23 Cdo 4052/2014
Datum rozhodnutí: 30.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 4052/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně FOXY Holding a.s. , se sídlem v Praze 2, Polská 1211/26, identifikační číslo osoby 26868725, zastoupené JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Kosmova 961/20, proti žalovanému Ing. I. B. , zastoupenému Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Míru 551, o zaplacení částky 500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 84/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. března 2014, č. j. 8 Cmo 25/2014-70, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. října 2013, č. j. 4 Cm 84/2011-50, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 500.000,- Kč (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně s tím, že je přesvědčena, že věc dosud nebyla dovolacím soudem řešena.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Považuje-li dovolatelka za dosud v judikatuře neřešenou otázku, zda s odsouhlasením inventarizace majetku a závazků je spojena vůle směřující k uznání dluhu, pak dovolací soud uvádí, že odvolací soud o této otázce rozhodl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2007, sp. zn. 32 Odo 1248/2005, od jehož závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
Dovolatelka v dané věci nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř., a neuvádí ani způsobilý dovolací důvod.
Dovolatelka pouze namítá, že je přesvědčena, že věc dosud nebyla dovolacím soudem řešena, nepředkládá však žádnou konkrétní otázku (dosud neřešenou) hmotného či procesního práva, která má být dovolacím soudem vyřešena.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu