23 Cdo 4553/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2010
Dotčené předpisy: § 548 obch. zák.







23 Cdo 4553/2009



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce
J. K.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Macháčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Brodského 1678, proti žalovanému
F.T.,
zastoupenému JUDr. Josefem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jirečkova 18, o zaplacení 516 571,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 44 C 117/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2008, č.j. 23 Co 129/2008-328, ve znění opravného usnesení ze dne 16. března 2009, č.j. 23 Co 129/2008-343, takto:



I. Dovolání
se

odmítá.


II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. května 2008, č.j. 23 Co 129/2008-328, ve znění opravného usnesení ze dne 16. března 2009, č.j. 23 Co 129/2008-343, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. září 2007, č.j. 44 C 117/98-311, v znění opravného usnesení ze dne 18. února 2008, č.j. 44 C 117/98-323, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 516 571,27 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 19.7.1996 podle obchodního zákoníku smlouvu o dílo, v níž se žalobce zavázal pro žalovaného zhotovit dům za dohodnutou cenu. V čl. III. smlouvy si účastníci zároveň sjednali, že cena díla se stane splatná po řádném předání díla, po předání díla bez vad a nedodělků. Kolaudačním rozhodnutím a protokolem o předání díla bylo prokázáno, že došlo k předání díla s vadami.

Oba soudy dospěly k závěru, že žalobce, jako zhotovitel díla, neprokázal řádné splnění díla, jestliže řádné ukončení díla bylo podle smlouvy vázáno na předání díla bez vad a nedodělků, proto mu nevzniklo právo na zaplacení ceny díla ve smyslu § 548 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Odvolací soud odkázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), podle níž na rozdíl od provedení díla, které zahrnuje řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli, pouhé předání předmětu díla nezahrnuje jeho řádné ukončení. Současně připomněl dosavadní judikaturu, podle níž platí, že dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je objednatel převezme (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2006. sp.zn. 32 Odo 576/2005 a 32 Odo 760/2005). Odvolací soud poukázal i na ustálenou judikaturu týkající se splatnosti ceny díla s odkazem rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2002, 29 Odo 11/2001 - viz Právní rozhledy č. 7/2002, str. 340. Odvolací soud proto, jako správné, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 122 830,90 Kč, týkající se doplatku ceny díla.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i v závěru o zamítnutí žaloby co do částky 397 740,27 Kč, která představovala požadavek žalobce na zaplacení víceprací. Připomněl čl. III. smlouvy o dílo, v níž si účastníci sjednali, že veškeré změny proti projektové dokumentaci, které bude objednatel požadovat, nebo které vzniknou jako následek objektivních příčin, a které budou mít za následek zvýšení ceny díla, je možné provádět pouze na základě písemné dohody obou stran, a že případné vícepráce budou před vlastní realizací oboustranně odsouhlaseny zápisem ve stavebním deníku, co do rozsahu prací , tak i finančně. Vyšel ze zjištění, že žalobce netvrdil, že by došlo k písemné dohodě účastníků o vícepracích a neprokázal a netvrdil ani, že by žalovaný udělil ve stavebním deníku souhlas s finančním ohodnocením víceprací. Shodně se soudem prvního stupně poté dospěl k závěru, že žalobci nárok na zaplacení víceprací nenáleží. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se soudem prvního stupně, že žalovanému nevzniklo ani bezdůvodné obohacení vykonáním prací žalobce pro žalovaného v podobě zvýšení majetku žalovaného, neboť ani po doplnění dokazování znaleckými posudky nebylo jednoznačně prokázáno, které z tvrzených víceprací měly být předmětem projektu a které nikoliv.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodnil nesprávným posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu jako zhotoviteli díla nevzniklo právo na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 122 830,90 Kč z důvodu, že dílo nebylo řádně ukončeno, nebylo-li ukončeno bez vad. Namítá, že dílo bylo žalobcem jako objednatelem převzato, stavba byla řádně zkolaudována a správním úřadem byl dán souhlas k jejímu užíváním. Pokud žalovaný v průběhu řízení poukazoval na existenci určitých vad díla, pak tyto vady byly odstraněny nebo mezi žalobcem a žalovaným došlo k souhlasnému vyjádření o poskytnutí slevy vztahující se k vadám. Dovolatel dále uvádí, že pokud byly na díle shledány při předání díla určité vady, byly takového charakteru, že nebránily užívání nemovitosti. Žalobce konstatuje, že žalovaný netrval na odstranění vad žalobcem, nechal-li si je opravit jinou stavební společností, a navíc nebyl žalovaným ani k odstranění vad připuštěn. Dovolatel je přesvědčen, že žalovaný se svými námitkami ohledně vad díla pouze vyhýbá své povinnosti uhradit provedené práce.

Žalobce nesouhlasí rovněž se závěrem soudu ohledně víceprací. Odkazuje na zápisy ve stavebním deníku, kde byly zaznamenány provedené vícepráce, které žalovaný odsouhlasil jako práce provedené, proto se domnívá, že není správný závěr odvolacího soudu o neprokázání udělení souhlasu žalovaným s provedením víceprací. Je přesvědčen, že vykonáním prací žalobce pro žalovaného vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení.

Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (7.5.2008), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nebyl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.

Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Odvolací soud v dané věci vyšel ze skutkového závěru, který nelze, jak výše uvedeno, s úspěchem v dovolání zpochybňovat, že dílo bylo žalobcem žalovanému předáno s vadami. Ze skutkových zjištění soudů ani nevyplývá, jak v dovolání tvrdí žalobce, že vady uplatněné žalovaným v průběhu řízení byly odstraněny.

Odvolací soud správně odkázal na dosavadní judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, publikovaný v Právních rozhledech č.7/2002, strana 340), podle níž dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené a to ani tehdy, když je objednatel převezme. Mělo-li předané dílo vady, je zřejmé, že žalobce jako zhotovitel díla nesplnil svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo, které je vadné, nelze podle § 554 odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006, sp. zn. 32 Odo 1375/2004, publikovaný na www.nsoud.cz).

Podle § 548 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě a pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

V předmětné smlouvě o dílo ze dne 19.7.1996 si účastníci v čl. III. sjednali, že cena díla se stane splatná po řádném předání díla, po předání díla bez vad a nedodělků.

Vyplynulo-li tedy ze skutkových zjištění soudů, že žalobce předal žalovanému dílo s vadami, Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že žalobci nárok na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 122 830,90 Kč nevznikl.

Dále je nutno konstatovat, že tvrzení žalobce, že žalovaný souhlasil s provedením víceprací ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že v dané věci nebylo prokázáno provedení víceprací se souhlasem žalovaného. Jak výše uvedeno, skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat.

Pokud si účastníci ve smlouvě dohodli pevnou cenu díla a v čl. III. předmětné smlouvy si sjednali, že případné vícepráce musí být před vlastní realizací oboustranně odsouhlaseny co do rozsahu prací, tak i finančně, avšak žalobce souhlas žalovaného s provedením víceprací neprokázal, odvolací soud správně dovodil, že žalobce nemá nárok na jejich zaplacení.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již několikrát vyložil, že ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo změny (zvýšení jeho kvality) je nezbytná předchozí dohoda objednatele a zhotovitele na vlastním rozšířením díla nebo jeho kvalitativní změně, čili dohoda o změně smlouvy o dílo (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2003, sp. zn. 29 Odo 214/2003, ze dne 26.9.2006, sp. zn. 32 Odo 735/2004, ze dne 22.5.2007, sp. zn. 32 Odo 849/2005, ze dne 27.6.2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005 a ze dne 29.7.2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, ze dne 21.10.2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009, jež jsou k dispozici na
www.nsoud.cz
). Ze skutkových zjištění v dané věci však nevyplývá, že by se žalobce s žalovaným dohodli na rozšíření či změně předmětu díla.

V posuzovaném případě nepřichází v úvahu, že by žalobce mohl uplatněný nárok požadovat na základě bezdůvodného obohacení, neboť v případě, kdy zhotovitel provedl vícepráce bez dohody o změně smlouvy o dílo, ve které byla sjednána pevná cena díla, nese náklady na vícepráce sám zhotovitel.

Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a ani z jiných okolností dovolací soud nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalobce není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto jej podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. dubna 2010


JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu


á