23 Cdo 4029/2014
Datum rozhodnutí: 04.02.2015
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 o. s. ř.



23 Cdo 4029/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně SVARTES s.r.o., se sídlem v Holovousích, Chodovice 19, PSČ 508 01, IČO 25990616, zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované EWR Trust s.r.o., se sídlem v Praze 2, Šmilovského 5, PSČ 120 00, IČO 26155478, o zaplacení částky ve výši 37.699,44,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 242/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2014, č. j. 91 Co 59/2014 25, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 uložil platebním rozkazem ze dne 1. srpna 2013, č. j. 28 C 242/2013 8, žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 33.274,- Kč spolu se smluvní pokutou a náhradou nákladů řízení. Platební rozkaz byl žalované doručen dne 20. srpna 2013 a byla poučena o možnosti podat proti němu odpor do patnácti dnů ode dne doručení. Žalovaná však podala odpor až 14. září 2013 a omluvila se za pozdní doručení, neboť toto bylo způsobeno administrativní chybou pracovníka, který odpor zaslal na nesprávnou adresu soudu. Zároveň požádala o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření dle § 114b odst. 2 o. s. ř. do 15. října 2013. Odpor byl Obvodním soudem pro Prahu 2 odmítnut pro opožděnost usnesením ze dne 26. září 2013, č. j. 28 C 242/2013 12.
Podáním ze dne 3. října 2013 požádala žalovaná o prominutí zmeškání lhůty, když zásilku s odporem proti platebnímu rozkazu odeslala dne 26. srpna 2013. Administrativní chybou pracovníka však byla nesprávně vyplněna adresa soudu a doručující orgán zásilku včas nevrátil, v důsledku čehož nebyla žalovaná schopna odpor podat na správnou adresu soudu ve stanovené lhůtě. Žádost žalované na prominutí zmeškání lhůty byla Obvodním soudem pro Prahu 2 zamítnuta usnesením ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 28 C 242/2013 17, s odůvodněním, že žalovaná si již v odporu ze dne 10. září 2013 byla vědoma pozdního podání, když jej sama uvádí. Návrh na prominutí zmeškání lhůty však předala k poštovní přepravě až dne 5. října 2013, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty dle § 58 odst. 1 o. s. ř., když lhůta začala běžet nejpozději dnem podání odporu, tedy dne 14. září 2013, neboť nejpozději v tento den odpadla překážka k jeho podání.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2014, č. j. 91 Co 59/2014 25, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Za správné označil východisko soudu prvního stupně, když aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. Odvolací soud shrnul, že pro úspěšnost návrhu na prominutí zmeškání lhůty nepostačuje pouhé zjištění omluvitelného důvodu, ale návrh musí být podán v zákonné lhůtě a spolu s návrhem musí být učiněn i zmeškaný úkon. Návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu učinila žalovaná opožděně, čímž nesplnila jednu z nezbytných podmínek pro prominutí zmeškání lhůty.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním ze dne 23. dubna 2014.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Žalovaná nebyla v době podání dovolání zastoupena advokátem, ačkoli se jedná dle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. o případ povinného zastoupení. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 24. června 2014, které bylo žalované doručeno dne 1. července 2014, vyzval žalovanou, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádně dovolání. Současně byla žalovaná poučena, že pokud do patnácti dnů od doručení usnesení nepředloží soudu plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Povinné zastoupení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, a to odstranitelnou. Bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V dané věci soud prvního stupně vyzval žalovanou k nápravě absence povinného zastoupení. Žalovaná však tento nedostatek neodstranila, podmínky řízení nesplnila a Nejvyšší soud České republiky s odkazem na ustanovení § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
Žalobkyni nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. února 2015
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu