23 Cdo 3873/2015
Datum rozhodnutí: 19.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 4 odst. 5 předpisu č. 37/2004Sb.



23 Cdo 3873/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Moravská Ostrava, Na Hradbách 3, proti žalované Pojišťovně České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pardubice, nám. Republiky 115, PSČ 53002, identifikační číslo osoby 47452820, o zaplacení 114 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 256/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 10. června 2014, č. j. 23 Co 147/2014-293, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. )

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. června 2014, č. j. 23 Co 147/2014-293, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. prosince 2013, č. j. 23 C 256/2010-256, doplněný usnesením ze dne 25. února 2014, č. j. 23 C 256/2010-273, v napadeném vyhovujícím výroku I tak, že žalobu na zaplacení částky 114 000 Kč s příslušenstvím zamítl a výroky II až IV rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Zamítavé rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že pokud ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalobce byl dlouhodobě léčen pro degenerativní změny páteře, pro tzv. ploténkový páteřní syndrom, a patří-li toto onemocnění podle čl. III. bodu 4 písm. a) všeobecných pojistných podmínek (dále jen VPP), jako součásti uzavřené pojistné smlouvy mezi účastníky dne 20. 2. 2006, do výluk z pojistného plnění, pak uplatněný nárok žalobce na pojistné plnění z pojistné smlouvy s tvrzením, že má nárok na odškodnění za úraz zranění páteře, které utrpěl dne 26. 11. 2007, není oprávněný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť má za to, že uvedené rozhodnutí je v příkrém rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Dovolatel je přesvědčen, že je v rozporu se zásadou poctivosti, když taková důležitá pojistná podmínka, jakou je výluka z pojištění, byla uvedena jen malým písmem v VPP. Domnívá se, že takovou pojistnou podmínku nelze považovat za dobrovolně sjednané ujednání, pokud nebylo uvedeno přímo v pojistné smlouvě.
Dovolatel je navíc přesvědčen, že ustanovení VPP je nutno vykládat jinak, než jak bylo provedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1608/2011. Podle dovolatele je otázkou, zda lze obecně vztáhnout výluky z pojištění i na stav, který byl částečně vyvolán úrazem a jen částečně skutečnostmi specifikovanými ve výlukách z pojištění.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že jej nepovažuje za přípustné, neboť uváděný nález Ústavního soudu nelze na daný případ aplikovat a navíc zákon o pojistné smlouvě v § 4 odst. 5 počítá s existencí pojistných podmínek jako součástí pojistné smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále opět jen o. s. ř. ) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Podle § 237 o. s. ř. platí, že pokud není stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Dovolatel však takovému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostál, jestliže neuvedl, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit a o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, jestliže pouze odkázal na nález Ústavního soudu, který není dovolacím soudem, proto odkaz na nález Ústavního soudu není vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil a prezentace vlastního právního názoru, nemůže být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Pokud dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že ustanovení všeobecných pojistných podmínek ohledně výluky z pojištění je nutno vykládat jinak, než jak bylo provedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1608/2011, dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod pro odklon od judikatury v závěru uvedeném v poukazovaném rozhodnutí, neboť se jedná o správný právní závěr, že není nárok na pojistné plnění, pokud ve VPP byla uvedena jako výluka plnění "výhřez meziobratlové ploténky" a o takový případ výluky, resp. onemocnění, se jak v poukazovaném rozhodnutí, tak v posuzovaném případě, jednalo. Přijatý závěr je v souladu s § 4 odst. 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, platného v rozhodné době, podle něhož pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Ze skutkových zjištění v dané věci vyplynulo, že žalobce je postižen ploténkovým páteřním syndromem, pro který je ve sjednané pojistné smlouvě stanovena výluka z pojištění.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 10. června 2014, č. j. 23 Co 147/2014-293, není tedy podle § 237 o. s. ř. přípustné, proto jej Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu