23 Cdo 3741/2011
Datum rozhodnutí: 25.04.2013
Dotčené předpisy: § 242 odst. 3 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 3741/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně S. F. , zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalované MB-EUROMEDIA s.r.o , se sídlem v Brně, Úvoz 82/39, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25851632, zastoupené JUDr. Radslavem Janečkem, advokátem, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 44, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 70/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2010, č. j. 44 Co 16/2010-81, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.085,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:


Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. července 2009, č. j. 44 C 70/2008-66, zamítl návrh žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 28. února 2008, č. j. R 2007/4-10, vydaného Mgr. M. H., rozhodcem, (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci a neshledal žádný z důvodů zrušení rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1997 Sb., o rozhodčím řízení. Odvolací soud neshledal ani procesní pochybení soudu prvního stupně, jestliže při posledním jednání jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, neshledal důvody pro odročení nařízeného jednání k žádosti zástupce žalobkyně poukazujícího na čerpání dovolené. Zástupce žalobkyně byl u předchozího jednání zastoupen substitutem a mohl tak postupovat i při posledním jednání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ).
Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil jako přípustný procesní postup soudu prvního stupně, když neodročil k žádosti zástupce žalobkyně poslední jednání soudu prvního stupně dne 7. července 2009. Soudy tak porušily právo žalobkyně na právní pomoc. Žalobkyně, protože šlo v projednávané věci o její intimní chování, si přála přítomnost svého advokáta v situaci, kdy soudní řízení gradovalo a byla zde navíc objektivní nemožnost sehnat substituta v době letních prázdnin.
Dovolatelka současně namítá, že soudy neprovedly některé žalobkyní navržené důkazy a ani o nich nijak nerozhodly.
Dovolatelka proto navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení-v souladu s bodem 7. čl. II, přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání žalobkyně není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé (jak tomu bylo i v souzené věci), může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., nepředkládá.
Dovolatelkou tvrzené procesní pochybení, že soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti její a jejího zástupce, je v dlouhodobě ustálené soudní judikatuře posuzováno jako postup, jímž byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě oprávněnosti takové námitky jde po novelizaci občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001 o vadu, k jejíž nápravě je určena žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není přitom rozhodné, zda účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 17, ročník 1998, pod číslem 123). Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž zmatečností postiženo nejen tehdy, jestliže k odnětí možnosti jednat před soudem došlo v průběhu odvolacího řízení, ale i v situaci, kdy byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně, avšak odvolací soud nezjednal nápravu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 1053/2010, in www.nsoud.cz). Dovolací soud sice může přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Přípustnost dovolání zmatečnostní vada podle procesních pravidel účinných od 1. ledna 2001 založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2006, pod číslem 82).
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přípustnost dovolání proto nezakládají ani námitky dovolatelky zpochybňující, s poukazem na neprovedení některých jí navržených důkazů, skutková zjištění soudů.
Dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč (§ 2 odst. 1, § 8 ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 - viz čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 535,50 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. dubna 2013


JUDr. Pavel H o r á k, Ph. D.
předseda senátu