23 Cdo 3758/2011
Datum rozhodnutí: 17.12.2013
Dotčené předpisy: § 213, 241c odst. 3 o. s. ř., § 454 obč. zák.




23 Cdo 3758/2011


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobkyně JUDr. Dagmar Mixové , insolvenční správkyně úpadce společnosti KRČEK, s. r. o., v likvidaci, se sídlem Karlovy Vary, Západní 1566/41, IČ 26365871, zast. JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, Karlovy Vary, Polská 4, proti žalovanému Koberce KOZÁK, s. r. o. , Příbram, Milínská 210, IČ 271121704, zast. JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, Příbram I., T. G. M. 142, o zaplacení 187.667,10 Kč s přísl., vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 313/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, č. j. 12 Cmo 333/2010-98, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, č. j. 12 Cmo 333/2010-98, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 9. 2010, č. j. 45 Cm 313/2009-63 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 187.667,10 Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 4. 2011, č. j. 12 Cmo 333/2010-98 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 187.667,10 Kč s přísl. zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vycházel z nesporných tvrzení účastníků, provedené důkazy výslechy svědků a účastníků neopakoval, což učinil u důkazů podstatných pro právní posouzení věci z hlediska aktivní legitimace žalobce či pasivní legitimace žalovaného. Odvolací soud vycházel z toho, že postupitel společnost KOBERCE K + K, s. r. o. uzavřel s postupníkem společností KRČEK, s. r. o., smlouvu ze dne 27. 8. 2009 o postoupení pohledávek ve výši 391.272,- Kč vůči dlužníku společnosti KOBERCE KOZÁK, s. r. o., dle faktury č. 20999063 z 31. 7. 2009, představující přeúčtování nákladu na přepravu zboží. Postupník poté započetl vůči postoupené pohledávce svoji pohledávku ve výši 203.604,90 Kč a s ohledem na to v žalobě uplatnil nárok na zaplacení 187.667,10 Kč s přísl.
Odvolací soud dále vycházel z toho, že dne 9. 3. 2005 byla mezi společností KOBERCE K +K, s. r. o., jako prodávajícím a p. K. B. jako kupujícím uzavřena kupní smlouva o koupi kamionu za kupní cenu ve výši 1,428.000,- Kč vč. DPH s tím, že kupní cena bude splácena měsíčními splátkami ve výši 29.750,- Kč po dobu 48 měsíců. V prohlášení p. K. ze dne 16. 6. 2010 jmenovaný potvrdil uzavření uvedené kupní smlouvy a uvedl, že s prodávajícím (KOBERCE K +K, s. r. o.) dohodl, že cena přeprav jím provedených ve prospěch prodávajícího, společnosti KRČEK, s. r. o. a KOBERCE KOZÁK, s. r. o., bude postupně započítávána na jeho dluh vůči společnosti KOBERCE K + K, s. r. o. Byl dále srozuměn s tím, že cenu přeprav pro uvedené společnosti bude fakturovat jen společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., neboť mezi těmito společnostmi měla existovat dohoda o přefakturaci příslušných částek jednotlivým společnostem (KRČEK, s. r. o. a KOBERCE KOZÁK, s. r. o.).
Odvolací soud dále uvedl, že osm faktur dopravce B. K. za provedenou přepravu zboží byly adresovány společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., která provedla zápočet na kupní cenu dle smlouvy z 9. 3. 2005 týkající se prodeje kamionu. Objednávky prvních čtyř přeprav učinil M. K., v té době jednatel společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., i jednatel společnosti žalovaného (KOBERCE KOZÁK, s. r. o.) a v případě zbývajících čtyř faktur byl objednatelem přeprav a příjemcem zboží žalovaný, který za tyto přepravy nezaplatil ani dopravci či společnosti KOBERCE K + K, s. r. o.
V případě přeprav do října 2007 (faktury 1 až 4) odvolací soud uzavřel, že žalobcem nebyla prokázána dohoda o přefakturaci zboží a služeb novým společnostem (mj. společnosti žalovaného KOBERCE KOZÁK, s. r. o.), a proto dospěl k závěru, že v této části žaloby je nárok žalobce neopodstatněný.
Odvolací soud dále ohledně úhrady zbývajících čtyř faktur za přepravné, kdy objednatelem přeprav byl žalovaný a tyto faktury byly adresovány společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., která je uhradila, uvedl, že ve smlouvě ze dne 9. 3. 2005 o prodeji kamionu uzavřené mezi společností KOBERCE K + K, s. r. o., jako prodávajícím a p. K. nebylo nic uvedeno o možnosti splácení kupní ceny započítáváním na úhradu přeprav . Odvolací soud s ohledem na to pokládal za prokázané, že společnost KOBERCE K + K, s. r. o. při placení těchto přeprav dopravci (p. K.) neplnila vědomě za žalovaného, co měl platit sám, ale přijala kompenzaci dluhu dopravce z mezi nimi uzavřené kupní smlouvy na svůj dluh z placení přepravného . Dopravce tak měl přepravné účtovat žalovanému, který přepravu objednal a ten měl přepravu zaplatit, což dopravce neučinil a účtoval ji společnosti KOBERCE K + K, s. r. o. Bezdůvodné obohacení tak mohlo vzniknout žalovanému na úkor dopravce nikoliv na úkor společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., která dopravci plnila bez právního důvodu předmětné přepravné. Platila-li tato společnost předmětné přepravné omylem nebo bez vědomí toho, že plní za žalovaného, nemůže vrácení tohoto plnění žádat na žalovaném podle § 451 a násl. obč. zák., ale mohla by tak učinit vůči dopravci.
Odvolací soud dále uvedl, že nárok žalobce na vydání uvedeného bezdůvodného obohacení se podle jeho tvrzení zakládá na dohodě mezi dopravcem a třemi společnostmi (tj. i žalovaným); pokládá za nevěrohodné o prohlášení dopravce z 16. 6. 2010, které bylo podle jeho názoru vytvořeno dodatečně za účelem vedení tohoto sporu. Uzavření takové dohody žalovaný popírá. Z dopravcem vystavovaných faktur na adresu společnosti KOBERCE K + K, s. r. o. povědomí o takové dohodě nevyplývá a je z nich pouze zřejmá návaznost na kupní smlouvu z 9. 3. 2005, a to z údaje neproplácet, splátky kamionu . Vzhledem k tomu společnost KOBERCE K + K, s. r. o. neměla vůči žalovanému pohledávku ve výši 391.272,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a proto ji tato společnost nemohla převést na žalobce, který ji nemohl zčásti započíst proti pohledávce žalovaného a ve zbytku ve výši 187.667,10 Kč ji uplatnit k zaplacení v žalobě.
Odvolací soud s ohledem na to, že se jednalo o postoupení pohledávek z přepravného v režimu Úmluvy CMR, dále uzavřel, že právo na přepravné uplatněné osmi fakturami se podle čl. 32 uvedené úmluvy promlčelo v jednoroční promlčecí době počínající běžet od doby splatnosti nejpozději splatné faktury, jejíž splatnost byla dne 11. 9. 2009, a žaloba byla podána 5. 11. 2009.
Vzhledem k uvedenému odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba v celém rozsahu zamítl.
Dovoláním ze dne 24. 7. 2011 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatněnými dovolacími důvody jsou vady řízení, které mohly mít vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním hodnocení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel v podrobnostech v dovolání zejména uvedl, že odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. a zopakoval důkazy, popř. dokazování doplnil. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl na základě prohlášení p. K. a zhodnocení výpovědí svědků, že žalobce za žalovaného plnil vědomě (tj. uhradil za něho dopravné), odvolací soud zopakoval pouze důkaz čestným prohlášením p. K., o němž poté prohlásil, že je nevěrohodné a z toho pak dovodil změnu skutkového hodnocení tak, že žalobce plnil za žalovaného omylem. Žalobce byl tak rozhodnutím odvolacího soudu zaskočen a podle jeho názoru nebyl dodržen princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí.
Dovolatel je dále toho názoru, že odvolací soud na daný případ nesprávně aplikoval ust. § 451 odst. 2 obč. zák. namísto ust. § 454 obč. zák. Dále pak nesouhlasí se závěrem, že žalovanému jako dlužníku zůstávají vůči novému věřiteli (žalobci) zachovány všechny námitky, které měl vůči původnímu věřiteli (dopravci), tedy v daném případě námitka promlčení řídící se, jde-li o pohledávku z mezinárodní přepravy, Úmluvou CMR, kde je promlčecí lhůta jednoroční.
Následně dovolatel uplatnil i dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, který odůvodnil tak, že odvolací soud zopakoval pouze jediný důkaz čtením čestného prohlášení p. K., pominul závěry svědeckých výpovědí a další písemné důkazy, z nichž vyplývá, že přefakturace dopravného ze společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., na žalovaného probíhala.
V další obsáhlé části dovolání dovolatel vyslovil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že faktury č. 270100453 a č. 280100037, 059 a 180 byly kompenzací dluhu dopravce vůči společnosti KOBERCE K + K, s. r. o. z mezi nimi uzavřené kupní smlouvy o prodeji kamionu, nikoliv plněním za žalovaného. Dopravce v souladu s dohodou se společností KOBERCE K + K, s. r. o., KRČEK, s. r. o. a KOBERCE KOZÁK, s. r. o., vystavoval a zasílal faktury za dopravu uskutečněnou výhradně pro žalovaného společnosti KOBERCE K + K, s. r. o. k proplacení. Faktury této společnosti tak nebyly zasílány omylem společnosti KOBERCE K + K, s. r. o., z jejich obsahu a příloh bylo zřejmé, že šlo o dluh žalovaného na dopravném, neboť si dopravu objednal a byla provedena v jeho prospěch. Poté společnost KOBERCE K + K, s. r. o., po zaplacení dopravného, provedla zápočet na kupní cenu kamionu a poté musela následovat přefakturace dopravného žalovanému.
Vzhledem k tomu dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že dopravce vystavil předmětné faktury nesprávně na společnost KOBERCE K + K, s. r. o., která měla placení odmítnout a plnila-li omylem, byla namístě aplikace § 451 obč. zák. Dovolatel dále podrobně rozváděl obchodní praxi mezi účastníky týkající se přefakturací dopravného a dalších služeb.
Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nebyla prokázána dohoda o přefakturaci uzavřené mezi účastníky. Odvolací soud vycházel pouze z čestného prohlášení p. K., které prohlásil za nevěrohodné, avšak pominul výpovědi svědků Š. K. st., R. K., ing. A., H. P., popř. dalších listinných důkazů (faktur a jejich přílohy, jak již bylo uvedeno shora).
Podobně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně promlčení jeho nároku, které se, jde-li o pohledávky z mezinárodní přepravy, řídí Úmluvou CMR a promlčecí lhůta je 1 rok; námitka promlčení zůstává žalovanému, byla-li by věc posouzena podle ust. § 454 obč. zák., zachována. Přeprava zboží byla prováděna na základě smlouvy uzavřené mezi dopravcem (p. K.) a žalovaným, společnost KOBERCE K + K, s. r. o. pouze na základě dohody účastníků platila za žalovaného faktury a následná přefakturace na žalovaného měla být prováděna průběžně. Vztah mezi společností KOBERCE K + K, s. r. o. a žalovaným je vztahem obchodněprávním (bezdůvodné obohacení) a jde o jiný vztah než mezi žalovaným a dopravcem. Promlčení se proto podle odvolatele řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku (§ 387 a násl.) Dovolatel v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1052/2005, řešící bezdůvodné obohacení plněním za jiného.
Dovolatel dále popsal nedostatky při přefakturaci dopravného a její záměrné neprovádění a je toho názoru, že námitka promlčení ze strany žalovaného by za této situace byla v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí ve věci.
V podání ze dne 4. 9. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že v dovolání jsou opakovány argumenty použité již v dosavadních podáních. Se všemi námitkami se odvolací soud vypořádal a jeho závěry odpovídají skutkovému stavu věci. Není namístě též námitka překvapivosti rozhodnutí, neboť odvolací soud při zahájení odvolacího jednání deklaroval svůj jiný právní názor a provedl k tomu všechny důkazy. Žalovaný dále nepokládá za potřebné vyjadřovat se ke všem opakovaným tvrzením odvolatele a ztotožňuje se se závěry odvolacího soudu, vč. závěru o promlčení nároku žalobce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání bude projednáno a rozhodnuto o něm s ohledem na čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. ve znění zák. č. 99/1965 Sb., občanský soudní řád, účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V posuzovaném případě dovolatel uplatnil v dovolání všechny tři dovolací důvody upravené v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel především namítl, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř., neboť nezopakoval, či nedoplnil důkazy a přesto dospěl k závěru, a to na rozdíl od soudu prvního stupně, že žalobce plnil omylem, neplnil tedy předmětné dopravné za žalovaného.
Podle § 213 odst. 1 a 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Odvolací soud může zopakovat dokazování; má-li za to, že je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, zopakuje důkazy vždy. Pokud se rozsah dokazování v řízení před soudem prvního stupně nekryje s rozsahem důkazů zopakovaných odvolacím soudem, je nutné, aby odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí vyložil, proč určitý důkaz provedený před soudem prvního stupně nepovažoval z hlediska tvrzených skutkových okolností za rozhodný.
V posuzovaném případě odvolací soud, jak to vyplývá z protokolu o jednání z 27. 4. 2011 a z odůvodnění jeho rozhodnutí, zopakoval pouze důkaz obsahem čestného prohlášení p. K. z 16. 6. 2010 ke zjištění, zda společnost KOBERCE K + K, s. r. o. placením těchto přeprav plnila vědomě nebo omylem či nikoliv za žalovaného, a toto prohlášení měl za nevěrohodná. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud mj. uvedl, že výslechy svědků a účastníků odvolací soud nezopakoval, neboť je nepovažoval za potřebné pro zjištění relevantních skutkových zjištění . Na rozdíl od soudu prvního stupně pro zjištění, zda společnost KOBERCE K + K, s. r. o. plnila za žalovaného, neopakoval důkazy výslechem svědků či účastníků, které tento soud provedl a na jejichž základě dospěl k závěru, že společnost KOBERCE K + K, s. r. o. plnila za jiného (žalovaného), popř. neopakoval důkaz předmětnými fakturami.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ust. § 213 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože pouze obecně uvedl, že výslechy svědků či účastníků nejsou potřebné pro zjištění rozhodných skutkových okolností, aniž by konkrétně rozvedl, proč tyto důkazy z hlediska tvrzených skutečností (placení za jiného, praxe probíhající mezi účastníky) nepovažoval za významné.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že tento dovolatelem uplatněný dovolací důvod je naplněn.
Podobně lze konstatovat, že i další dovolatelem uplatněný dovolací důvod je dán.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní a které nemá oporu v provedeném dokazování, neboť výsledky dokazování logicky vzato takové skutkové zjištění neumožňují. Skutkovým zjištěním se rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud za prokázaný skutkový stav věci. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů, při němž soud přisuzuje jednotlivým důkazům hodnotu z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti; není-li způsob tohoto hodnocení správný, nemůže být správný ani jeho výsledek. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá § 132 o. s. ř., protože
- soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,
- soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo,
- v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor,
- nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř.
Všechna pochybení mají za následek, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, neboť při správném postupu by musel být výsledek hodnocení důkazů jiný. To platí i tehdy, jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly povedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Tento dovolací důvod přepokládá, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části.
Odvolací soud v posuzovaném případě založil svá rozhodnutí na závěru, že společnost KOBERCE K + K s. r. o., neplnila za jiného (žalovaného) s tímto vědomím, co měl plnit sám.
Již ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány (viz svědecké výpovědi Š. K., R. K., Z. A., H. P.), popř. listinné důkazy (předmětné faktury) a které mohly být při jejich hodnocení významné pro závěr o plnění společnosti KOBERCE K + K, s. r. o. za jiného to, co měl po právu plnit žalovaný.
K tomu je třeba dodat, že bezdůvodné obohacení podle ust. § 454 obč. zák. plnění za jiného vzniká v případě, že tu je právní povinnost plnit (dlužníka) a současně jestliže toto plnění za něho poskytne ten, kdo sám není povinen po právu plnit. Obohaceným je pak ten, za něhož se plnilo. Na straně toho, kdo plnil, je nutné, aby poskytl plnění s vědomím, že plní za jiného, ačkoliv sám nemá právní povinnost plnit a že tuto povinnost má ten, za něhož plnil.
Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, který ve stručnosti vymezil tak, že odvolací soud uzavřel, že žalovanému zůstala zachována námitka promlčení a že promlčení je nutné posuzovat podle čl. 32 Úmluvy CMR, a dovolatel se domnívá, že na promlčení je nutné aplikovat příslušná ustanovení obchodního zákoníku.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že dopravce p. K. provedl přepravu v režimu Úmluvy CMR. Dopravné mu bylo uhrazeno společností KOBERCE K + K, s. r. o. Tato společnost, s ohledem na to, že přepravu objednal žalovaný a byla provedena pro něho, podle údajně uzavřené dohody o tomto způsobu úhrady (dohoda nebyla prokázána) dopravné přefakturovala žalovanému. Poté tuto pohledávku smlouvou ze dne 27. 8. 2009 postoupila na žalobce (KRČEK, s. r. o.).
Pokud by v dalším řízení bylo zjištěno, že společnost KOBERCE K + K, s. r. o., plnila za žalovaného, byl by aplikován § 454 obč. zák. a je nutné vycházet z toho, že plněním této společnosti závazek zaplatit dopravné ve vztahu k dopravci zanikl. Protože pak obohaceným je ten, za něhož bylo plněno, tj. žalovaný, jde již o jiný právní vztah neřídící se Úmluvou CMR a jejími ustanoveními o promlčení, ale příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku.
Nebude-li tomu tak tj. nebylo plněno za žalovaného je zřejmé, že pak jsou namístě závěry odvolacího soudu o aplikaci ust. § 451 obč. zák. a ve vztahu dopravce a žalovaného by event. přicházela v úvahu aplikace čl. 32 Úmluvy CMR.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, a proto rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení bude nezbytné odstranit vytčené nedostatky, doplnit příslušným způsobem dokazování a poté věc znovu právně posoudit.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. § 243 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek předseda senátu