23 Cdo 3672/2013
Datum rozhodnutí: 26.08.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 30 předpisu č. 216/1994Sb., § 45 o. s. ř.



23 Cdo 3672/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Ing. J. R. , zastoupeného JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Údolní 1946/8, proti žalované Wind Tech, a. s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 3, identifikační číslo osoby 60706376, zastoupeného JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o zaplacení částky 151.500,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 36 Cm 34/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2013, č. j. 7 Cmo 417/2012-158, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. června 2012, č. j. 36 Cm 34/2003-99, rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 151.500,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do části uplatněného úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. dubna 2013, č. j. 7 Cmo 417/2012-158, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvozuje z § 237 o. s. ř. s poukazem na to, že v rozhodování dovolacího soudu podle názoru dovolatelky nebyla řešena otázka, zda rozhodce byl v rozhodčím řízení povinen při doručování písemností právnické osobě využít úřední desku obecného soudu v případě, kdy jí doručoval na adresu uvedenou v obchodním rejstříku a zásilka se mu vrátila zpět s údajem pošty na uvedené adrese neznámý a pokud nikoli, zda jeho postup za stavu tehdejší právní úpravy účinné v dubnu 2006 byl řádný a došlo tak k řádnému doručení písemnosti.
Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013, což se podává z bodu prvního a sedmého, článku II., zákona č. 404/2012 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání není přípustné, neboť žalovaná dovolacímu soudu nepředkládá ve smyslu § 237 o. s. ř. žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by pro rozhodnutí odvolacího soudu byla určující a která by, jak dovolatelka tvrdí, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Odvolací soud věc posoudil v souladu se závěry judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006 nebo usnesení ze dne 28. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 2103/2007), od nichž nemá dovolací soud důvod se v projednávané věci odchýlit. Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nebo usnesení tak muselo být v rozhodné době v dubnu 2012 stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručení písemnosti (§ 45 a následujících o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2012). Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí nepatřilo. Protože doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení nebylo v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, upraveno, uplatnilo se ustanovení o doručování písemností v občanském soudním řízení (srov. § 30 zákona č. 216/1994 Sb.) a jen za dodržení zde uvedených pravidel nastaly u rozhodčího nálezu účinky právní pomoci a vykonatelnosti. Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, je přitom zřejmé, že tento postup předvídaný § 49 o. s. ř. ve spojení s § 50l o. s. ř. dodržen v projednávané věci nebyl.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu