23 Cdo 5815/2016
Datum rozhodnutí: 07.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.




23 Cdo 5815/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce Ing. P. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované Generali Pojišťovna a.s. , se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Bělehradská 299/132, IČO 61859869, o zaplacení 690 546 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 379/2014, o žalobcově dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2016, č. j. 28Co 334/2016-38, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání, které žalobce podal proti usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil v této věci řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolatel je přesvědčen, že odvolání je přípustné pro řešení otázky vzniku a existence poplatkové povinnosti, byl-li soudní poplatek ze žaloby zaplacen až poté, co soud prvního stupně pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastavil a uplynula lhůta uvedená v § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odvolací soud však dosud nerozhodl o odvolání podanému proti usnesení o zastavení řízení. Domnívá se, že tuto otázku dovolací soud dosud neřešil.
Dovolatel však přehlédl, že z výslovného znění shora citovaného ustanovení § 237 o. s. ř. plyne, že dovolání je přípustné pouze pro řešení těch právních otázek, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. Odvolací soud odmítl žalobcem podané odvolání pro jeho vady podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř., tedy pouze proto, že odvolání nebylo přes výzvu soudu prvního stupně odůvodněno. Dovolatelem předloženými otázkami se odvolací soud vůbec nezabýval, nebyly pro jeho rozhodnutí určující, na jejich posouzení své rozhodnutí nezaložil, dovolání jich se týkající tudíž není přípustné. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3, věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. února 2017

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu