23 Cdo 434/2011
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 434/2011



U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. M. H. , zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolská 60, proti žalovanému Telefónica Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo 60 19 33 36, zastoupeného JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, o ochranu práv vlastníka vynálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 176/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2010, č. j. 3 Cmo 348/2009-399, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.808,- Kč včetně DPH do 3 dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce JUDr. Tomáše Jindry.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 6. 2009, č. j. 2 Cm 176/2006-276, ve znění usnesení ze dne 1. 10. 2009, č. j. 2 Cm 176/2006-328, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému zdržet se na území České republiky poskytování služeb spočívající v umožnění přístupu jednoho nebo více účastníků ke všem druhům datových a informačních služeb založených na užití technologie ADSL, a to služby vysokorychlostního internetu ke dni 24. 8. 2007 označované O2 Internet ADSL ve všech jeho variantách, datových služeb na bázi ADSL ke dni 24. 8. 2007 označované VPN Express Komfort , VPN Expres Optimum , video služeb na bázi ADSL ke dni 24. 8. 2007 označovaných IPTV a O2TV a kombinovaných služeb, kdy žalovaný používá technologii ADSL jako součást nebo základ služby ke dni 24. 8. 2007 označované jako O2 Internet Komplet Business , O2 Internet Komplet Business Extrémy , O2TV , O2Duo Mobil , Internet Forte , Internet Broadband , dále zamítl žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému uhradit náhradu škody odpovídající licenčnímu poplatku a stanovení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení odpovídající zisku žalovaného z provozování technologie ADSL a služby INTERNET EXPRESS (výroky II. a III.) a následně byla ve výroku IV. zamítnuta žaloba o stanovení povinnosti žalobce poskytnout žalovanému informace týkající se čistého zisku za služby ADSL, výnosů z provozování služby ADSL, počtu přípojek k využití služeb ADSL, nákladů žalovaného na dosahování zisku připadajícího na služby ADSL, výše licenčních poplatků získaných žalovaným za využívání služeb ADSL, počtu klientů využívajících na přípojce službu ADSL s tarifem O2 Mini a počtu klientů využívajících na přípojce službu ADSL společně s dalšími komunikačními službami; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 9. 2010, č. j. 3 Cmo 348/2009-399, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. až IV., výrok V. o nákladech řízení změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 133.225,55 Kč; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně z provedeného dokazování vyvodil odpovídající skutkové závěry, na něž odvolací soud odkázal a zároveň se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně.
Podstatným pro věc považuje odvolací soud závěr, že technologie ADSL popisovaná žalobcem v žalobě neodpovídá technologii ADSL používanou žalovaným, jak to vyplývá ze znaleckého posudku. Rovněž v určovacím řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, tento úřad dne 15. 8. 2006 rozhodl, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno v rozkladovém řízení, že předmět určení nazvaný způsob přenosu dat technologií ADSL nespadá do rozsahu patentu.
Odvolací soud dále nepovažoval na důvodné ani námitky týkající se procesního pochybení, zejména předčasnosti zadání znaleckého posudku, neprovedení žalobcem navržených důkazů, či nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu důkazy, které měly význam pro posouzení věci, byly provedeny, a proto soud nepochybil, když některé důkazy navržené žalobcem neprovedl. Taktéž žalobcem vytýkané formální vady znaleckého posudku nejsou takové, které by tento důkaz zpochybňovaly. Stejně tak není namístě námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, neboť tento soud dostatečně popsal skutkový stav i jeho právní posouzení, které důkazy provedl a proč jiné důkazy neprovedl, jakož i hodnocení důkazů.
Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že do práv žalobce z patentových nároků žalovaný nezasáhl, a proto se zejména jevilo nadbytečným zjišťovat finanční nároky žalobce a ukládat poskytnutí informací v tomto směru. Odvolací soud dále dodal, že předmětný patent žalobce č. 286163 byl rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV ) ze dne 7. 6. 2010 v celém rozsahu zrušen a rozklad proti němu byl rozhodnutím předsedy ÚPV dne 23. 9. 2010 zamítnut.
Odvolací soud dále změnil výrok soudu prvního stupně týkající se nákladů řízení, neboť dovodil, že soud prvního stupně nesprávně určil výši těchto nákladů.
Dovoláním ze dne 10. 1. 2011 žalobce napadl shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byly potvrzeny výroky I. až IV. rozsudku soudu prvního stupně, s tím, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává jej z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
O obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce rozvedl, kdy je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v souvislosti s tím v bodě 6 písm. a) až f) dovolání vymezil právní otázky, v nichž spatřuje zásadní právní význam. Těmito otázkami je podle dovolatele
a) zda lze v soudním sporu o ochranu patentových nároků vycházet jako z významného důkazu z rozhodnutí Úřadu pro ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV ), které bylo vydáno v určovacím řízení podle § 67 zákona č. 527/1990 Sb. a kde se určitá osoba (v soudním sporu žalovaný) domáhá určení, zda předmět v žádosti jí určený spadá do rozsahu ochrany určitého patentu na vynález a kde je nad to vymezení tohoto předmětu určení zcela na libovůli žadatele a je ryze hypotetické,
b) zda lze v soudním sporu o ochranu patentových nároků vycházet jako z podstatného důkazu ze znaleckého posudku, který byl soudem zadán k vypracování před slyšením účastníků řízení, před shromážděním všech skutkových podkladů potřebných k provedení znaleckého úkonu a před zahájením dokazování, a to mimo jiné i s ohledem na odůvodnění odvolacího soudu, že tento postup odůvodňovala skutková složitost sporu a fakt, že žalobce již se žalobou předložil vlastní znalecký posudek,
c) zda lze v soudním sporu, kde je principielně namítáno, že systém užívaný žalovaným zasahuje do patentových práv žalobce, důvodně opřít soudní rozhodnutí o znalecký posudek, který se vůbec nezabývá tím, zda systém, tak jak je realizován u žalovaného, zasahuje do některých patentových nároků žalobce, resp. systému chráněného patentem žalobce,
d) zda lze v soudním sporu, kde je principielně namítáno, že systém užívaný žalovaným zasahuje do patentových práv žalobce, důvodně opřít soudní rozhodnutí o znalecký posudek, který se vůbec nezabývá tím, jaký systém (technologii) žalovaný vlastně reálně užívá,
e) zda lze soudní rozhodnutí důvodně opřít o znalecký posudek, jehož vypracování bylo soudu zadáno znaleckému ústavu, a
. v němž chybí zákonem č. 36/1967 Sb. vyžadovaný údaj o tom, kdo může, jestliže to je podle procesních předpisů třeba, před státním orgánem osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem a podat žádaná vysvětlení,
. který před soudem následně obhajuje a doplňuje, resp. podává fyzická osoba (jeho zpracovatel), která při jednání u soudu složila znalecký slib podle § 6 odst. 2 zákona č. 37/1967 Sb., aniž by pro tento postup byly splněny podmínky § 24 odst. 1 zákona, který nad to upravuje pouze ustanovení znalce ad hoc (nikoli tedy znaleckého ústavu),
. v němž chybí vyhláškou č. 37/1967 Sb. vyžadovaný souhrn skutečností, k nimž znalec při úkonu přihlížel (nález),
. který vůbec neobsahuje popis skutečností, týkající se zapojení zkoumaného systému u žalovaného, byť právě tento systém by měl být podle zadání znalcem zkoumán,
. který jako podklady pro jeho zpracování uvádí dva jiné znalecké posudky, přitom v textu s jejich závěry či skutkovými zjištěními vůbec nepracuje a nečiní je předmětem svých znaleckých úvah,
. který je zpracován na podkladě materiálů, které ovšem chybí ve výčtu podkladů pro toto jeho zpracování,
. jehož zpracovatel u soudu uvedl, že posudek konzultoval s určitou fyzickou osobou, tato skutečnost však není v písemné podobě posudku nikterak uvedena, což je v rozporu s § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., ve spojení s § 22 odst. 3 téhož zákona.
f) zda je právně možné odmítnout projednání žaloby na informace podle § 3 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb. s odkazem na předchozí závěr soudu, že žalovaný do práv žalobce z patentových nároků nezasahuje, resp. tuto žalobu vůbec pro uvedený závěr neprojednat.
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že odvolací soud své rozhodnutí založil na obsahu znaleckého posudku a výsledku určovacího řízení před ÚPV. Úvahy odvolacího soudu pokládá za kusé a obecné, odvolací soud taktéž obecně odmítl důvodnost odvolacích námitek, které se týkaly procesních pochybení (předčasnosti zadání znaleckého posudku a jeho vad, neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů, nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně atd.).
V podrobnostech dále dovolatel v dovolání uvedl, že odvolací soud za podstatné pro věc považoval výsledek určovacího řízení před ÚPV, s čímž nesouhlasí. Podstatou určovacího řízení je srovnání toho, co je ÚPV v zadání popsáno s určitým patentem. Podstatný je popis žadatele, který byl formulován žalovaným a podle toho ÚPV určí, zda předmět v žádosti popsaný spadá do rozsahu určitého patentu. Podle dovolatele byl popis formulován účelově, nejasně a neúplně, proto výrok ÚPV neodpovídá na to, co žalovaný ve skutečnosti užívá a zda je to shodné s patentovou technologií žalobce. Proto nemůže být rozhodnutí ÚPV ze dne 18. 8. 2006 v určovacím řízení rozhodné pro tento spor, jak judikoval Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 26. 4. 2007, č. j. 3 Cmo 5/2007-62, neboť předpokladem využití rozhodnutí ÚPV o určení je shoda účastníků o zadání předmětu řízení, což se v daném případě nestalo.
Dovolatel dále vytýkal procesní pochybení týkající se předčasnosti zadání znaleckého posudku, ustanovení znalce bez slyšení stran a vymezení sporných okolností případu, které odvolací soud pokládal za nedůvodné. Dovolatel v této souvislosti odkázal na judikát publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod R 20/1978, str. 127-128.
Dovolatel v této souvislosti též namítá, že vypracování znaleckého posudku bylo zadáno před dokazováním, tj. předtím, než bylo vyřešeno, zda žalovaný v žalobě popsané jednání skutečně provádí. Podle dovolatele se znalecký posudek vůbec nezabývá tím, zda systém realizovaný žalovaným zasahuje do patentových nároků žalobce a nezabývá se tím, jakou technologii žalovaný reálně užívá. Podle dovolatele se znalecký posudek zabývá tím, zda popis technologie ADSL obsažený v žalobě odpovídá či nikoliv technologii ADSL užívané žalovaným, nikoliv tím, zda technologie ADSL užívaná žalovaným zasahuje do patentových práv žalobce. Znalec se dále nezabýval realitou zapojení systému ADSL u žalovaného, přičemž konstatoval, že jde o ADSL, které je v referenčním modelu ITU popsáno a srovnával žalobu s tímto obecným referenčním modelem.
Dovolatel je proto názoru, že posudek znaleckého ústavu se nevyjadřoval k meritu věci, tj. zda provozováním služby žalovaného je zasahováno do předmětu patentu žalobce a jakou službu žalovaný provozuje. Žalovaným používané technologie přenosu dat podle názoru dovolatele zasahují do patentových práv žalobce.
Dovolatel dále napadá formální nedostatky znaleckého posudku. Znalcem byl ustanoven VÚT v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. Posudek zpracoval za znalecký ústav doc. Ing. V. Z.. V posudku podle dovolatele chybí údaj o tom, kdo může osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem (§ 21, 22 zákona č. 36/1967 Sb.). K obsahu posudku proto nelze relevantně přihlížet a uvedená osoba proto nemohla před soudem stvrzovat znalecký posudek a podávat vysvětlení, jak se to stalo při jednání dne 24. 2. 2009. Navíc doc. Ing. Z. při jednání soudu složil znalecký slib podle § 6 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. a podle názoru dovolatele nebyly pro to splněny podmínky stanovené v § 24 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. Vzhledem k tomu nelze k doc. Ing. Zemanovi přistupovat jako ke znalci ustanovenému soudem.
Dovolatel dále namítal, že znalecký posudek ze dne 29. 12. 2008 zpracovaný VÚT v Brně, FE-KT nemá obsahové náležitosti stanovené příslušnými předpisy pro jeho obsah. Zejména v něm chybí souhrn skutečností, k nimž znalec přihlíží, popis skutečností týkajících se reality zapojení u žalovaného a znalec vycházel z vědomostí o tom, jakou konkrétní technologii žalovaný provozuje, a chybí zdroj tohoto poznání, popř. odkazuje na podklady ve znaleckém posudku prof. S. a prof. V., přitom s jejich závěry v posudku nepracuje. Dovolatel je dále tohoto názoru, že znalecký posudek je nepřezkoumatelný, neboť znalec mimo jiné pracoval s dalšími podklady (např. dokumentem o kolokaci vydaný Českým Telecomem ), aniž by to v posudku uvedl, stejné platí i pro tvrzení znalce, že posudek konzultoval s kolegou Š.. Dovolatel shrnuje, že z těchto důvodu je znalecký posudek neúplný, nepřesvědčivý a ve věci nepoužitelný a přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 883/2006.
Dovolatel dále napadl způsob, jímž se odvolací soud vypořádal s postupem soudu prvního stupně ohledně žaloby o poskytnutí informací podle § 3 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb. Znovu opakoval nedostatky znaleckého posudku (neuvedení konzultace s kolegou Š. v posudku) a pokládá rozhodnutí soudu v této části za nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 500/2007. Dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tato žaloba (poskytnutí informací) je s ohledem na závěr, že žalovaný do patentových práv žalobce nezasáhl, nadbytečná. Neprojednáním žaloby na informace se soud dopustil tzv. denegatio iustitiae, tj. odepření spravedlnosti, což je v rozporu s ústavními předpisy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR).
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 1. 3. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že v daném případě není odůvodněn závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť dovoláním uplatněné důvody jsou toliko procesního rázu. Žalobce tak ve skutečnosti vytýká, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což není rozhodující pro posouzení přípustnosti dovolání (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný se ve vyjádření dále zabýval jednotlivými námitkami dovolatele uvedenými v dovolání. Zejména uvedl, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.), což platí i pro rozhodnutí ÚPV v určovacím řízení, v němž bylo určeno, zda v žádosti popsaný předmět spadá do rozsahu patentu žalobce či nikoliv. S ohledem na ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. soud ani nemohl ignorovat uvedené rozhodnutí, neboť soud z něho, bylo-li vydáno, vychází.
Pokud žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že předpokladem využití rozhodnutí ÚPV v určovací žádosti je shoda v předmětu určovacího řízení a patentu , žalovaný uvádí, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmět určení nazvaný jako způsobem přenosu dat technologií ADSL je shodný s technologií používanou žalovaným. Uvedené vyplývá i z výpovědi znalce při ústním jednání, kdy potvrdil, že žalovaný užívá ve své síti toto řešení. Odvolací soud se tak neodchýlil od závěrů uvedených v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 3 Cmo 5/2007. V této souvislosti žalovaný uvedl, že rozhodnutím ÚPV ze dne 7. 6. 2010, č. j. 1998-509/76757/2007/ÚPV, byl patent č. 286 163 s účinky ex tunc zrušen; rozklad proti tomuto rozhodnutí byl dne 23. 9. 2010, č. j. PV 1998-509/36339/2010/ÚPV, zamítnut.
Žalovaný ve vyjádření podrobně rozebírá další dovolatelem uvedené otázky zásadního významu a pokládá je za neopodstatněné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. s ohledem na zrušení patentu č. 286 163 dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, event. aby dovolání s ohledem na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu dovolání zamítl a žalovanému přiznal náklady řízení.
V podání ze dne 11. 7. 2011 dovolatel soudu sdělil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011, č. j. 7 Ca 293/2008-96-106 bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozhodnutí předsedy ÚPV z 19. 8. 2008, č. j. PV 1998-509 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dále uvedl, že podal správní žalobu proti rozhodnutí předsedy UPV z 23. 9. 2010, č. j. PV 1998-509/36339/2010/ÚPV o zrušení patentu a věc je vedena u Městského soudu pod sp. zn. 9 A 247/2010 a dosud nebylo rozhodnuto.
Žalovaný se v podání ze dne 6. 12. 2011 vyjádřil k podání žalobce z 11. 7. 2011 a uvedl, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), proto soud nemůže zohlednit zejména ty skutkové okolnosti, které nastaly po vyhlášení rozsudku. V rámci dovolacího řízení lze skutkové okolnosti přezkoumat pouze za podmínek ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. a lze je zpochybnit jen, je-li dovolání přípustné, proto se dovolací soud za daných okolností nemůže zabývat skutkovým hodnocením věci a musí vycházet ze závěrů soudů přijatých v předchozím řízení. Vzhledem k tomu pokládá žalovaný tvrzení žalobce obsažená v jeho podání za nepodstatné pro dovolací řízení a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že s ohledem na čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bude dovolaní projednáno a rozhodnuto o něm pod zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (ů 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel odkázal.
V posuzovaném případě může být přípustnost dovolání dána pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které dovolatel též odkazuje, a podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení a jsou obsaženy v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V posuzovaném případě dovolatel otázky zásadního právního významu vymezil v bodě 6 písm. a) a ž f) dovolání.
Z obsahových vymezení těchto otázek, v nichž má spočívat jejich zásadní význam po právní stránce, vyplývá, že jimi dovolatel vytýká nesprávnost skutkových zjištění, popř. hodnocení provedených důkazů nebo jiné vady řízení, viz. zejména, zda lze v soudním sporu o ochranu patentových nároků vycházet jako z důkazu z rozhodnutí ÚPV v určovacím řízení (bod 6 písm. a) dovolání), popř. jsou napadány nedostatky znaleckého posudku (posudek zadán bez slyšení účastníků, posudek se nezabývá tím, zda systém užívaný žalovaným zasahuje do patentových práv žalobce, ani tím, jaký systém žalovaný užívá, ve znaleckém posudku chybí údaj o tom, kdo může stvrdit správnost posudku, chybí souhrn skutečností, k nimž znalec pohlížel, popř. uvedení jiných znaleckých posudků, k nimž přihlížel, nebo osob, s nimiž věc konzultoval), jak to vyplývá z bodu 6 písm. b) až e) dovolání.
Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, formuloval a odůvodnil závěr, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v dané věci, podle něhož lze na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci); při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto nelze přihlížet k okolnostem uplatněným dovolacími důvody dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
V posuzovaném případě je s ohledem na shora uvedené zřejmé, že dovolatel svými otázkami obsahově vymezenými v dovolání ve skutečnosti neuváděl otázky právní, tedy dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), ale brojil proti skutkovým závěrům soudů, popř. proti nedostatkům při zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů, popř. proti jiným vadám řízení.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k uvedenému se již dovolací soud nemohl v podrobnostech zabývat jednotlivými námitkami dovolatele podrobně rozvedenými v jeho dovolání, včetně významu příslušných rozhodnutí ÚPV týkající se předmětné věci.
Pokud dovolatel dále za otázku zásadního právního významu vymezil to, zda je právně možné odmítnout projednání žaloby na informace podle § 3 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb. s odkazem na předchozí závěr soudu, je k tomu nutné uvést, že soudy obou stupňů se žalobou v tomto rozsahu zabývaly a v tomto rozsahu žalobu zamítly. Za situace, kdy dospěly k závěru, že nebylo zasaženo do žalobcových práv k patentu, bylo zbytečné se zabývat výší finančních nároků žalobce (náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení), k čemuž mělo mj. sloužit poskytnutí požadovaných informací o množství a ceně obdržené žalovaným za služby připojení internetu. Především však nejde o vymezení právní otázky zásadního významu, které by mohla založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 243b odst. 5 v návaznosti na ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému 5.808,- Kč včetně DPH (§ 8, § 10 odst. 3, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 486/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2013

JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu