23 Cdo 5040/2009
Datum rozhodnutí: 14.04.2010
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 239 o. s. ř.




23 Cdo 5040/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ESA, s. r. o., se sídlem v Kladně, ul. manž. Topinkových č. 796, vila Thiendfeld, PSČ 272 03, IČ 46351141, zastoupené JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 31, proti žalované Definite credit, s. r. o., se sídlem v Praze 9 Vysočanech, K Žižkovu č. 9/640, PSČ 19000, IČ 27595714, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 343/6, o zaplacení 106.216,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 176/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2009, č. j. 12 Cmo 80/2009-71, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.128,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. et Mgr. Jana Rabase, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 343/6.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2009 č. j. 12 Cmo 80/2009-71 změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. 22 Cm 176/2008-54 v bodu II. výroku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 30.892,40 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, neboť v dané věci bylo řízení zastaveno z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované a není proto možné přiznat žalobkyni náklady řízení. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. Podle dovolatelky se jedná o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je věcí samou nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku 106.216,53,- Kč s příslušenstvím, nýbrž změnil usnesení soudu prvního stupně pouze v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 3.140,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 276/52006 Sb. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 688 Kč), celkem ve výši 4.128,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 4.128,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. dubna 2010

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu