23 Cdo 5345/2016
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 5345/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobce D. Č. , identifikační číslo osoby 40336638, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě, Svinov, U Rourovny 556/3, proti žalované ARTIO s. r. o., se sídlem v Ostravě Mariánské Hory, Mrštíkova 840/6, identifikační číslo osoby 15502619, zastoupené Mgr. Tomášem Veselským, advokátem se sídlem v Ostravě Mariánské Hory, Korunní 1077/31, o zaplacení 94.380 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 303/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2016, č. j. 8 Co 158/2016-229, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 9. 2015, č. j. 22 C 303/2013-133, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplatit 94.380 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).
Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 94.380 Kč s příslušenstvím, jako uhrazené ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 14. 2. 2013. Žalobce tvrdil, že žalovaná jako zhotovitel dílo nedokončila a žalobci nepředala, z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 13. 5. 2013 odstoupil od smlouvy o dílo a vyzval žalovanou k vrácení ceny díla. Na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně skutková zjištění o tom, že mezi účastníky byla dne 14. 2. 2013 uzavřena smlouva o dílo, jejíž předmět byl vymezen v čl. II smlouvy a v příloze I. smlouvy. Dle smlouvy měla žalovaná povinnost předat dílo objednateli v předávacím řízení, které mělo být zakončeno protokolem o předání a převzetí díla. Cena díla byla stanovena ve výši 94.380 Kč včetně DPH s tím, že před započetím díla byla žalovaná oprávněna vystavit zálohovou fakturu na 16.000 Kč, následná fakturace měla probíhat týdně dle vykázaného času. Žalovaná dílo v souladu se smlouvou a pokyny žalobce zhotovila. Žalobce však zhotovené dílo postupem dle smlouvy o dílo nepřevzal. Z toho důvodu žalovaná zhotovené dílo žalobci zaslala jednak emailem a jednak poštou. Žalobce cenu díla v plném rozsahu uhradil, když zaplatil zálohu, dílčí faktury i konečnou fakturu za zhotovené dílo. Dle zjištění soudu prvního stupně žalobce teprve po předání díla a zaplacení ceny díla emailem dne 29. 4. 2013 a 30. 4. 2013 vytkl žalované údajné blíže specifikované vady díla. Dopisem ze dne 13. 5. 2013 pak žalobce následně od uzavřené smlouvy o dílo odstoupil s odůvodněním, že dílo nebylo zhotoveno včas, a dále s poukazem na nevhodně zvolený program a další drobné údajné vady díla.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když po právní stránce věc posoudil tak, že žalovaná dílo řádně a včas v souladu se smlouvou a pokyny žalobce zhotovila, avšak žalobce zhotovené dílo v souladu se smlouvou nepřevzal přes výzvy ze strany žalované. Z toho důvodu žalovaná dokončené dílo předala žalobci emailovou poštou a následně dne 14. 5. 2013 taktéž prostřednictvím pošty, kdy žalobci byl zaslán hmotně zachycený výsledek díla. Žalobce zaplatil cenu díla, čímž dle soudu prvního stupně potvrdil, že dílo bylo řádně zhotoveno. Soud prvního stupně uvedl, že má za to, že výhrady žalobce ke zhotovenému dílu jsou účelové, vedeny snahou domoci se zpětně vrácení ceny díla. Soud prvního stupně neuznal námitky žalobce týkající se vady díla s tím, že z provedeného dokazování plyne, že žalovanou zhotovené dílo bylo zhotoveno řádně a včas. Z toho důvodu rovněž soud posoudil odstoupení od smlouvy o dílo zaslané žalobcem žalované dne 13. 5. 2013 jako neplatný právní úkon, když žalovaná smlouvu o dílo neporušila, tedy žalobce neměl pro odstoupení od smlouvy důvod.
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Po doplnění dokazování bylo dle odvolacího soudu žalovanou prokázáno, že se několikrát pokusila žalobci dílo předat způsobem sjednaným ve smlouvě, a že ho také vyzývala k podepsání protokolu o předání. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaná nemohla dílo předat žalobci způsobem dohodnutým ve smlouvě o dílo, a to s ohledem na odmítnutí žalobce dílo dohodnutým způsobem převzít a podepsat protokol o předání a převzetí díla. Podle odvolacího soudu neměla žalovaná jinou možnost, jak přimět žalobce k předání a převzetí díla dohodnutým způsobem. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že dílo bylo dokončeno řádně a včas a bylo také řádně předáno žalobci tak, jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud žalobce popíral, že mu dílo bylo předáno, příp. zasláno, pak toto tvrzení žalobce odvolací soud považuje za účelové, poněvadž v takovém případě by se nemohl podrobně vyjadřovat k dílu, vytýkat a namítat vady díla. Odvolací soud se dále ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobce neprokázal, že by dílo vykazovalo vady. Odstoupení žalobce od smlouvy je tedy nutno dle odvolacího soudu považovat za neplatný právní úkon, poněvadž žalobce neodstoupil od smlouvy o dílo ani z důvodů sjednaných ve smlouvě, ani ze zákonných důvodů pro podstatné či nepodstatné porušení smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též dovolatel ) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spočívá dle obsahu dovolání v posouzení otázky, zda došlo k dokončení díla. Dovolatel uvádí, že pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (v daném případě písemným protokolem o předání), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě okolností případu. Existence předávacího protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Dle dovolatele nebyla splněna podmínka jeho řádného předání, když dílo nebylo v souladu se smlouvou řádně dokončeno a předmět díla nebyl řádně předán, a proto není možné považovat dílo za provedené. Dovolatel dále zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy. Dovolatel má za to, že v projednávané věci nebylo prokázáno, že by žalovaná dílo řádně dokončila a už vůbec, že by ho ve sjednaném termínu žalobci dodala. Proto je toho názoru, že od smlouvy o dílo důvodně a platně odstoupil, jelikož žalovanou nebyl předmět díla, event. jeho část, dodána žalobci ve sjednaném termínu. Dovolatel také zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že dílo bylo vypracováno bez vad; k tomuto odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, pokud neprovedl důkazy navržené žalobcem.
K dovolání žalobce se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel předně odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dospěl k závěru, že dílo bylo řádně předáno žalobci, ačkoliv nedošlo k sepsání předávacího protokolu.
Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud jak v rozsudku ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008 (jenž je, stejně jako ostatní uváděná rozhodnutí, veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), tak i v dalších rozhodnutích. Například v rozsudku ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, vysvětlil, že pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (v daném případě protokolární předání), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu. Existence předávacího protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Shodný názor Nejvyšší soud zaujal například i v rozsudcích ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006 a ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů plyne, že strany si ujednaly, že žalovaná (zhotovitel) předá dílo žalobci (objednateli) v předávacím řízení, kdy podmínkou předání a převzetí díla je podpis protokolu o předání a převzetí díla. V takovém případě není možné s ohledem na shora citované závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodit, že došlo k řádnému předání díla proto, že žalobce (objednatel) odmítl podepsat předávací protokol.
Lze tedy dovolateli přisvědčit v tom, že k předání díla nedošlo. Nicméně v projednávané věci není právní posouzení předání díla právní otázkou, na které by závisela důvodnost žalobního nároku. Proto ani námitky dovolatele do právního posouzení otázky předání díla nemohou založit přípustnost dovolání. V této souvislosti je třeba připomenout, že dovolací soud se při zkoumání přípustnosti dovolání opakovaně vyjadřuje v tom smyslu, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013).
V projednávané věci není pro závěr o nedůvodnosti žaloby rozhodující, zda došlo k řádnému předání díla, nýbrž zda je žalobce oprávněn domáhat se vrácení uhrazené ceny díla proto, že od smlouvy řádně odstoupil. Při posouzení této právní otázky nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout, jestliže dospěl k závěru, že žalobce neodstoupil od smlouvy o dílo ani z důvodů sjednaných ve smlouvě, ani ze zákonných důvodu pro podstatné či nepodstatné porušení smlouvy ve smyslu § 345 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák. ).
Namítá-li dovolatel, že důvod pro odstoupení od smlouvy spočívá v prodlení zhotovitele (žalované) s předáním díla, přehlíží, že ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů jednoznačně plyne, že to byl právě on, kdo odmítl součinnost nutnou k vyhotovení zápisu o předání díla. Byl tak v prodlení se splněním této povinnosti. Dle § 365 obch. zák. pak nemohlo nastat prodlení dlužníka (zhotovitele) s předáním díla, pokud nedošlo k předání díla v důsledku prodlení dovolatele.
Obsahuje-li dále dovolání námitky dovolatele proti závěru odvolacího soudu o tom, že žalobce neprokázal, že by dílo vykazovalo vady, nejde ani v tomto případě o způsobilé vymezení dovolacího důvodu. Tím totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nemohou založit ani další námitky dovolatele, kterými zpochybňuje procesní postup odvolacího soudu, neboť jimi uplatňuje jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolatelem se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu