23 Cdo 4560/2010
Datum rozhodnutí: 30.07.2012
Dotčené předpisy: § 554 obch. zák., § 437 odst. 1,5 obch. zák.




23 Cdo 4560/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobců: a) P. F. a b) M. F., zastoupeni JUDr. Jitkou Třešťíkovou, advokátkou se sídlem Strakonice, Velké náměstí 45, proti žalované: ALU.PLAST s. r. o., se sídlem Kaplice, Samota 850, IČ 25175939 zastoupené JUDr. Janem Károu, advokátem se sídlem v Kaplici, Dlouhá 154, o vrácení částky 129.000,- Kč oproti vrácení vadného plnění, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 350/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2010, č. j. 22 Co 3135/2009-207, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 35.436,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalované JUDr. Jana Káry.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 19. června 2009, č. j. 9 C 350/2004-162, ve znění usnesení ze dne 16. října 2009, č. j. 9 C 350/2004-186, rozhodl, že řízení se co do částky 828,- Kč zastavuje (výrok I.), žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 129.000,- Kč oproti předání žalované pozice č. 27 stěny na terasu a pozice č. 28 stěny na terasu se shrnovacími dveřmi (výrok II.) a dále ve výrocích III. a IV. rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady řízení žalobcům a České republice.
Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky byla dne 14. 9. 1999 uzavřena smlouva o dílo č. 260 podle § 536 an. obchodního zákoníku (dále též obch. zák. ), na jejímž základě žalovaná provedla pro žalobce dílo výrobu a montáž plastového systému ALUPLAST z profilu IDEAL 2000 podle specifikace v dodatcích č. 1 a 2 ke smlouvě. Poněvadž se na díle vyskytly vady praskliny a spáry v pozicích 27 a 28, žalobci tyto vady písemně reklamovali a požadovali jejich odstranění opravou. Vytýkali podstatné porušení smlouvy podle § 345 odst. 1 a 2 obch. zák., od níž žalobci posléze podle § 436 odst. 2 obch. zák. odstoupili, protože žalovaná vady neodstranila ani v přiměřené dodatečné lhůtě.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětem smlouvy byly jednotlivé díly pozice , z nichž každá byla zhotovena jako samostatná věc a proto mohli žalobci odstoupit od smlouvy i od jednotlivých pozic, jak to učinili žalobci podle § 347 odst. 2 obch. zák. Jde o vady jen dvou z celkem 31 pozic a nebyl proto důvod odstupovat od celé smlouvy, když vadné pozice bylo možno nahradit jinými. Žalobci neodmítli nabízené náhradní plnění, nýbrž jen původní termín k odstranění vad, který byl poté žalobci nově stanoven. Žalovaná však vady neodstranila. Odstoupením žalobců od smlouvy smlouva podle § 349 obch. zák. zanikla a strany jsou proto povinny si navzájem vrátit plnění podle § 351 obch. zák. Žalobci požadovaná částka 129.000,- Kč představuje 28 % ceny díla, kteroužto částku tvoří cena pozic 27 a 28.
Soud proto uložil žalované vymáhanou částku žalobcům zaplatit oproti vrácení vadných pozic, jak shora uvedeno.
K odvolání žalované proti výroku II. ve věci a výrokům o nákladech řízení rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně se vyjma výroku v odstavci I. o částečném zastavení řízení, v němž zůstává odvoláním nedotčen, mění tak, že žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům 129.000,- Kč oproti předání žalované pozice č. 27 stěny na terasu a pozice 28 stěny na terasu se shrnovacími dveřmi, se zamítá (odstavec 1.) a dále žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 110.789,20 Kč (odstavec 2. výroku).
Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně postupem podle § 212 občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) dovodil, že odvolání žalované je důvodné.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud zaujal jiný právní názor než soud prvního stupně, byli žalobci při odvolacím jednání dne 26. 1. 2010 odvolacím soudem poučeni v souladu s § 213b odst. 1 o. s. ř. Žalobci se poté vyjádřili, že nepostupovali podle § 343 a § 345 obch. zák., avšak od smlouvy odstoupili ve vztahu k § 560 a § 564 obch. zák. v souvislosti s ustanovením § 436 a § 441 obch. zák. s tím, že je nerozhodné, zda nečinnost žalované spočívá v prodlení s odstraněním vad nebo v neodstranění vad v dostatečně přiměřené lhůtě.
Odvolací soud však dovodil, že došlo-li k odstoupení od smlouvy podáním právní zástupkyně žalobců ze dne 6. 9. 2004, bylo tak učiněno neplatně, neboť nelze odstoupit od části smlouvy, resp. ve vztahu k části předmětu plnění. Jak odvolací soud účastníkům při jednání dne 26. 1. 2010 zdůraznil, lze platně odstoupit od smlouvy ohledně plnění, které se týká části závazku ve smyslu § 345 an. obch. zák. jen tehdy, kdy se jeden z účastníků dostane do prodlení se splněním smluvní povinnosti; nelze však takto postupovat, dostane-li se účastník do prodlení se splněním následné povinnosti, vzniklé v důsledku porušení závazku ze smlouvy dodat řádné plnění.
Odvolací soud uzavřel, že v daném případě žalobcům podle § 560 ve spojení s § 437 odst. 5 obch. zák. vznikl nárok buď na slevu z ceny díla anebo právo odstoupit od smlouvy, a to od smlouvy jako celku, nikoli právo odstoupit od části smlouvy. Na tento závěr nemá vliv okolnost, zda jednotlivé komponenty předmětu díla jsou fyzicky oddělitelné či nikoliv. Je zřejmé, že specifikace jednotlivých pozic v příloze č. 1 ke smlouvě byla provedena jen pro potřeby výroby a nelze mít za to, že na každý jednotlivých prvek bylo možno pohlížet jako na samostatný předmět smlouvy o dílo, když předmět díla byl v čl. 3 bod 1 smlouvy označen jako výroba a montáž plastových výrobků.
Odvolací soud proto učinil závěr, že odstoupení od smlouvy o dílo v důsledku dodání zboží (díla) s vadami, jež znamenají porušení smlouvy nepodstatným způsobem podle § 437 odst. 1 obch. zák., je možné ve smyslu § 437 odst. 5 obch. zák. jedině tak, že účastník odstoupí od smlouvy jako takové, protože nelze odstoupit ohledně části plnění.
Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. na zamítavý, když věc odlišně právně posoudil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s odkazem na přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na dovolací důvody nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelé nesouhlasí s prvním názorem odvolacího soudu o nemožnosti odstoupit od části smlouvy a argumentují tím, že soukromá právní úprava spočívá na principu co není zakázáno, je dovoleno . Je možno odstoupit i ohledně části plnění, které bylo vadné.
Dovolatelé zdůrazňují, že obchodní ani občanský zákoník odstoupení od části smlouvy ve vztahu k vadám nezakazuje, i když se jim nepodařilo nalézt žádný judikát tento problém řešící. Nicméně argumentují ustanovením § 237 obch. zák. o odstoupení od části závazku, jakož i ustanovením § 41 občanského zákoníku (dále též obč. zák. ) o částečné neplatnosti právního úkonu. Názor odvolacího soudu se dovolatelům jeví jako překvapující.
Dovolatelé též poukazují na to, že v konkrétním případě šlo o dílo v celkové hodnotě téměř 600.000,- Kč, zahrnující výrobu a montáž plastových výrobků (okna, dveře) včetně dotčených plastových výrobků pro zimní zahradu (pozice č. 27 a 28). Předmětem sporu jsou vady týkající se jen malé části díla a pokud by měli žalobci požadovat vrácení částky 600.000,- Kč oproti vymontování a odstranění všech dodaných výroků, to je právě problematické. Obdobně, pokud by předmětem smlouvy o dílo byla stavba rodinného domu v hodnotě několika milionů korun a vada by se vyskytla jen na zanedbatelné části díla, je otázkou, zda by mělo být odstoupeno od celé smlouvy, popř. objednatel by byl omezen pouze na volbu slevy z ceny díla.
Dovolatelé uplatňují z opatrnosti též dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., týkající se skutkového zjištění, zda tzv. pozice byly ve smlouvě ujednány jen pro potřeby výroby anebo zda byly ve smlouvě sjednány jako samostatné věci.
Dovolatelé žádají o názor dovolacího soudu o právní otázce možnosti či nemožnosti odstoupit jen od části smlouvy, což představuje významný judikát. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání poukazuje na závěr znaleckého posudku Ing. Vlastislava Eliáše, který jako způsob odstranění vady u pozice č. 27 jednoznačně uvádí zatmelení a přebroušení spáry, kterýžto způsob žalovaná od počátku navrhovala a který žalobci trvale odmítají. Přitom podle § 437 odst. 2 obch. zák. je způsob odstranění vady na volbě žalované, jíž žalobci odstranění vady znemožnili a proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení s odstraněním vady, a to ani po přípisu právní zástupkyně žalobců z 11. 6. 2004, stanovujícího dodatečnou lhůtu k odstranění vad. Naopak do prodlení se dostali žalobci. Již z tohoto důvodu bylo minimálně u pozice č. 27 odstoupení od smlouvy neplatné.
Žalovaná souhlasí s právním názorem odvolacího soudu s tím, že ustanovení § 347 obch. zák. nelze na daný případ aplikovat. Mezi účastníky nebylo sjednáno plnění po etapách či samostatných celcích, tj. dílčí plnění, neboť se jednalo o jediné dílo zimní zahradu. Sám znalec potvrdil, že veškeré pozice tvoří jeden kompaktní celek. Pozice č. 27 a 28 jsou v příloze č. 1 smlouvy specifikovány samostatně pouze proto, aby byl patrný vzhled a rozměry. Žádná z pozic nepředstavuje samostatnou část plnění ze smlouvy.
Podle názoru žalované proto v daném případě připadá v úvahu pouze odstoupení od celé smlouvy s tím, že účastníci byli povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Žalovaná odmítá názor žalobců, že by bylo možno v tomto případě odstoupit pouze od části smlouvy či díla, které tvoří kompaktní a pevný celek.
Žalovaná navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto a přisouzena jí náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava dovolání obsažená v občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) včetně novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., s účinností od 1. 7. 2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) po tomto datu (srov. čl. II. bod 12 Přechodných ustanovení cit. novely).
Poté Nejvyšší soud konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením v dovolání.
Dovolatelé uplatňují dva dovolací důvody. Na prvním místě nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dále též to, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci spatřují dovolatelé v právním názoru odvolacího soudu, že nelze odstoupit pouze od části smlouvy o dílo, resp. od části plnění ze smlouvy o dílo, a to v návaznosti na vady části díla, jež znamenají porušení smlouvy nepodstatným způsobem (s odkazem na ustanovení § 437 odst. 1 a 5 obch. zák.).
Dovolací soud má především za to, že v posuzovaném případě nelze při posuzování dané věci aplikovat ustanovení § 347 odst. 2 obch. zák. Toto ustanovení se vztahuje na smlouvu s postupným plněním, kdy je možné odstoupit od dílčího plnění, s nímž je dlužník v prodlení.
V posuzovaném případě, jak to vyplývá ze skutkových zjištění ve smlouvě o dílo žádné dílčí plnění nebo plnění samostatné části závazku dohodnuty nebyly. Jde-li o závazek k plnění předmětu díla, může dílo tvořit jeden celek (srov. § 536 odst. 1 a 2 obch. zák.), který je předmětem předání a převzetí (srov. § 554 obch. zák.), anebo lze ve smlouvě dohodnout, že dílo bude předáváno po jednotlivých částech či etapách, v takovém případě musí být jednotlivá část díla či etapa sjednána jako samostatné plnění. Předmětem plnění byl systém ALUPLAST z plastových výrobků, včetně plastových pozic č. 27 a 28 v zimní zahradě, jejichž vady a jejich reparace jsou předmětem tohoto sporu. Předmětem plnění bylo dílo jako celek.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že odstoupení od smlouvy o dílo v důsledku dodání díla s vadami, představující nepodstatné porušení smlouvy podle § 437 odst. 1 obch. zák. je možné podle ust. § 437 odst. 5 obch. zák., a to tak, že účastník odstoupí od celé smlouvy a nelze, jak to učinili žalobci odstoupit od části smlouvy o dílo, tj. vadných plastových výrobků (pozic č. 27. a 28.) pro zimní zahradu.
Z dovolání je zřejmé, že dovolatelé napadají závěr odvolacího soudu, jímž uzavřel, že nelze odstoupit od části smlouvy, tj. v daném případě pouze od vadné části plnění, tj. od výrobků označených jako pozice 27 a 28, které byly součástí díla zimní zahrady, tedy nepolemizují s právní kvalifikací provedenou odvolacím soudem, tj. aplikací ust. § 437 odst. 1 a 5 obch. zák.
Dovolací soud s ohledem na ust. § 564 obch. zák., podle něhož při vadách díla platí přiměřeně ust. § 436 až 441 o vadách zboží je nucen konstatovat, že pro posuzovanou věc lze aplikovat ust. § 437 odst. 5 obch. zák. Z tohoto ustanovení mj. vyplývá, že nejsou-li odstraněny vady ve stanovených lhůtách může kupující mj. odstoupit od smlouvy. Ze slov odstoupit od smlouvy lze dovodit, pokud nebylo ve smlouvě o dílo sjednáno plnění po částech, že objednatel je oprávněn při splnění stanovených podmínek odstoupit od celé smlouvy o dílo, nikoliv jen od vadně provedené části díla, v tomto případě od plastových výrobků označených jako pozice č. 27 a 28.
V předmětném případě tudíž žalobci neměli právo odstoupit pouze od části smlouvy, týkající se vadných pozic č. 27 a č. 28 a jejich úkon odstoupení od smlouvy je neplatný, resp. nemá právní účinky odstoupení od smlouvy, takže mezi účastníky nemohl ani vzniknout závazek k vrácení poskytnutého plnění podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák.
Právní závěr odvolacího soudu je s tímto posouzením v souladu a důvod nesprávného právního posouzení tak nebyl v tomto případě naplněn.
Dovolateli tvrzený důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. pak dovolací soud neshledal, neboť z vymezení tohoto dovolacího důvodu v dovolání je zřejmé, že jde o právní posouzení věci (dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není správný názor soudu prvního stupně, že předmětné pozice č. 27 a 28 byly vyrobeny jako samostatná věc) a tím též odvolací soud nedochází k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, aby bylo možné zvažovat tzv. jinou vadu řízení (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Z uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci neměli v řízení úspěch a jsou povinni nahradit žalované náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu podle § 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 29.230,- Kč, dále jeden paušál hotových výloh 300,- Kč a s připočtením 20 % DPH ve výši 5.906,- Kč tak činí celková částka náhrady nákladů 35.436,- Kč, kteroužto částku jsou žalobci povinni uradit k rukám advokáta žalované.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 30. července 2012


JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu