23 Cdo 4658/2010
Datum rozhodnutí: 30.05.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 373 obch. zák., § 567 obch. zák.




23 Cdo 4658/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně .A.S.A., spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Ďáblická 791/89, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 45809712, zastoupené JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 87/1216, proti žalovanému K. L., zastoupenému JUDr. Markétou Vaňkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Poštovská 6, o zaplacení částky 5 720 864,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 4/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2010, č. j. 5 Cmo 325/2009-328, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.
O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. června 2009, č. j. 18 Cm 4/2004-267, zamítl žalobu na zaplacení částky 5 720 864,20 Kč s 5,5% úrokem od 26. 8. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně tak rozhodl o uplatněném nároku žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout nemožností vymáhat po společnosti Surpap, s.r.o., v likvidaci, kupní cenu za dodávky zboží s tím, že za vzniklou škodu odpovídá žalovaný jako prokurista žalobkyně, který kupní smlouvu se společností Surpap, s.r.o., uzavíral.
Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný byl od 1. června 1998 do 11. června 2001 prokuristou právní předchůdkyně žalobkyně společnosti .A.S.A. DRUSUR, spol. s r.o., a jako prokurista byl po uvedenou dobu zapsán v obchodním rejstříku. Současně byl zaměstnancem této společnosti na pozici jejího ředitele. Dne 3. dubna 2000 uzavřela uvedená společnost zastoupená žalovaným smlouvu o koupi druhotných surovin (různých druhů papíru) se společností Surpap, s.r.o., která druhotné suroviny odebírala od Brněnských papíren, státního podniku. Vzájemné dodávky druhotných surovin a hotového papíru probíhaly ještě se třetím subjektem slovenskou společností SURPACK spol. s r. o.; úhrady vyúčtovaných částek probíhaly formou trojzápočtu vzájemných pohledávek. Dodávky zboží společnost .A.S.A. DRUSUR, spol. s r.o., účtovala společnosti Surpap, s.r.o., fakturami s uvedením konečného příjemce Brněnské papírny, státní podnik, za období od června do září 2000 celkem 41 fakturami a všechny byly vypořádány započtením. Dalších 25 faktur, kterými společnost .A.S.A. DRUDUR, spol. s r.o., vyúčtovala v měsících říjnu a listopadu 2000 další dodávky společnosti Surpap, s.r.o., zůstaly nezaplaceny, resp. nezanikly zápočtem. Společnost Surpap, s.r.o., zůstala žalobkyni dlužit částku 5 720 864,20 Kč. Následně společnost SURPACK spol. s r.o., vstoupila do likvidace a v roce 2005 podala sama na sebe návrh na konkurs, který byl pro nedostatek majetku zamítnut, a společnost byla poté vymazána z obchodního rejstříku.
Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný se stal na základě dvou bezúplatných smluv o převodu obchodního podílu k datu 8. února 2001 výlučným společníkem a jednatelem ve společnosti Surpap, s.r.o., valná hromada vyslovila souhlas s převody dne 23. října 2000. Dne 15. prosince 2000 uzavřel žalovaný se společnosti .A.S.A. DRUSUR, spol. s r.o., dohodu o ukončení jeho pracovního poměru k datu 15. prosince 2000.
Soud prvního stupně nejprve posuzoval, zda žalovaný tím, že se stal společníkem a jednatelem společnosti Surpap, s.r.o., neporušil své právní povinnosti prokuristy, jak tvrdila žalobkyně a dospěl k závěru, že nikoli. Podle právní úpravy společnosti s ručením omezeným se na prokuristu nevztahuje zákaz konkurence podle § 65 a § 136 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a účastníci neměli sjednánu konkurenční doložku. Tvrzení žalobkyně o vzniku škody nezaplacením předmětných 25 faktur vzal soud za prokázané, neshledal však příčinnou souvislost mezi vznikem této škody a skutečností, že se žalovaný stal společníkem a jednatelem společnosti Surpap, s.r.o., neboť platební neschopnost této společnosti není důsledkem uzavřených smluv o převodu podílu a jmenování žalovaného jednatelem této společnosti. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že společnost Surpap, s.r.o., přestala plnit své závazky z důvodu druhotné platební neschopnosti, čímž nemohlo dojít k uzavírání zápočtů. Žalobkyní tvrzené nevhodné obchodní vedení společnosti .AS.A. DRUSUR, spol. s r.o., žalovaným jako prokuristou, však není porušením právní povinnosti, které by v návaznosti na uzavření smlouvy o koupi druhotných surovin bylo příčinou vzniku škody žalobkyni nezaplacením předmětných 25 faktur. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala porušení právní povinnosti žalovaným a tím ani příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody.
K odvolání žalobkyně proti části výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o částce 1 567 885,90 Kč, Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. 5 Cmo 325/2009-328, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. K charakteru prokury aplikoval ustanovení § 14 odst. 1 obch. zák., podle něhož prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokura je tedy zvláštním druhem plné moci, kterou může udělit jen podnikatel, a vztah nemůže být vztahem pracovněprávním. Řídí se ustanoveními obchodního zákoníku, případně společenskou smlouvou, přičemž prokurista odpovídá společnosti za řádný výkon své činnosti. Vzhledem k tomu, že písemná mandátní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, žalovaný činnost prokuristy vykonával bezúplatně a obsah plné moci prokuristy založené v rejstříkovém spisu odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. bez zakotvení možnosti zcizovat či zatěžovat nemovitosti, dospěl odvolací soud k závěru, že by bylo možné použít pouze podpůrně ustanovení o smlouvě mandátní. Protože však předmětem řízení je náhrada škody, je možné vycházet z úpravy § 373 obch. zák., podle něhož kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplynulo, že obchodování žalobkyně či jejího právního předchůdce bylo po dlouhou dobu nestandardní, protože v zájmu zachování obchodu , když hlavní odběratel Brněnské papírny, státní podnik, byl trvale v platební neschopnosti, byly dodávky hrazeny formou zápočtů mezi jednotlivými dodavateli a odběrateli formou zápočtů, včetně slovenské společnosti SURPACK spol. s r.o. O tomto stavu byli na pravidelných poradách vedení žalobkyně informování jednatelé společnosti, kteří k tomu žádná opatření nepřijali. Žalovaný tak jednal se souhlasem jednatelů společnosti.
Ani to, že žalovaný posléze získal účast a obchodní vedení u jednoho z odběratelů společnosti Surpap, s.r.o., nemělo podle odvolacího soudu vliv na to, že opět faktury touto společností nebyly hrazeny; s ohledem na celkovou situaci ani prodlužování splatnosti dluhu společnosti Surpap s.r.o., vůči žalobkyni nelze hodnotit jednoznačně jako úkon směřující k poškození žalobkyně, neboť s ohledem na celkové okolnosti předchozího obchodního styku společností lze uvažovat i o snaze žalovaného úhradu dluhu zajistit. Navíc odklad splatnosti faktur ke vzniku škody nevedl, neboť ani bez odkladu této splatnosti by faktury uhrazeny nebyly, když dluh i dříve zanikal nikoliv úhradou faktury, ale formou zápočtů. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nelze dovodit porušení povinností žalovaného jako prokuristy společnosti, a proto nepřichází v úvahu zkoumání další podmínky vzniku odpovědnosti za škodu, to je příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, protože dosavadní judikatura se zabývala pouze odpovědností prokuristy v souběhu s odpovědností pracovněprávní, nikoliv však samostatnou odpovědností prokuristy za úkony, které samostatně učinil při vedení podniku.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, podle kterého na činnost prokuristy se nevztahují analogicky ustanovení o mandátní smlouvě, a proto není odpovědný za vzniklou škodu. Podle jejího názoru je vztah prokuristy a podnikatele vztahem obdobným vztahu mandanta a mandatáře a jako na takového se na něj vztahují povinnosti mandatáře stanovené v § 567 obch. zák. per. an., tedy zejména povinnost obstarávat obchodní záležitosti při činnosti mandantova podniku minimálně s odbornou péčí. Tuto povinnost však žalovaný neplnil. I nadále dodával druhotné suroviny společnosti Surpap, s.r.o., když tato po 12. říjnu 2000 v podstatě přestala platit a žalovaný tedy věděl, že tato společnost žalobkyni zaplatit nemůže. Konal tak i poté, co byl dne 23. října 2000 jmenován jednatelem společnosti Surpap, s.r.o., takže řídil samostatně obě spolu obchodující společnosti. Porušení odborné péče a řádného hospodaření prokuristy v jeho konání je přitom v příčinné souvislosti se vznikem škody.
Právní povinnosti prokuristy lze podle dovolatelky dovodit i z obecných ustanovení § 2 a § 264 obch. zák. Prokurista má provádět pro podnikatele úkony v souladu s obecnými zásadami podnikání, tedy aby podnikání vedlo k dosažení zisku. Dovolatelka odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 525/2005, v němž bylo uvedeno, že prokurista, je-li zároveň vedoucím pracovníkem, má v obou těchto funkcích úkol hájit oprávněné zájmy zaměstnavatele/podnikatele a řádně hospodařit s jeho majetkem. Dovolatelka dále dovozuje, že prokurista není závislý na nečinnosti jednatelů nesoucích prvotní odpovědnost a nenese jen druhotnou odpovědnost . Jako zmocněnec měl vyvolat situaci vedoucí k tomu, aby jednatelé v konkrétní věci zaujali názor a podle takového názoru postupovat . Prokurista při svém širokém právu při nakládání s podnikem nese za svou činnost plnou odpovědnost, jinak by byla popřena i trestněprávní odpovědnost prokuristy za úmyslné způsobení škody podnikateli.
Závěrem dovolatelka navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné. Odvolací soud dospěl k závěru, že o stavu obchodování byli na pravidelných poradách vedení žalobce informování jednatelé společnosti, žádná opatření ale nepřijali. Ze zákona náleží jednatelům obchodní vedení společnosti, což však nebrání tomu, aby jednatel delegoval své pravomoci, přitom však musí provádět adekvátní kontrolu. K otázce analogického použití právní úpravy mandátní smlouvy na vztah prokuristy a podnikatele odvolací soud použití této úpravy připustil, avšak nevyloučil, jak tvrdí dovolatelka. Věc oba soudy posuzovaly podle obecného ustanovení § 373 obch. zák. I při aplikaci příslušných ustanovení o mandátní smlouvě by taková okolnost neměla na meritorní rozhodnutí soudu žádný vliv, neboť odpovědnost mandatáře by se opět posuzovala podle § 373 obch. zák., když speciální ustanovení § 570 obch. zák. o odpovědnosti mandatáře za škodu na převzatých věcech se na danou věc nevztahuje. Konečně otázka možnosti analogického či subsidiárního použití ustanovení o mandátní smlouvě nebyla otázkou, na níž byl výrok soudu z hlediska právního posouzení založen, a nemohla vyvolat zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ l0a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu.
Dovolatelka dovolacímu soudu žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nepředkládá.
Námitka dovolatelky, že odvolací soud neaplikoval na postavení prokuristy právní úpravu mandátní smlouvy, přípustnost dovolání založit nemůže, neboť na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Naopak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je možné ustanovení o mandátní smlouvě použít podpůrně. Dovolací soud v této souvislosti pro úplnost odkazuje na rozsudek ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 2713/2009, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2010, v němž dovodil, že není-li vztah, z něhož vychází udělení prokury, založen smlouvou určitého typu, je nutno připustit podpůrnou aplikaci některého ze smluvních typů upravujících obstarání záležitosti. Vzhledem k tomu, že zákonné vymezení rozsahu prokury určuje, že prokurista je zmocněn ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, že jde o záležitosti spojené s podnikáním zastoupeného, je třeba podpůrně aplikovat ustanovení o mandátní smlouvě, podle níž se mandatář zavazuje k zařízení určité obchodní záležitosti mandanta uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti.
Otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nezakládá ani polemika dovolatelky se závěry odvolacího soudu o tom, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost ve svém postavení prokuristy. Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je vázán i dovolací soud, vyplývá, že obchodování žalobkyně či jejího právního předchůdce, bylo po dlouhou dobu nestandardní, protože v zájmu zachování obchodu , když hlavní odběratel Brněnské papírny, státní podnik, byl trvale v platební neschopnosti, byly dodávky hrazeny formou zápočtů mezi jednotlivými dodavateli a odběrateli formou zápočtů. O tomto stavu byli na pravidelných poradách vedení žalobkyně informování jednatelé společnosti, kteří k tomu žádná opatření nepřijali. Žalovaný tak jednal se souhlasem jednatelů společnosti. Ani to, že žalovaný posléze získal účast a obchodní vedení u jednoho z odběratelů společnosti Surpap, s.r.o., nemělo vliv na to, že opět faktury touto společností nebyly hrazeny; s ohledem na celkové okolnosti předchozího obchodního styku společností byla zde i snaha žalovaného úhradu dluhu zajistit. Ani bez odkladu splatnosti by faktury uhrazeny nebyly, když dluh i dříve zanikal nikoliv úhradou faktury, ale formou zápočtů. Zdůrazňuje-li dovolatelka, že prokurista je povinen při právních úkonech konaných jménem podnikatele při provozu podniku postupovat s odbornou péčí a péčí řádného hospodáře, jedná se jistě o atributy rozsáhlého zákonného zmocnění prokuristy. Vzhledem k popsaným skutkovým zjištěním soudů o specifické a nestandardní povaze závazků společnosti .A.S.A. DRUSUR spol. s r.o., se společností Surpap, s.r.o., nelze ničeho vytknou závěru odvolacího soudu, že žalovaný v postavení prokuristy neporušil žádnou právní povinnost, jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 373 obch. zák. A to ani povinnost postupovat s odbornou péčí (při podpůrné aplikaci ustanovení § 567 odst. 1 obch. zák. o povinnostech mandatáře na povinnosti prokuristy).
Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o druhotné odpovědnosti prokuristy a prvotní odpovědnosti jednatelů společnosti, pak na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu založeno není, tato námitka proto přípustnost dovolání založit nemůže.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž se věcí mohl dále zabývat, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 10 000 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 2 060 Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu