23 Cdo 364/2000
Datum rozhodnutí: 12.10.2000
Dotčené předpisy:




23 Cdo 364/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně E. A., zastoupené JUDr. M. L., proti žalované M. č. P. 1, zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 214/95, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 1999, č.j. 18 Co 78/99-92, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 1999, č.j. 18 Co 78/99-92, vyjma výroku, jímž byl zamítnut návrh, aby výše uvedená smlouva obsahovala další obsahové náležitosti a ujednání", a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 1998, č.j. 15 C 214/95-75, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. dubna 1999, č.j. 18 Co 78/99-92, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 8. prosince 1998, č.j. 15 C 214/95-75, tak, že žalované uložil podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů č. 264/1994 Sb., č. 267/1992 Sb., č. 133/1993 Sb., č. 115/1994 Sb., č. 116/1994 Sb., č. 107/1995 Sb., č. 134/1997 Sb., č. 78/1998 Sb. a nálezů Ústavního soudu publikovaných pod č. 164/1994 Sb., č. 2/1997 Sb., č. 153/1998 Sb. a č. 57/1999 Sb. (dále též jen restituční zákon"), povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání domu č.p. 24 s pozemkem parc. č. 33 v katastrálním území J. ( návrh, aby výše uvedená smlouva obsahovala další obsahové náležitosti a ujednání", zamítl); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud, převzav skutková zjištění soudu prvního stupně, nejdříve odmítl názor, podle něhož přijetím náhrady původními spoluvlastníky nemovitostí na základě Dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických o vypořádání určitých otevřených nároků a finančních otázek ze dne 29. ledna 1982 (dále též jen Dohoda"), již byla vzniklá křivda - mimo rámec úpravy dané restitučním zákonem - zmírněna. Jelikož sporné nemovitosti přešly na stát způsobem předvídaným ustanovením § 6 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. c/ restitučního zákona a protože žalovaná je osobou ve smyslu § 4 odst. 1 restitučního zákona k jejich vydání povinnou (h. m. P. převzalo majetek se všemi právy a povinnostmi, které se k němu připínají, tedy i s povinností nemovitosti vydat), posuzoval odvolací soud již jen splnění podmínek na straně žalobkyně; důvodnost nároku na uzavření dohody o vydání nemovitostí pak opřel zčásti o splnění předpokladů pro přiznání statutu oprávněné osoby podle § 3 odst. 4 písm. c/ restitučního zákona (tedy i podmínky státního občanství České republiky), zčásti pak o okolnost, že žalobkyně je právní nástupkyní I. S. (matky), zemřelé v průběhu řízení před soudem prvního stupně (dne 12. listopadu 1996).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (vyjma výroku zamítajícího návrh, aby výše uvedená smlouva obsahovala další obsahové náležitosti a ujednání") dovoláním, namítajíc s přihlédnutím k jeho obsahu existenci dovolacích důvodů uvedených v § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř."). Dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. lze podřadit výtku, podle níž soudy obou stupňů neučinily z provedeného dokazování vyplývající zjištění, že žalobkyně a její matka naturalizací dne 20. června 1947 nabyly státní občanství USA. V rámci námitek proti právnímu hodnocení věci odvolacím soudem dovolatelka argumentuje tím, že žalobkyně (i její matka) nesplňovala k 1. dubnu 1991 podmínku státního občanství, kterou pro oprávněné osoby normuje ustanovení § 3 restitučního zákona; jestliže se totiž stala naturalizací americkou státní občankou, je s touto skutečností podle článku I odst. 2 Úmluvy o naturalizaci mezi Republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými, podepsané dne 16. července 1928 a vyhlášené pod č. 169/1929 Sb. (dále též Úmluva"), spojena ztráta státního občanství československého; ustanovení článku I odst. 3 Úmluvy na uvedeném závěru nic nemění, protože Československo v rozhodný den nevedlo válku ( neprovádělo žádné válečné operace proti jakémukoliv jinému státu"). Dovolatelka dále zpochybnila důvodnost nároku na uzavření dohody o vydání nemovitostí z pohledu přijetí kompenzační náhrady" za sporné nemovitosti rodiči žalobkyně a brojila proti závěru o přechodu nemovitostí na stát v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Ze všech uvedených důvodů navrhla dovoláním napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 28 odst. 1 písm. a/ zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, § 10a o.s.ř.) - po zjištění, že dovolání, které splňuje formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem, bylo podáno včas, oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 2 o.s.ř.) a že je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) - přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu (§ 242 odst. 1, 3 o.s.ř.) a dovolání shledal důvodným.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady taxativně vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody (v projednávaném případě důvody podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., jimiž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, resp. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, lze v dovolacím řízení přezkoumat pouze opodstatněnost námitek vztahujících se k dovolacím důvodům podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.

Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. je spjat s námitkou, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a která je způsobilá zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně s námitkou, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Vždy přitom musí jít o skutečnosti významné pro (následné) právní posouzení věci. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu rozhodné skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, popřípadě pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně provedl při jednání dne 8. prosince 1998 důkaz listinou - sdělením Obvodního úřadu m. č. P. 6 ze dne 16. května 1997, podle něhož žalobkyně a její matka nabyly státní občanství USA dne 20. června 1947 naturalizací. V rámci hodnocení důkazů pak soudy obou stupňů skutečnost, jež se z uvedené listiny podávala, pominuly a vycházely pouze z osvědčení o státním občanství České republiky, vydaných správním orgánem dne 23. května 1996, pod č.j. 3/A-96, resp. dne 6. května 1996, pod č.j. 9/S-96.

Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. byl dovolatelkou uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a bez toho, aby se zabýval námitkami stran nesprávného právního posouzení věci, dovoláním napadený rozsudek - vyjma nenapadeného výroku - zrušil (§ 243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o.s.ř.); jelikož důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).

V dalším řízení soudy neopomenou závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 3. července 1998, sp. zn. 23 Cdo 140/98, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura 11/1999, pod č. 112.

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 12. října 2000

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková