23 Cdo 4423/2008
Datum rozhodnutí: 24.02.2009
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




23 Cdo 4423/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce V. Z., , zastoupeného JUDr. B. S., advokátem proti žalované S. ř., spol. s r.o., , zastoupené JUDr. Petrem Vrchlabským, advokátem, o 115 969,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 71/1997, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2008, č.j. 7 Cmo 238/2007-279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. května 2008, č.j. 7 Cmo 238/2007-279, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2007, č.j. 3 Cm 71/1997-247 ve výroku I., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 115 969,90 Kč s 15% úroky od 17.1.1995 do zaplacení, a ve výroku III. a IV. o náhradě nákladů řízení; výrokem II. odmítl odvolání žalované do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta co do 2% úroků z částky 115 969,90 Kč od 17.1.1995 do zaplacení; výrokem III. rozhodl náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná je povinna ve smyslu § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) zaplatit žalobci požadovanou částku z titulu plnění ze smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 obch. zák. mezi účastníky dne 26.8.1994, bylo-li prokázáno, že žalobce, jako zhotovitel, provedl dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla žalované, jako objednatelce, čímž splnil svoji povinnost ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák. Vyšel ze zjištění, že účastníci si ve smlouvě způsob předání a převzetí díla nesjednali, že žalobce umožnil žalované s předmětem díla nakládat a žalovaná také s dílem dál nakládala. Skutečnost, že dílo bylo provedeno dovodil odvolací soud ze záznamů o tlakových zkouškách, neboť podávají zprávu o tom, že dílo muselo být v okamžiku jejich provádění zhotoveno, testovala-li se jeho funkčnost. Přiklonil se tím k závěru soudu prvního stupně, který dovodil, že žalovaná splnila svou povinnost dílo provést rovněž ve smyslu § 555 odst. 1 obch. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že dovolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky řádného provedení díla. Je přesvědčena, že odvolací soud právě při řešení otázky provedení díla pochybil, uzavřel-li, že žalobce dílo dokončil a žalované předal. Považoval-li odvolací soud za provedení díla umožnění žalované nakládat předmětem díla, dovolatelka namítá, že v řízení nebylo vůbec prokazováno, že by ji bylo umožněno s dílem nakládat, proto se domnívá, že nebyl dán důvod pro aplikaci ustanovení § 555 odst. 1 obch. zák. Podle dovolatelky nebylo možno předání díla z provedeného dokazování dovodit, dokazování v tomto směru považuje za neúplné a podle jejího názoru je řízení v tomto směru zatíženo vadou.

Dovolatelka namítá, že je nespravedlivé, byly-li žalobci přiznány úroky za dobu více než třináct let a ve výši 15%, neboť délka prodlení se odvíjí od průtahů v soudním řízení a výše úroků není konformní se stávající úpravou a nerespektuje skutečnou cenu peněz.

Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu. Dovolací soud se nejprve zabýval částí dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé o povinnosti žalované zaplatit žalobci 115 969,90 Kč s 15% úroky od 17.1.1995 do zaplacení.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání v této části není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., rozhodl-li v této části odvolací soud v rozsudku potvrzujícím výrokem a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.

Zbývá tedy posoudit, zda v uvedeném rozsahu má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.

Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Dovolatelka argumentuje nesprávným právním posouzení věci ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 115 969,90 Kč s 15% úroky od 17.1.1995 do zaplacení, ale ve skutečnosti nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu o řádném předání díla žalobcem žalované a že měla možnost s dílem nakládat. Současně dovolatelka v tomto směru namítá i nesprávné hodnocení důkazů vztahujících se k těmto skutečnostem. Námitky ke skutkovému stavu a hodnocení důkazů nemohou být ale předmětem dovolacího přezkumu (srov. Bulletin Nejvyššího soudu sešit 2/1994, č. 19, kde Nejvyšší soud přijal závěr, že za nesprávné právní posouzení nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních).

Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá v souvislosti s prováděním důkazů o předání předmětu díla, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, když dovolatelka pouze napadá konkrétní postup soudu.

Odvolací soud vyšel v daném případě ze skutkového závěru, že žalobce, jako zhotovitel, provedl dílo řádným ukončením a předáním předmětu díla žalované, jako objednatelce. Bylo tedy namístě, jestliže aplikoval ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. a dovodil, že žalobce, jako zhotovitel, splnil svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli.

Vyšel-li tedy odvolací soud při právním posouzení povinnosti žalované zaplatit žalobci cenu díla ze skutkového závěru, že dílo bylo provedeno, pak správně aplikoval § 548 odst.1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě a nevyplývá-li ze smlouvy nebo tohoto zákona něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

O sepsání předání a převzetí díla není třeba sepisovat zápis. Ten se ve smyslu § 554 odst. 6 obch. zák. sepíše jen tehdy, požádá-li o to kterákoli strana. O takový případ se ale v dané věci nejedná.

Odvolací soud na podporu zjištění, že dílo bylo skutečně předáno a převzato, v odůvodnění rozhodnutí navíc konstatoval, že žalované, jako objednatele, bylo umožněno s předmětem díla nakládat. Toto skutkové zjištění nelze v rámci dovolacího řízení přezkoumávat. Bylo-li žalované umožněno s dílem nakládat, je tím ve smyslu 555 odst. 1 obch. zák. splněna povinnost zhotovitele (žalobce) provést dílo. Není tedy možno vytknout odvolacímu soudu, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže na podporu svého závěru o provedení díla jeho řádným ukončením a předáním objednateli ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák., použil při posouzení věci navíc ustanovení 555 odst. 1 obch. zák.

Dovolatelka dále napadá i výrok o přiznání příslušenství pohledávky. Jeho přiznání z hlediska délky a výše považuje za nespravedlivé. Výrok rozsudku odvolacího soudu ale plně respektuje právní úpravu § 369 odst. 1 obch. zák. v rozhodné době, podle níž, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle § 502 obch.zák. Odkaz dovolatelky na vyhl. č. 163/2005 Sb. s ohledem na počátek prodlení v roce 1995 je nepřípadný.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v části namířené proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu v této části nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku povinnosti žalované zaplatit žalobci cenu díla v rozporu s hmotným právem (§ 548 odst. 1, § 554 odst. 1 a § 555 odst. 1 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalované není v části, směřující proti tomuto potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat jej v této části podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud se dále zabýval částí dovolání směřující do výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalované do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odmítnuto.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 237 zakládá přípustnost jen proti usnesení ve věci samé a ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání účastníka proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání v rozsahu směřujícím proti výroku rozsudku, resp. usnesení odvolacího soudu, týkající se odmítnutí odvolání, není podle uvedené právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné.

Protože v uvedené části - směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolání žalované do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto - není dovolání podle § 236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalované i v této části bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř..

Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, je třeba konstatovat, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje usnesením (§ 167 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení je z důvodu procesní ekonomie součástí výroku rozsudku (viz též § 151 odst. 1 o. s. ř.), nicméně podle konstantní judikatury je přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení posuzována podle § 238a o. s. ř.; podle odstavce prvního tohoto ustanovení není dovolání proti takovému rozhodnutí přípustné ani v případě, že odvolací soud výrok rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení změnil. Přípustnost dovolání v této části nelze opřít ani o jiné ustanovení o. s. ř.

Nejvyšší soud tedy i v této části dovolání žalované, směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2009

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu