení tak nemůže být dána podle § 237 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nemůže být založena ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož nákladové výroky nelze podřadit pod žádný z tam taxativně uvedených případů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelky s ohledem na výsledek řízení nemají na jejich náhradu právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. dubna 2012

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu