23 Cdo 377/2017
Datum rozhodnutí: 22.02.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 377/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně a) ORSEL TRADE s.r.o., se sídlem v Brně, Holáskách, Ledárenská 220/15, PSČ 620 00, IČO 29231272, a žalobce b) T. N. , obou zastoupených Mgr. Robertem Grundem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 109/1, PSČ 602 00, proti žalované DARB s.r.o., se sídlem v Brně, Řečkovicích, Podhájí 1252/5, PSČ 621 00, IČO 25573551, zastoupené JUDr. Petrem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 77/12, PSČ 602 00, o zrušení rozhodčího nálezu a o odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 31/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2016, č. j. 47 Co 397/2015-63, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 20. července 2015, č. j. 29 C 31/2014-38, rozhodl, že vykonatelnost rozhodčího nálezu ze dne 2. září 2013, vydaného rozhodcem Ing. Františkem Slavíkem, se sídlem v Brně, Na Pískové cestě 7, se odkládá.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. února 2016, č. j. 47 Co 397/2015-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že nesouhlasí s odkladem vykonatelnosti předmětného rozhodčího nálezu a dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolání podle jejího názoru splňuje podmínky stanovené v § 237 a § 238 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolatelka dále poukázala na skutečnost, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci. Žalobci podle jejího názoru pouze vyvíjejí účelovou snahu k odložení faktického plnění. Žalobci se zavázali k plnění, došlo k uznání závazku a dohodě o splátkách. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání poukázali na nedodržení lhůty k podání dovolání, které hodnotí jako zjevně nedůvodné, neobsahující zákonné minimum požadavků stanovených pro dovolání. To platí i pro doplnění dovolání. Navrhli odmítnutí dovolání.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Ustanovení § 238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála, v dovolání nikterak nevymezila, v čem by měla spočívat přípustnost dovolání. Dovolání, které neobsahuje žádné vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2. o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila (ani její doplnění dovolání požadované náležitosti neobsahovalo, přičemž navíc dovolací soud pro jeho opožděnost k němu ani nemohl přihlédnout), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu