23 Cdo 3663/2011
Datum rozhodnutí: 15.10.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



23 Cdo 3663/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce Z. H. , zast. JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovanému Wiegel CZ žárové zinkování, s. r. o. , se sídlem v Žebráku, Za dálnicí 509, IČ 26259125, zast. JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem AK v Příbrami, ul. 28. října 184, o zaplacení 570.000,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 282/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2011, č. j. 1 Cmo 291/2010, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.165,- Kč včetně DPH do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2010, č. j. 45 Cm 282/2009-69 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 570.000,- Kč s přísl. představující cenu zámečnických prvků předaných žalovanému k žárovému zinkování, které žalobci nepředal; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 4. 2011, č. j. 1 Cmo 291/2010-91 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav úplně a přesně a taktéž sdílí jeho právní posouzení věci.
Odvolací soud pak s ohledem na to, že v rozhodnutí popsal skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní hodnocení věci pouze doplnil své úvahy. Zejména konstatoval, že nebyly naplněny předpoklady, s jejichž existencí spojuje ust. § 373 a násl. obch. zák. vznik práva na náhradu škody, především nebylo zjištěno porušení povinnosti ze strany žalovaného.
Odvolací soud dále konstatoval, že v řízení nebyl spolehlivě prokázán obsah závazkového vztahu, zejména otázka provedení a místa předání předmětu díla a při řešení odkázal na ust. § 554 o odst. 2 obch. zák. (předání prvnímu dopravci). V daném vztahu a za daných okolností mohl být ing. Š., který dílo převzal, zaplatil a odvezl, v postavení dopravce. Závěrem o neexistenci protiprávního úkonu žalovaného svědčí i obchodní podmínky žalovaného, podle nichž k převzetí díla nemusí být oprávněn jen objednatel osobně.
Vzhledem k účelovému určení předmětných zámečnických výrobků je problematická i výše škody, která nemusí odpovídat obecné ceně.
Odvolací soud dále připomenul, že žalobce (jako zhotovitel) byl předmětné výrobky povinen dodat právě ing. Š. (objednateli) k zabudování zejména do oplocení stavby Obnova zahrad Kinských, Praha 5 a taktéž připomenul dohodu o narovnání z 26. 8. 2008 uzavřenou mezi žalobcem a ing. Š., kterou byly vyrovnány vztahy těchto stran týkající se uvedené stavby.
Odvolací soud poté shrnul, že nebyl naplněn ani další předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Taktéž nebyla naplněna další podmínka, a to předvídatelnost škody ze strany žalovaného, pokud předmětné dílo předal třetí osobě (ing. Š.).
Vzhledem k uvedenému proto odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.
Dovoláním ze dne 8. 8. 2011 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu, že řízení bylo postiženo vadou, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.).
Zásadní právní význam spatřuje odvolatel v tom, že právní posouzení věci odvolacím soudem je založeno na nesprávných předpokladech, a to, že:
a) absence výslovného ujednání o způsobu a místě předání díla činí obsah ústně uzavřené smlouvy o dílo neprůkazným,
b) třetí osobu lze považovat za zmocněnce oprávněného k převzetí díla za objednatele, ač se třetí osoba zhotoviteli pověřením k převzetí předmětu díla v jakékoliv formě neprokázala a objednatel neučinil vůči zhotoviteli žádný úkon, který by pověření třetí osoby k převzetí předmětu díla obsahoval,
c) třetí osobu lze považovat za dopravce, kterému lze ve smyslu ust. § 554 odst. 2 obchod. zák. předat předmět díla pro objednatele na základě toho, že třetí osoba provedené dílo zaplatí a odveze je vlastním dopravním prostředkem, ač tato osoba není podnikatelem s předmětem podnikání v oboru dopravy či zasilatelství.
Dovolatel pak k jednotlivým bodům uvedeným pod písmeny a) až c) konkretizoval své výhrady. Především uvedl, že podle zakázkových listů (viz čl. 5) byl odběratel povinen převzít věc v dohodnutém termínu, převzetí potvrdit osobně či prostřednictvím zástupce. Předání předmětného plnění dopravci bylo možné, jen bylo-li to smluvně ujednáno. Obsah závazkového vztahu tak nelze pokládat za neprůkazný.
Pokud žalovaný předal zámečnické prvky do rukou třetí osoby (ing. Š.), je dovolatel toho názoru, že tím žalovaný porušil právní povinnost vyplývající pro něho z ust. § 540 odst. 2 a § 533 obch. zák. Ing. Š. nebyl k převzetí díla vybaven plnou mocí a žalobce nedal žádnou jinou formou pokyn, aby dílo převzal. Dovolatel je toho názoru, že z toho, že ing. Š. přebíral dílo v předcházejícím případě, nelze dovodit, že by oprávnění k převzetí dalšího díla bylo založeno předchozí praxí. Ani z údajného telefonátu mezi ing. Š. a žalobcem nelze dovodit, že byl žalobcem k převzetí díla zmocněn. Zmocnění této osoby nelze dovozovat ani z toho, že ing. Š. znal čísla zakázkových listů.
Dovolatel dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by ing. Š. mohl být ve vztahu k žalobci dopravcem, neboť předmětem jeho činnosti není doprava či zasilatelství.
Pokud žalovaný předal předmět díla osobě, která k tomu nebyla formálním či neformálním způsobem zmocněna, a žalobce nedal žalovanému pokyn, aby této osobě (ing. Š.) předmět díla vydal, porušil tím žalovaný podle dovolatele povinnost vyplývající pro něho z ust. § 540 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 533 obch. zák. a v příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla žalobci škoda.
Dovolatel dále uvedl, že s ohledem na závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neporušil povinnosti vyplývající pro něho ze závazkového vztahu, pak soud konstatoval s odkazem na narovnání, že nepovažuje za prokázanou existenci škody. Tento závěr je nesprávný, neboť dohoda o narovnání se netýkala části F oplocení, k níž náležely zámečnické prvky neoprávněně vydané ing. Š.
V závěru dovolání žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 30. 9. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že je toho názoru, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Předmětem sporu je náhrada škody, tedy spor nikoli výjimečný a v řízení nebyla řešena otázka, v níž by dovolací soud zaujímal rozdílné názory. Podle žalovaného byl výsledek řízení odvislý od provedeného dokazování a skutečnost, že dokazování vyznělo v neprospěch žalobce, nezakládá možnost hodnotit spor jako spor zásadního významu dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalovaný dále uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutími soudů obou stupňů, výsledek sporu je závislý na provedeném dokazování a námitky žalobce nemohou obstát, neboť dovolatel opakuje skutkové a právní argumenty, jichž se dovolával v předchozích řízeních. Soudy správně dovodily, že nebyly shledány podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu na straně žalovaného a žalovaný se ztotožňuje se závěry soudů, které mají oporu v provedeném dokazování, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal mu náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se zřetelem k čl. II. bodu 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dovolání projedná a rozhodne o něm podle zák č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovolání lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Protože rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soudu rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží.
Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní a z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o s. ř., skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V posuzovaném případě dovolatel pro právní posouzení věci pokládá za zásadně významné otázky, popř. předpoklady uvedené pod písm. a) až c) dovolání, které pokládá za nesprávné. Především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že absence ujednání o způsobu a místě předání díla činí obsah ústně uzavřené smlouvy o dílo neprůkazným , dále že třetí osobu nelze považovat za zmocněnce oprávněného k převzetí díla za objednatele, pokud k tomu nebyl zmocněn v jakékoli formě a objednatel neučinil žádný úkon k pověření této třetí osoby k převzetí díla a nakonec třetí osobu nelze považovat za dopravce ve smyslu § 554 odst. 2 obch. zák. a předat mu dílo.
Dovolací soud je především nucen uvést, že v posuzované věci se jedná o žalobcem uplatněnou náhradu škody ve výši 570.000,- Kč představující hodnotu zámečnických prvků předaných žalobcem žalované k žárovému pozinkování. Tyto pozinkované prvky byly poté předány třetí osobě, tj. ing. Š. Žalobce (dovolatel) se této škody domáhá pro porušení povinnosti žalovaného spočívající v tom, že předmětné prvky předal uvedené třetí osobě, aniž byla tato osoba k převzetí žalobcem zmocněna či jinak pověřena.
Rozhodnutí soudu prvního stupně pak spočívá na skutkovém zjištění, že na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo z dubna 2007 předal žalobce žalovanému k provedení žárového zinkování zámečnické prvky a po provedení zinkování bylo dílo dne 4. 5. 2007 na základě obdobné předchozí praxe předáno třetí osobě ing. Š., který byl k převzetí žalobcem ústně pověřen. Převzaté dílo bylo použito k plnění, k němuž byl žalobce povinen vůči ing. Š.
Odvolací soud, jak tento soud výslovně uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí, převzal uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně a taktéž sdílel i jeho právní posouzení věci spočívající na závěru, že žalovaný neporušil svoje povinnosti tím, že předal předmětné zámečnické prvky třetí osobě, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že tato třetí osoba byla k tomu převzetí žalobcem pověřena.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak nespočívá na závěru o neplatnosti ústně uzavřené smlouvy o dílo k provedení žárového zinkování, ale úvahy odvolacího soudu lze v této souvislosti pokládat za obiter dietum, snášející další argumenty, které však nejsou autoritativní povahy. Uvedené platí především k námitkám odvolatele, které uvedl pod písm. a) a c) dovolání.
Pokud jde o námitky uvedené pod písm. b) dovolání je zřejmé, že touto námitkou je napadáno skutkové zjištění soudu prvního stupně, z něhož odvolací soud též vycházel, a to že třetí osoba byla k převzetí díla žalobcem pověřena.
Dovolací soud je proto nucen uzavřít, že dovolatelovy námitky uvedené pod písm. a) a c) dovolání směřují proti právnímu posouzení, na němž rozhodnutí soudů obou stupňů nespočívá a námitka uvedená pod písm. c) dovolání není v prvé řadě námitkou směřující proti právnímu posouzení věci, ale je jí napadáno skutkové zjištění soudu, tj. zda č nikoliv byla třetí osoba pověřena dovolatelem k převzetí díla.
Dovolací soud proto uzavřel, že se dovolateli jím uplatněnými námitkami nepodařilo prokázat, že je dán důvod pro založení přípustnosti dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 245b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř. a nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. PL ÚS 25/12 tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 13.165,- Kč vč. DPH (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.


V Brně 15. října 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek předseda senátu