23 Cdo 553/2008
Datum rozhodnutí: 27.01.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.






23 Cdo 553/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce
A. F., s. r. o.
, zast. JUDr. M. K., advokátem , proti žalovanému
T. I.
,
s. r. o.
, zast. JUDr. J. H., advokátkou , o zaplacení 191 151,10 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 34/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, č. j. 1 Cmo 342/2006-85, takto:


I. Dovolání
se odmítá.

II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 196,- Kč vč. DPH, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. M. K.


O d ů v o d n ě n í :



Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 3. 2006, č. j. 32 Cm 34/2004-64 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 191 151,10 Kč se 4% úrokem z prodlení od 12. 8. 2003 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, č. j. 1 Cmo342/2006-85 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudkem zejména uvedl, že bylo prokázáno, že splatnost ceny díla dle ujednání ve smlouvě č. 2427 a jejího dodatku nastala. Nedílnou součástí smlouvy o dílo byly totiž Všeobecné dodací podmínky (dále jen VDP ) a závěr o splatnosti díla je nutno dovozovat zejména z bodu 4 . VDP. Dispozitivní ust. § 554 odst. 1 obch. zák. se proto nemůže uplatnit.

Odvolací soud proto uzavřel, že není důležité, kdo za objednavatele podepsal zápis o převzetí předmětu díla. K tomu však dodal, že ing. P. byl při provozování podniku žalovaného pověřen určitou činností ve smyslu § 15 obch. zák., a proto měl odpovídající jednatelské oprávnění. Odvolací soud dále uvedl, že žalovaný odpovídající jednatelské oprávnění ing. P. vlastně ani nezpochybňoval. Žalobce dále, pokud by došlo k překročení jednatelského oprávnění ing. P., ve smyslu ust. § 15 odst. 2 obch. zák. o takovém překročení nevěděl a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu ani vědět nemohl.

Odvolací soud proto shledal rozsudek soudu prvního stupně správným a ve smyslu § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

Dovoláním ze dne 7. 9. 2007 napadl žalovaný shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).

V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že v průběhu celého řízení namítal nedostatek jednatelského oprávnění ing. P. ke sjednání smlouvy o dílo č. 2427 a jejího dodatku ze dne 2. 7. 2003 a dále p. F. staršího a mladšího k převzetí díla. Ing. P. nebyl zaměstnancem žalovaného a ve smyslu § 15 odst. 1 obch. zák. nebyl pověřen žádnou činností při provozování podniku žalovaného.

Dovolatel dále namítal, že nedošlo k řádnému předání a převzetí díla. Žalovaný je vlastníkem nemovitosti, provozovatelem hotelu je společnost P. Gmbh, S., nejde tedy o provozovnu žalovaného ve smyslu § 16 obch. zák., v protokolu o předání díla byli označeni p. F. st. a ml., jako zástupci provozovatele, o čemž žalobce věděl, což vyplývá i z dalších dokladů (dodacích listů).

Dovolatel je proto toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť ing. P. nebyl ve smyslu § 15 obch. zák. pověřenou osobou k uzavření smlouvy o dílo, neboť nebyl jeho zaměstnancem, žalobce věděl, že oprávněnou osobou je jednatel žalovaného a dále je sporné předání předmětu díla žalovanému. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a dále, aby zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

V podání ze dne 11. 10. 2007 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že žalovanému nesvědčil uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Žalovaný ve skutečnosti napadá způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem a nikoliv omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav věci.

Žalobce proto navrhuje, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto a aby před rozhodnutím o dovolání nebyla odložena vykonatelnost rozhodnutí a byly mu přiznány náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání žalovaného projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 1. 7. 2009 (dále též jen o. s. ř. ), a to s ohledem na čl. II. odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb., kterým se měnil zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou včas, obsahuje stanovené náležitosti, žalovaný (dovolatel) je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a odst. 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť z toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.

V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, vydaný poté, co bylo předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušeno dovolacím soudem a věc vrácena k dalšímu řízení.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nikoliv již např. námitky směřující k nedostatkům ve skutkovém zjištění. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou, nesprávně vyložil, popř. ji nesprávně aplikoval.

V posuzovaném případě dovolatel především napadá, že ing. P. nebyl osobou pověřenou k uzavření předmětné smlouvy o dílo a tzv. doobjednávky k ní ve smyslu ust. § 15 odst. 1 obch. zák., neboť tato osoba nebyla jeho zaměstnancem.

Dovolací soud mj. v rozhodnutí ze dne 11. února 2009, č. j. 23 Cdo 2109/2007-215 konstatoval, že podle § 15 odst. 1 obch. zák., je ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkolům, k nimž při této činnosti obvykle dochází a předpokladem není, aby tato osoba byla zaměstnancem toho, kdo jej určitou činností pověřil. Od tohoto závěru není důvodu odchýlit se ani v posuzovaném případě.

Zda byl Ing. P. pověřen určitou činností, tj. mj. uzavřením předmětné smlouvy o dílo a jejího dodatku (doobjednávky), je především věcí dokazování a skutkových závěrů a teprve následně právního posouzení směřujícího k závěru o oprávněnosti učinit určitý právní úkon za zastoupeného.

Z hlediska posuzování přípustnosti dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však námitky směřující proti nedostatkům ve zjištěném skutkovém stavu věci nemohou založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.

Dovolatel dále namítal, že nedošlo k řádnému předání a převzetí díla, neboť dílo převzal p. F. st. a ml. jako zástupci provozovatele.

Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení toho, zda byl zápis o převzetí a předání podepsán za žalovaného oprávněnými osobami, tuto skutečnost pokládá za nerozhodnou, neboť splatnost díla byla podle jeho závěru ve smyslu ust. § 548 odst. 1 obch. zák. vázána na dodání příslušných stavebních prvků a odkázal na čl. 4 VDP. Tento závěr odvolacího soudu však dovolatel nenapadl a dovolací soud se proto přezkoumáním tohoto závěru nemohl zabývat.

Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že námitky uplatněné žalovaným v dovolání nemohou založit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř..

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. k návaznosti za ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 137 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci na náhradu těchto nákladů částku 12.196,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 a 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996Sb.)

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. ledna 2010


JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu