23 Cdo 501/2012
Datum rozhodnutí: 26.06.2012
Dotčené předpisy: § 351 obch. zák., § 544 obch. zák.




23 Cdo 501/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně ELZAMA s.r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Chelčického 102/24, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25189182, zastoupené Mgr. Pavlem Slabým, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému Z. K. , zastoupenému JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 4, o zaplacení 851.783,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 206/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2011, č. j. 4 Cmo 301/2010-412, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2011, č. j. 4 Cmo 301/2010-412, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. května 2010, č. j. 13 Cm 206/2003-368, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2010, č. j. 13 Cm 206/2003-386, se zrušují a věc se vrací posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 11. května 2010, č. j. 13 Cm 206/2003-368, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2010, č. j. 13 Cm 206/2003-386, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 651.783,- Kč spolu s příslušenstvím (bod I. výroku), pro zbývající částku 200.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu (bod III. a IV. výroku).
K odvolání žalobkyně i žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku, co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 651.783,- Kč, a v bodu IV. výroku potvrdil (první výrok). Současně rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku, co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 0,1% úrok z prodlení denně z částky 651.783,- Kč od 10. října 2002 do zaplacení změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 4% p.a. z částky 651.783,- Kč od 10. října 2002 do zaplacení; v bodu II. výroku jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 200.000,- Kč s příslušenstvím; v bodu III. výroku ho změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 155.702,- Kč (druhý výrok). Konečně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Mezi účastníky byla dne 5. února 2002 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla stavba moštárny, pálenice a kvasírny s přestavbou ze staré stodoly žalovaného a jeho manželky ve Ch. č. p. 22. Ve smlouvě byly dohodnuty jednotlivé etapy prací. Veškeré stavební práce měly být ukončeny do 20. srpna 2002 s kolaudací ke dni 30. září 2002. Žalobkyně, jako zhotovitel, dílo neprovedla ani v konečném termínu. Žalovaný svým dopisem ze dne 24. září 2002 sdělil žalobkyni, že od smlouvy odstupuje. Ve smlouvě o dílo odstoupení účastníky upraveno nebylo.
Podle odvolacího soudu mezi účastníky došlo v průběhu řízení ke shodě o rozsahu prací provedených žalobkyní. Jde tedy o shodnou specifikaci stran toho, o co se žalovaný obohatil, co v důsledku zániku závazku je povinen uhradit žalobkyni v souladu s ustanovením § 544 odst. 1 obchodního zákoníku (díle jen obch. zák. ). Toto obohacení odpovídá poskytnutému plnění ze strany žalobkyně ještě na základě smlouvy o dílo, tedy ne bezdůvodně. Obohacení podle odvolacího soudu totiž nebylo získáno plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl. Podle ustanovení § 349 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy smlouva nezaniká od počátku, ale takzvaně ex nunc. Pokud soud prvního stupně odsouhlasený rozsah poskytnutých prací nechal posoudit a určit jejich hodnotu znalcem jako podklad pro přiznání nároku požadovaného žalobkyní, pak podle odvolacího soudu nepochybil. Odvolací soud však dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že pokud soud prvního stupně takto objektivně zjištěný nárok žalobkyně ponížil o 200.000,- Kč zcela bez jakékoliv argumentace, nemá toto podklad v jeho předchozím logickém postupu . S touto argumentací odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dílem potvrdil a dílem změnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal dovolání žalovaný, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve vztahu k výroku pod bodem II. rozsudku a na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve vztahu k výroku pod bodem I. Dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., neboť je podle něj řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neprovedl navržené důkazy žalovaným a nepřihlédl ke všem znaleckým posudkům a provedeným důkazům, neuvedl proč tak učinil.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutková zjištění. Soudy správně zjistily, že žalobkyně smlouvu nedodržela v termínu zhotovení díla, žalovaný proto důvodně od smlouvy odstoupil. Dovolatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že odvolací soud postupoval nesprávně při posouzení výše plnění, které žalovaný měl poskytnout žalobkyni a to v rozporu s ustanovením § 543 a § 544 obch. zák. V projednávané věci bylo zjištěno, že zhotovovaná věc byla ve vlastnictví žalovaného, jednalo se o rekonstrukci domu žalovaného a přístavbu. Odstoupí-li žalovaný od smlouvy o dílo z důvodu na straně zhotovitele, tedy nikoli z důvodu na straně objednatele, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku, o kterou se jako objednatel zhotovováním věci obohatil. V takovém případě se podle dovolatele za bezdůvodné obohacení považuje, je-li stavebními pracemi vytvořena určitá hodnota, rozdíl mezi hodnotou věci (stavby, domu) před počátkem stavebních prací a po jejich ukončení (§ 451 odst. 1 a § 458 odst. 1 občanského zákoníku /dále jen obč. zák. /).
Závěrem dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, případně i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Ve výroku pod bodem II., kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve výroku pod bodem I., kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je třeba přípustnost dovolání posuzovat podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., kdy je třeba posoudit, jestli dovolatel předkládá soudu otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání je i v rozsahu výroku pod bodem II. podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu aplikoval ustanovení obchodního zákoníku o odstoupení od smlouvy a jeho důsledcích pro rozsah plnění objednatele zhotoviteli, došlo-li k odstoupení od smlouvy o dílo z důvodu na straně zhotovitele.
Uvedená právní otázka je rozhodná i pro posouzení důvodnosti dovolání proti měnícímu výroku odvolacího soudu pod bodem II. Dovolaní je tak proti výrokům pod body I. i II. nejen přípustné, ale i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení obchodního zákoníku o důsledcích odstoupení od smlouvy z důvodů na straně zhotovitele (ustanovení § 351, 543 a 544 obch. zák.).
Ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že účastníci v uzavřené smlouvě o dílo otázku odstoupení od smlouvy upravenu neměli. Žalovaný jako objednatel dopisem ze dne 24. září 2002 důvodně odstoupil od smlouvy z důvodu prodlení s plněním na straně žalobkyně, jako zhotovitele. Předmětem plnění přitom byla rekonstrukce nemovitosti ve vlastnictví žalovaného.
Podle ustanovení § 351 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Podle § 351 odst. 2 obchodního zákoníku strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502 obchodního zákoníku. Vrací-li první strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.
Jde-li o smlouvu o dílo, je takto upravený způsob vypořádání doplněn (speciálně upraven) o pravidla vzájemného vypořádání účastníků smlouvy o dílo upravená v ustanoveních §§ 543 až 545 a v ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. 32 Odo 372/2004).
Podle ustanovení § 544 obch. zák. má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá (odstavec 1). Zanikl-li závazek v případech uvedených v odstavci 1 z důvodů, za něž odpovídá objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, pokud cena těchto věcí není zahrnuta v nároku zhotovitele podle § 548 odst. 2 (odstavec 2).
Jestliže smlouva o dílo a tedy i závazek zhotovitele provést dílo zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá, nárok zhotovitele, s nímž vstupuje do vypořádání podle § 351 odst. 2 obchodního zákoníku (proti vzájemnému nároku na vrácení peněžitého plnění), se odvíjí od posouzení, zda předmětem díla bylo zhotovení věci, či montáž, údržba, oprava nebo úprava věci, a bylo-li jím zhotovení věci, zda měl ke zhotovené (zhotovované) věci podle smlouvy či na základě zákona vlastnické právo zhotovitel či objednatel. Bylo-li předmětem díla zhotovení věci a vlastnické právo ke zhotovené věci měl zhotovitel, nároky zhotovitele jsou uspokojeny tím, že je (a zůstává nadále) vlastníkem věci. V případě, že ke zhotovené věci měl vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, a také v případě, že předmětem díla byla montáž, údržba, oprava nebo úprava věci, má zhotovitel vůči objednateli právo na úhradu toho, o co se objednatel zhotovováním věci, popřípadě její montáží, údržbou, opravou nebo úpravou obohatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010).
Dospěl-li za této situace odvolací soud k závěru, že rozsah obohacení, který je žalovaný povinen vydat žalobkyni odpovídá hodnotě rozsahu poskytnutých prací , je tento jeho závěr nesprávný. Oproti nároku na vrácení peněžitého plnění podle § 351 odst. 2 obch. zák. bylo třeba pro vypořádání účastníků určit rozsah nároku podle ustanovení § 544 odst. 1 obch. zák., podle něhož má zhotovitel právo na uhrazení toho, o co se objednatel obohatil. Při posuzování výše obohacení je proto třeba postupovat podle úpravy občanskoprávní, tedy podle ustanovení § 451 a § 458 občanského zákoníku. Bezdůvodné obohacení pak není hodnota vynaložených prostředků (hodnota vložených investic), ale vlastní zhodnocení majetku těmito investicemi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. 32 Odo 372/2004).
Rozsudek odvolacího soudu tak není správný. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než že jej podle ustanovení § 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. ve věcných výrocích pod body I. a II., včetně závislých nákladových výroků, zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k důvodům zrušení rozsudku odvolacího soudu se již dovolací soud dalšími dovolacími námitkami žalovaného nezabýval.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2012

JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu