23 Cdo 4618/2009
Datum rozhodnutí: 05.01.2010
Dotčené předpisy:




23 Cdo 4618/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně J. M., , t. č. neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem JUDr. P. B., advokátem, proti žalovanému P. Š., , zastoupenému JUDr. F. N., advokátem, o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím a o žalobě žalovaného na zaplacení částky 211 305,60 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, o návrhu žalovaného na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 542/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 23. července 2009 č.j. 22 Co 342/2009-462, takto :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 12. března 2009, č. j. 9 C 542/2003-450 nařídil předběžné opatření, kterým žalobkyni zakázal nakládat s nemovitostmi blíže označenými ve výroku rozhodnutí, zejména tyto nemovitosti prodat, darovat, či jakkoliv je zatěžovat zástavními právy či věcnými břemeny, s tím, že toto předběžné opatření zanikne 1) dnem nabytí právní moci zamítavého výroku rozhodnutí soudu v této věci, nebude-li návrhu žalovaného ve věci samé vyhověno, nebo 2) uplynutím 15 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí soudu o věci, pokud bude návrhu žalovaného ve věci samé vyhověno. Soud prvního stupně shledal podmínky pro nařízení předběžného opatření stanovené v § 76 odst. 1 písm. e) a § 102 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) naplněny s ohledem na výši žalobou uplatněného nároku žalovaného, vzhledem k současnému stavu probíhajícího soudního řízení v dané věci a k situaci, kdy se žalobkyně probíhajícího řízení dlouhodobě neúčastní a je neznámého pobytu, takže je obava žalovaného z ohrožení případného výkonu rozhodnutí vydaného v tomto řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. července 2009, č. j. 22 Co 342/2009-462, usnesení soudu prvního stupně potvrdil pouze s tou změnou, že se žalobkyni zakazuje nakládat s nemovitostmi rodinným domem č.p. na st. p. č. v části obce O. a pozemky p.č. st. stavební parcela, p.č. 1 trvalý travní porost, p.č. zahrada, p.č. zahrada, p.č. trvalý travní porost, vše v obci O., zapsanými na LV č. v obci O., katastrální území O. u P. u Katastrálního úřadu pro P. kraj, katastrální pracoviště S., a to tyto nemovitosti prodat, darovat, či jakkoliv je zatěžovat zástavními právy či věcnými břemeny. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně se řídil hledisky vymezenými občanským soudním řádem a nepochybil, pokud navrhované předběžné opatření nařídil. Smyslem předběžného opatření podle § 102 o. s. ř. je zajistit prozatímní úpravu poměrů účastníků zpravidla tam, kde vzhledem k okolnostem případu nelze vyčkávat s úpravou poměrů až do rozhodnutí ve věci samé a je-li po zahájení řízení, jako v dané věci, obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Soudní praxe přitom vychází z názoru, že není nutný průkaz samotného nároku, toliko osvědčení (tj. jeví-li se alespoň pravděpodobné), že žalobce má splatnou pohledávku nebo jiný nárok, a že mu jeho nárok bude soudním rozhodnutím přiznán. Odvolací soud dále zdůraznil zásadu, že se tímto rozhodnutím nepřivodí žádný neodčinitelný stav, a zásadu, že se předběžné opatření vydává na riziko žalovaného s případnými důsledky vyplývajícími z § 77a o. s. ř. (povinnost navrhovatele k náhradě škody a jiné újmy každému, komu předběžným opatřením vznikla).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž odkázala na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Poukázala v něm na okolnost, že částka, kterou v řízení uplatňuje žalobkyně vůči žalovanému, je vyšší, než kolik činí částka žalovaná ze strany žalovaného vůči žalobkyni, a dále na to, že o žalobách obou účastníků nebylo do současné doby dosud rozhodnuto. Napadené rozhodnutí nemá podle jejího názoru oporu v zákoně a skutečnosti neodpovídá také odůvodnění rozhodnutí o vydání předběžného opatření, neboť žalobkyně se nezdržuje v zahraničí, bydlí na své adrese v předmětné nemovitosti, k soudu prvního stupně se dostavuje a poštovní zásilky přebírá. V předmětných nemovitostech bydlí a nehodlá s nimi žádným způsobem nakládat. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci k tomuto soudu k dalšímu řízení.

Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. červenci 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a a § 239 o. s. ř.

Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. ledna 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu