23 Cdo 3697/2013
Datum rozhodnutí: 29.04.2014
Dotčené předpisy: § 31 písm. e) předpisu č. 216/1994Sb.




23 Cdo 3697/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové, ve věci žalobkyně NERROX s.r.o. , se sídlem v Dlouhém Mostě 271, okres Liberec, PSČ 463 41, IČO 25049321, zastoupené Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, proti žalované FEMAX, a.s. , se sídlem v Praze 6 - Bubeneč, V sadech 15/4, PSČ 160 00, IČO 25364421, zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, PSČ 110 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 Cm 14/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2013, č. j. 7 Cmo 436/2012-270, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2013, č. j. 7 Cmo 436/2012-270, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud rozsudkem ze dne 12. června 2012, č. j. 20 Cm 14/2011-209, zrušil rozhodčí nález rozhodce Mgr. R. P. sp. zn. 6585/2010 ze dne 21. ledna 2011 a doplňující rozhodčí nález rozhodce Mgr. R. P. sp. zn. 6585/2010 ze dne 15. února 2011 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla zavřena dne 2. prosince 2009 písemná smlouva. Součástí uzavřené smlouvy byla též dohoda, podle níž měly být případné spory z uzavřené smlouvy řešeny prostřednictvím jediného rozhodce, kterého měl jmenovat statutární orgán Společnosti rozhodců s. r. o. (dále jako Společnost ) ze seznamu advokátů vedených Českou advokátní komorou (dále jako ČAK ). Společníky uvedené společnosti jsou Mgr. R. P. a JUDr. T. V., kteří byli současně jednateli této Společnosti od 3. září 2003 do 6. září 2011. Žalovaná podala u Společnosti rozhodčí žalobu na žalobkyni. Následně JUDr. T. V. jako statutární orgán Společnosti jmenoval rozhodcem Mgr. T. P., který byl zapsán v seznamu advokátů u ČAK. Ten jmenování přijal a věc následně rozhodl. Žalobkyně v prvním vyjádření k rozhodčí žalobě namítla neplatnost sjednané rozhodčí doložky a vznesla námitku podjatosti jmenovaného rozhodce. Žalobkyně mimo jiné navrhla k důkazu výslech svědka, který nebyl proveden pro jeho nadbytečnost.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Rozhodčí doložku neshledal neplatnou podle § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení (dále jako ZRŘ ), jelikož neodporuje kritériím stanoveným pro posuzování platnosti rozhodčích doložek v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011.
K námitce podjatosti soud prvního stupně taktéž nepřihlédl s odůvodněním, že sama žalobkyně, která měla oprávněné pochyby o nepodjatosti jmenovaného rozhodce, mohla a měla postupovat podle § 12 odst. 1 ZRŘ a měla podat návrh na vyloučení jmenovaného rozhodce. Pokud tak neučinila a v rozhodčím řízení aktivně vystupovala, nemůže se z tohoto důvodu domáhat zrušení rozhodčího nálezu.
Soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 2273/2007, dospěl k závěru, že žalobkyni nebyla umožněna věc před rozhodcem projednat. Žalobkyně v řízení navrhla výslech svědka, který se měl vyjádřit ke kvalitě dodaného zboží. Uvedený důkaz nebyl rozhodcem proveden s obecným odůvodněním, že k rozhodnutí postačují listinné důkazy a že by svědecká výpověď nemohla nic změnit. Takové odůvodnění je zcela nedostatečné a paušálním odmítnutím navržené svědecké výpovědi se tak žalobkyně dostala v rozhodčím řízení do nerovného postavení, neboť jí nebylo umožněno účinně bránit svá práva. Soud prvního stupně proto oba rozhodčí nálezy zrušil podle § 31 písm. e) ZRŘ.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. 7 Cmo 436/2012-270, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. R. P. sp. zn. 6585/2010 ze dne 21. ledna 2011 a doplňujícího rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. R. P. sp. zn. 6585/2010 ze dne 15. února 2011 zamítá (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně z provedeného dokazování a pro stručnost na ně odkázal. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením námitky neplatnosti rozhodčí smlouvy. Souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně ohledně podjatosti rozhodce.
Odlišně od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že nebyl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) ZRŘ. V rámci tohoto tvrzeného důvodu žalobkyně nenamítala nesprávný postup rozhodce, který ve věci nenařídil jednání, přestože žalobkyně navrhla k důkazu výslech svědka. Za přiměřeného použití § 30 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) lze dovodit, že pokud si účastníci dohodli, že spor bude rozhodován bez ústního jednání na základě písemných důkazů předložených stranami s tím, že rozhodce je oprávněn ústní jednání nařídit, nebude-li písemné materiály považovat za dostačující, došlo k dohodě stran o vyloučení ústnosti řízení (§ 19 odst. 3 o. s. ř.) za předpokladu, že lze ve věci rozhodnout na základě písemných důkazů předložených stranami. Pokud tedy rozhodce dospěl k závěru, že listinné důkazy postačují k rozhodnutí sporu a jednání za účelem výslechu svědka nenařídil, postupoval v souladu s ujednáním stran v rozhodčí doložce.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. zakládá dovolatelka na otázce zásadního právního významu, a to zda je v souladu se zákonem o rozhodčím řízení doložka, dle které má o výběru konkrétního rozhodce rozhodnout třetí subjekt (obchodní společnost), která není stálým rozhodčím soudem. Za otázku zásadního právního významu potom dále považuje, zda takové nastavení podmínek vzbuzuje důvodné pochybnosti o nezávislém a nestranném řešení sporů a zda je takové znění rozhodčí doložky v souladu se zákonem o rozhodčím řízení.
V daném konkrétním případě o výběru konkrétního rozhodce rozhodl třetí subjekt, a to Společnost rozhodců, s. r. o., která není stálým rozhodčím soudem. Z toho důvodu je taková rozhodčí doložka v rozporu se zákonem o rozhodčím řízení a vzbuzuje důvodné pochybnosti o nezávislém a nestranném řešení sporu. Odkazuje v tomto na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 781/2012, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdo 2023/2011 (správně 23 Cdo 2023/2011). Žalobkyně je přesvědčena, že pokud Společnost rozhodců s. r. o. nadále vykonává činnosti, které ze zákona přísluší do pravomoci stálého rozhodčího soudu, tedy jmenuje rozhodce, vede seznam rozhodců, vydává jednací řád a tuto činnost vykonává dlouhodobě, pak jde o zjevné obcházení zákona o rozhodčím řízení a působení této společnosti vzbuzuje důvodné pochybnosti o nezávislém a nestranném řešení sporů.
Žalobkyně se plně ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 73 Co 155/2012, který rozhodoval o návrhu na zastavení exekuce nařízené na základě doplňujícího rozhodčího nálezu sp. zn. 6585/2010 a který označil rozhodčí doložku za neplatnou pro rozpor se zákonem. Soud spatřoval rozpor se zákonem právě v tom, že rozhodce jmenoval jednatel Společnosti rozhodců, s. r. o. Návrh na nařízení exekuce dle doplňujícího rozhodčího nálezu sp. zn. 6585/2010 pro částku 5 398 319,10 Kč byl zamítnut. Vrchní soud v Olomouci a Krajský soud v Ústní nad Labem jsou tedy v otázce hodnocení platnosti rozhodčí doložky nejednotní.
Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná považuje dovolání za nedůvodné a plně se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu v jeho rozsudku. Dle ZRŘ je možné, aby byl rozhodce určen i stranami dohodnutou osobou, jak se stalo v tomto případě. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolací soud tak postupoval podle občanského soudního řádu ve znění od 1. ledna 2013.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, jelikož odvolací soud rozhodl v dané věci v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ve věcech zrušování rozhodčích nálezů.
Judikatura Nejvyššího soudu ve věcech zrušování rozhodčích nálezů byla sjednocena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. V tomto rozhodnutí dospěl velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.
Základním předpokladem platnosti rozhodčí doložky je stanovení transparentních a jednoznačných pravidel pro určení osoby rozhodce, který bude v rozhodčím řízení rozhodovat. Rozhodce zaručující nestranný a spravedlivý proces je základním předpokladem pro vedení rozhodčího řízení.
Způsob sjednání rozhodčí doložky v daném případě byl dohodnut tak, že rozhodce pro řešení sporu jmenuje statutární orgán Společnosti rozhodců s. r. o. (dále jako Společnost ) ze seznamu advokátů vedených Českou advokátní komorou (dále jako ČAK ). Ze skutkových zjištění učiněných v řízení vyplývá, že konkrétně probíhalo jmenování rozhodce tak, že statutární orgán Společnosti rozhodců, s. r. o., (a současně jeden z jejích společníků) JUDr. T. V., jmenoval rozhodcem v této věci druhého ze společníků Společnosti rozhodů, s. r. o., Mgr. T. P., který byl současně veden na seznamu advokátů u ČAK.
Výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje primárně za neplatnou takovou rozhodčí doložku, která odkazuje v otázce způsobu určení rozhodců na dokumenty, které nejsou součástí rozhodčí doložky a jejichž text se může libovolně měnit nezávisle na vůli stran rozhodčí smlouvy. Ačkoli v daném případě byl způsob určení rozhodce stanoven přímo v rozhodčí smlouvě, aniž by smlouva odkazovala na nějaký externí dokument (typicky jednací řád), nezaručuje ve svém výsledku takto stanovený způsob sjednání rozhodce transparentní pravidla zaručující skutečně nestranný výběr rozhodce. Důsledkem toho je, že v tomto konkrétním případě byl rozhodcem určen nikoli náhodně vybraný advokát ze seznamu advokátů bez vztahu k posuzovanému případu, ale společník Společnosti rozhodců, s. r. o. Na takového rozhodce s ohledem na konkrétní situaci nelze pohlížet jako na nestranného rozhodce v dané věci.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v daném případě je rozhodčí doložka neplatná pro rozpor s § 39 obč. zák.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.). Odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu