23 Cdo 4994/2014
Datum rozhodnutí: 27.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 4994/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobců a) PODRAVKA prehrambena industrija d.d. , se sídlem Koprivnica, Ante Starčevica 32, Chorvatsko a b) Podravka - Lagris a.s. , se sídlem Dolní Lhotě 39, PSČ 763 23, identifikační číslo osoby 25510487, obou zastoupených JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem, se sídlem v Orlové, Úzká 1108, proti žalované Pěkný - Unimex s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Trojanova 16, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 45271038, zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, o ochranu proti porušování práv k ochranné známce a proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 117/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č. j. 3 Cmo 355/2013-405, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Městský soud v Praze (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. května 2013, č. j. 32 Cm 117/2011-287, zčásti vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zdržet se uvádění na trh v České republice výrobku Kucharek (přísada do jídel) v balení vyobrazeném v tomto výroku (bod I. výroku), stáhnout z trhu v České republice výrobek Kucharek (přísada do jídel) v balení vyobrazeném v tomto výroku (bod II. výroku) a zaplatit žalobcům a) a b) dohromady přiměřené zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč (bod III. výroku). Ve zbytku žalobu zamítl (bod IV. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod V. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výrocích III. a IV. jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že barevné a grafické provedení obalů, které užívá žalovaná na svých výrobcích, lze považovat za zaměnitelné s ochrannými známkami žalobce a), a nadto i podle odvolacího soudu nejde zde ani o střet formálních práv z ochranné známky žalobce a) a žalované, neboť provedení obalů žalované není zcela shodné s její ochrannou známkou. Obaly žalované barevným provedením a umístěním grafických prvků mohou vyvolávat asociace s ochrannými známkami žalobce a). Odvolací soud rovněž neuznal za důvodnou námitku žalované, že na jejích obalech je dominantním prvkem slovní prvek KUCHAREK, a již proto je možná záměna s ochrannými známkami žalobce a) vyloučena, neboť shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že přidání nebo potlačení některé ze složek známkových prvků neodstraňuje samo o sobě nebezpečí záměny označení. Vzhledem k tomu, že žalovaná zasáhla do známkových práv žalobce a) a účastníci jsou v přímém soutěžním vztahu, pak již uvedený zásah znamená i naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže, zejména ve vztahu k žalobci b).
Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. proti té části jeho výroku, kterou došlo k potvrzení výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, podala žalovaná (dále též jen dovolatelka ) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dle dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně otázky zaměnitelnosti obalů žalované s ochrannými známkami vlastněnými žalobcem a), a to z pohledu tzv. průměrného spotřebitele. Odchylně od ustálené judikatury dovolacího soudu přitom byla dle tvrzení dovolatelky posouzena i otázka, zda žalovaná svými obaly zasáhla neoprávněně do práv k ochranným známkám vlastněným žalobcem a). Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 23 Cdo 971/2011, s tím, že soudy nižších stupňů nerespektovaly vymezení pojmu průměrného spotřebitele , jak je toto vymezení obsaženo v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
Dovolatelka dále uvádí, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena otázka možných limitů odchylek od zapsaného znění či podoby ochranné známky, resp. otázka vymezení prvků, které nemění rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Oba soudy se dle dovolatelky vůbec nezabývaly shodností či rozdíly mezi spornými obaly a ochrannými známkami dovolatelky. Pokud by soudy respektovaly uvedené ustanovení, musely by dospět k závěru, že současná podoba sporných obalů dovolatelky se od její předmětné mezinárodní kombinované ochranné známky odchyluje zcela nepatrně.
Dovolatelka také napadá závěr odvolacího soudu o existenci nekalosoutěžního jednání. Uvádí, že soudy se nezabývaly tím, zda jsou naplněny všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže. V této souvislosti uvádí, že rozhodnutí nižších stupňů neobsahují takové odůvodnění, které by vyhovovalo ustálené judikatuře a o. s. ř.
K dovolání žalované se vyjádřili žalobci tak, že je navrhují odmítnout.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasně podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolání nesměřuje proti žádnému usnesení vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř, zbývá určit, zda je dovolání přípustné dle § 237 o. s. ř.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 23 Cdo 971/2011, tím, že měl nesprávně posoudit hledisko průměrného spotřebitele při posuzování zaměnitelnosti. Tak tomu však není. V uvedeném rozhodnutí dovolací soud uvádí, že při posuzování zaměnitelnosti je třeba vycházet z pohledu průměrného spotřebitele (zákazníka) a rozhodující je celkový dojem, který průměrnému spotřebiteli utkví v paměti, což většinou je určitá dominující část označení. Odkazuje také na rozhodovací praxi Soudního dvora EU, který vyslovil, že pravděpodobnost záměny je třeba posuzovat globálně, s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu , přičemž toto globální zhodnocení zejména vizuální či významové musí vycházet z celkového dojmu, kterým známky působí a je nutné vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky (rozsudek Soudního dvora EU C-251/95,bod 23). Poukazuje-li dovolatelka s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 971/2011, že v této věci šlo o spor týchž žalobců s třetí osobou, kde šlo v podstatě o tentýž problém, tedy o podobnost obalů konkurenčních produktů , dovolací soud připomíná, že zjištění soudů v citované a nyní projednávané věci jsou však odlišná. Ve věci sp. zn. 23 Cdo 971/2011 i přes shodné prvky na obalech (modrá podkladová barva, motiv kuchaře a kompozice zeleniny), bylo na posuzovaných obalech dominantní slovní rozdílné označení PODRAVKA či SUPERVEGET Zounarka, SUPERVEGET CLASSIC, SUPERVEGET Zounarka základ pro polévku. V nyní projednávané věci podle zjištění odvolacího soudu slovní prvek KUCHAREK však dominantní nebyl. Odvolací soud stejně jakou soud prvního stupně tedy správně posuzovaly celkový kontext vzhledu obalů žalované v porovnání s ochrannými známkami žalobců, a pokud dospěly k závěru, že možnost záměny je dána podobným grafickým ztvárněním, umístěním na obalu a specifickou barevnou kombinací, a tedy průměrný spotřebitel může oba výrobky zaměnit, není tento závěr rozporný se shora uvedeným rozhodnutím.
Závěr o nepřípustnosti dovolání nemůže zvrátit ani druhá námitka dovolatelky, kterou polemizuje se závěry nižších soudů, že v projednávané věci nejde o střet formálních práv k ochranným známkám žalobce a) a žalované. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů jednoznačné vyplývá, že provedení obalů žalované, které bylo posuzováno v tomto řízení, není totožné se zapsanými ochrannými známkami z důvodu jiného grafického ztvárnění. V tomto smyslu není důvodný ani odkaz dovolatelky na ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o ochranných známkách, neboť toto ustanovení se týká posouzení řádnosti užívání ochranné známky ve smyslu odst. 1. Taková právní otázka však není předmětem řízení a její posouzení nemá žádný význam pro závěr o správnosti rozhodnutí nižších soudů.
V části dovolání, ve které dovolatelka namítá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§ 243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže.
Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu