23 Cdo 531/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 531/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. P. K. , se sídlem v Praze 4, U Družstva Práce 1474, PSČ 140 00, IČO 71677704, zastoupeného JUDr. Miroslavou Štěpánkovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami II, třída Kpt. Olesinského 39, PSČ 261 01, proti žalované HANÁK ATELIERY CZ s.r.o. , se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Badeniho 29/5, PSČ 160 00, IČO 26440482, zastoupené JUDr. Milanem Milerem, advokátem, se sídlem v Praze 1- Novém Městě, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o zaplacení částky 62 713 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 356/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2016, č. j. 14 Co 257/2016 137, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 743 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslavy Štěpánkové, advokátky, se sídlem v Příbrami II, třída Kpt. Olesinského 39, PSČ 261 01. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í:
(§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. )

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. dubna 2016, č. j. 10 C 356/2013-92, zamítl žalobu na zaplacení částky 62 713 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2016, č. j. 14 Co 257/2016-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 62 713 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání pro jeho nesprávnost, kterou spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl k některým skutečnostem, které dovolatelka v dovolání blíže rozvádí.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Přestože dovolatelka uvedla, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil při posuzování věci od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v dovolání neuvedla, s jakou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu je rozhodnutí v rozporu a ani nespecifikovala právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud od ustálené rozhodovací práce dovolacího soudu odchýlit. Předmětné dovolání tedy neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2, § 237 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace textu tohoto ustanovení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, jež bylo publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2017 JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu