23 Cdo 3916/2016
Datum rozhodnutí: 17.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 3916/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně I. B., IČO 75141477, zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, proti žalovaným 1) GasNet, s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, IČO 27295567, 2) innogyEnergie, s.r.o., se sídlem v Praze 10 Strašnicích, Limuzská 3135/12, IČO 49903209, zastoupeným Mgr. Karlem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o 298.789,85Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 135/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2016, č.j. 8 Cmo 339/2015-262, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Odvolací soud potvrdil v celém rozsahu rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 298.789,85Kč s příslušenstvím, a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalované se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřily.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.). Dovolatel je přitom povinen, jak plyne z § 241a odst. 2 o. s. ř., své dovolání koncipovat tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, která otázka hmotného nebo procesního práva podle jeho názoru dosud nebyla vyřešena dovolacím soudem, či o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žádnou konkrétní právní otázku však neformuluje, pouze obecně uvádí, že by měly být posouzeny obchodní podmínky sdružených služeb dodávky zemního plynu jako součást smlouvy, závaznost těchto podmínek při uzavření smlouvy, jejich rozpor s obecně platnými právními předpisy, jejich absolutní nadřazení nad zákonnou úpravu a posouzena v té souvislosti rovnost účastníků při uzavření smlouvy. Dodává zároveň, že těmito otázkami se ani soud prvního stupně, ani odvolací soud nezabýval, proto oba soudy dospěly k nesprávnému rozhodnutí. Rekapituluje skutková zjištění odvolacího soudu související s procesem uzavření smlouvy mezi účastníky a dospívá k závěru, že obchodní podmínky pro ni nejsou závazné. Závěr, že obchodní podmínky byly podstatnou náležitostí smlouvy , učinil odvolací soud podle jejího názoru bez jakéhokoli důkazu.
Dovolatelčiny výhrady vůči závěrům odvolacího soudu jsou pouze polemikou s jeho skutkovými a právními závěry. Žalobkyně dovolacímu soudu předkládá jinou skutkovou verzi, než ze které vyšel odvolací soud, založenou na jiném hodnocení důkazů, které byly v řízení provedeny. Výhrady vůči způsobu, jímž odvolací soud hodnotil provedené důkazy, a vůči skutkovým zjištěním, která z nich učinil, však přípustnost dovolání nezakládají. Zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel ve svém rozhodnutí odvolací soud, není způsobilým dovolacím důvodem (shodně srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Z obsahu dovolání nelze dovodit nic, z čeho by dovolací soud mohl učinit závěr o tom, jaké konkrétní (právní) otázky žalobkyně klade, které by založily přípustnost dovolání podle shora již citovaného § 237 o. s. ř. Dovolání není přípustné
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2017 JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu