23 Cdo 3607/2010
Datum rozhodnutí: 29.05.2012
Dotčené předpisy: § 44 odst. 1 obch. zák.




23 Cdo 3607/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Kariéra, spol. s r. o. , se sídlem Vinohradská 184/2396, 130 00 Praha 3, IČO 62583531, zastoupené Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem Platnéřská 2, 110 00 Praha 1, proti žalovaným 1) Portál práce KARIERA CZ, s. r. o. , se sídlem Masarykova 430/25, 602 00 Brno, IČO 27663833, a 2) LASTMINUTE.CZ s. r. o. , se sídlem Masarykova 430/25, 602 00 Brno, IČO 25305484, zastoupenými JUDr. Martinem Maisnerem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, o ochraně proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 37/2008, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2010, č. j. 7 Cmo 495/2009-272, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna společně a nerozdílně zaplatit oběma žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.890,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta obou žalovaných JUDr. Martina Maisnera.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou se žalobkyně domáhala ochrany před jednáním nekalé soutěže, v níž požadovala, aby první žalované byla uložena povinnost
- změnit svoji obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovní kmen KARIERA v žádné kombinaci nebo podobě,
- uveřejnit znění I. výroku rozsudku na své náklady v pondělní rubrice deníku Hospodářských novin Kariéra a úterní a čtvrteční příloze deníku Mladá Fronta Dnes Zaměstnání ,
- zdržet se užívání označení KARIERA v žádné kombinaci nebo podobě jako logo při své podnikatelské činnosti,
a aby druhé žalované byla uložena povinnost převést registraci domény kariera.cz na žalobkyni.
Podle žalobního tvrzení dochází ze strany první žalované k porušování práv žalobkyně k obchodní firmě, neboť obchodní firma první žalované ve znění zapsaném v obchodním rejstříku je zaměnitelná s obchodní firmou žalobkyně a působí klamavě, neboť obsahuje stěžejní výraz KARIERA , který lze považovat za hlavní část obchodní firmy první žalované, čímž se shoduje s obchodní firmou žalobkyně, a naopak další součásti obchodní firmy první žalované ( portál práce či dodatek CZ ) mají povahu pouhých fakultativních dodatků, které dostatečně obě firmy neodlišují. První žalovaná používá na webových stránkách www.kariera.cz označení KARIERA , které je umístěno na stejném místě internetové prezentace jako logo žalobkyně, tj. v levém horním rohu, a s ohledem na příznačnost slova kariéra pro žalobkyni, které je však také v podobě bez diakritiky ( kariera ) doménou druhé žalované užívanou první žalovanou, dochází k nekalé soutěži formou vyvolání nebezpečí záměny žalovaných s žalobkyní, žalované připodobňují své služby ke službám žalobkyně a u spotřebitelů může dojít k vyvolání mylného dojmu o určité hospodářské a organizační souvislosti mezi žalobkyní a žalovanými, když navíc první žalovaná působí ve stejné oblasti podnikání jako žalobkyně (nabídky zaměstnání a personalistika). Vzhledem k tomu, že první a druhá žalovaná jsou propojenými osobami podle § 66a obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), je zřejmé, že cílem obou žalovaných je užívat doménu kariera.cz a tím parazitovat na pověsti žalobkyně s vynaložením nižších nákladů na vlastní propagaci, což platí i pro logo užívané první žalovanou ve znění kariera.cz portál práce . Podle žalobkyně jednáním žalovaných tak dochází k nekalé soutěži a s ohledem na skutečnost, že součástí každé ze tří žalobkyniných ochranných známek je slovo KARIÉRA či Kariéra , dochází i k porušení práv žalobkyně k jejím zapsaným ochranným známkám.
První žalovaná z výše uvedených důvodů podle žalobkyně jednala nekalosoutěžně a zasáhla tím do práv žalobkyně k obchodní firmě a k ochranným známkám. Předmětné nároky uplatnila žalobkyně proti první žalované jako nároky z práv k obchodní firmě podle § 12 obch. zák., a proti oběma žalovaným jako nároky z jednání nekalé soutěže podle § 53 obch. zák.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. června 2009, č. j. 25 Cm 37/2008-180, zamítl žalobu na stanovení povinnosti první žalované změnit svoji obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovní kmen KARIERA v žádné kombinaci nebo podobě (výrok I.), zamítl žalobu na stanovení povinnosti první žalované uveřejnit znění I. výroku rozsudku na své náklady v pondělní rubrice deníku Hospodářských novin Kariéra a v úterní a čtvrteční příloze deníku Mladá Fronta Dnes Zaměstnání (výrok II.), zamítl žalobu na stanovení povinnosti první žalované zdržet se užívání označení KARIERA v žádné kombinaci nebo podobě jako logo při své podnikatelské činnosti (výrok III.), zamítl žalobu na stanovení povinnosti druhé žalované převést registraci domény kariera.cz na žalobkyni (výrok IV.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla zapsána do obchodního rejstříku ke dni 6. 12. 1994 s obchodní firmou Kariéra spol. s r. o., první žalovaná ke dni 9. 11. 2005 s obchodní firmou Portál práce KARIERA.CZ s. r. o. a druhá žalovaná ke dni 15. 7. 1996 s obchodní firmou LASTMINUTE.CZ s. r. o. Žalobkyně podniká s předmětem podnikání zprostředkování zaměstnání (zatímco ani jedna žalovaná tento předmět podnikání zapsán nemá), s žalovanými má žalobkyně shodné některé jiné předměty podnikání, např. činnost organizačních a ekonomických poradců, poskytování software, dále s první žalovanou reklamní činnost a marketing a s druhou žalovanou koupě zboží za účelem dalšího prodeje. Při své podnikatelské činnosti žalobkyně používá označení ve tvarech Kariéra personální agentura , Kariéra personálně vzdělávací agentura , Kariéra personálně vzdělávací společnost a personálně vzdělávací agentura Kariéra s. r. o. , přičemž u slova kariéra je vždy symbol (r), značící ochrannou známku, ačkoliv žalobkyně ochrannou známku sestávající výlučně ze slova kariéra zapsanou nemá, nýbrž je toliko vlastníkem slovní ochranné známky KARIÉRA PERSONÁLNĚ VZDĚLÁVACÍ AGENTURA pro třídu výrobků a služeb č. 41 (č. zápisu 217661, právo přednosti od 25. 2. 1997), dále slovní ochranné známky PERSONÁLNĚ VZDĚLÁVACÍ AGENTURA KARIÉRA pro třídu výrobků a služeb č. 41 a 42 (č. zápisu 234674, právo přednosti od 1. 2. 1999) a kombinované ochranné známky Kariéra servis pro třídu výrobků a služeb č. 35, 41 a 42 (č. zápisu 234675, právo přednosti od 1. 2. 1999). Také první žalovaná má od r. 2008 právo přednosti ke slovní grafické ochranné známce kariera.cz portál práce a kariera.cz pro třídy výrobků a služeb č. 35, 38, 41 a 42, které dosud nebyly zapsány z důvodu žalobkyní podaných připomínek proti jejich přihláškám, a druhá žalovaná je vlastníkem slovní ochranné známky KARIERA (právo přednosti od 5. 10. 1994) pro třídu výrobků a služeb č. 38, kterou na základě licenční smlouvy ze dne 15. 12. 2005 poskytla první žalované; tato licenční smlouva byla zapsána do rejstříku ochranných známek u ÚPV dne 27. 11. 2008. Dále vzal soud za prokázané, že žalobkyně pro svou podnikatelskou činnost využívá doménu karierasro.cz , kterou má zaregistrovanou od 27. 7. 1998, a první žalovaná ke svému podnikání používala doménu kariera.cz , kterou měla od 29. 11. 1997 zaregistrovanou druhá žalovaná; v důsledku nařízeného předběžného opatření ukládajícího první žalované zákaz užívat uvedenou doménu, používá první žalovaná doménu superkariera.cz . V průběhu řízení pak několikrát došlo k záměně žalobkyně a první žalované tak, že byly zaměněny jejich e-mailové adresy (namísto adresy žalobkyně ve tvaru s koncovkou @karierasro.cz, e-mailová korespondence byla adresována na adresu s koncovkou první žalované @kariera.cz), aniž by však bylo prokázáno, že takovou záměnu vyvolalo jednání první žalované. Takové nesprávné uvádění e-mailových adres naopak bylo prokázáno z údajů o kontaktech, které žalobkyně uváděla ve své inzerci i z notářského zápisu. V letech 2006 až 2007 probíhala mezi žalobkyní a první žalovanou (z podnětu žalobkyně) obchodní spolupráce. I po ukončení spolupráce uveřejnila první žalovaná na svých webových stránkách inzerát žalobkyně, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Tato inzerce kromě první žalované v obsahově identickém znění byla uveřejněna i na dalších serverech jiných soutěžitelů. Ohledáním webových stránek žalobkyně a první žalované a vytištěnými výňatky z webových stránek bylo prokázáno, že grafická úprava loga i webových stránek obou účastníků jsou vzhledově, použitou grafikou i barevností odlišná, v některých částech obsahová podobnost plyne z podobnosti nabízených služeb týkajících se trhu s nabídkami práce, byť první žalovaná funguje jako inzerce pracovních pozic, kdežto žalobkyně mimo jiné jako agentura práce a zprostředkovatel zajišťující pro zájemce zaměstnání; co se týká log obou těchto účastníků, je v nich užito slova kariéra , resp. u první žalované kariera , přičemž žalobkyně má toto slovo vždy mnohonásobně větší než ostatní slova, která logo tvoří ( personální agentura ), toto je vyobrazeno v tmavě červené barvě a zvýrazněno kurzívou, zatímco první žalovaná ve svém logu má slovní spojení kariera.cz , které je také psáno větším písmem než zbylá slova loga (portál práce), ale je vyvedeno v zeleno-šedé barvě bez jakéhokoliv zvýraznění kurzívou.
Ve vztahu k nároku na změnu obchodní firmy první žalované dovodil soud prvního stupně, že obě firmy se sice shodují ve slově kariéra , ovšem další části obchodní firmy první žalované jsou dostatečně rozlišujícím znakem obou firem, neboť slovo kariéra není u první žalované prvkem dominantním, nýbrž pouze doplňuje úvodní sousloví portál práce . Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejde o klamání spotřebitele, neboť jediné, co oba subjekty spojuje, je obdobná oblast podnikání, ovšem s tím, že žalobkyně nabízí služby agentury práce, zatímco první žalovaná pouze inzerci a informace o nabídkách zaměstnání. Soud prvního stupně zdůraznil, že obchodní firma první žalované zcela a plně vystihuje jí zvolený předmět a způsob podnikání a její obchodní firma tak není firmou klamavou, naopak velmi přiléhavou. Ve vztahu k tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání soud prvního stupně dovodil, že z pohledu generální klauzule nekalé soutěže byla splněna pouze prvá z podmínek, a sice, že žalobkyně i obě žalované jsou podnikateli a vzájemně jsou ve vztahu soutěžním. Splnění dalších dvou podmínek, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilost tohoto jednání přivodit jiným soutěžitelům či spotřebitelům újmu, u žádné z žalovaných soud prvního stupně nedovodil. V řízení nebylo prokázáno, že by první žalovaná využila nápadů žalobkyně, že by užívala s žalobkyní zaměnitelné logo a vzhled webových stránek, naopak v obou případech soud shledal odlišnosti, které zaměnitelnost zcela vylučují. Ve vztahu k doméně kariera.cz soud zdůraznil, že právo přednosti k této doméně svědčilo druhé žalované, která ji zaregistrovala v r. 1997 a žalobkyně v době registrace vlastní domény musela tedy vědět, že existuje jiný podnikatelský subjekt, který si tuto doménu již nechal zaregistrovat. Pokud žalobkyně zvolila pro sebe doménu jinou, a to kariearasro.cz , zvolila si doménu dostatečně přiléhavou k předmětu svého podnikání. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by druhá žalovaná při registraci domény kariera.cz byla motivována jakýmikoli nekalými či spekulativními důvody, což nelze dovodit ani ze skutečnosti, že sama v době registrace nebyla podnikatelem na trhu práce. Ani tvrzenou zaměnitelnost domén z pohledu průměrného spotřebitele soud neshledal, a došlo-li k záměně žalobkyně a první žalované, podle zjištění v řízení se tak stalo chybným jednáním samotné žalobkyně. Soud dovodil, že s příchodem nového subjektu, a to první žalované, na trh práce v r. 2005 došlo k rozšíření subjektů nabízejících obdobné služby, i když se nejedná o zcela přímého konkurenta žalobkyně. V jednání první žalované však podle soudu nelze spatřovat jednání nekalosoutěžní, nýbrž se jedná o běžný konkurenční boj o zákazníka, který ze strany první žalované probíhá naprosto korektně. Pokud bylo žalobkyní namítáno porušení jejích práv k ochranným známkám, i když samostatné nároky z tohoto titulu nebyly v řízení uplatňovány, soud uvedl, že druhá žalovaná svoji ochrannou známku užívá zcela v souladu, naopak užití ochranných známek žalobkyní zcela v souladu s jejich zápisem není, nelze-li přehlédnout, že žalobkyně uvádí symbol (r) u slova kariera , což ve svém důsledku navozuje dojem, že právě v tomto znění má ochrannou známku registrovánu, ovšem tak tomu ve skutečnosti není.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. května 2010, č. j. 7 Cmo 495/2009-272, rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích otvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání postupu soudu prvního stupně při posouzení všech žalobkyní vznesených nároků vůči žalovaným.
Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal důvodným tvrzení žalobkyně o zaměnitelnosti její obchodní firmy s obchodní firmou první žalované jako důsledku nekalosoutěžního jednání první žalované. I když v posuzované věci ze znění obou firem účastníků vyplývá shodnost ve významově obecném slově kariéra , z pohledu třetích osob je předchozí sousloví portál práce , které rovněž tvoří kmen firmy první žalované, stejně významné a natolik jednoznačné, že nositele této obchodní firmy dostatečně odlišuje od jiných subjektů.
Odvolací soud neshledal důvodným ani požadavek žalobkyně na uložení povinnosti první žalované zdržet se užívání označení KARIERA při podnikatelské činnosti. V dané věci není sporu o tom, že účastníci, a to žalobkyně a první žalovaná, jsou soutěžiteli, střetávají se na společném trhu, i když předmět jejich činnosti není zcela totožný. Odvolací soud se v této otázce ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že jednání první žalované splňuje pouze jedinou podmínku generální klauzule nekalé soutěže, a to jednání v hospodářské soutěži, avšak nelze v něm spatřovat rozpor s dobrými mravy soutěže, ani způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Užívání slova kariéra první žalovanou nemůže být podle názoru odvolacího soudu předmětem ochrany práv žalobkyně z titulu nekalé soutěže, neboť slovo kariéra je svým významem předmětem obecného užívání a není individuálním označením výrobků či činnosti konkrétního soutěžitele (zde žalobkyně).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledává tvrzení žalobkyně o zaměnitelnosti její obchodní firmy s obchodní firmou první žalované, ať již z pohledu nebezpečí záměny účastníků, či z pohledu klamavosti obchodní firmy první žalované, jako důsledku jejího nekalosoutěžního jednání. V této souvislosti odvolací soud připomíná jednotnost soudní praxe, vycházející z judikatury, a to, že při posouzení zaměnitelnosti obchodních firem ve smyslu § 10 obch. zák. soud vychází z celkového dojmu průměrného zákazníka, jak utkví v jeho paměti (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Odo 840/2004). Sousloví portál práce , které tvoří kmen firmy první žalované, z pohledu třetích osob je stejně významné jako obecné slovo kariéra , a je natolik jednoznačné, že nositele této obchodní firmy (zde první žalovanou) dostatečně odlišuje od jiných subjektů, včetně žalobkyně.
Nárok žalobkyně na uložení povinnosti první žalované zdržet se užívání označení KARIERA při podnikatelské činnosti rovněž neshledal odvolací soud důvodným. Pokud žalobkyně v užívání slova kariéra ze strany první žalované spatřuje jednu z podmínek nekalosoutěžního chování první žalované, odvolací soud v této souvislosti zdůraznil, že označení, a tím je právě i slovo kariéra , které je svým významem předmětem obecného užívání a není individuálním označením výrobků či činnosti konkrétního soutěžitele, nemůže být předmětem ochrany z titulu nekalé soutěže (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Odo 726/2006). Odvolací soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že jednání první žalované splňuje pouze jedinou podmínku generální klauzule nekalé soutěže, a to jednání v hospodářské soutěži, neboť žalobkyně a první žalovaná jsou soutěžiteli. Při posuzování druhé podmínky generální klauzule (rozpor s dobrými mravy soutěže) odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, přihlédl ke všem konkrétním okolnostem daného případu: z důkazů vyplývá odlišnost v předmětu činnosti žalobkyně a první žalované, odlišnost jejich prezentace na webových stránkách, a to ať jde o použití loga žalobkyní a první žalovanou, která jsou provedena v jiném barevném vyobrazení a rozdílné grafické struktuře a jsou tak i pro zákazníky a spotřebitele zcela nezaměnitelná; v řízení tak nebylo prokázáno, že by došlo ze strany první žalované o kopírování prezentace užívané žalobkyní, proto v jejím jednání nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy soutěže. Nebyla splněna ani třetí podmínka generální klauzule (způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům), neboť již z výše uvedené rozdílnosti prezentace účastníků lze nepochybně dovodit, že zákazníci žalobkyně nemohli být při svém rozhodování a jednání ovlivněni označením první žalované.
Odvolací soud dovodil, že i když se žalobkyně se svojí zapsanou obchodní firmou i svými zaregistrovanými ochrannými známkami prezentovala na trhu nabídky práce v ČR dříve než první žalovaná, nelze v posuzované věci přehlédnout skutečnost, že doménové jméno kariera.cz bylo druhou žalovanou registrováno mnohem dříve, než zaregistrovala svoji doménu žalobkyně a navíc znění takto registrovaného doménového jména je zcela totožné se zněním slovní ochranné známky, jejímž majitelem je druhá žalovaná. V řízení bylo prokázáno, že první žalovaná užívá doménu na základě smlouvy uzavřené s druhou žalovanou a odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že předmětem tohoto řízení nebylo posouzení této smlouvy jako takové, ale pouze skutečnost, zda a v jakém znění první žalovaná doménové jméno užívá a zda užíváním tohoto doménového jména zasahuje do chráněných práv žalobkyně, tedy zda se jeho užíváním dopouští nekalosoutěžního jednání; tato tvrzení žalobkyně v řízení prokázána nebyla.
V souvislosti s doménou kariera.cz odvolací soud dovodil, že slovo kariéra se vyskytuje ve velkém množství doménových jmen, které lze prostřednictvím internetu vyhledat, není to tedy pouze žalobkyně a první žalovaná, ale ještě řada dalších subjektů, které ve své doméně v jakémkoliv spojení toto slovo užívají. Slovo kariéra je podle odvolacího soudu označením obecným, zcela běžně užívaným a z tohoto důvodu mu nelze poskytnout individuální ochranu ve vztahu pouze k určitému subjektu.
Rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávným právním závěrům, jelikož soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobkyní navržené důkazy (např. spisem vedeným ÚPV sp. zn. O-930230, spisem Úřadu práce Brno město, sp. zn. K 72/08/12 Štr., výslechem několika svědků) potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Podle dovolatelky soud prvního stupně a následně i soud odvolací oprávněnost nároků žalobkyně po právní stránce nesprávně posoudil a nesprávně o nich následně rozhodl.
K užívání obchodní firmy první žalované dovolatelka uvádí, že nesouhlasí se závěry obou soudů, že obchodní firma první žalované ve znění Portál práce KARIERA.CZ s. r. o. je dostatečně odlišitelná od obchodní firmy žalobkyně Kariéra spol. s r. o. . Dovolatelka je přesvědčena, že jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud nesprávně po právní stránce vyložil sousloví rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 52/1998, na nějž soud prvního stupně odkazoval, že zákazníkům utkví v paměti povětšinou právě taková dominantní část obchodního jména . Dovolatelka má za to, že odvolací soud při posuzování zaměnitelnosti obchodních firem žalobkyně a první žalované mylně shledal, že dominantní částí obchodní firmy první žalované je právě sousloví Portál práce (odkazuje zde na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 397/95 ze dne 1. 7. 1997: i když plné znění obchodních jmen účastníků se liší, je v přirozenosti zákazníků, že jim utkví v paměti povětšinou pouze určitá výrazná, dominující část takového obchodního jména. Touto částí je v obchodních jménech účastníků označení ASKO. Rozlišení obchodních jmen žalobce a žalovaného slovem NÁBYTEK, přičemž právní forma obou těchto účastníků je shodná, nepokládá ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud za dostatečné, a to i vzhledem ke skutečnosti, že předmět činnosti a regiony působení obou účastníků se překrývají. Z toho je třeba vyvodit, že obchodní jméno žalovaného nevyhovuje uvedenému požadavku nezaměnitelnosti, vyslovenému v ust. § 10 obch. zák. ). Dovolatelka má za to, že soud prvního i druhého stupně, přesto, že slovo KARIERA ve firmě první žalované je nezpochybnitelně slovem dominantním, posuzuje věc naprosto opačně a tvrdí, že je nemožné, aby k záměně došlo. Dovolatelka tvrdí, že ačkoli firmy žalobkyně a první žalované neobsahují stejný počet slov a nejsou ani zjevně stejně strukturovány, resp. jejich dominantní prvek není umístěn na stejném místě v rámci firmy, je to právě ono slovo KARIERA , které je navíc zvýrazněno tím, že je vyvedeno velkými písmeny oproti ostatním slovům Portál a práce , které jsou napsány písmeny malými. Tím podle jejího názoru při vizuální prohlídce firmy dochází k faktickému zvýraznění dominantního prvku a upozadění ostatních slov bez ohledu na jejich umístění. Navíc je ke slovu KARIERA připojena koncovka CZ , která umocňuje dojem tím, že přenáší označení domény do obchodní firmy, kde není bez dalšího obvyklá, a tím dochází dle mínění dovolatelky ke zvýšení atraktivity této části firmy na úkor částí ostatních. Dovolatelka má za to, že při tvorbě firmy postupovala první žalovaná záměrně tak, aby ji učinila atraktivní, proti čemuž nelze obecně nic namítat. Avšak první žalovaná se svoji firmu pokusila zatraktivnit na úkor již existující firmy jiného subjektu, nadto subjektu v soutěžním i konkurenčním vztahu, čímž podle dovolatelky docházelo a dochází k jeho poškození, což akceptovat nelze. Dovolatelka má za to, že sousloví Portál práce je tzv. slabým prvkem oproti tzv. silnému prvku KARIERA a ve svém důsledku je tak toto sousloví nezpůsobilé rozlišit pro zákazníka rozdílnost obou subjektů a v důsledku této jeho vlastnosti je zaměnitelnost obou firem dokonce snadná. Pokud první žalovaná používá zaměnitelnou firmu s firmou žalobkyně, avšak soud prvního stupně k tomuto závěru nedospěl, jde o neúplnost v dokazování a tedy o vadu rozhodnutí.
K nekalé soutěži první žalované dovolatelka rozporuje závěry obou soudů, že splnění dalších dvou podmínek nekalosoutěžního jednání , tedy jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, však soud u žádného z žalovaných nedovodil . Dovolatelka uvádí, že oba soudy zřejmě vycházely z ohledání webových stránek žalobkyně www.karierasro.cz (str. 8 a 9 rozsudku soudu prvního stupně) a webových stránek první žalované www.superkariera.cz (str. 9 a 10 rozsudku soudu prvního stupně). V této souvislosti dovolatelka uvádí, že oba soudy zcela opominuly skutečnost provedení důkazu původní webovou stránkou provozovanou pod doménovým jménem www.kariera.cz . Soudy tak podle dovolatelky vycházely z prezentace, která je sice aktuální, ale odlišná, provozovaná sice první žalovanou, ale nikoli pod doménovým jménem používaným na základě licence poskytnuté druhou žalovanou, ale pod doménovým jménem, jehož je sama první žalovaná držitelem, tj. www.superkariera.cz . Takový důkaz žalobkyně nenavrhovala, naopak navrhovala provedení důkazu webovými stránkami umístěnými na www.kariera.cz , avšak soud prvního stupně neprovedl navržený důkaz, aniž by to jakkoli zdůvodnil, a provedl důkaz jiný, který však podle dovolatelky nemá k posouzení existence rozporu jednání první žalované s dobrými mravy soutěže žádný vztah. Podobným způsobem postupoval i soud odvolací. Z tohoto hlediska se podle dovolatelky jedná o nesrozumitelnost přinejmenším příslušné části odůvodnění a tedy i jeho nepřezkoumatelnost. Podle dovolatelky při hodnocení objektivní zaměnitelnosti (která je otázkou právní, jež má být posuzována z hlediska objektivního kritéria tzv. průměrného zákazníka) nejen loga, ale i zaměnitelnosti firmy, domény či ochranných známek, je nutno přihlížet k relevantním skutkovým okolnostem (např. oboru působnosti podnikatelů apod.), což však soud prvního stupně neučinil a odvolací soud tyto jeho závěry (podle dovolatelky mylné) potvrdil. Dovolatelka spatřuje porušení dobrých mravů soutěže druhé žalované v tom, že žalobkyně nemohla využít kmene své firmy k zaregistrování si domény, protože jiný podnikatel (zde druhá žalovaná), ač mu muselo být známo, že žalobkyně již na trhu aktivně vystupuje po dobu téměř 3 let, si zaregistroval doménu shodnou s firmou žalobkyně. Podle názoru dovolatelky soud prvního stupně v otázce posouzení existence rozporu s dobrými mravy soutěže nedostál své povinnosti řádně a úplně zjistit skutkový stav, na jehož podkladě by mohl učinit své právní závěry a jeho postoj k této části sporu tak nemá oporu ve skutečnosti a dovolatelka tak nadále trvá na svých, nikoli její vinou dosud neprokázaných tvrzeních, že dochází k zaměnitelnosti log užívaných při podnikatelské činnosti jí samotnou a první žalovanou. Dovolatelka také trvá na tom, že druhá žalovaná zneužila existence firmy žalobkyně a bez bližšího realizačního plánu zaregistrovala jí nikdy nevyužitou doménu shodnou s firmou žalobkyně, čímž došlo k naplnění druhé podmínky nekalosoutěžního jednání. Právní závěr obou soudů, že nelze jednání žádné z žalovaných posoudit jako jednání nekalosoutěžní pro nenaplnění druhého ani třetího pojmového znaku nekalé soutěže, považuje dovolatelka za neodůvodněný, resp. nedostatečně odůvodněný, čímž nesplňuje zákonem požadované nároky na odůvodnění meritorního rozhodnutí obsažené zejména v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka tvrdí, že vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy s odvoláním na hospodárnost řízení a tedy nadbytečnost, nemohl zjistit úplně skutkový stav.
Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem obou soudů, že ochranné známky účastníků řízení nejsou navzájem v kolizi, neboť i v této části dovolatelka postrádá adekvátní odůvodnění závěrů soudu prvního stupně. V dané souvislosti dovolatelka uvádí, že první žalovaná používá distinktivní části ochranné známky žalobkyně pro shodné služby, dále že první žalovaná používá ochrannou známku (ač k tomu nemá oprávnění podle licenční smlouvy uzavřené mezi ní a druhou žalovanou dne 15. 12. 2005) neoprávněně pro jiné než zapsané třídy výrobků a služeb. Pro dokreslení dovolatelka uvádí, že konkrétně u ochranných známek první žalované slovních grafických kariera.cz portál práce (č. spisu 455458) a kariera.cz (č. spisu 455460) Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) na základě dovolatelkou podaných připomínek k podaným přihláškám předmětných ochranných známek rozhodl dne 12. 10. 2009 o omezení seznamů tříd výrobků a služeb (konkrétně nezapsal u obou ochranných známek třídy 35, 38, 41 a 42). Podle názoru dovolatelky toto rozhodnutí ÚPV vypovídá o tom, že první žalovaná se snaží nadále podnikat na úkor žalobkyně a jejího postavení a že bez ohledu na předmět podnikání poskytuje a chce i do budoucna poskytovat služby přímo konkurenční službám žalobkyně. Nadto se první žalovaná snaží legalizovat používání slova kariera , doposud používané protiprávně, i pro jiné činnosti než pro ty, pro které je příslušná ochranná známka zapsána. Dovolatelka se domnívá, že pokud ÚPV vnímá jako rizikovou situaci, kdy by měl zapsat ochranné známky první žalované i pro stejné činnosti, pro které má své ochranné známky zapsány žalobkyně, názor soudu prvního stupně o nezaměnitelnosti ochranných známek je nepodložen. Dovolatelka je přesvědčena, že oba soudy nesprávně právně posoudily věc týkající se kolize ochranných známek, což má vliv i na související posouzení kolize domén.
Dovolatelka v souvislosti s licenční smlouvou poukazuje na zjevný rozpor mezi tvrzeními soudu prvního a druhého stupně, který vyvozuje ze závěrů soudu prvního stupně, že soud tuto smlouvu považuje za platně uzavřenou tedy nebylo třeba před uzavřením licenční smlouvy oceňování její hodnoty znalcem a závěrů odvolacího soudu, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že první žalovaná užívá doménu na základě smlouvy uzavřené s druhou žalovanou a lze souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že předmětem tohoto řízení nebylo posouzení této smlouvy jako takové, ale pouze skutečnost, zda a v jakém znění první žalovaná doménové jméno užívá a zda užíváním tohoto doménového jména zasahuje do chráněných práv žalobkyně, tedy zda se jeho užíváním dopouští nekalosoutěžního jednání . Podle dovolatelky především závěr odvolacího soudu, že předmětem řízení nebylo posouzení této smlouvy tj. smlouvy licenční jako takové , je nespávný, v němž soud pochybil, co se týče zásady iura novit curia, neboť absence existence znaleckého posudku dle ust. § 196a obch. zák. má za následek dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu absolutní neplatnost právního úkonu podle § 39 občanského zákoníku, a to ex tunc. Dovolatelka v této souvislosti poukazuje i na skutečnost, že druhá žalovaná jako poskytovatelka licence umožnila prvnímu žalovanému užívání licence počínaje dnem 15. 12. 2005 na dobu neurčitou za 1.000 Kč na celou dobu udělení licence, z čehož dovolatelka usuzuje, že tato licenční smlouva byla právním úkonem zastíraným, který se svou povahou blížil úkonu darování a nikoli úplatnému poskytnutí licenčního práva spočívajícího v užívání předmětu licence (viz k tomu uvedené tvrzení obou žalovaných, že hodnota domény kariera.cz je cca 15 mil. Kč). Podle názoru dovolatelky soud prvního stupně a následně i soud druhého stupně nesprávně právně posoudil věc týkající se platnosti licenční smlouvy, což má vliv i na související posouzení oprávněnosti užití domény první žalovanou.
Dovolatelka své dovolání uzavírá tím, že soud prvního stupně a následně i soud odvolací dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., které měly ve výsledku za následek nesprávné právní posouzení věci. V situaci absence úplného zjištění skutkového stavu došlo podle dovolatelky k tomu, že skutkový stav je oběma soudy zjištěn pouze na základě části relevantních navržených důkazů, a tedy nikoli správně. Nesprávně soudy zjistily podle dovolatelky stav týkající se zaměnitelnosti firmy, zaměnitelnosti loga, zaměnitelnosti domény, ale také tvrzené spolupráce mezi žalobkyní a první žalovanou či pravděpodobnosti záměny ochranných známek. Podle názoru dovolatelky oba soudy porušily při svém rozhodování zásadu volného hodnocení důkazů; soud prvního stupně prakticky odňal možnost žalobkyně prokázat skutkový stav věci prostřednictvím jí navržených důkazů, v důsledku čehož došlo k neúplnému, tedy nepravdivému zjištění skutkového stavu. Dále dovolatelka usuzuje, že tento důsledek postupu soudu prvního stupně má i svou dimenzi ústavněprávní, neboť případy tzv. opomenutých důkazů, mezi něž lze zařadit i důkazy neprovedené bez řádného odůvodnění, ale i případy, kdy z rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, považuje Ústavní soud ČR za takové, které mají za následek porušení práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu (viz nález ÚS 376/03 ze dne 14.1.2004).
Dovolatelka navrhuje Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), aby jako soud dovolací rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obě žalované se vyjádřily k dovolání žalobkyně a uvedly, že podle jejich názoru podané dovolání není ani přípustné, ani důvodné. Za nepřípustné považují žalované dovolání žalobkyně proto, že v něm nevymezila žádnou otázku, která byla řešena v rámci věci samé a měla by zásadní význam po právní stránce, a že pouze neurčitě poukazuje na tvrzené procesní pochybení v otázce zjištění skutkového stavu. Podle žalovaných v předmětné věci není dána žádná právní otázka zásadního významu, která by naplňovala definiční znaky dle § 237 odst. 3 o. s. ř. Žalované uvádí, že podané dovolání žalobkyně není důvodné, neboť podle jejich přesvědčení soudy obou stupňů posoudily věc po právní stránce správně, o čemž svědčí i rozsáhlost a komplexnost odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů. Žalobkyní tvrzené dovolací důvody nemohou podle názoru žalovaných obstát, neboť u soudu prvního stupně bylo provedeno rozsáhlé dokazování, v jehož rámci byly provedeny veškeré potřebné důkazy; pokud soudy neprovedly některé navržené důkazy, vždy správně a pečlivě zdůvodnily, proč tak učinily. Žalované zdůrazňují, že žalobkyně neuvádí konkrétní důvody, proč některé z důkazů považuje za nesprávně posouzené, nekonkretizuje svoje argumenty v tom smyslu, že netvrdí, zda nesprávnost právního posouzení spočívá v tom, že soudy posoudily věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo v tom, že právní normu, sice správně určenou, soudy nesprávně vyložily, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikovaly, ani žalobkyně neuvádí, jakým konkrétním postupem při hodnocení důkazů se soudy prvního a druhého stupně dopustily porušení § 132 o. s. ř. Takové dovolací důvody nemohou být dle názoru žalovaných úspěšné. Pro úplnost žalované konstatují, že žalobkyně ve svém dovolání v podstatě opakuje argumenty použité již v řízení před soudem prvního a druhého stupně. Žalované uvádí, že žalobkyně předkládá obecně nedůvodné argumenty, na jejich základě prodlužuje svoji účelovou procesní aktivitu s cílem získat výhodnou doménu ( www.kariera.cz ), resp. poškodit žalované a eliminovat jejich obchodní aktivitu. Žalovaným v důsledku předběžného opatření vydaného na základě procesní aktivity žalobkyně, podle kterého žalované nesměly užívat doménu kariera.cz po dobu zhruba dvou let, vznikla škoda a jiná újma ve smyslu § 77a o. s. ř., a to v řádu milionů korun českých. Podle mínění žalovaných by mělo být v zájmu účastníků dohodnout se na uspokojení nároku žalovaných vzájemnou dohodou, což shledávají s ohledem na žalobkynino neplnění zákonných povinností (ukládání účetních závěrek do sbírky listin) značně komplikovaným. Obě žalované navrhují, vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není přípustné ani důvodné, aby dovolací soud dovolání žalobkyně usnesením odmítl.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že nesprávně právně posoudily věc, když tvrdily, že první žalovaná ani druhá žalovaná nedopustila se nekalosoutěžního jednání a že první žalovaná svým jednáním nezasáhla do práv žalobkyně k obchodní firmě a k ochranným známkám. Dovolací soud posoudil argumenty, které uvedla dovolatelka ve svém dovolání, a dospěl k závěru, že většinu z nich již správně posuzoval soud prvního stupně i odvolací soud.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud prvního stupně ani odvolací soud dospěly v souladu s hmotným právem k závěru, že žalobkyni v daném případě nelze přiznat uplatněné nároky, tj. konkrétně první žalované nelze uložit, aby změnila svoji obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovní kmen KARIERA v žádné kombinaci nebo podobě, dále aby se zdržela tvrzeného závadného jednání (užívání označení KARIERA v jakékoli kombinaci nebo podobě jako logo při své podnikatelské činnosti), ani druhé žalované nelze uložit, aby převedla registraci domény kariera.cz na žalobkyni.
V daném případě nejsou dány řádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání obou žalovaných, ani k poskytnutí ochrany proti tvrzenému zásahu do práv žalobkyně k její obchodní firmě a ochranným známkám.
První námitce dovolatelky, že obchodní firma první žalované ve znění Portál práce KARIERA.CZ s. r. o. není dostatečně odlišitelná od obchodní firmy žalobkyně Kariéra spol. s r. o., je neoprávněná. Soudy správně po právní stránce vyložily, že sousloví portál práce lze považovat za dominantní část obchodní firmy první žalované vedle obecného slova kariéra , resp. kariera . Firma první žalované není zaměnitelná s firmou žalobkyně, a to ani z hlediska vizuálního, jak tvrdí dovolatelka, ani fonetického. Správně oba soudy při posouzení zaměnitelnosti obchodních firem ve smyslu § 10 obch. zák. vycházely z celkového dojmu průměrného zákazníka, jenž utkví v jeho paměti (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Odo 840/2004). Pokud obchodní firma první žalované obsahuje ve firemním kmeni čtyři samostatné výrazy (tři slova a jednu zkratku: portál, práce, kariera, cz), nelze v žádném případě usuzovat na zaměnitelnost této obchodní firmy první žalované s obchodní firmou žalobkyně, jejíž firemní kmen tvoří pouze jediné slovo (kariéra), a to zejména vzhledem ke shodě pouze v obecném označení kariéra , které je běžně používáno ve firmách různých podnikatelů a které v tomto případě není prvkem dominantním, nýbrž tzv. prvkem slabším. Výraz kariéra nemůže být individuálním označením výrobků, služeb či jiné činnosti konkrétního soutěžitele (zde žalobkyně), jde-li o obecný pojem, s nímž si jiní soutěžitelé ani zákazníci nespojují konkrétní subjekt. Obchodní firma první žalované zcela a plně vystihuje jí zvolený předmět a způsob podnikání a její obchodní firma tak není firmou klamavou, naopak velmi přiléhavou (první žalovaná nabízí pouze inzerci a informace o nabídkách zaměstnání, zatímco žalobkyně nabízí služby agentury práce). Pro závěr soudu o zaměnitelnosti či nezaměnitelnosti obchodních firem je posuzování atraktivnosti jakékoliv firmy zcela irelevantní. Chtěla - li se žalobkyně odlišit svojí firmou od jiných soutěžitelů působících ve shodném či podobném předmětu podnikání, rozhodně měla možnost v době svého vzniku (v r. 1994), příp. i kdykoli později zvolit takovou obchodní firmu, jíž by se dostatečně individualizovala a identifikovala a kterou by vytvořila ve shodě se svým předmětem podnikání a v souladu s dalšími zásadami firemního práva (pravdivosti, přiměřenosti, nezaměnitelnosti, zákazu klamavosti aj.).
Rovněž druhá námitka dovolatelky, že jednání první i druhé žalované lze posoudit jako jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. pro naplnění všech pojmových znaků nekalé soutěže je neoprávněná. Soudy zcela správně hodnotily jednání první i druhé žalované podle generální klauzule, a to tak, že naplnění či nenaplnění každé z podmínek generální klauzule nekalé soutěže řádně prozkoumaly, podepřely mnoha důkazy (viz str. 4 až 12 rozsudku soudu prvního stupně) a dospěly k závěru, že pro absenci dvou podmínek generální klauzule v jednání obou žalovaných nelze spatřovat jednání nekalé soutěže. Jak správně dovodil odvolací soud, nezaměnitelnost loga a webových stránek účastníků je dána celkovým vzhledem. Grafická úprava loga i webových stránek obou účastníků jsou vzhledově, použitou grafikou i barevností odlišná, v některých částech obsahová podobnost plyne z podobnosti nabízených služeb týkajících se trhu s nabídkami práce, byť první žalovaná funguje jako inzerce pracovních pozic, kdežto žalobkyně mimo jiné jako agentura práce a zprostředkovatel zajišťující pro zájemce zaměstnání. V souvislosti s doménou kariera.cz odvolací soud navíc uvedl, že slovo kariéra či kariera se vyskytuje ve velkém množství doménových jmen, které lze prostřednictvím internetu vyhledat, není to tedy pouze žalobkyně a první žalovaná, ale ještě řada dalších subjektů, které ve své doméně v jakémkoliv spojení toto slovo užívají. Závěry obou soudů, že se v případě žalovaných nejedná o nekalé soutěžní jednání, neboť jednání žalovaných nejsou v rozporu s dobrými mravy soutěže (tj., že žalované jednaly zcela korektně) a že tato jejich jednání rozhodně nejsou způsobilá přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (pokud újma byla žalobkyní pouze tvrzena viz též na str. 9 dovolání - a nebyla-li v řízení jakákoli újma žalobkyně jednáním žalovaných prokázána, nemůže být tato podmínka nikdy naplněna), jsou správné. Protože nekalá soutěž první žalované ani druhé žalované nebyla prokázána (pro nenaplnění všech podmínek generální klauzule nekalé soutěže), podle dovolacího soudu oba soudy posoudily v souladu s hmotným právem podle ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák.
K třetí námitce dovolatelky k závěru odvolacího soudu, že ochranné známky účastníků řízení nejsou navzájem v kolizi, je třeba uvést, že samostatné nároky z titulu porušování práv k ochranným známkám žalobkyně nebyly v řízení vůbec uplatňovány. Předmětné nároky v žalobě žalobkyně tvrdila proti první žalované jako nároky z práv k obchodní firmě podle § 12 obch. zák., a proti oběma žalovaným jako nároky z jednání nekalé soutěže podle § 53 obch. zák. Soud prvního stupně v souvislosti s právy k ochranným známkám dospěl ke správnému závěru (viz str. 17 rozsudku soudu prvního stupně), že ochranné známky účastníků řízení nejsou navzájem v kolizi, dále dovodil, že v řízení ani nebylo prokazováno, jak druhá žalovaná užívá svoji ochrannou známku KARIERA (když užívání ochranné známky druhé žalované ve znění KARIERA nebylo v žalobě vytýkáno, a tedy nebylo ani předmětem dokazování) a že ohledně dalších ochranných známek první žalované dosud je vedeno připomínkové řízení u ÚPV. Naopak ohledně užití ochranných známek žalobkyně soud prvního stupně dospěl k závěru, že tyto nejsou užívány zcela v souladu s jejich zápisem, když nelze přehlédnout, že žalobkyně uvádí symbol (r) u slova kariéra , což navozuje dojem, že právě v tomto znění má registrovanou ochrannou známku, což však neodpovídá skutečnosti. Nelze souhlasit s argumentací žalobkyně, kterou toto své jednání ospravedlňuje, že spolu s celou ochrannou známkou jsou chráněny i její jednotlivé části, neboť je chráněna ochranná známka jako celek, tedy ve tvaru (či vzhledu a znění), jak je zapsána. Druhá žalovaná měla zaregistrovánu slovní ochrannou známku ve tvaru KARIERA již od r. 1994, tedy dříve, než byly registrovány ochranné známky žalobkyně. Uplatnila-li žalobkyně v žalobě nároky z titulu právní ochrany obchodní firmy a z titulu nekalé soutěže obou žalovaných, přičemž soudy nepřiznaly žalobkyni nároky ani z jednoho titulu (viz výše), pak její námitky, že nekalou soutěží zasáhly obě žalované do žalobkyniných práv k ochranným známkám, neobstojí.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených vad dovolatelkou. (přípustnosti důkazů). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny za zastoupení jedním advokátem 8.775,- Kč /§ 8, § 10 odst. 3, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1,19a vyhlášky č. 484/2000Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. za jeden právní úkon právní služby (vyjádření k dovolání), při připočtení 20% DPH ve výši 1.815,- Kč, tj. celkem 10.890,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který obě žalované v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. května 2012

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu