23 Cdo 556/2009
Datum rozhodnutí: 25.01.2011
Dotčené předpisy: § 345 obch. zák.




23 Cdo 556/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. L. K. , podnikajícího pod označením Ing. L. K. La Bohéme, zast. JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalovanému BEWOTEC, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 7 Holešovicích, Kamenická 599/26, IČ 25084984, zast. Liborem Prokešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, o zaplacení 532.450,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 108/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, č. j. 3 Cmo 3/2008-342, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, č. j. 3 Cmo 3/2008-342 v části týkající se zaplacení částky 532.450,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení a souvisejících výrocích a nákladech řízení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalším řízení; ve zbývající části se dovolání odmítá .
O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 7. 2007, č. j. 14 Cm 108/2002-309 zamítl žalobu o zaplacení částky 532.450,- Kč s přísl., dále zamítl vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 521.750,- Kč s přísl. a nakonec rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 8. 2008, č. j. 3 Cmo 3/2008-342 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 532.450,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení počínaje od 16. 5. 2002 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudkem, dále odvolací soud v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4,5 % úroku z prodlení počínaje od 16. 5. 2002 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.
V obsáhlém odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva ze dne 4. 1. 2002, kterou se žalovaný zavázal žalobci dodat softwarový produkt Da Vinci (tj. server, stanice, analýzu před inplementací, instalaci, školení a licence k užívání).
Odvolací soud se dále zabýval tím, zda softwarový produkt Da Vinci vykazoval vady, pro něž bylo možné odstoupit od smlouvy a neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že předmět kupní smlouvy měl takové vady, jimiž byla smlouva porušena nepodstatným způsobem.
Odvolací soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že předmětná smlouva nebyla plněna řádně a nebylo prokázáno, že byl splněn celý předmět smlouvy. Pokud nebylo prokázáno, že žalovaný splnil celý dohodnutý předmět plnění, dospěl odvolací soud k závěru, že tím byla porušena smlouva podstatným způsobem, a proto bylo možné od smlouvy odstoupit, jak to učinil žalobce dopisem ze dne 2. 5. 2002.
K námitce žalovaného, že žalobce byl povinen případné vady plnění oznámit žalovanému do 8 dnů od instalace, a pokud tak neučinil, nemůže mu být nárok z odpovědnosti za vady podle ust. § 428 obch. zák. přiznán odvolací soud uvedl, že tato námitka se v daném případě neuplatní, neboť o vadě zboží žalovaný věděl nebo musel vědět v době dodání, a proto účinky § 428 odst. 1 a 2 obch. zák. nenastávají (§ 428 odst. 3 obch. zák.).
Odvolací soud proto shledal nárok žalobce na zaplacení částky 532.450,- Kč za důvodný a s odkazem na § 369 a § 369a obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. přiznal úrok z prodlení pouze ve výši 5,5 % z uvedené částky a takto rozsudek soudu prvního stupně změnil a dále rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 28. 11. 2008 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu uvedený shora v celém jeho rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatněnými dovolacími důvody jsou důvody uvedené v ust. § 241a odst. 2 písm. a), b) a § 241 odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
V odůvodnění dovolání dovolatel k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům zejména uvedl, že odvolací soud se nevypořádal s jeho tvrzeními, že část plnění nemohla být splněna pro nedostatek součinnosti ze strany žalobce a dále s jeho tvrzeními, jimiž vyvracel vady dodaného softwarového programu Da Vinci. Podle dovolatele tato opomenutí představují zásadní vady řízení, což je klíčové pro posouzení existence prodlení žalovaného a případnou existenci vad produktu Da Vinci a tím odvolací soud zatížil řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno řádné splnění předmětu smlouvy, protože nedošlo k předání instalačního CD a manuálu; produkt byl pouze nainstalován do počítačů žalobce. Nepředání instalačního CD a manuálu, i když je žalovaný toho názoru, že celý předmět plnění nebyl splněn z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce, může podle dovolatele představovat pouze tzv. nepodstatné porušení smlouvy z jeho strany ve smyslu § 345 odst. 2 obch. zák. a odstoupit od smlouvy bylo možné pouze po nesplnění povinnosti ani v dodatečně poskytnuté přiměřené době. V posuzované věci nebyla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta ke splnění jeho povinnosti ze smlouvy, a proto žalobci právo odstoupit od smlouvy nevzniklo. Podle dovolatele dále vady dodaného produktu Da Vinci, k nimž se vyjádřil zejména ve vyjádření ze dne 28. 11. 2006 ke znaleckému posudku č. 022/2006 doc. ing. P. Doucka, Csc., nepředstavují podstatné porušení smlouvy a nezakládají právo žalobce odstoupit od smlouvy. Odvolací soud tak podle názoru dovolatele nesprávně kvalifikoval posuzovanou situaci jako podstatné porušení smlouvy ze strany žalovaného a odstoupení od smlouvy posoudil nesprávně jako platné.
Dovolatel dále v odůvodnění dovolání uvedl, že odvolací soud vyvodil nesprávné závěry z dokazování provedeného znaleckým posudkem č. 022/2006 ze dne 7. 11. 2006, neboť znalec nemohl na převážnou část otázek objektivně odpovědět, protože žalobce software Da Vinci vymazal ze svých počítačů a znalec nemohl objektivně posoudit, zda dodaný produkt měl vady takové povahy, aby smlouva byla porušena podstatným způsobem. Odvolací soud však dovodil, že smlouva byla porušena podstatným způsobem, přesto, že znalec nemohl na řadu otázek odpovědět, a proto je dovolatel toho názoru, že z tohoto důkazu nelze vyvodit, že smlouva byla či nikoliv řádně splněna. Dovolatel je přesvědčen, že z provedeného dokazování, ostatních provedených důkazů, vyplynulo, že z jeho strany byla smlouva splněna řádně a včas, část plnění nemohla být splněna pro neposkytnutí potřebné součinnosti ze strany žalobce a žalobcem vytýkané vady nepředstavují podstatné porušení smlouvy, které by žalobce opravňovaly odstoupit od smlouvy bez poskytnutí přiměřené dodatečné lhůty pro splnění.
Podle dovolatele z uvedeného též vyplývá, že skutkové zjištění soudu o nesplnění smlouvy žalovaným řádným způsobem nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Pokud odvolací soud dospěl na základě znaleckého posudku č. 022/2006 k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně, aniž tento důkaz znovu provedl, zatížil tím odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Dovolatel s ohledem na shora uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 2. 2. 2009 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že žalovaný nebyl schopen doložit, že dodal vše podle uzavřené kupní smlouvy a vady, pro něž žalobce odstoupil od smlouvy, nerozporoval. Podle žalovaného plnění dle smlouvy nebylo poskytnuto řádně, mělo mnoho vad, nedošlo ke splnění závazku a žalovaný se dostal do prodlení. Prodlení znamenalo podstatné porušení smlouvy, neboť i žalovaný věděl o tom, že je nutné plnit řádně a včas. Předmětem podnikání žalobce je cestovní incomingová agentura, u níž začíná sezóna od 1. 4. a nedodání díla před tímto datem je podstatným porušením smlouvy. Z žádného důkazu taktéž nevyplývá tvrzení žalovaného, že k naprogramování, instalaci a odladění rozhraní plateb dojde k tzv. druhé fázi až po provedení instalace a odzkoušení rozhraní faktur viz čl. 3 odst. 3 licenčních podmínek. Ve smlouvě byl jasně vyjádřen termín plnění 1. 4. 2002 přitom text smlouvy byl vyhotoven žalovaným a při nejasnostech je třeba vycházet při výkladu z ust. § 266 odst. 4 obch. zák.
Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že již před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že dílo vykazovalo vady, a proto žalovanému nevzniklo právo na zaplacení ceny díla a žalovaný po výzvě dle ust. § 118a o. s. ř. neuvedl žádné důkazy k prokázání, že dílo dodal řádně a odvolací soud neměl důvod se od těchto závěrů odchýlit. Vzhledem k tomu není namístě námitka žalovaného, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ve vyjádření dále žalobce poukázal na rozpor v tvrzeních žalovaného, když nejprve tvrdil, že dílo bylo bez vad a poté, že se jednalo o nepodstatné porušení smlouvy. Závěr, že dílo nebylo splněno řádně vyplývá ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Za produkt dle smlouvy je označen i nosič dat (diskety, CD), popis programu a návod k obsluze čl. 1 Licenčních podmínek, a ten měl být předán žalobci dnem podpisu smlouvy, což se nestalo a žalovaný to ani nevyvrací. Pokud žalobce neobdržel ve sjednaném termínu uvedené, je správné právní posouzení odvolacího soudu, že se jednalo o podstatné porušení smlouvy.
Žalobce dále ve vyjádření nesouhlasí s názorem žalovaného, že rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění tím, že odvolací soud vyvodil nesprávné závěry ze znaleckého posudku č. 022/2006 doc. ing. Doucka, Csc. Odvolací soud konstatoval, že ze závěrů znalce vyplynulo, že není prakticky žádná dokumentace zakázky a její realizace a není jasné, co vše žalobce převzal a v jakém stavu. Žalovaný, jak již bylo uvedeno, byl vyzván dle § 118a o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně řádného splnění smlouvy, vad plnění a jejich povahy (porušení smlouvy podstatným způsobem), což neučinil, [a proto nelze dospět k závěru, že byl naplněn uvedený dovolací důvod]. Podle žalobce neexistují žádné logické rozpory mezi posouzením provedených důkazů a závěru odvolacího soudu o řádném nesplnění smlouvy.
V závěru vyjádření proto žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., na které dovolatel odkázal. V dané věci odvolací soud změnil k odvolání žalobce výrok I. ve věci samé a související výroky o nákladech řízení (výroky III. a V.) rozsudku soudu prvního stupně). Výrok ve věci samé odvolací soud změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 532.450,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % počínaje od 16. 5. 2002 do zaplacení a potvrdil rozsudek sudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby o přiznání úroků z prodlení ve zbývající výši 4,5 % z uvedené částky počínaje od 16. 5. 2002 do zaplacení.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen v části týkající se zaplacení částky 532.450,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % z této částky počínaje od 16. 5. 2002 do zaplacení. Ve zbývající části (úrok z prodlení ve výši 4,5 %) pak přichází v úvahu přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když přípustnost dovolání v této části nebyla shledána.
Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, včetně úroku z prodlení ve výši 5,5 %, dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tyto uplatněné dovolací důvody dovolatel konkretizuje tak, že nesouhlasí se závěrem soudu, že předmětná kupní smlouva ze dne 4. 1. 2002 nebyla žalovaným řádně splněna (nebyl splněn celý předmět smlouvy), neboť plnění dle dodatku ze dne 9. 1. 2002 ke kupní smlouvě nemělo být poskytnuto do 1. 4. 2002, ale bylo dohodnuto, že k naprogramování, instalaci a odzkoušení a odladění rozhraní plateb dojde v druhé fázi v průběhu dubna 2002, k čemuž však nedošlo pro prodlení žalobce a poté pro odstoupení od smlouvy dne 2. 5. 2002. Dovolatel dále uvedl, že odvolací soud vyvodil nesprávné závěry z provedeného dokazování, především ze znaleckého posudku doc. ing. Petra Doucka, Csc. ze 7. 11. 2006, když dospěl k závěru, že smlouva byla porušena podstatným způsobem, neboť znalec nemohl na převážnou část otázek odpovědět, protože nebylo již možné provést šetření na původním informačním systému.
V posuzovaném případě odvolací soud vycházel z důkazů provedených zejména kupní smlouvou ze dne 4. 1. 2002 a dodatkem k ní z 9. 1. 2002, v nichž se žalovaný zavázal poskytnout žalobci dodání Da Vinci serveru, 24 stanic, analýzu před inplementací, instalaci a školení. Součástí smlouvy pak byla příloha č. 1 tvořící licenční podmínky, v níž byla sjednána i lhůta pro předání předmětu smlouvy žalobci, a to 1. 4. 2002; příloha č. 2 pak tvořily obchodní podmínky. Dodatkem ze dne 9. 1. 2002 ke kupní smlouvě se žalovaný zavázal poskytnout žalobci naprogramování, instalaci a odladění rozhraní mezi systémem Da Vinci a účetním systémem Pohoda za cenu 61.950,- Kč.
Odvolací soud především na základě těchto důkazů dospěl k závěru, že nebyl splněn celý předmět smlouvy na sjednaném termínu, tj. k 1. 4. 2002. Dodatkem ze dne 9. 1. 2002 byl totiž pouze rozšířen předmět plnění (viz shora) a cena tohoto plnění (61.950,- Kč), avšak nebyla změněna lhůta pro odevzdání předmětu plnění uvedená v kupní smlouvě, resp. příloze č. 1 k ní.
Z toho je zřejmé, že závěr odvolacího soudu v této otázce vychází z provedených důkazů a nelze mu vytýkat, že by nebyly zjištěny rozhodné okolnosti, popř. že by z provedených důkazů uvedený závěr nevyplýval. Z provedených důkazů, jiné důkazy dovolatel nenavrhl, nevyplývá, že by dle dodatku z 9. 1. 2002 mělo být plněno v jiném termínu než sjednaném ve smlouvě, jak to tvrdí dovolatel, popř. že by dovolatel nemohl plnit z důvodů na straně žalobce. I z tohoto tvrzení dovolatele je zřejmé, že sjednaný předmět plnění včetně plnění sjednaného v dodatku z 9. 1. 2002 nebylo poskytnuto ve smluvené lhůtě a z toho vyplývá i správný závěr odvolacího soudu, že nebyl splněn celý předmět plnění, neboť mj. nebylo též předáno instalační CD a manuál.
Pokud dovolatel dále namítal, že odvolací soud vyvodil nesprávné závěry ze znaleckého posudku zejména tím, že dospěl k závěru, že kupní smlouva byla porušena podstatným způsobem, není tato námitka namístě. Odvolací soud naopak v odůvodnění rozsudku mj. uvedl, že znalec nemohl objektivně odpovědět, zda dílo mělo vady a jaké, a proto kritizoval závěr soudu prvního stupně učiněný na základě znaleckého posudku, že smlouva nebyla porušena podstatným způsobem.
Dovolatel dále v dovolání uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, který spočívá v podstatě na kritice závěru odvolacího soudu, že žalovaný porušil smlouvu podstatným způsobem a byl tak dán důvod pro odstoupení od smlouvy dle ust. § 345 obch. zák.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce v podání ze dne 2. 5. 2002 odstoupil od kupní smlouvy ze 4. 1. 2002 včetně jejího dodatku z 9. 1. 2002 podle ust. § 436 odst. 1 písm. d) obch. zák. a důvodem odstoupení od smlouvy bylo mj. nedodání popisu programu, návodu k obsluze, nedodání kompletního rozhraní mezi programem Da Vinci a účetním programem Pohoda, popř. další vady uvedené v podání.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá zejména na závěru, že nebylo prokázáno řádné splnění celého předmětu smlouvy dle smlouvy a dodatku, a proto odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva byla porušena podstatným způsobem.
Podle § 436 odst. 1 písm. d) obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem (§ 345 odst. 2 obch. zák.) může kupující odstoupit od smlouvy.
Podle § 345 odst. 1 a 2 obch. zák. se za podstatné porušení smlouvy pokládá, jestliže strana porušující smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.
V daném případě bylo proto třeba posoudit, zda předmětná kupní smlouva, včetně dodatku byla porušena podstatným způsobem, a zda byl žalobce oprávněn odstoupit od uvedené smlouvy podle ust. § 456 odst. 1 písm. d) obch. zák.
Dovolací soud je nucen konstatovat, že posouzení této právní otázky provedené odvolacím soudem je neúplné, a proto nesprávné. Při odstoupení od smlouvy podle ust. § 436 odst. 1 písm. d) obch. zák. je třeba aplikovat i ust. § 345 odst. 2 obch. zák., které upravuje okolnosti, za nichž se porušení smlouvy pokládá za podstatné. Odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí těmito okolnostmi nezabýval a jeho rozhodnutí spočívá v podstatě na závěru, že smlouva nebyla splněna řádně a tedy tím byla porušena podstatným způsobem. Vzhledem k tomu dovolacímu soudu nezbylo než rozhodnutí odvolacího soudu v této části zrušit.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v části týkající se zaplacení 532.450,- Kč s 5,5 % počínaje od 16. 5. 2002 do zaplacení včetně souvisejících výroků o nákladech řízení zrušil a ve zbývající části (úrok z prodlení ve výši 4,5 % z částky 532.450,- Kč) se dovolání pro nepřípustnost odmítá.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. § 243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. ledna 2011

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu