23 Cdo 4163/2013
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



23 Cdo 4163/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně TPK, spol. s r.o., se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 2714/28, PSČ 695 01, IČO 44965117, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, PSČ 150 00, proti žalované BEL Sýry Česko a.s., se sídlem v Želetavě, Pražská 218, PSČ 675 26, IČO 60714603, zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o ochranu proti nekalé soutěži a proti neoprávněným zásahům do práv k ochranným známkám, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 6/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2013, č. j. 3 Cmo 229/2013-307, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. 21 Cm 6/2011-288, rozhodl, že soud pokračuje v řízení, které bylo přerušeno usnesením tohoto soudu ze dne 14. prosince 2012, č. j. 21 Cm 6/2011-276.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2013, č. j. 3 Cmo 229/2013-307, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Odkázala na ustanovení § 237 o. s. ř. a konstatovala, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2012, č. j. 3 Cmo 146/2012-255 (ve stejné věci), ve kterém měl tento soud rozhodovat totožnou situaci, kdy již existovalo pravomocné rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, a odvolací soud považoval za takové situace vydání usnesení o zastavení řízení přinejmenším za předčasné.
Dovolatelka poukázala na nezbytnost předvídatelnosti soudních rozhodnutí. V dané věci se jí nejeví rozhodování odvolacího soudu jako konzistentní, což nepřispívá k upevňování a rozvíjení zákonnosti a navíc rozdílné posouzení té samé procesní situace v tom samém soudním řízení může vyústit do odepření spravedlnosti účastníkům řízení. Podle názoru dovolatelky mělo řízení před soudem prvního stupně zůstat přerušeno do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu v řízení vedeném před Krajským soudem v Brně. Tato otázka procesního charakteru nebyla Nejvyšším soudem České republiky dosud rozhodována, a proto je namístě, aby Nejvyšší soud České republiky sjednotil rozhodovací praxi soudů nižších instancí tak, aby jejich postup byl jednotný.
Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála.
V posuzovaném případě dovolatelka citovala ustanovení § 237 o. s. ř. a uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Jak již v Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013) má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem .
Dovolatelka však takovou otázku nevymezila.
To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk Des předseda senátu