23 Cdo 3883/2010
Datum rozhodnutí: 30.01.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




23 Cdo 3883/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, proti žalovaným 1. Z. K. , 2. J. K. , 3. ŠkoFIN s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, PSČ 155 00, IČO 45805369, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, o zaplacení částky 115 642,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 383/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. března 2010, č. j. 56 Co 529/2009, 56 Co 530/2009-210, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žalobkyně je povinn a zaplatit třetí žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8 065 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Voršilky, advokáta, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu částečným rozsudkem ze dne 2. února 2009,
č. j. 15 C 383/2007-169, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 9. června 2009, č. j. 15 C 383/2007-188, zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po třetí žalované zaplacení částky 115 642,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně od 12. května 2005 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu k třetí žalované.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 2010, č. j. 56 Co 529/2009, 56 Co 530/2009-210, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním ze dne 29. června 2010.
Třetí žalovaná se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila se závěry soudů obou stupňů. V doplnění vyjádření třetí žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 25 Cdo 3360/2007, s tím, že na uvedenou věc dopadá, stejně jako rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. března 2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007.
Přípisem ze dne 19. prosince 2012 postoupil tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky dovolání projednat a rozhodnout o něm, podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, věc velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia usnesením ze dne 16. ledna 2013, č. j. 31 Cdo 3883/2010-278, věc přikázal senátu č. 23 k projednání a rozhodnutí.
Podáním ze dne 25. ledna 2013 vzala žalobkyně dovolání zpět.
Nejvyšší soud po účinném zpětvzetí dovolání dovolací řízení podle § 243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 prvé věty o. s. ř., když žalobkyně procesně zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno, a náklady třetí žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 6 365 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 29. února 2012] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč [§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 400 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení vyšel z toho, že za náklad potřebný k účelnému bránění práva je třeba v daném případě považovat jedno vyjádření k dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se třetí žalovaná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu