23 Cdo 4615/2009
Datum rozhodnutí: 25.10.2011
Dotčené předpisy: § 107 odst. 1,5 o. s. ř.




23 Cdo 4615/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně České republiky Ministerstva obrany České republiky , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, IČ: 601 62 694, proti žalované PETRIS Solnice, spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Solnici, Družstevní 278, IČ: 455 36 031, zast. JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení částky 837.093,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 241/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2009,
č. j. 38 Co 96/2009-357, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. 3. 2009, č. j. 3 C 241/2006-319, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 301.340,- Kč oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalované ochranné pancéřové vesty proti střelám 11/17-167 č. 01114146, 01114161, 01113946, 01114113, 01114075, 01114045, 01114161, 01114126, 01114100 a 01114132, dále zaplacení částky 170.800,- Kč oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalované ochranné pancéřové panely proti střelám 11/17-168 č. 1109, 1041, 1082, 1117, 1377, 1379, 1487, 1536, 1228, 1235, 1251, 1257, 1321, 1482, 1499, 1500, 1263, 1230, 1289 a 1231, dále zaplacení částky 60.268,- Kč oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalované ochranné pancéřové vesty proti střelám č. 0207045 a 0207021, dále kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42.700,- Kč oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalované ochranné pancéřové vesty proti střelám č. 0207554, 0207568, 0207553 a 0207567, a zaplacení částky 261.985,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. jdoucím z částky 60.268,- Kč od 22. 11. 2001 do zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. jdoucím z částky 241.072,- Kč od 12. 12. 2001 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. jdoucím z částky 34.160,- Kč od 19. 12. 2001 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,1 % p. a. jdoucím z částky 136.640 Kč od 18. 12. 2001 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,1 % p. a. jdoucím z 102.968,- Kč od 3. 8. 2002 do zaplacení, a úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z 26.958,81 Kč od 1. 9. 2006 do zaplacení; soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně zaplatit žalované k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 300.438,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, č. j. 38 Co 96/2009-357, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na jejich náhradu částku 65.033,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Dovoláním ze dne 14. 9. 2009 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť Nejvyšší soud dosud neřešil (a soudy nižších stupňů není tato otázka rozhodována jednotně) otázku režimu nároků účastníků smluvně sjednané životnosti zboží. Své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody uvedené v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jsa přesvědčena, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud zamítl její návrh na zadání revizního znaleckého posudku, v důsledku čehož nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně poté navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 29. 9. 2009 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména uvedla, že dovolání žalobkyně není přípustné, neboť neformuluje otázku zásadního právního významu a výklad ust. § 428 obchod. zák. týkajícího se uplatnění vad zboží dovolací soud ve své judikatuře již opakovaně provedl.
Závěrem žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobkyně a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen o. s. ř. ) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, obsahuje stanovené náležitosti, za dovolatelku jedná osoba uvedená v ust. § 21a o. s. ř., jež má právnické vzdělání, a touto osobou bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Podle § 103 o. s. ř. (ve smyslu § 243c odst. 1 o.s.ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 až 99 a 107a o. s. ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí) soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení na straně účastníků patří rovněž způsobilost být účastníkem řízení. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle § 18 odst. 2 písm. a) občan. zák. jsou právnickými osobami sdružení fyzických nebo právnických osob. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 19 odst. 2 občan. zák.); právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 19a odst. 2 občan. zák.). Podle § 20a odst. 2 a 3 občan. zák. právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchod. zák . ), je právnickou osobou založenou za účelem podnikání obchodní společnost. Mezi obchodní společnosti se podle uvedeného ustanovení řadí i společnost s ručením omezeným. Podle § 34 odst. 1 písm. a) obchod. zák. se obchodní společnosti zapisují do obchodního rejstříku. Dle § 68 odst. 1 obchod. zák. zaniká společnost ke dni výmazu z obchodního rejstříku.
Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).
Podle § 107 odst. 1 věty první o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat., přičemž bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.
Podle § 107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Povaha věci brání pokračování v řízení mimo jiné tehdy, nemá-li účastník, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, žádného právního nástupce.
V projednávané věci z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 13. 10. 2011, vedeného Krajským soudem v Hradci Králové v oddílu C, vložce 1584, vyplývá, že žalovaná byla ke dni 5. 5. 2010 vymazána z obchodního rejstříku, poněvadž byla tato společnost zrušena s likvidací a došlo ke skončení likvidace.
V posuzovaném případě byla žalovaná po skončení likvidace během dovolacího řízení vymazána z obchodního rejstříku, aniž by do jejích práv a povinností vstoupil jiný subjekt. Dovolací soud proto rozhodl tak, že dovolací řízení podle § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu podle výsledku řízení, jestliže řízení bylo - vzhledem k nedostatku způsobilosti žalované být účastníkem řízení zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2011

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu