23 Cdo 4100/2016
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 548 odst. 1 obch. zák., § 554 obch. zák.




23 Cdo 4100/2016

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně MAT Design s. r. o. , se sídlem v Mníšku pod Brdy, Rymaně 620, identifikační číslo osoby 24759465, zastoupené JUDr. Vladimírem Vlasákem, advokátem se sídlem v Libeři, č. p. 251, proti žalované Městská část Praha 6 , se sídlem v Praze 6, Čs. armády 23, identifikační číslo osoby 00063703, zastoupené JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 2863/50, o zaplacení částky 956.975 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 71/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, č. j. 21 Co 117/2016-251, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, č. j. 21 Co 117/2016-251 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 6 C 71/2013-218, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 956.975 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení (bod II. výroku) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice náklady znalečného, jejichž výše bude uvedena v samostatném rozhodnutí (bod III. výroku). O výši nákladů znalečného bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 C 71/2013-230.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 25. 5. 2011 s žalovanou smlouvu o dílo, v níž předmětem plnění byla výměna původních oken za plastová pětikomorová včetně vstupních dveří do bytové sekce s tím, že podrobný soupis požadovaných prací včetně výměr a cenové nabídky je uveden v příloze a je nedílnou součástí smlouvy. V objednacím a zaměřovacím listu, který je součástí smlouvy, byla jednotlivá okna řádně specifikována počtem kusů, rozměry rámu, barvou i materiálem. V čl. VI. si účastníci smlouvy sjednali, že zhotovitel vystaví konečnou fakturu po řádném předání a převzetí díla bez závad objednatelem. V průběhu provádění díla žalovaná prostřednictvím jí zastupující správcovské firmy upozorňovala na vady díla spočívající v nedořešení detailů styčné spáry mezi okenním rámem a parapetem, požadovala funkční a estetické začištění oken u vnějších a vnitřních parapetů, kdy navíc požadovala navázání na stávající parapety s tím, že hrozí zatékání vody a napojení na stávající vnitřní parapet je nevhodné a neestetické. Z těchto důvodů nebylo dílo dne 15. 8. 2011 objednatelem (žalovanou) převzato. K převzetí díla nedošlo ani v náhradním termínu stanoveném žalobkyní na 21. 9. 2011. Žalovaná následně vyzvala žalobkyni dopisem ze dne 7. 9. 2011 k odstranění vad a nedodělků v termínu do 14. 9. 2011 a upozornila ji, že pokud tak neučiní, bude nucena provést práce jí vybranou firmou na náklady žalobkyně. Žalobkyně vady díla neodstranila.
Po právní stránce soud věc posoudil podle § 324, § 536 odst. 1 až 3, § 548 odst. 1, § 554 odst. 1 obchodního zákoníku a uvedl, že je-li zaplacení ceny díla ve smlouvě sjednáno ve vazbě na splnění závazku, nevznikne při vadném plnění právo na zaplacení. Dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo řádně provedené, když zhotovitel měl právo na doplacení ceny díla po řádném předání a převzetí bez závad objednatelem. K tomu však v daném případě dle soudu nedošlo. I když provedení venkovních parapetů, tedy dodání a montáž nových klempířských prací nebylo součástí předmětu díla, nebyl tím zhotovitel oproštěn od toho, aby zabránil vhodným vodotěsným připojením původních parapetů k novým oknům výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř stavby. Zhotovitel (žalobkyně) realizoval dílo v rozporu s technickými požadavky na stavby. Kromě toho dodaný typ okenního kování nesplňuje běžné nároky a funkční a bezpečnostní požadavky u sklápěcích křídel, když bylo použito kování určené jako okenní brzda s omezovačem otevírání a nebylo výrobcem oken použito u sklápěcích křídel kování určené pro sklápěcí křídla. Tento závěr nezpochybňují ani žalobkyní dodatečně předložená prohlášení o shodě. Kliky na oknech byly umístěny v takové výšce, že nebyly ze země bez použití přídavných prostředků použitelné. Tyto vady žalovaná žalobkyni při jejím pokusu o předání díla dne 21. 9. 2011 vytkla, když už při předávání díla dne 15. 8. 2011 žalobkyni vytkla, že není vyřešen detail spodního zakončení oken vně i uvnitř vhodným způsobem a hrozí zatékání. Způsob provedení, resp. žalovanou vytýkané vady, má soud za prokázány i ze znaleckého posudku. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni dosud nevzniklo právo na doplacení ceny za dílo ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení. Na tom nic nemění ani skutečnost, že si žalovaná již nechala odstranit vady díla další firmou, protože tak učinila až po té, kdy žalobkyně přes její opakované výzvy odmítla vady díla odstranit na své vlastní náklady a žalovaná musela zajistit bezporuchové a bezpečné užívání budovy školy. Argument žalobkyně, že žalovaná ode dne dokončení prací na díle žalobkyní do současné doby dílo plnohodnotně a bez omezení užívá, neobstojí, protože, jak shora uvedeno, žalovaná nechala vady díla odstranit jiným dodavatelem a, jak plyne ze znaleckého posudku Ing. Nýče, zjištěné vady díla jeho řádnému užívání bránily, byť byl objekt s riziky popsanými ve znaleckém posudku užíván. Soud proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 956.975 Kč s příslušenstvím (první výrok). Současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III., ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 C 71/2013-230, změnil tak, že povinnost k úhradě nákladů znalečného České republice se ukládá žalované, jinak jej ve výroku III. potvrdil (druhý výrok) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Odvolací soud, vycházejíc z provedeného dokazování soudem prvního stupně, zhodnotil skutkový stav po právní stránce rozdílně, když uvedl, že žalobkyně dílo řádně ukončila k datu 15. 8. 2011 (sjednaný termín ukončení prací) a odstranila i drobné nedostatky, které se týkaly předmětu plnění, a měla proto právo na zaplacení ceny díla (doplacení vystavených faktur dle § 548 odst. 1 obch. zák.). K tomuto datu je ve stavebním deníku uvedeno, že byla provedena prohlídka stavby a okna zabudována a začištěna ve všech pozicích dle zadávací dokumentace, ze strany zadavatele je pouze uvedeno, že hrozí zatékání vně i uvnitř okna, protože zakončení okna není vyřešeno vhodným způsobem. V tomto zápisu reagoval i zhotovitel písemně tak, že navázání okna na parapety nebylo zástupcem firmy dříve zastupující zadavatele výslovně požadováno z důvodů následné výměny parapetů při zateplování budovy, zástupce investora z těchto důvodů dílo nepřevzal, ačkoliv jej převzít měl, protože vytýkaný nedodělek nebyl předmětem smlouvy o dílo, a v průběhu provádění díla nebyl požadavek na úpravu okna a zabránění zatékání nikým ze strany zadavatele vznesen ani jako vícepráce. Nárok na zaplacení ceny díla je ze strany žalobkyně zcela legitimní, protože dílo tak, jak bylo sjednáno, dokončila a nabídla k převzetí. Dle odvolacího soudu na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že zadavatel zhotoviteli vytýkal později i další vady provedení, např. nevhodný systém kování, které byly zjištěny dle znaleckých posudků, protože způsob provedení díla nebyl sjednán a k těm, které žalobkyně použila, přiložila jejich certifikaci. Nelze přehlédnout, že dle zápisu ve stavebním deníku se kontrolních dnů za investora zúčastnily osoby jej zastupující při provádění díla, které neměly zásadní výhrady k předmětu plnění, který byl podle smlouvy o dílo sjednán a nepožadovaly provedení dalších prací nebo jiný způsob jejich provedení, případně použití jiných materiálů nebo komponentů. Skutečnosti, že dílo nebylo opakovaně převzato a že nebyl sepsán zápis o převzetí, nejsou proto významné ve vztahu k úvaze, zda žalobkyně dílo skutečně provedla a ukončila a zda poté nepřevzetí díla nebylo způsobeno neochotou žalované ke splnění povinnosti podle čl. V. smlouvy o dílo. K tíži žalobkyně nelze přičítat, že byl předmět plnění ve smlouvě o dílo v čl. II. specifikován nedostatečně, neobsahoval rovněž provedení dokončovacích prací, týkajících se spodního zakončení oken, včetně připojení původních vnitřních i vnějších parapetů, které by zabránily zatékání vody do objektu, případně odstranění výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích, nebo na jejich povrchu, zajištění tepelné izolace, použití vhodného typu kování, nebo i konkrétní zajištění bezpečnostních požadavků, apod. Odvolací soud uzavřel, že soudu prvního stupně nelze přisvědčit, že k předání díla (a tedy jeho dokončení) nedošlo z důvodu na straně zhotovitele (žalobkyně) pro výskyt vytýkaných vad. Předmět plnění byl naopak řádným ukončením díla splněn, jeho úspěšným uvedením do provozu, a to i za situace, kdy nedošlo k jeho předání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též dovolatelka ) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), neboť podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2552/2010) namítá nesprávné právní posouzení odvolacím soudem spočívající v nesprávné aplikaci ustanovení § 548, § 554 obch. zák. Žalovaná dále uvádí (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003), že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nesplňuje požadavky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., namítajíc kusost a nelogičnost odůvodnění , které je tak nepřezkoumatelné.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu soubor otázek, o nichž se domnívá, že je odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a které specifikuje takto: 1) Zda zhotoviteli náleží plná cena díla, i když zhotovené dílo prokazatelně vykazuje vady bránící řádnému a bezpečnému užívání díla a navíc o existenci těchto vad zhotovitel věděl, resp. musel vědět, neboť částečně šlo o vady zjevné a částečně o vady, na které byl zhotovitel objednatelem upozorňován. 2) Zda ač účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, ve které je obsaženo výslovné a speciální ujednání o tom, že nárok na doplatek ceny díla ve výši 20 % sjednané ceny díla vznikne zhotoviteli až po řádném předání a převzetí díla bez závad, tak i když zhotovené dílo prokazatelně vykazuje vady bránící řádnému a bezpečnému užívání díla a z tohoto důvodu nebylo objednatelem převzato, zhotoviteli vznikl nárok na tento doplatek ve výši 20 % ceny díla. 3) Zda pokud smlouva o dílo nestanoví výslovně požadavky na technické parametry díla, tak může zhotovitel provést dílo i s omezenou funkčností a v rozporu s obecně platnými technickými požadavky na provedení stavby. 4) Zda ač dílo prokazatelně vykazovalo vady již v průběhu zhotovování díla, nevznikl objednateli nárok na uplatnění smluvní sankce - smluvní pokuty ve výši 98.458 Kč. 5) Zda ač sám zhotovitel považuje dílo za předané až dnem 21. 9. 2011, nevznikl objednateli nárok na uplatnění smluvní sankce smluvní pokuty za nedodržení termínu zhotovení díla (i kdyby dílo bylo řádně provedeno). 6) Zda ač dílo prokazatelně vykazuje vady bránící jeho řádnému a bezpečnému užívání a zhotovitel tyto vady neodstranil, nevzniká objednateli nárok započíst náklady na odstranění těchto vad proti nároku zhotovitele na cenu díla a rovněž tak, že nevzniká objednateli nárok na smluvní sankci za nedodržení povinnosti ve sjednaném termínu provést dílo bez vad.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že navrhuje dovolání žalované zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky, zdali dílo bylo provedeno řádně, tedy bez vad, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V projednávané věci ze skutkových zjištění (zejména ze dvou znaleckých posudků zpracovaných Výzkumným ústavem pozemních staveb a Ing. Nýčem) vyplynulo, že zhotovené dílo trpělo nedostatky, jejichž příčinou byl špatný technologický postup zhotovitele. Zhotovitel realizoval dílo v rozporu s technickými požadavky na stavby, když nezabránil vhodným vodotěsným připojením původních parapetů k novým oknům výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř stavby a nedostatečným tepelně izolačním vlastnostem uvnitř daných konstrukcí. Žalobkyní provedené zednické zapravení považoval znalec za technologii nevhodnou, protože nezaručí vodotěsné připojení okna, neumožní tepelnou dilataci okna a nezaručí splnění závazného požadavku v době realizace stavby na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu. Dodaný typ okenního kování určeného jako okenní brzda s omezovačem otevírání nesplňoval běžné nároky a funkční a bezpečnostní požadavky, jelikož nebylo použito kování určené pro sklápěcí křídla. Rovněž kliky na oknech byly umístěny ve výšce 2,45m nad podlahou, přičemž z takové výšky nejsou okna za běžných podmínek ovladatelná, tedy neplní jednu ze svých důležitých hygienických funkcí důležitých zejména v prostorech s velkým výskytem lidí. Ze skutkových zjištění soudů (vycházejících ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem Ing. Nýčem) rovněž vyplývají nedostatky díla, které brání bezpečnému užívání díla, neboť v důsledku použití nevhodné okenní brzdy s omezovačem otvírání je uživatel nucen okno nepoužívat (nevyklápět), protože při případném použití je vystaven nebezpečí zranění vlivem neřízeného pádu křídla. Tento stav byl znalcem označen jako havarijní, ohrožující zdraví a život uživatelů objektu. Rovněž technický postup, jakým byly okenní výplně navázány na původní parapety (přihnutí původních parapetů k novým okenním rámům a zatmelení silikonovým tmelem prostoru mezi těmito prvky), naznačuje neprofesionalitu zhotovitele. I samotné zatmelení spáry mezi rámem a oplechováním bylo zcela neprofesionálně provedeno, neboť na mnoha místech došlo vlivem nadměrného množství použitého tmelu ke smrštění tohoto materiálu a tímto ke ztrátě jakékoliv těsnící funkce takového řešení. Tento stav způsobí pří dalším používání díla výskyt dalších poruch vlivem zatékání po parapetním zdivu do interiéru. Nadměrné zvlhčování zdiva následně povede k výskytu plísní. Nesprávný technologický postup vedl také ke zhoršení energetické náročnosti budovy. Současný stav většiny nových okenních výplní podle zjištění skutkových zjištění v dané věci je vlivem těchto vad neuspokojivý až hraničící s havarijním stavem, který ohrožuje zdraví uživatelů.
Dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (§ 560 odst. 1 obch. zák.).
Je-li smlouvou o dílo dohodnuto dodání a montáž díla, pak právě s ohledem na účel této smlouvy je třeba přisvědčit závěru, že důraz při splnění závazku ze smlouvy o dílo je z hlediska vadnosti takovéhoto plnění třeba klást na funkčnost dodaných věcí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 351/2005). V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné zjištění, zda lze dílo (nová plastové okna) užívat k účelu, ke kterému mělo sloužit. Skutková zjištění vyplývající z výsledků dokazování (zejména z obsahu provedených znaleckých posudků) dovozují, že v důsledku nesprávného technologického postupu dílo vykazovalo takové vady, pro něž nebylo možné toto dílo plnohodnotně a bez omezení užívat, které bránily bezpečnému užívání tohoto díla a které vedly k omezení jeho funkčnosti.
Podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Podle ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.
Dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je objednatel převezme. Pokud mezi účastníky nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny díla nevznikne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001).
S ohledem na právní závěry o vadách díla je zřejmé, že žalobkyně nesplnila svou povinnost provést dílo, neboť dílo, tj. montáž nových plastových oken, nebylo provedeno řádně, vykazovalo vady. Právní posouzení odvolacího soudu je proto nesprávné.
Vzhledem k nesprávnému právnímu závěru odvolacího soudu o řádném provedení díla (námitky dovolatelky označené výše pod otázkami 1 až 3), se již dovolací soud nezabýval dalšími otázkami namítanými dovolatelkou ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě, jimiž se dosud nezabýval ani odvolací soud.
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, včetně výroku o náhradě nákladů, zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2017 JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu