23 Cdo 4010/2009
Datum rozhodnutí: 25.11.2010
Dotčené předpisy: § 44 odst. 1 obch. zák.




23 Cdo 4010/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců a) D. B. ,, b) Blažek Glass, spol. s r. o. , se sídlem Olbrachtova 600/II, 290 01 Poděbrady, IČ 47052503, oba zastoupení JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem Čs. Legií 172, 339 01 Klatovy 1, proti žalovanému DRIN, výrobní družstvo , se sídlem Randusky 1279, 756 54 Zubří, IČ 25825283, zastoupenému JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou se sídlem Bezručova 206, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 4/2004, k dovolání obou žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. ledna 2009 č. j. 4 Cmo 299/2008-141, takto:

I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobou se žalobci domáhali ochrany před nekalou soutěží žalobou, v níž požadovali, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se výroby a distribuce pilníků, vyrobených z plochého skla o tloušťce 1,5 5 mm s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou vyrobenou chemickým leptáním plochého skla, zušlechtěným kalením, o délce 45 250 mm, a dále, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně peněžité zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč. Žalovaný se podle žalobního tvrzení dopustil jednání nekalé soutěží tím, že výrobky žalobkyně b) napodobuje a prodává své výrobky (pilníky), které jsou technologicky vyráběny stejným způsobem jako výrobky žalobkyně b), tj. leptáním skla, a podle provedených měření se pohybují ve všech parametrech drsnosti ve stejném rozmezí, které dosahuje u svých pilníků žalobkyně b), přestože výrobky žalovaného nemají tu zaručenou kvalitu, kterou mají výrobky žalobkyně b).Žalobci v jednání žalovaného spatřují nekalou soutěž ve smyslu generální klauzule (§ 44 odst. 1 obchodního zákoníku dále jen obch. zák.) a ve smyslu skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 písm. c/ obch. zák.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. května 2007 č. j. 2 Cm 4/2004 72 až 76 z a m í t l žalobu v celém rozsahu (výrok I. a II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání obou žalobců Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. ledna 2009 č. j. 4 Cmo 299/2008-141 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. p o t v r d i l (I. výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování pro rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i právní závěry ohledně nedůvodnosti uplatněných nároků tvrzených pro nekalé soutěžní jednání. Pro stručnost odůvodnění svého rozsudku odvolací soud na právní závěry soudu prvního stupně odkazuje. Vyšel ze zjištění, že závadným jednáním žalovaného - projevem nekalé soutěže podle § 47 písm. c) obch. zák. - má být podle žalobců výroba a distribuce v žalobě blíže popsaných skleněných pilníků na nehty, které žalovaný vyrábí stejnou technologií jako žalobkyně b), tj. leptáním skla, což žalobci označují za tzv. otrocké napodobení pilníků žalobkyně b), které je způsobilé přivodit žalobkyni b) újmu zúžením trhu pro žalobkyni b) a zhoršením její pověsti, neboť výrobky žalovaného nedosahují svou kvalitou výrobků žalobkyně b).
Odvolací soud námitku žalobců uplatněnou v odvolání, že žalobce a) je oprávněn se v této věci domáhat práv z titulu nekalé soutěže z toho důvodu, že skleněný pilník na nehty vyvinul a poskytl žalobkyni b) k jeho výrobě know-how, posoudil jako neoprávněnou, neboť žalobce a) není soutěžitelem a nebyl jím ani v době podání žaloby, když jeho užitný vzor byl vymazán a účinky licenční smlouvy pominuly.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se v daném případě nejednalo o otrocké napodobení, neboť žalovaný použitou technologii znal, proto ji použil na výrobu pilníků na nehty, avšak výsledný výrobek, i kdyby byl shodný, by nebyl otrockým napodobením, neboť charakter výsledného výrobku určuje jeho vzhled; nosná myšlenka, na základě které jsou skleněné pilníky vyráběny, není totéž, co otrocké napodobení. Charakter výrobků (skleněných pilníků na nehty) v tomto případě určuje jejich vzhled a shoda mezi nimi, i kdyby bylo prokázáno, že pilníky žalobkyně b) a žalovaného jsou stejné, je dána převážně právě v prvcích účelem výrobku předurčených.
Z hlediska posouzení jednání žalovaného z titulu ochrany žalobců proti jednání nekalé soutěže má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že podmínky generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.) nejsou zde splněny, a to již proto, že chybí rozpor s dobrými mravy soutěže ; podle názoru soudů se jedná o běžné konkurenční jednání účastníků v hospodářské soutěži. Podmínka způsobilosti jednání žalovaného přivodit žalobcům újmu nebyla také prokázána; podle názoru soudů nemohlo dojít k morálnímu poškození žalobkyně b) v navržené výši, když žalovaný neporušil žádná její konkrétní práva, speciálně upravená např. v oblasti průmyslového vlastnictví; navíc imateriální újma nemůže řešit případnou náhradu škody či ušlý zisk žalobkyně b), jak požadovali v žalobě žalobci.
Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo zcela zásadní časové hledisko. Odvolací soud dospěl k závěru, že po uplynutí 10 let od novosti jakéhokoli technického řešení nelze již toto řešení chránit /žalobce a) měl chráněno technické řešení užitným vzorem s právem přednosti od 10.7.1997, tato ochrana by trvala max. 10 let, přičemž po uplynutí této doby by se technické řešení stalo právně volným a na jeho využití jinými osobami by již nebylo třeba souhlasu majitele užitného vzoru/. Odvolací soud uzavřel, že jde-li žalobcům právě o technologii výroby výrobků (skleněných pilníků na nehty), když v ostatních parametrech je jejich napodobení nepochybně napodobením v prvcích, které jsou svou povahou u těchto výrobků funkčně a technicky předurčeny, pak za situace, kdy předmětem odvolacího řízení je pouze nárok žalobců na zdržení se výroby a distribuce skleněných pilníků na nehty s brusnou plochou vyrobenou chemickým leptáním plochého skla, tedy takto vyráběných pilníků, nelze již z tohoto důvodu odvolání žalobců vyhovět.
Rozsudek odvolacího soudu napadli oba žalobci v zákonné lhůtě dovoláním, které považují za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle nich jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírají žalobci o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé se domnívají, že potvrzením výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dovolatelé se především domnívají, že jednáním žalovaného došlo k zásahu do práv obou žalobců a že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení.
Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu v první řadě nesprávné právní hodnocení ve vztahu k žalobci a), a to, že tento žalobce není soutěžitelem, byť uzavřel s žalobkyní b) licenční smlouvu, jíž jí poskytl oprávnění vyrábět a prodávat výrobky, vycházející z jeho užitného vzoru (předtím než byl užitný vzor vymazán), a poté jí poskytl licenční smlouvou know-how. Dovolatelé namítají, že při hodnocení, kdo je soutěžitelem, je nutno vycházet ze široké definice dané § 44 odst. 1 obch. zák.; pokud tedy žalobce a) poskytl svůj předmět duševního vlastnictví, který je způsobilý k průmyslové výrobě a ke komerčnímu využití žalobkyni b), a žalobkyně b) na základě tohoto oprávnění uvedený předmět využívala, umísťovala na trhu a inkasovala tržby, pak se žalobkyně b) nemohla hospodářské soutěže zúčastnit bez žalobce a). Podle názoru dovolatelů se žalobce a) účastnil hospodářské soutěže prostřednictvím licenční smlouvy uzavřené s žalobkyní b).
Dovolatelé dále vytýkají odvolacímu soudu nesprávné právní hodnocení ve vztahu k žalobkyni b), a to, že byť jsou oba výrobky pro laika na první pohled stejné, nejde o otrocké napodobení ze strany žalovaného, neboť charakter tohoto výrobku určuje jeho vzhled. Dovolatelé namítají, že shodnost, resp. zaměnitelnost pilníků však není v tomto případě dána vzhledem, nýbrž tím, že podstatou brusné plochy je její vyrobení chemickým leptáním. Dovolatelé tvrdí, že žalovaný žalobkyni b) otrocky napodobil, neboť ostatní pilníky do té doby měly drsnou plochu vyrobenou mechanicky (vrypy či broušením, nebo naopak nanášením dalšího materiálu na skleněnou plochu).
Dovolatelé nesouhlasí dále s odůvodněním odvolacího soudu, že žaloba nemůže mít úspěch ani z časového hlediska, když poskytnutá ochrana z užitného vzoru, kterým byl původně výrobek žalobce a) chráněn, trvala maximálně deset let, a to od 10. 7. 1997, a po uplynutí deseti let od novosti jakéhokoliv technického řešení nelze již toto řešení chránit. Dovolatelé mají za to, že takto paušální závěr není v daném případě správný, neboť žalobu podali na počátku roku 2004, tedy v době, kdy nebylo možno úspěšně argumentovat vypršením zmíněné časové lhůty deseti let.
Dovolatelé z výše uvedených důvodů navrhují, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen dovolací soud) rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnili.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatelů, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci, jak je patrno z obsahu dovolání, dovolatelé vytýkali odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když (1.) ve vztahu k žalobci a) tvrdil, že tento žalobce a) není v daném případě soutěžitelem, přestože se jedná o poskytovatele licence, když (2.) ve vztahu k žalobkyni b) tvrdil, že nejde o otrocké napodobení ze strany žalovaného, neboť charakter výrobku (pilníku) určuje jeho vzhled, a když (3.) tvrdil, že poskytnutá ochrana z užitného vzoru, kterým byl původně výrobek žalobce a) chráněn, trvala maximálně deset let, tedy že jednáním žalovaného nedošlo k nekalému soutěžnímu jednání podle § 44 odst. 1 obch. zák., a proto nelze přiznat žalobcům uplatňovaný zdržovací nárok podle § 53 obch. zák.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily, pokud dovodily, že v daném případě nelze přiznat žalobcům uplatněný nárok, tj. konkrétně nelze žalovanému uložit, aby se zdržel tvrzeného závadného jednání (výroby a distribuce pilníků, vyrobených z plochého skla s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou, vyrobenou chemickým leptáním plochého skla, zušlechtěným kalením).
Dovolací soud dospěl ke shodnému závěru, že nejsou v daném případě žádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobců proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaného.
Dovolací soud, stejně jako odvolací soud i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že v předmětné záležitosti jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako nekalosoutěžní podle § 44 odst. 1 obch. zák., neboť ve vztahu k žalobci a) nejde o jednání v hospodářské soutěži, a ve vztahu k žalobkyni b) se sice jedná o jednání v hospodářské soutěži, ale nikoliv o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, které by bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu.
Dovolací soud vyšel ze zjištění, že dovolatelé, zaměňují otázky skutkové a otázky právní, o nichž rozhoduje soud. Při posuzování jednání nekalé soutěže podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.) dovolací soud rozhoduje na základě skutkových zjištění soudů, která v dovolacím řízení nemohou být změněna, zda jde v daném případě o jednání v hospodářské soutěži, zda je toto jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a zda je způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli nebo spotřebiteli.
Ve vztahu k žalobci a) dovolací soud dovodil, že v posuzovaném případě nevstupuje žalobce a) vůbec do hospodářského soutěžení soutěžitelů, kteří se na trhu střetávají při výrobě a prodeji určitých výrobků, tedy do vztahu přímých konkurentů. Bylo sice prokázáno, že žalobce a) v letech 1997 až 2001 byl majitelem užitného vzoru č. 6492, zapsaného u Úřadu průmyslového vlastnictví s názvem Pilník, zejména pilník na nehty (s datem přihlášky 10. 7. 1997, výmaz z rejstříku užitných vzorů dne 11. 12. 2001), a poskytl žalobkyni b) licenční smlouvou ze dne 4. 1. 1999 a ze dne 1. 1. 2000 práva k tomuto užitnému vzoru č. 6492 na dobu neurčitou, a dále licenční smlouvou ze dne 19. 6. 2002 know-how na výrobek skleněný pilník na nehty na dobu určitou 12 měsíců, avšak, jak již konstatovaly oba soudy nižších stupňů, pro dané řízení ve věci nekalosoutěžní ochrany, tyto skutečnosti nejsou podstatné a určující. Žalobce a) (bývalý majitel užitného vzoru č. 6492 s názvem Pilník, zejména pilník na nehty ) nebyl a není ani výrobcem ani distributorem předmětných pilníků, nepodniká s danými výrobky na trhu v České republice, nemůže tedy být v přímém ani nepřímém soutěžním vztahu s žalovaným.
Dovolací soud vyšel se zjištění, že předmětné řízení se vůbec netýká vztahů z práv k duševnímu vlastnictví (k užitnému vzoru a know-how), nýbrž pouze vztahů v hospodářské soutěži, resp. ochrany proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaného, spočívajícímu ve výrobě a distribuci pilníků, vyrobených z plochého skla o tloušťce 1,5 5 mm s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou vyrobenou chemickým leptáním plochého skla, zušlechtěným kalením, o délce 45 250 mm. Vztah v hospodářské soutěži je v daném případě dán, jak uzavřely shodně oba soudy, pouze mezi žalobkyní b) (výrobcem a distributorem pilníků) a žalovaným (výrobcem a distributorem pilníků).
Pokud jde o vztah k žalobkyni b), dovolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně b) je v přímém soutěžním vztahu k žalovanému, splňuje tedy první základní podmínku generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. (o čemž nepochybovaly ani soudy nižších stupňů). Nicméně jednání žalovaného nesplňuje druhou podmínku generální klauzule nekalé soutěže, rozpor s dobrými mravy soutěže. Tvrzení dovolatelů, že žalovaný ve smyslu § 47 písm. c) obch. zák. otrocky napodobuje výrobek žalobkyně b) /konkrétně že žalovaný kopíroval, čeho dosáhla žalobkyně b) tím, že prováděla výzkum průzkum trhu, propagaci výrobku, experimentovala, investovala, tvořila a vydávala prostředky vč. patentově právní ochrany, aby dosáhla výrobku, který vyrábí a prodává/ a jeho jednání je tudíž způsobilé vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem žalobkyně b), nebylo v řízení prokázáno. Soudu prvního stupně při hodnocení podmínky rozporu s dobrými mravy soutěže sice nezpochybnil tvrzení žalobkyně b), že mohla být první a komerčně úspěšná při zavedení předmětných výrobků na trh v ČR, ani to, že vynaložila značné náklady a úsilí na zavedení tohoto výrobku na trh, včetně propagace, reklamy apod., ale zcela správně dovodil, že uvedené jednání žalovaného samo o sobě není v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť se jedná o běžné konkurenční jednání účastníků v hospodářské soutěži/. Soudy obou stupňů správně dovodily, že všechny pilníky na nehty, a to skleněné i kovové, si musí být tvarem a funkcí podobné, protože slouží ke stejnému účelu, a skleněný pilník musí být vyroben ze skla tak, aby neprasknul a měl patřičnou drsnou plochu. V souladu se zněním § 47 písm. c) obch. zák. jde tedy ze strany žalovaného o napodobení cizího výrobku v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel (zde žalovaný) učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil. Podle závěru dovolacího soudu, stejně jako soudů nižších stupňů, nemůže tedy jít o tzv. otrocké napodobení.
Dovolací soud vyšel ze zjištění, že ani třetí podmínka generální klauzule, způsobilost jednání žalovaného přivodit žalobcům újmu, nebyla v řízení prokázána. V této souvislosti správně soud prvního stupně dovodil, že žalobci nemohou požadovat z titulu tvrzené nekalé soutěže žalovaného nemateriální újmu v penězích z důvodu, že nemohou uplatnit náhradu škody s ohledem na obtížnost dokazování výše škody. Soud prvního stupně pro úplnost uvedl, že navržený zdržovací nárok žalobkyně b) podle § 53 obch. zák. nemá opodstatnění v tomto sporu i při splnění všech podmínek nekalé soutěže, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyrábí pouze oboustranné skleněné pilníky na nehty o velikosti 90 mm, 140 mm, 178 mm a 200 mm, a to v jiném provedení, než žalobkyně b), zatímco v petitu žaloby byla m.j. uvedena i jednostranná brusná plocha a délka pilníků 45 až 250 mm).
Dovolací soud (k třetí výtce dovolatelů, že odvolací soud nepřiznal žalobcům uplatňovaný zdržovací nárok podle § 53 obch. zák. proto, že poskytnutá ochrana z užitného vzoru, kterým byl původně výrobek žalobce a) chráněn, trvala maximálně deset let, tedy že jednáním žalovaného nedošlo k nekalému soutěžnímu jednání viz výše) dospěl k jednoznačnému závěru, že pokud bylo v řízení prokázáno, že jednání žalovaného ve vztahu k žalobci a) nesplňuje ani jednu ze tří základních podmínek generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., resp. určitě nesplňuje již její první podmínku (jednání v hospodářské soutěži), a ve vztahu k žalobkyni b) nesplňuje dvě základní podmínky této generální klauzule (rozpor jednání žalovaného s dobrými mravy soutěže, způsobilost jednání žalovaného přivodit újmu žalobkyni), nelze ani jednomu žalobci přiznat jakýkoliv z uplatněných nároků podle § 53 obch. zák. Pokud odvolací soud ve svém rozhodnutí posuzoval mimo jiné časové hledisko nekalosoutěžní ochrany (příp. i ve spojení s průmyslověprávní ochranou), pak jeho konstatování, že po uplynutí deseti let od novosti jakéhokoli technického řešení nelze již toto řešení chránit, nic nemění na skutečnosti, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně již proto, že nebylo prokázáno nekalé soutěžní jednání žalovaného pro absenci podmínek generální klauzule podle § 44 odst. 1 obch. zák, tedy bez ohledu na uváděné časové hledisko ochrany. Nesprávně se tedy dovolatelé domnívají, že odvolací soud při posuzování jednání žalovaného vycházel jedině a pouze z časového hlediska nekalosoutěžní ochrany, aniž by se zabýval základními podmínkami generální klauzule nekalé soutěže. K tomu viz též závěr rozhodnutí odvolacího soudu na konci prvního odstavce na str. 9: Také z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Dovolací soud uzavřel, že v projednávané věci, týkající se ochrany žalobců proti nekalé soutěži, nebylo před soudy prokázáno nekalosoutěžní jednání žalovaného, proto je zcela nadbytečné zabývat se právy žalobce a) z užitného vzoru a v dovolacím řízení posuzovat jejich ochranu, resp. dobu jejich ochrany.
Dovolací soud, stejně jako odvolací soud i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako nekalosoutěžní.
Dovolatelé přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Takové vady však dovolatelé v dovolání nenamítají a ani z obsahu spisu se tyto vady nepodávají.
Lze tak uzavřít, že dovolateli uváděný dovolací důvod, tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) nebyl v souzené věci naplněn a dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu