23 Cdo 507/2010
Datum rozhodnutí: 27.01.2011
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.




23 Cdo 507/2010


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Mechanika Prostějov 97, družstvo, se sídlem Prostějov, Na Příhoně 20, IČ 25344731, zastoupeného JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem v Prostějově, Poděbradovo nám. 8a, proti žalovanému S. V. , zastoupenému JUDr. Josefem Boudou, advokátem se sídlem v Blansku, Wolkerova 2, PSČ 678 01, o zaplacení částky 175.556,- s přísl., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 275/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2009 č. j. 27 Co 335/2007-164, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2009, č.j. 27 Co 335/2007-164, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozhodl rozsudkem ze dne 26. března 2007, č. j. 9 C 275/2001 142, v opakovaném řízení, když mu Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného věc vrátil k doplnění dokazování tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 175.556,- Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a uhradit žalobci náklady řízení. Soud prvního stupně považoval za nepochybně prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli ústní kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě motorového plynu LPG, který byl dodáván žalobcem žalovanému prostřednictvím společnosti Bohemia Gas. Žalobce nebyl právním nástupcem původního smluvního partnera žalovaného, s nímž žalovaný uzavřel 6. ledna 1998 smlouvu o půjčce movitých věcí a provozu čerpací stanice, na základě ústní smlouvy pouze převzal závazek k dodávkám LPG plynu poté, co původní smluvní partner žalovaného ztratil oprávnění k prodeji tohoto plynu a nebyl schopen svým závazkům ze smlouvy dostát. Žalovaný proto též vypověděl smlouvu uzavřenou s původním partnerem, a to ke dni 31. 10. 2001. Obsahem ústní smlouvy účastníků řízení byla pouze dodávka LPG plynu. Poté, co mezi žalovaným a jeho původním smluvním partnerem, kterým byla Mechanika Prostějov, výrobní družstvo, IČ 00030392, došlo k faktickému ukončení odběru LPG plynu prostřednictvím společnosti FLAGA, dodával žalovanému plyn žalobce prostřednictvím shora uvedené společnosti Bohemia Gas. Čerpací stanice byla v majetku výrobního družstva Mechanika Prostějov, původního partnera žalovaného a subjektu rozdílného od žalobce. Dodaný plyn platil společnosti Bohemia Gas žalobce, ale od dodavatele jej přebíral přímo žalovaný na čerpací stanici ČS LPG Domamyslická. Žalovaný též potvrzoval příjem plynu na dodacích listech razítkem s textem Vacula, ČS LPG Domamyslice a DIČ žalovaného nebo razítkem s textem Mechanika Prostějov, ČS LPG Domamyslická , přičemž použití různých razítek záviselo na libovůli žalovaného. Dodavatel plynu, Bohemia Gas, nebyl smluvním partnerem výrobního družstva Mechanika Prostějov, IČ 00030392, proto druhé ze zmíněných razítek neodpovídalo faktickému subjektu, který plyn přebíral. Na všech dodacích listech, které byly opatřeny razítkem Mechanika Prostějov, ČS LPG Domamyslická s DIČ 325-0030392, se nachází podpis Vacula. Soud prvního stupně vzal proto za prokázané, že veškeré dodávky plynu LPG podle výše uvedených skutečností byly prováděny prostřednictvím společnosti Bohemia Gas, což byl obchodní partner žalobce Mechaniky Prostějov 97, družstva. Plyn přebíral žalovaný, který také nepřímo ve své výpovědi smlouvy adresované chybně žalobci a v žádosti o provizi adresované žalobci přiznal, že jeho smluvním partnerem pro dodávky plynu LPG byl právě žalobce. Žalovaný nedoložil žádný doklad o tom, že by Mechanice Prostějov 97, družstvu za odebraný plyn zaplatil, dodávky plynu však nezpochybnil. Obě faktury, jimiž byla fakturována sporná částka, byly dostatečným způsobem podloženy dodacími listy, které žalovaný nebo jeho zaměstnanec potvrdil přímému dodavateli, společnosti Bohemia Gas. Dodavatel na tomto základě vystavoval faktury žalobci a žalobce je řádně uhradil. Povinností žalovaného bylo zaplatit plyn žalobci, neboť plyn převzal a prodal. Žalovaný tak však neučinil a odvolával se na to, že provedl započtení nároků ze závazkového vztahu mezi ním a Mechanikou Prostějov, výrobním družstvem, který se ale týkal nájmu čerpací stanice, jejího vybavení a provozu podle smlouvy uzavřené v roce 1998. Žalobce však do tohoto vztahu nikdy nevstoupil a ústní smlouvou se zavázal pouze k povinnosti dodávat plyn LPG, což činil prostřednictvím třetí osoby. Svůj závazek splnil, což jej opravňovalo k vystavení sporých faktur, které žalovaný nezaplatil.
Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. července 2009, č. j. 27 Co 335/2007-164, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.). Odvolací soud zopakoval důkazy dodacími listy, fakturami, smlouvou o výpůjčce ze dne 6. 1. 1998 a dopisy ze dne 1. 11. 2001 a 7. 5. 2008. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k názoru, že mezi účastníky řízení nebyla uzavřena žádná smlouva o dodávkách plynu. Žalovaný měl kupní smlouvu na dodávky plynu uzavřenu s výrobním družstvem Mechanika Prostějov a bylo povinností tohoto družstva plyn dodávat. Tato smlouva nebyla ani v říjnu ani v listopadu 2001 stranami vypovězena. Odvolací soud proto vyslovil závěr, že Mechanika Prostějov, výrobní družstvo, splnila svoji povinnost dodávek plynu vůči žalovanému prostřednictvím družstva Mechanika Prostějov 97. V tomto případě příslušelo právo fakturace dodaného plynu pouze výrobnímu družstvu Mechanika Prostějov, nikoli žalobci. Dopis žalovaného ze dne 1. 11. 2001 a 7. 5. 2008 odvolací soud nepovažoval za uznávací projev vůči žalobci. Pokud jde o dopis z roku 2001, odvolací soud poukázal na skutečnost, že žalobce zmátl žalovaného, když se snažil dostat do postavení jeho dodavatele za účelem uskutečnění dodávek LPG plynu, avšak bez povinnosti hradit žalovanému za prodaný plyn provizi. Odvolací soud proto dovodil, že žalovaný byl žalobcem uveden v omyl, neboť obchodní firma žalobce (Mechanika Prostějov 97, družstvo) a skutečného smluvního partnera žalovaného (Mechanika, výrobní družstvo Prostějov) je obdobná, obě družstva sídlila na totožné adrese a jejich statutárním orgánem byl ing. Martin Radič. Pokud jde o dopis z 7. 5. 2008, ani tento dopis odvolací soud nepovažuje za uznání dluhu, když žalovaný před odvolacím soudem prostřednictvím svého zástupce popřel, že by dopis psal s tímto úmyslem. V listině jsou zachyceny jak faktury vystavené žalobcem, tak i výrobním družstvem Mechanika Prostějov, z obsahu dopisu však nevyplývá, že by žalovaný částky uvedené na fakturách vůči žalobci výslovně uznával. V daném případě jde spíše o evidenční podchycení peněžitých nároků, které ve skutečnosti vůči žalovanému měla Mechanika Prostějov, výrobní družstvo, a které byly nesprávně vystaveny ze strany Mechaniky Prostějov 97, družstva. Žalovaný v tomto dopise odkazuje na smlouvu uzavřenou mezi ním a výrobním družstvem Mechanika Prostějov dne 6. 1. 1998 a v intencích této smlouvy navrhuje započtení vůči svým pohledávkám na provizi. Za stavu, kdy mezi žalobcem a žalovaným nebyla prokázána žádná jiná dohoda na dodávky LPG plynu ani vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného rozhodl odvolací soud tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a spatřuje jeho důvodnost v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). V dovolání uvádí, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že jedině žalobce byl v předmětném období oprávněn dodávat žalovanému LPG plyn, neboť výrobní družstvo Mechanika Prostějov již toto oprávnění nemělo. Dále uvádí, že odvolací soud nesprávně interpretoval dopis žalovaného ze dne 1. 11. 2001 adresovaný žalobci, když v něm nespatřoval uznání závazku žalovaného. Jako adresát dopisu je uvedeno družstvo Mechanika Prostějov 97, družstvo, z čehož podle názoru dovolatele vyplývá, že žalovaný musel vědět, kdo mu plyn dodal. Dále poukazuje dovolatel na to, že soud prvního stupně přijal správný závěr o tom, že mezi žalobcem a žalovaným byl závazkový vztah založený kupní smlouvou. Žalovaný převzal dodaný plyn i faktury, ale žádné plnění žalobci neposkytl. Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písmo a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Pokud jde o důvodnost dovolání, naplňují dovolací tvrzení dovolatele po obsahové stránce dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy a v učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoli.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, která byla správně určena, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Námitky žalobce uplatněné v dovolání zpochybňují správnost závěrů odvolacího soudu při hodnocení otázky, zda mezi spornými stranami existoval závazkový vztah založený kupní smlouvou, z něhož vyplývala povinnost žalovaného zaplatit žalobci dodaný LPG plyn. Tato otázka je rozhodující pro řešení sporu. Při vyvozování právních závěrů se odvolací soud mýlí, pokud vyslovuje názor, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a družstvem Mechanika, výrobní družstvo Prostějov dne 6.1. 1998 nebyla v říjnu ani v listopadu 2001 vypovězena. Žalovaný tuto smlouvu vypověděl dne 25. 10. 2001 a závazkový vztah zanikl dne 31. 12. 2001. Návazně na výpověď smlouvy zaslal žalovaný dopis, v němž provedl vyúčtování vzájemných nároků. Tento dopis byl adresován žalobci. Vzhledem k obsahové a časové návaznosti obou dopisů považuje Nejvyšší soud za odůvodněný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný byl srozuměn s tím, že místo družstva Mechanika, výrobní družstvo Prostějov, které přestalo plyn LPG dodávat, se jeho smluvním partnerem stává žalobce, tedy Mechanika Prostějov 97, družstvo. Svědčí o tom skutečnost, že dodávky plynu přebíral od společnosti Bohemia Gas, subdodavatele žalobce, převzetí plynu potvrzoval na dodacích listech a přijímal i faktury žalobce. Jeho jednání nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, že by mu byl plyn dodáván žalobcem neoprávněně, bez právního důvodu, popř. že by platby za dodaný plyn byly požadovány neoprávněnou osobou. Odvolací soud se tedy mýlí, pokud vyslovuje závěr, že právo fakturace příslušelo pouze Mechanice, výrobnímu družstvu Prostějov, když dodavatelem byl žalobce a žalovaný akceptoval jak jeho dodávky, tak i faktury jako podklady pro uhrazení ceny za dodaný plyn. Při rozporných tvrzeních obou účastníků řízení ohledně existence zavazovacího důvodu mezi žalobcem a žalovaným nasvědčuje chování žalovaného tomu, že plyn považoval za řádně dodaný i fakturovaný. Vznikla mu proto povinnost dodaný plyn zaplatit. Tuto povinnost nelze podmiňovat úhradou provize z jiného smluvního vztahu, který existoval mezi žalovaným a jiným subjektem, družstvem Mechanika, výrobní družstvo Prostějov. Závěry, z nichž vyplynulo rozhodnutí odvolacího soudu, by v tomto případě vedly ke stavu, že by žalovaný nebyl povinen zaplatit nikomu, protože žalobce nebyl jeho smluvním partnerem a družstvo Mechanika, výrobní družstvo Prostějov, s nímž měl žalovaný uzavřenou smlouvu, nebylo dodavatelem plynu, a nemohlo tudíž žádnou dodávku fakturovat.
Nejvyšší soud po přezkoumání důvodů dovolání dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je odůvodněné. Odvolací soud založil svoje rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, když daný skutkový stav nepodřadil příslušné právní normě.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že shledal námitky dovolatele uvedené v jeho dovolání důvodnými, napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. ledna 2011

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu