23 Cdo 3884/2011
Datum rozhodnutí: 19.04.2012
Dotčené předpisy: § 409 obch. zák.




23 Cdo 3884/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně IPRES inžiniering s.r.o. , se sídlem v Bratislavě, Dúbravská cesta 9, PSČ 841 05, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35 707 739, zastoupené JUDr. Tiborem Šafárikem, hostujícím evropským advokátem, se sídlem v Košicích, Štúrova 20, Slovenská republika, s adresou pro doručování v České republice JUDr. Petr Dutko, advokát, Přerov, Blahoslavova 71/2, proti žalované TENEZ a.s. , se sídlem v Chotěboři, Žižkova 990, PSČ 583 01, identifikační číslo osoby 455 34 535, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 875/275, o zaplacení 6 028 572 SK s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 96/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2011, č.j. 8 Cmo 140/2011-727, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Metelky, advokáta se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 875/275.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody, která ji měla vzniknout tím, že v příčinné souvislosti s vadnou dodávkou tlakové nádoby vyrobené žalovanou na základě kupní smlouvy nemohla žalobkyně splnit svůj závazek vůči svému odběrateli.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 2011, č.j. 8 Cmo 140/2011-727, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. listopadu 2010, č.j. 37 Cm 96/2002-687, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 6 028 572 SK spolu s úrokem ve výši 5,5% p.a. od 15.5.2002 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel stejně jako soud prvního stupně ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 2.12.2001 kupní smlouvu č. K 01 00006 00, podle níž se v čl. I. bodu 1 žalovaná zavázala dodat žalobkyni zboží podle objednávky z 28.8.2001, tj. jeden kus smaltovaného zásobníku konkrétně specifikovaného v uvedeném článku. Smlouva obsahovala i ujednání o ceně a byla shledána jako platně uzavřená kupní smlouva podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Žalovaná zboží podle kupní smlouvy žalobkyni dodala a odmítla tvrzení žalobkyně, že plnila vadně. Vzhledem k tomu, že v předešlém řízení nebylo na základě znaleckého posudku objasněno, zda příčinou vzniku škody na straně žalobkyně bylo vadné plnění žalované, či zda žalobkyně nesprávně volila předmět dodávky s ohledem na předpokládané užití, bylo soudem prvního stupně dle pokynu odvolacího soudu zadáno vypracování revizního znaleckého posudku Českému vysokému učení technickému, fakulta strojní. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, z revizního posudku ze dne 12.8.2010, kterým tento důkaz opakoval, shledal, že žalovaná řádně plnila na základě kupní smlouvy ze dne 2.12.2001, a že škoda na straně žalobkyně nevznikla v důsledku porušení povinnosti žalované, která dodala přesně to zboží, které si žalobkyně objednala, přičemž žalovaná neznala účel, pro jaký je objednané zboží určeno. Odvolací soud založil své rozhodnutí dále na tom, že za hlavní příčinu vzniku škody označil znalec chybnou volbu objednaného zařízení, pokud si žalobkyně objednala smaltovaný zásobník, namísto toho, aby si objednala reaktor, v němž probíhají chemické reakce, a to s ohledem na zamýšlené použití, o němž se zmínila až v reklamaci - o použití kyseliny solné. Podle znalce byl tedy příčinou škody především ukvapený převod výsledků laboratorního experimentu žalobkyně do poloprovozního měřítka a z toho plynoucí nevhodné zadání parametrů předmětu dodávky.
Odvolací soud uzavřel, že pokud nebylo v závazkovém vztahu účastnic prokázáno porušení povinnosti žalované, jako jednoho z předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu, není dána odpovědnost žalované za škodu vzniklou na straně žalobkyně, a proto nebylo již třeba zkoumat existenci dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (§ 373 obch. zák.).
K námitce žalobkyně vznesené v odvolacím řízení a spočívající v tom, že smluvní vztah mezi ní a žalovanou měl být posouzen podle § 536 a násl. obch. zák. jako smlouva o dílo, resp. podle § 410 obch. zák., odvolací soud uvedl, že podle § 410 odst. 1 obch. zák. se smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží. Tato skutečnost nebyla v řízení tvrzena a ani prokazována. Odvolací soud dodal, že i kdyby byl vztah účastnic založen smlouvou o dílo, nemohla by tato skutečnost nic změnit na výše uvedeném závěru, že žalovaná plnila to, co si žalobkyně objednala.
Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolává se s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku.
Dovolatelka především nesouhlasí s hodnocení důkazu provedeného revizním znaleckým posudkem, jak učinily oba soudy, a to bez ohledu na další důkazy. Tvrzení znalce o laboratorním experimentu nemůže mít podle dovolatelky žádný vliv na výsledek sporu.
Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu v otázce posouzení její námitky ohledně aplikace § 536 obch. zák. a § 410 obch. zák., jestliže se soud zabýval aplikací ustanovení § 410 obch. zák. jen s ohledem na jeho odstavec 1.
Žalobkyně ve zdůvodnění dovolání odkázala dále na svá podání a vyjádření založená ve spise a navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť podle jejího názoru není dovolání přípustné, jestliže z něj nevyplývá, v čem dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Namítla, že odkaz na dřívější podání a vyjádření nelze považovat za uvedení relevantního důvodu, pro něž je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nebyl v řízení zavázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, byl-li pouze vyzván k doplnění dokazování.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Rovněž přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
V dané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně, jako kupující, uzavřela s žalovanou, jako prodávající, dne 2.12.2001 kupní smlouvu č. K 01 00006 00, podle níž se v čl. I. bodu 1 žalovaná zavázala dodat žalobkyni zboží podle objednávky z 28.8.2001, tj. jeden kus smaltovaného zásobníku konkrétně specifikovaného v uvedeném článku smlouvy. Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, žalovaná dodala žalobkyni zboží v souladu se smlouvou, přičemž při plnění smlouvy neporušila žádnou právní povinnost. Uvedené skutečnosti ani dovolatelka nezpochybňuje, pouze polemizuje se závěry revizního znaleckého posudku, v němž za hlavní příčinu vzniku škody na straně žalobkyně byla označena chybná volba žalobkyní objednaného zařízení u žalované, a to s ohledem na zamýšlené použití, o němž však žalobkyně žalovanou neinformovala. Nutno opětovně zdůraznit, že skutková zjištění učiněná soudem, tj. i skutková zjištění a skutkové závěry, k nimž dospěl soud na základě znaleckého posudku, nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedená skutková zjištění odvolací soud správně posoudil podle § 409 obch. zák. tak, že došlo k uzavření kupní smlouvy, a pokud při jejím plnění žalovaná, jako dodavatelka zboží, neporušila žádnou povinnost, pak oba soudy v souladu s § 373 obch. zák. správně dovodily, že pro absenci porušení povinnosti ze závazkového vztahu, není žalovaná odpovědna za vznik škody na straně žalobkyně. Za této situace, kdy nebyl splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu porušení smluvní povinnosti, nebylo třeba, aby se soudy zabývaly dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu, jak také v souladu se zásadou hospodárnosti řízení soudy učinily.
Namítá-li dovolatelka, že v daném případě mělo být aplikováno ustanovení § 410 obch. zák., její námitka neobstojí, jestliže z tvrzení žalobkyně v žalobě vyplývalo, že se domáhá svého nároku na náhradu škody z důvodu, že žalovaná porušila svoji povinnost ze závazkového vztahu, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná jakoukoli povinnost ze závazkového vztahu založeného smlouvou uzavřenou s žalobkyní dne 2.12.2001 porušila. Toto skutkové zjištění nelze v rámci dovolacího řízení, jak výše uvedeno, zpochybnit, a proto je závěr odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení § 373 obch. zák., upravující za jakých podmínek vzniká odpovědnost za škodu, správný. Je namístě připomenout, že podle § 373 obch. zák. jen ten, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a uzavřel, že dovolání žalobkyně není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, 6, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 19. dubna 2012


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu