23 Cdo 574/2012
Datum rozhodnutí: 26.06.2012
Dotčené předpisy: § 7 předpisu č. 216/1994Sb., § 33 předpisu č. 216/1994Sb., § 31 předpisu č. 216/1994Sb.




23 Cdo 574/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně L. M. , zastoupené JUDr. Milanem Kestlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1/1615, proti žalované Truhlářství Kozel, s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Londýnská 672/20, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25241443, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 59 C 84/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. října 2011, č. j. 36 Co 146/2011-106, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. října 2011, č. j. 36 Co 146/2011-106, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 13. ledna 2011, č. j. 59 C 84/2010-81, se zrušují a věc se vrací posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 13. ledna 2011, č. j. 59 C 84/2010-81, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu č. j. RD/015/09/TK-44 ze dne 8. února 2010 vydaného rozhodcem JUDr. J. Ž. (bod I. výroku); dále zamítl návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu č. j. RD/015/09/TK-44 ze dne 8. února 2010 vydaného rozhodcem JUDr. J. Ž. (bod II. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 8. října 2007 smlouvu o dílo. Pod písmenem f) této smlouvy si strany výslovně dohodly, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této uzavírané smlouvy, nebo které vzniknou v souvislosti s ní, včetně otázek její platnosti, jejího výkladu, realizace či ukončení práv z tohoto právního vztahu přímo vznikajících nebo s ním přímo souvisejících, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen ZRŘ ), s vyloučením pravomoci obecných soudů, jedním rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s.r.o. ze Seznamu rozhodců vedeném společností HONESTA, s.r.o. se sídlem Zeyerova 560/25, Liberec, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného společností HONESTA, s.r.o., se kterým se obě smluvní strany seznámily na www.honesta.org . Obě smluvní strany prohlásily, že měly možnost seznámit se s obsahem platného jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, organizačním řádem a kancelářským řádem, které vydala společnost HONESTA, s.r.o., a jejichž platné znění je uvedeno na www.honesta.org . Rozhodčí řízení bude pouze písemné.
Soud prvního stupně se zabýval tím, zda je rozhodčí doložka platná či nikoliv. Upozornil, že z důvodu vázanosti právem Evropských společenství a skutečností, že žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo jako spotřebitel, je soud vázán Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a z ní vycházejícími rozhodnutími Evropského soudního dvora. Z těchto rozhodnutí plyne, že je v pravomoci soudu zrušit rozhodčí nález, kterým bylo rozhodnuto o právech a povinnostech ze spotřebitelské smlouvy, pokud tato smlouva obsahuje zneužívající ustanovení, popř. obsahuje jiné ustanovení, která jsou v rozporu s platným právním řádem, i když nebyly námitky neplatnosti v souladu s ustanovením § 33 ZRŘ v rozhodčím řízení uplatněny. Poukazuje na ustanovení § 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), zkoumal, zda smlouva o dílo obsahuje znevýhodňující ustanovení v neprospěch spotřebitele (žalobkyně), a to nejen pokud jde o samotnou rozhodčí doložku, ale i zda smlouva jako celek není pro žalobkyni hrubě znevýhodňující. Dospěl nakonec k závěru, že ujednání o rozhodčí doložce neznamená pro žalobkyni jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech.
K dalším žalobním tvrzením se soud prvního stupně ztotožnil s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, a ze dne 28. března 2007, sp. zn. 32 Odo 95/2006, a dovodil, že si účastníci mohou v rozhodčí doložce nejen určit počet a osoby rozhodců, ale i stanovit způsob, jak budou určeny, a to tak, že jiný soukromý subjekt než stálé rozhodčí soudy zřízené ve smyslu ustanovení § 13 ZRŘ povede seznam rozhodců a bude vydávat pro účastníky rozhodčího řízení pravidla, kterými se rozhodci řídí. Uzavřel, že rozhodčí doložku byla uzavřena platně. Neshledal konečně ani důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 písm. e) ZRŘ, když byla zachována tzv. rovnost stran a žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že způsob, jakým se obě strany spotřebitelské smlouvy dohodly na určení rozhodce, je konkrétním způsobem vedoucím ke stanovení rozhodce, který má spor rozhodovat ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 ZRŘ. Rozhodčí doložka sjednaná oběma stranami obsažená ve spotřebitelské smlouvě je sjednána platným způsobem a proto byla dána pravomoc rozhodce rozhodnout spor účastníků řízení. Rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Dovolatelka namítá, že v projednávané věci jde o případ, kdy společnost HONESTA s.r.o. nemá charakter stálého rozhodčího soudu zřízeného podle ustanovení § 13 ZRŘ, a není oprávněna vydávat jednací řády, které by upravovaly rozhodčí řízení a jmenování rozhodce, konkrétně jednatelem společnosti. Upozorňuje, že v dané věci jde o obdobný případ, který řešil Nejvyšší soud usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2010, sp. zn 31 Cdo 1945/2010. Má za to, že toto usnesení na posuzovaný případ přímo dopadá a tudíž napadený rozsudek odvolacího soudu není správný. Závěrem dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a dovolání za nedůvodné. Rozhodčí doložka byla uzavřena v souladu se zákonem o rozhodčím řízení, neboť určuje způsob, jak bude rozhodce zvolen a to odkazem na výběr rozhodce (rozhodců) jmenovaných jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců vedeného touto společností.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, významné jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud věc posoudil v rozporu se současnou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní otázky týkající se způsobu jmenování rozhodce ve vztahu k platnosti rozhodčí doložky, na nichž je rozhodnutí v této věci postaveno, byly v judikatuře Nejvyššího soudu řešeny rozporně. K otázce způsobu jmenování rozhodce ve smyslu § 7 zákona o rozhodčím řízení a jeho dopadu na platnost rozhodčí doložky vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sjednocující právní závěr v usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dostupném na www.nsoud.cz. V tomto usnesení Nejvyšší soud dovodil, že na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen).
V řešené věci učinily soudy skutkové zjištění, že rozhodčí doložka obsahovala ujednání, že spory mezi účastníky ze smlouvy o dílo budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle ZRŘ, s vyloučením pravomoci obecných soudů, jedním rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s.r.o. ze Seznamu rozhodců vedeném společností HONESTA, s.r.o. se sídlem Zeyerova 560/25, Liberec, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného společností HONESTA, s.r.o., se kterým se obě smluvní strany seznámily na www.honesta.org . Sjednaná rozhodčí doložka neobsahuje přímé označení rozhodce, ale odkazuje v tomto na řád rozhodčí společnosti, která není stálým rozhodčím soudem. V souladu s citovaným rozhodnutím velkého senátu je proto nutné dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Důvody, pro které se rozhodčí nález ruší obsažené v § 31 zákona o rozhodčím řízení, mají zásadní dopad v oblasti procesněprávní (§ 34 zákona o rozhodčím řízení). Vycházeje z citovaného rozhodnutí velkého senátu je v daném případě nutné prohlásit rozhodčí doložku za absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Tím je naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) ZRŘ.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. června 2012


JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu