23 Cdo 5184/2009
Datum rozhodnutí: 10.01.2011
Dotčené předpisy: § 212a odst. 5 o. s. ř., § 80 písm. c) o. s. ř., § 31 odst. 2 předpisu č. 441/2003Sb.







23

Cdo 5184/2009



ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce
L. N., a.s.,
(dříve HAMÉ, a. s.), zastoupeného JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 1569, proti žalované
SILOP a.s.,
se sídlem v Opavě, Předměstí, Sadová 189/44, PSČ 746 01, identifikační číslo 25580647 (dříve SELIKO Opava, a. s.), zastoupené Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 15, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 93/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2009, č. j. 4 Cmo 24/2009-111, takto:


I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2009, č. j. 4 Cmo 24/2009-111, v části, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. června 2008, č.j. 5 Cm 93/2005-64 ve výroku I. pod písm. c) až e) a v závislém výroku II.
,
a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. června 2008, č.j. 5 Cm 93/2005-64, v části výroku I. pod písm. c) až e) a závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení,
se zrušují
a věc se v tomto rozsahu
vrací
Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

II. Ve zbývajícím rozsahu
se
dovolání
zamítá.




O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. června 2008, č.j. 5 Cm 93/2005-64, jako soud prvního stupně, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal

a) určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky 167494) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka"

b) určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka"

c) uložení zákazu společnosti SELIKO Opava, a.s. jakékoli užití ochranné známky "SELIKO MAJKRÉM" (číslo známky 167494), tedy uložení povinnosti žalované zdržet se jakéhokoli užití uvedené ochranné známky

d) uložení zákazu společnosti SELIKO Opava, a.s. jakéhokoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492), tedy uložení povinnosti žalované zdržet se jakékoli užití uvedené ochranné známky

e) uložení povinnosti společnosti SELIKO Opava, a.s., aby do 60 dnů od právní moci rozsudku odstranila závadný stav tím, že odstraní veškeré výrobky (včetně jejich obalů) s označením "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" ze svých výroben, provozoven a skladů a sveze je rovněž od všech svých odběratelů;

výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 11 180,70 Kč.

Soud prvního stupně neshledal naléhavost právního zájmu žalobce na určení, že jakékoli užití uvedených ochranných známek žalované ve vztahu k žalobci a jejím výrobkům "Májka" je nedovoleným nekalosoutěžním jednáním.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou v soutěžním vztahu se shodným předmětem činnosti na trhu s potravinami, zejména masovými paštikami (vepřovými lahůdkovými krémy), tedy, že jsou přímými konkurenty. Žalobce má zapsánu ochrannou známku slovní "Májka" pod č. 173084, k datu 14.7.1993 s prioritou od 28.4.1993, ve třídě výrobků a služeb č. 29, tj. pro masovou paštiku. Žalovaná má zapsány ochranné známky slovní "SELIKO MÁJKRÉM" pod č. 238989 k datu 16.11.2001, s prioritou 18.5.2001 a ochrannou známku kombinovanou "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" pod č. 269062 k datu 26.1.2005 s prioritou od 25.2.2004, pro třídu výrobků a služeb č. 29, tj. pro výrobky z masa, masové konzervy, masové pomazánky, paštiky atd. Soud prvního stupně považoval obě ochranné známky žalované, které žalobce činí problematickými, za vizuálně a foneticky zcela odlišné od ochranné známky žalobce. Přisvědčil však argumentaci žalobce, že bez ohledu na množství slov, které tvoří ochranné známky, rozhodující je existence první slabiky slova "Májka", tedy slabiky "Máj ... " v ochranných známkách žalované, která si byla vědoma oblíbenosti paštiky dodávané již dříve na trh žalobkyní. Přesto dospěl k závěru, že samotná existence slabiky "Máj " v označení výrobků žalované ovšem nečiní výrobek zaměnitelným s výrobkem žalobce. Zaměnitelným jej činí celkové trojrozměrné provedení spotřebitelského balení, jeho gramáž, povrchová úprava konzerv (barevné provedení, grafické provedení, informační text pro spotřebitele, případně celková vizuální podoba etiket hliníkových vaniček). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná dodává skutečně masovou paštiku - vepřový lahůdkový krém do spotřebitelské sítě v obalech, které u průměrného spotřebitele tohoto potravinářského zboží mohou vyvolat dojem, že se jedná o produkci jednoho výrobce. Tento závěr soud prvního stupně dovodil z obrazové dokumentace zachycující klasické konzervy výrobků žalobce a žalované, případě z etiket, kterými jsou opatřeny hliníkové vaničky s paštikou žalobce a žalované. Na této situaci podle soudu prvního stupně nic nemění ani skutečnost, že konzervy žalované obsahují slovo "SELIKO", které je též firemním označením žalované a její ochrannou známkou. Soud prvního stupně měl tedy za prokázané, že se žalovaná dopouští jednání, které má charakter nekalé soutěže a kterým zejména naplňuje skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti. Jelikož však petit žaloby je žalobkyní podle soudu prvního stupně formulován příliš obecně, uzavřel, že převzetím tohoto petitu do rozhodnutí by se jeho rozhodnutí stalo nevykonatelným. Přestože žalobce na výzvu soudu prvního stupně výroky pod bodem 3. a 4. žaloby upravila tak, aby žalované bylo uloženo zdržet se užití označení "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" pro označení výrobků na bázi masové pomazánky nebo paštiky, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tímto petitem žalobce neodstranil vadu žaloby v tomto směru. Soud prvního stupně proto žalobu ohledně zbývajících nároků také zamítl, když uzavřel, že totéž platí i pro nárok uvedený pod bodem 5. petitu žaloby.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že skutkové zjištění soudu prvního stupně neodpovídá provedenému dokazování, a že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud přejal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalobce a žalovaná jsou v soutěžním vztahu se shodným předmětem činnosti na trhu s potravinami, zejména masovými paštikami (vepřovými lahůdkovými krémy), a jsou tedy přímými konkurenty. Souhlasí také se zjištěním, že oba účastníci mají pro své výrobky - masové paštiky (krémy) zapsané ochranné známky. Žalobci svědčí priorita, když ochrannou známku "Májka" má zapsánu od roku 1993. Žalovaná má zapsány ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" od roku 2001 a 2004. Odvolací soud však považoval za nesprávné závěry soudu prvního stupně, že žalobce nemá právní zájem na určení, že jakékoliv užití shora uvedených ochranných známek žalovanou je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k žalobci a jeho výrobkům "Májka". Považuje-li žalobce užívání ochranných známek žalovanou za nedovolené jednání a jinak, než na základě soudního rozhodnutí se nemůže domáhat zrušení těchto ochranných známek (§ 31 odst. 2 zák.č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), je dán právní zájem žalobce na shora uvedeném určení.

Odvolací soud také nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že petit, tak, jak je žalobcem v žalobě (popř. i jejím doplnění) formulován, by byl nevykonatelný. Návrh žalobce na rozhodnutí soudu, tj. petit žaloby pod body 3., 4. a 5., považuje odvolací soud za dostatečně určitý a tudíž z materiálního hlediska za vykonatelný. Požaduje-li žalobce, aby žalované bylo zakázáno jakékoli užití uvedených ochranných známek, je zcela zřejmé, čeho se domáhá a převzetí takového petitu do výroku rozsudku by rozhodně nezpůsobilo formální či materiální nevykonatelnost rozsudku. Jiná je ovšem otázka, zda takto široce a vlastně absolutně formulovaný zákaz užití ochranné známky je adekvátní obranou k tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované, tedy zda takovémuto návrhu vyhovět lze. I když soud prvního stupně nerozhodl o změně petitu ve smyslu upřesnění požadavku žalobce učiněného podáním žalobce ze dne 6.9.2007 tak, aby zákaz užití byl vysloven pro označování výrobků na bázi masové pomazánky nebo paštiky, a rozhodl o původně formulovaném nároku, tato vada řízení nemá za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Jak žalobce tak i žalovaná jsou vlastníky řádně zapsaných ochranných známek, jejich práva užívat znění ochranných známek pro zapsané třídy výrobků a služeb jsou navzájem rovnocenná. Pokud tedy má spočívat porušování práva jednoho majitele ochranné známky spatřováno v tom, že druhý majitel ochranné známky svou ochrannou známku používá v souladu s tím, jak je mu zapsána, potom je cestou, jak odstranit možné zkrácení práv majitele ochranné známky a možnou kolizi ochranných známek, dosažení zrušení ochranné známky Úřadem průmyslového vlastnictví podle § 31 odst. 2 z.č. 441/2003 Sb. na základě soudního rozhodnutí o tom, že užití ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním.

V konkrétním případě žalobce tvrdí, že slovo májka, jež je její ochrannou známkou, a slovo májkrém, které je obsaženo v ochranných známkách žalované, jsou označení zaměnitelná, když z pohledu průměrného spotřebitele je významný začátek obou slov "Máj", s nímž je tradičně spojována představa vepřového krému - paštiky. Dle žalobce slabiky připojené k tomuto shodnému kmenu (ka a krém) se sice odlišují, zřetelně je však vnímán zmíněné shodný kmen, který je silným klíčovým prvkem a ostatní prvky jsou slabé bez dostatečné rozlišovací způsobilosti. Dle žalobce již samotná tato označení, tedy slova Májka a Májkrém, jsou zaměnitelná a použití slova Májkrém jako součásti ochranné známky žalované při označování jejích výrobků je nekalosoutěžním jednáním ve smyslu ust. § 47 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) parazitováním na pověsti značky vybudované žalobkyní.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že samotná existence slabiky "Máj" v označení výrobků žalované nečiní výrobek žalované zaměnitelným s výrobkem žalobce. Ochranné známky žalované jsou tvořeny souslovím. V prvním případě "SELlKO MÁJKRÉM", ve druhém "SELlKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM". Obě takto zapsané ochranné známky se tak výrazně odlišují od ochranné známky Májka náležející žalobci. Ostatně od slova Májka se odlišuje i samotné slovo Májkrém, když nelze souhlasit s názorem žalobce, že obě slova mají shodný kmen a odlišnou koncovku. Na rozdíl od slova májka, je slovo Májkrém slovo složené tvořené dvěma rovnocennými silnými slovy máj a krém. Především však jsou-li sporné ochranné známky žalované tvořeny nejméně dvěma slovy, kdy v pořadí první slovo je vždy slovo SELlKO, jedná se o dostatečné rozlišení vylučující možnost záměny. Nelze přehlédnout, že druhé silné slovo ochranných známek žalované, tedy slovo "SELlKO" není spotřebitelské veřejnosti označením neznámým. I toto označení má svou tradici. Nepodstatnou není ani skutečnost, že vývoj tržního hospodářství v ČR v mnoha směrech změnil i chápání spotřebitelské veřejnosti. U současného běžného spotřebitele lze důvodně předpokládat jistou míru obezřetnosti při výběru výrobků, kdy nemalou roli často hraje původ výrobku a je nanejvýš nepravděpodobné, že by výrobky žalované byly považovány za výrobky žalobce, a naopak jen z toho důvodu, že je na nich uvedena ochranná známka účastníků. Sám žalobce ostatně při argumentaci o zaměnitelnosti výroků žalobce a žalované klade důraz na podobnost spotřebitelského obalu. Žalobce správně uvádí, že jako příznačná a charakteristická utkví právě výrazná část celého obalu. Na obalech žalobce i žalované je vždy zvýrazněné označení "Májka" a "Májkrém", které právě v důsledku svého zvýraznění a naopak potlačení ostatních slov tvořících ochrannou známku spotřebitel primárně vnímá jako dominující část a které zejména ve spojení s ostatními prvky etiket spotřebitelského obalu u něj může vyvolat představu, že jde o spojitost či shodu s výrobkem Májka. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná dodává masovou paštiku - vepřový lahůdkový krém do spotřebitelské sítě v obalech, které u průměrného spotřebitele tohoto potravinářského zboží mohou vyvolat dojem, že se jedná o produkci jednoho výrobce, považuje odvolací soud za správný. Odvolací soud shodně se závěry soudu prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná se nedopouští nedovoleného jednání pouhým užíváním zapsaných ochranných známek, ale dopouští se ho tím, jakým způsobem tyto ochranné známky užívá, tedy v jakém provedení spotřebitelských obalů své výrobky, které jsou ochrannými známkami žalované označeny, do spotřebitelské sítě dodává. Právě vizuální dojem (grafická úprava, barevné provedení) u spotřebitelského obalu žalobce a žalované činí výrobky žalobce a žalované označené jejich ochrannými známkami zaměnitelnými. Za této situace nebylo možné vyhovět návrhu žalobce, aby bylo určeno, že jakékoli užití ochranné známky "SELlKO MÁJKRÉM" a "SELlKO Májkrém VEPŘOVÝ LAHŮDKOVÝ KRÉM" žalovanou je nedovoleným soutěžním jednáním, když k postižení jednání žalované, které by bylo možné v této souvislosti považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže, petit žaloby v její původní ani opravené podobě nesměřuje. Z těchto důvodů byl napadený rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) jako věcně správný.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a spatřujíc jeho důvodnost v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá rovněž, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Přípustnost dovolání spojuje dovolatel s rozhodnutími, kterým soudy nižších stupňů nevyhověly následujícím nárokům:

- nárok na uložení zákazu společnosti SELlKO Opava, a.s. jakéhokoliv užití ochranné známky "SELlKO MAJKREM" (číslo známky 167494), tedy uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakékoliv užití uvedené ochranné známky,

- nárok na uložení zákazu společnosti SELlKO Opava,a.s. jakéhokoliv užití ochranné známky "SELlKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492), tedy uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoliv užití uvedené ochranné známky

Podle názoru dovolatele sice soud prvního stupně a odvolací soud dospěly ke shodnému (ve vztahu k žalobě zamítavému) závěru, avšak na základě odlišného právního názoru. Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu, že žalobcem formulovaný petit nesplňuje podmínku materiální vykonatelnosti. Odvolací soud pak prvoinstanční rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, přičemž ovšem nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně o materiální nevykonatelnosti žalobního petitu. Odvolací soud věc posoudil po věcné stránce a vyslovil se tak, že jednání žalované, jehož zdržení se žalobce domáhá, není jednáním nedovoleným. I když se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku do určité míry věnuje posuzování (ne)dovolenosti jednání žalované z pohledu soutěžního práva, rozhodnutí jako takové je založeno pouze a výhradně na argumentu formální nevykonatelnosti žalobního petitu. Svoje argumenty dovolatel opírá i o rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 777/07 ze dne 31.7.2008.

Podle názoru dovolatele má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam i tehdy, pokud odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. V daném případě došlo k situaci, kdy odvolací soud založil své rozhodnutí na odlišném právním posouzení, aniž byl žalobce relevantním způsobem s odlišným právním hodnocením odvolacího soudu seznámen a měl možnost na takovou situaci reagovat. Takový postup neodpovídá výše uvedené judikatuře a žalobce v tom spatřuje zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce. Tím je dána přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písmo c) o. s. ř.

Žalobce dále nepovažuje za správný postup odvolacího soudu, kdy bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně založené na závěru o procesních formálních nedostatcích žaloby - konkrétně materiální nevykonatelnosti žalobního petitu. Pokud se odvolací soud s tímto závěrem neztotožnil, potvrdil tím, že řízení před soudem prvního stupně bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tak měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud mohl eventuálně také vady řízení před soudem prvního stupně odstranit, což podle názoru žalobce neučinil. Odvolací soud posoudil žalobu po věcné stránce, přičemž je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodů procesních, a aniž odvolací soud poskytl žalobci náležitá poučení ve smyslu občanského soudního řádu, rozhodnutí soudu prvního stupě potvrdil. Žalobce shledává zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí i v otázce, zda je přípustné, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně založené na závěru o formálních nedostatcích žaloby (tedy založené na procesních - nikoliv věcných - důvodech), přičemž odvolacím soudem byl takový závěr shledán nesprávným, věc byla odvolacím soudem posouzena po stránce věcné a rozhodnutí soudu prvního stupně shledáno ve výroku jako věcně správné.

Dovolatel dále v souvislosti s výrokem, kterým se zamítá nárok na uložení povinnosti společnosti SELIKO Opava, a.s., aby do 60 dnů od právní moci rozsudku odstranila závadný stav tím, že odstraní veškeré výrobky (včetně jejich, obalů) s označením "SELIKO MÁJKREM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVY VEPŘOVY KRÉM" ze svých výroben, provozoven a skladů a svezla je rovněž od všech svých odběratelů, namítá, že soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně tohoto nároku s odkazem na důvody, pro které zamítl nároky pod body 3 a 4, tedy pro materiální nevykonatelnost žalobního petitu neodstraněnou ani na výzvu soudu. Soud ovšem usnesením pod č.j. 5 Cm 93/2005-19 žalobce vyzval k odstranění vad žaloby pouze v části petitu pod body 3 a 4, nikoli pod bodem 5. Případnou vadu podání v bodu č. 5 petitu se měl soud pokusit odstranit postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. Pokud tak neučinil, nelze žalobu v části pod bodem 5 zamítnout pro vady podání. Odmítnutí žaloby pro vady podání připadá v úvahu pouze za situace, kdy byla žalobce k odstranění vad podání řádně vyzván a poučen o tom, jak má opravu a doplnění podání provést a rovněž poučen o následcích nevyhovění této výzvě. Další námitky dovolatele jsou totožné jako již byly uvedeny shora.

Pokud jde o důvodnost dovolání, poukazuje dovolatel na zamítavé rozhodnutí ohledně následujících nároků:

- nárok na uložení zákazu společnosti SELIKO Opava, a.s jakéhokoliv užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky 167494), tedy uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakékoliv užití uvedené ochranné známky,

- nárok na uložení zákazu společnosti SELIKO Opava,a.s. jakéhokoliv užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492), tedy uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoliv užití uvedené ochranné známky.

Žalobce má za to, že založil-li odvolací soud své rozhodnutí na odlišném právním hodnocení věci, byl povinen žalobci s tímto svým odlišným právním názorem seznámit, poskytnout mu příslušná poučení podle občanského soudního řádu a dát mu možnost na takovou pro žalobci novou situaci v řízení adekvátně reagovat. V daném případě tak odvolací soud neučinil. Řízení před odvolacím soudem tak bylo podle názoru žalobce stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Postupem odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zároveň tím žalobci odepřeno právo na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod. K tomu žalobce odkazuje na již výše zmiňované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 777/07 ze dne 31.7.2008 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 30 Cdo 448/2005 ze dne 26. září 2005.

Žalobce je dále toho názoru, že postupem odvolacího soudu došlo i k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Věcné posouzení žalobou uplatněných nároků se totiž stalo předmětem pouze jednoho stupně soudního řízení, konkrétně tedy řízení odvolacího. Žalobci tak bylo upřeno právo využít řádných opravných prostředků.

Žalobce považuje za nesprávné i právní posouzení provedené odvolacím soudem. Podle jeho názoru nemůže připojení označení "SELIKO" k označením výrobků žalované znamenat vyloučení nebezpečí záměny s výrobkem žalobce. Při posouzení zaměnitelnosti není v tomto případě zásadní úplné slovní znění označení "Májka" oproti označením "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM". I když plné znění předmětných označení se může jevit odlišným, je zcela přirozené, že jako příznačná a charakteristická utkví právě výrazná část celého označení či obalu. Stěžejním znakem je vždy zvýrazněné označení "Májka" či "Májkrém". Podle žalobce jsou i samotná označení "Májka" a "Májkrém" změnitelná. Obě tato označení mají stejný základ, resp. stejný kmen slov "máj". Spotřebitel primárně vnímá výraznou dominující část označení a označení "Májkrém" u něj může vyvolat představu, že jde o spojitost či shodu s výrobkem "Májka". Nelze souhlasit s tím, že přidáním obchodní firmy či typické ochranné známky (v tomto případě "SELlKO") se bez dalšího vylučuje možnost záměny. Žalobce trvá na tom, že žalovaná nezvolila pro označení svých výrobků dostatečně silné odlišující prvky a jeho výrobky označené "Májkrém" jsou způsobilé vyvolat nebezpečí záměny masových krémů "Májka" a "Májkrém" a zároveň i klamnou představu o spojení výrobků obou soutěžitelů jakož i spojení podniku žalobce s podnikem žalované. V případě tvorby slova Májkrém tak nejde na straně žalované o snahu vytvořit novou značku, odlišnou záměrně od značky konkurenčního soutěžitele, tuto značku pak investicemi budovat a podporovat nýbrž o cílené přiblížení se významu slova Májka, o záměrnou snahu se přiživit na hodnotě budované jiným soutěžitelem. Pokud by žalovaná takové slovo (rozuměj "Májkrém") použila například v oblasti výroby kosmetických krémů anebo krémů na boty, lze připustit závěry vyslovené odvolacím soudem. Pokud však používá toto označení pro stejný výrobek jako jeho soutěžitel, jsou pohnutky záměry a cíle žalované jednoznačné.

Jako další námitku uplatňuje dovolatel ve vztahu k zamítnutí nároku na uložení povinnosti společnosti SELIKO Opava, a.s., aby do 60 dnů od právní moci rozsudku odstranila závadný stav tím, že odstraní veškeré výrobky (včetně jejich, obalů) s označením "SELIKO MAJKREM" a "SELIKO Májkrém LAHUDKOVY VEPROVY KREM" ze svých výroben, provozoven a skladů a svezl je rovněž od všech svých odběratelů. Žalobce shledává vadu řízení u odvolacího soudu v takovém postupu odvolacího soudu, kdy tento potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně založené na závěru o procesních nedostatcích žaloby, konkrétně materiální nevykonatelnosti žalobního petitu. Odvolací soud se přitom s tímto závěrem soudu první stupně neztotožnil, věc následně posoudil po věcné stránce a dospěl k závěru, že žaloba je z hlediska věcného nedůvodnou. Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na odlišném právním hodnocení věci, byl povinen žalobci s tímto svým odlišným právním názorem seznámit, poskytnout jí příslušná poučení podle občanského soudního řádu a dát mu možnost na takovou pro něho novou situaci v řízení adekvátně reagovat. V daném případě tak odvolací soud neučinil. Řízení před odvolacím soudem tak bylo podle názoru žalobce stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Postupem odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zároveň tím žalobci odepřeno právo na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod.

Na závěr dovolání žalobce konstatoval, že stran petitu žaloby pod bodem 1 a 2, tj. nároku na určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky 167494) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka", a nároku na určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka", soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, avšak odvolací soud takový závěr shledal nesprávným a dovodil, že žalobcům právní zájem na předmětném určení je dán. S ohledem na skutečnost, že vyhovění těmto nárokům je odvislé od posouzení jednání žalované jako nedovoleného soutěžního jednání, je nutno hodnotit dovolací důvody a postup odvolacího soudu v návaznosti na hodnocení postupu odvolacího soudu ohledně nároků pod bodem 3 a 4 petitu.

S ohledem na uvedené námitky navrhuje žalobce, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Žalovaná k dovolání žalobce ve svém vyjádření uvedla, že dovolání považuje za zcela bezdůvodné vyvolané snahou žalobce zvrátit rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, u něhož se domáhala zrušení ochranných známek žalované.

Žalovaná uvádí, že rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, který by byl obecný a překračoval zájem žalobce v konkrétní věci. Upozorňuje na to, že žalobce měl procesní povinnost vymezit petitem předmět řízení a nic mu nebránilo, aby v průběhu řízení svůj žalobní návrh konkretizoval, upravil či změnil. Uvádí též, že v průběhu řízení byl žalobce opakovaně upozorňován na nutnost zpřesnit žalobní petit, a to v řízeních před soudy obou stupňů. Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela o. s. ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v posuzovaném případě dána není, neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.

Žalobce shledává zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí mimo jiné v otázce, zda je přípustné, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně založené na závěru o formálních nedostatcích žaloby (tedy založené na procesních - nikoliv věcných - důvodech), přičemž odvolacím soudem byl takový závěr shledán nesprávným, věc byla odvolacím soudem posouzena po stránce věcné a rozhodnutí soudu prvního stupně shledáno ve výroku jako věcně správné.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu s § 212a odst. 5 o. s. ř. a v rozporu s dosavadní judikaturou.

Podle § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

V dané věci se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že petit, tak, jak je žalobcem v žalobě (popř. i jejím doplnění) formulován, by byl nevykonatelný. Návrh žalobce na rozhodnutí soudu, tj. petit žaloby pod body 3., 4. a 5., považoval odvolací soud za dostatečně určitý a tudíž z materiálního hlediska za vykonatelný. Odvolací soud konstatoval, že pokud žalobce požaduje, aby žalované bylo zakázáno jakékoli užití uvedených ochranných známek, je zcela zřejmé, čeho se domáhá a převzetí takového petitu do výroku rozsudku by rozhodně nezpůsobilo formální či materiální nevykonatelnost rozsudku. Na základě tohoto právního závěru pak rozhodl o věci samé s tím, že jednání žalované, jehož zdržení se žalobce domáhá, není jednáním nedovoleným.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 970/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura r. 1999, str. 106, přijal závěr, že odvolací soud nemůže rozhodnout o věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí soudu prvního stupně, které povahu rozhodnutí o věci samé nemá. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále uvedl, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 212 o. s. ř.), proto je činnost odvolacího soudu zásadně činností přezkumnou a z postavení odvolacího soudu jako přezkumné instance vyplývá, že nemůže v odvolacím řízení rozhodnout o věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí, které povahu rozhodnutí o věci samé nemá.

V posuzované věci soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozsudku do určité míry posuzoval otázku nedovolenosti jednání žalované z pohledu soutěžního práva, ale jeho zamítavé rozhodnutí jako takové je založeno výslovně na formální nevykonatelnosti žalobního petitu. Pokud se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o formální nevykonatelnosti žalobního petitu a dospěl k závěru, že petit žaloby pod body 3, 4 a 5 je dostatečně určitý a vykonatelný, pochybil, pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušil a věc nevrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. nemohla být za odvolacího řízení zjednána náprava odstraněním vady řízení před soudem prvního stupně, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně totiž zatížil řízení vadou, jestliže poté, co nebyly odstraněny vady žaloby rozhodl o zamítnutí žaloby namísto tohoto, aby pro vady podání návrh žalobce odmítl. Je třeba přisvědčit námitce dovolatele, že soud prvního stupně usnesením pod č.j. 5 Cm 93/2005-19 vyzval žalobce k odstranění vad žaloby pouze v části petitu pod body 3 a 4, nikoli pod bodem 5. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud případnou vadu podání v bodu č. 5 petitu neodstranil postupem podle § 43 o. s. ř. Pokud tak neučinil, nebylo možno žalobu v části pod bodem 5 zamítnout pro neurčitost petitu. Odvolací soud pak za této situace nemohl zjednat nápravu odstraněním vady řízení před soudem prvního stupně a měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nemohl rozhodnout o věci samé, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně povahu rozhodnutí o věci samé nemělo.

Dovolateli je třeba rovněž přisvědčit, že postupem odvolacího soudu byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a došlo i k porušení zásady dvojinstančnosti řízení, když věcné posouzení žalobou uplatněných nároků pod bodem 3, 4. a 5 se stalo předmětem pouze jednoho stupně soudníh řízení řízení odvolacího.

Rozhodnutí odvolacího soudu není tedy v tomto směru v souladu s procesním právem (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a ani dosavadní judikaturou.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. c) až e) podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v této části i rozsudek soudu prvního stupně, včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení obou rozsudků, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud se dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu v části, kterou dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, týkající se potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. a), b), jímž bylo rozhodnuto o žalobě v části formulovaného petitu pod bodem 1 a 2.

Soud prvního stupně v této části neshledal žalobu důvodnou, neboť neshledal naléhavost právního zájmu žalobce na určení, že jakékoli užití konkretizovaných ochranných známek žalované ve vztahu k žalobci a jejím výrobkům "Májka" je nedovoleným nekalosoutěžním jednáním.

Odvolací soud uvedený závěr soudu prvního stupně nepovažoval za správný a konstatoval, že pokud žalobce považuje užívání ochranných známek žalovanou za nedovolené jednání a jinak, než na základě soudního rozhodnutí se nemůže domáhat zrušení těchto ochranných známek (§ 31 odst. 2 zák.č. 441/2003 Sb., zákon o ochranných známkách), je dán právní zájem žalobce na shora uvedeném určení. Dovolací soud takový právní závěr odvolacího soudu považuje za správný.

Ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. stanoví, že žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

V projednávané věci odvolací soud zjistil, že žalobce i žalovaná mají zapsány rozdílné ochranné známky pro tutéž třídu výrobků a uvádějí na trh výrobky označené těmito ochrannými známkami, které spojuje toliko slabika máj-, za níž již dané slovo pokračuje odlišně. Ostatní znaky ochranných známek jsou odlišné.

Ve vztahu k ochranným známkám samotným zastává Nejvyšší soud názor shodný s odvolacím soudem v tom směru, že tyto známky považuje za dostatečně odlišující výrobky různých výrobců. Podle § 1 z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, může být ochrannou známkou pouze označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Podle § 4 písm. b) cit. zák. nelze do rejstříku ochranných známek zapsat označení, které tuto rozlišovací způsobilost nemá. Tuto otázku posuzuje Úřad průmyslového vlastnictví v rámci řízení o zápisu ochranné známky a je podle § 22 odst. 1 cit. zák. povinen zamítnout přihlášku, pokud přihlašované označení není způsobilé zápisu mimo jiné podle § 4 cit. zák. Vzhledem k tomu, že ochranné známky žalované byly Úřadem povoleny, nelze jim rozlišovací způsobilost upírat. Nejvyššímu soudu ostatně nepřísluší posuzovat rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví navíc v řízení, které bylo pravomocně skončeno.

Jinou otázkou je ale užívání ochranné známky. Je zřejmé a vyplývá to i z § 13 z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, že majitel je povinen ochrannou známku užívat. Pokud by tomu tak nebylo, Úřad průmyslového vlastnictví takovou známku zruší - § 31 odst. 1 písm. a) cit. zák. Není proto možné požadovat po majiteli zapsané ochranné známky, aby se jejího užívání zdržel, pokud ovšem nejsou dány další zrušovací důvody. V našem případě jde o důvod uvedený v § 31 odst. 2 cit. zák. - užívání známky naplňuje znaky nedovoleného soutěžního jednání.

Podle § 31 odst. 2 cit. zák. v řízení zahájeném na návrh podaný do 6 měsíců od právní moci soudního rozhodnutí, podle něhož je užití ochranné známky nedovoleným soutěžním jednáním, Úřad tuto ochrannou známku zruší. Lhůtu k podání návrhu na zrušení nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout.

Je tedy namístě uzavřít, že odvolací soud správně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že užití konkrétní ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním, neboť k případnému návrhu na zrušení ochranné známky se vyžaduje soudní rozhodnutí určující, že užití ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním.

V tomto směru je třeba jednání žalované posuzovat z pohledu právní úpravy nekalé soutěže. Nejprve je nutno posoudit znaky generální klausule proti nekalé soutěži (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Prvním takovým znakem je, že jde o jednání v hospodářské soutěži. V posuzovaném případě je nesporné, že obě strany sporu jsou ve vzájemném postavení hospodářské soutěže, neboť se setkávají na trhu nabízejíce obdobné výrobky, paštiky a masové pomazánky. Soutěží tedy o poptávku spotřebitelů a jiných zákazníků v totožném segmentu trhu, kde zvýšení odbytu výrobků jednoho soutěžitele bude znamenat pokles zájmu o výrobky soutěžitele opačného, což se samozřejmě projeví i na jejich hospodářských výsledcích.

Dalším znakem je rozpor jednání žalované s dobrými mravy hospodářské soutěže. V případě dobrých mravů soutěže jde o zvláštní kategorii odlišnou od dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského a obchodního styku. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými reklamami či balením a značením výrobků. V tomto ohledu se Nejvyšší soud přiklání k rozhodnutí odvolacího soudu, který spatřuje nemravný postup žalované nikoli v tom, jak zní její ochranná známka, ale v tom, že tato sama o sobě dostatečně rozlišující ochranná známka je užita na výrobcích žalované, jejichž obaly jsou svým grafickým a tvarovým provedením, volbou barev a uspořádání slov velmi podobné výrobkům žalobce. Nic nebránilo žalované, aby volila zcela jiné barvy etikety, jinou velikost a uspořádání písma, popř. jiný tvar obalu. Takové jednání by naopak bylo očekávané, pokud by žalovaná měla vyhovět imperativu dobrých mravů soutěže. Jinak řečeno, kdyby žalovaná jednala v duchu dobrých mravů soutěže a svou ochrannou známku ztvárnila na výrobku jiným způsobem, který by byl nepochybně odlišný od obalů a etiket žalobce, neporušila by dobré mravy soutěže a současně by dostála své povinnosti užívat ochrannou známku, kterou má pro danou třídu výrobků zapsanou.

Posledním znakem generální klausule proti nekalé soutěži je způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům. Tento znak je založen jen na ohrožovacím principu, ke vzniku újmy nemusí dojít. Není pochyb o tom, že podobnost výrobků žalované mohla způsobit odliv zákazníků žalobce, a tím i pokles jejích zisků. Pokud jde o spotřebitele, uvádí odvolací soud shodně se soudem prvního stupně, že žalovaná dodává masovou paštiku - vepřový lahůdkový krém do spotřebitelské sítě v obalech, které u průměrného spotřebitele tohoto potravinářského zboží mohou vyvolat dojem, že se jedná o produkci jednoho výrobce. Dovolací soud k tomu doplňuje, že při posuzování, zda jednání žalované (spočívající v tom, že uvádí na trh výrobky balené a označené obdobně jako jsou výrobky žalobce) mohlo přivodit újmu spotřebitelům, je třeba vycházet z hlediska průměrného spotřebitele, který se orientuje podle vzhledu výrobku, vzhledu etikety a též podle ceny. Hledisko průměrného spotřebitele bere v úvahu spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem). Pokud žalovaná uváděla na trh výrobky, které sice byly opatřeny dostatečně rozlišující ochrannou známkou, která však byla ztvárněna na obalu výrobku způsobem stejným jako u žalobce, pokud jde o umístění slov a řešení písmen, barev a celkového vzhledu etikety, pak průměrný spotřebitel ani při rozumné míře pozornosti a opatrnosti nemohl odlišit masové krémy nabízené žalovanou od originálních výrobků žalobce.

Dovolací soud, stejně jako odvolací soud i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že jednání žalované lze kvalifikovat podle generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.) jako nekalosoutěžní, neboť jde o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a které je způsobilé přivodit jinému soutěžiteli (zde žalobci) nebo spotřebitelům újmu.

Žalobní návrh žalobce pod bodem 1 a 2 ale směřoval k absolutnímu zákazu užívání ochranné známky, nikoli určení, že se žalovaná dopouští nekalosoutěžního jednání vyvoláním nebezpečí záměny svých výrobků s výrobky žalobce. Za této situace pak odvolací soud správně uzavřel, že takovému návrhu nebylo možno vyhovět a správně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. a) a b) o zamítnutí žaloby, jíž se žalobce domáhal určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky 167494) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka" a určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka".

Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy v této posuzované části, týkající se potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. a) a b), uplatněn důvodně. Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalobce této části podle § 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 10. ledna 2011


JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu