23 Cdo 4296/2014
Datum rozhodnutí: 02.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 4296/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně NETsecurity s.r.o. , se sídlem Roztoky, Třebízského 282, PSČ 252 63, identifikační číslo osoby 27910466, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Boušova 792, proti žalované Avienclinic, s.r.o. , se sídlem Praha 7 - Holešovice, V Háji 1092/15, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 28961111, zastoupené JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, o zaplacení 82 680 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 EC 452/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. 12 Co 18/2013-79, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2013, č. j. 12 Co 18/2013-79, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. září 202, č. j. 5 EC 452/2011-43, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 56 680 Kč a 24 000 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. a jímž bylo ve výroku II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a zároveň věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení ani změnu rozsudku soudu prvního stupně, neboť rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neobsahoval-li náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., jestliže z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze zjistit, k jakým skutkovým závěrům soud prvního stupně dospěl, a nejsou proto přezkoumatelné právní závěry soudu. Odvolací soud vyjádřil i předběžný právní názor, že na základě předložených listin žalobkyní by bylo možno dospět k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo, ale že nebyla zcela vyřešena otázka, v jakém rozsahu bylo dílo splněno a zda vzniklo žalované právo na zaplacení požadovaných částek. Pokud by soud prvního stupně po učinění skutkových závěrů nesdílel předběžně vyjádřený názor odvolacího soudu ohledně uzavření smlouvy, uložil soudu prvního stupně, aby v tomto směru doplnil dokazování a zároveň doplnil dokazování i ohledně jednání Ing. H. za žalovanou s ohledem na § 15 a 16 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s odkazem na citaci § 237 o. s. ř. s tím, že má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném procesně právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud ve věci postupoval značně formalisticky, když na jedné straně tvrdí, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť ve věci nebyl učiněn skutkový závěr, a na druhé straně odvolacímu soudu tato odvolacím soudem tvrzená okolnost nebránila vynést předběžný právní názor. Podle dovolatelky je tedy zjevné, že odvolací soud mohl rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat a rozsudek soudu prvního stupně potvrdit či změnit. Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., jehož důsledkem bylo, že vadně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Navrhla proto, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle § 237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaná označila otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a uvedla, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil, nebo by označila otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak. Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačila. Pouze nesouhlasí s procesně právním posouzení věci odvolacím soudem, kterému vytýká nesprávný procesní postup.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., jak učinila dovolatelka v dané věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ale dovolatelka v dovolání v projednávané věci nedostála. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, jestliže (místo toho, aby rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil či změnil) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s právním názorem, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Jsou-li součástí námitek dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení věci námitky k nesprávnému výkladu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. a námitky k vadnému procesnímu postupu soudu, je nutno uzavřít, že těmito námitkami dovolatelka nijak nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalované jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2015

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu