23 Cdo 3562/2008
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 118a odst. 3 o. s. ř.







23 Cdo 3562/2008



ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně
Distinct s.r.o.
, se sídlem v Praze 1, Malé náměstí 144/1, PSČ 110 00, IČO 27074200, zastoupené Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, proti žalovanému
S. K.,
zastoupenému JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem,

se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o zaplacení částky 78 454,40 Kč s příslušenstvím, vedené

u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 99/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 20 Co 376/2007-89, takto:


Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007,

č. j. 20 Co 376/2007-89,
se zrušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.



O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. března 2007, č. j. 11 C 99/2006-66, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 735 Kč s 2,5% úrokem z prodlení

od 12. 3. 2005 do zaplacení, částku 11 471,60 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 25. 3. 2005

do zaplacení, částku 29 497,80 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 25. 3. 2005 do zaplacení

a částku 29 750 Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. 4. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně představujících úplatu za služby poskytnuté žalovanému spočívající

v provedení polygrafických prací pro inzertní časopisy (4x), výrobě vizitek Finishingpoint

v ceně 7 735 Kč, dále služeb spočívajících v grafickém zpracování, tiskové přípravě a výrobě letáků v ceně 11 471,60 Kč, v grafickém zpracování, tiskové přípravě, výrobě letáků v ceně

29 497,80 Kč a výrobě www stránek Finishingpoint v ceně 29 750 Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky probíhala od listopadu 2004 spolupráce spočívající v provádění prací za účelem propagace povrchových úprav pod logem finishingpoint, a to na základě ústních jednání mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný sjednané dílo převzal včetně jednotlivých faktur. Soud uvěřil tvrzení, že si žalovaný práce objednal, jelikož v rozhodné době byl žalovaný osobou představující Finishingpoint,

bez ohledu na to, na jakou kontaktní společnost odkazovaly objednané letáky a vizitky

(zda Finishingpoint s. r. o., či Finishingpoint a. s.). Soud prvního stupně dovodil, že pokud žalovaný dodané zboží nevrátil, na faktury nereagoval ani poté, co mu byly doručeny výzvy k úhradě dluhu, pak minimálně dodáním díla s fakturami jej žalovaný akceptoval, a to včetně ceny. Žalovaný nárok proto posoudil podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) jako důvodný.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2007,

č. j. 20 Co 376/2007-89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl

(výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok

pod bodem II).

Odvolací soud po zopakování některých listinných důkazů dospěl k závěru,

že předmětné reklamní produkty byly obsahově spojeny s právnickou osobou, která měla nově vzniknout (Finishingpoint a. s.), a že z pouhé skutečnosti, že žalovaný spolupracoval

na výrobě těchto produktů a že mu byly dodány, a bez dalšího důkazu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v ústní formě, nelze dospět k závěru, že mezi účastníky skutečně došlo k uzavření smlouvy o dílo se všemi jejími náležitostmi. Za této situace nebylo možno uvažovat ani o bezdůvodném obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, neboť předmětné reklamní produkty nebyly obsahově spojeny s žalovaným, nýbrž s právnickou osobou, která měla být založena. Je proto zjevné, že žalovaný nemohl mít z uvedeného plnění žádný majetkový prospěch, když se uvedené reklamní produkty v důsledku neúspěšného pokusu o založení společnosti staly naprosto bezcennými.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít na následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. )] a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].

Namítla, že došlo k porušení zásady předvídatelnosti rozhodnutí soudu vyjádřené

v ustanovení § 118a o. s. ř. Pokud měl odvolací soud pochybnosti o úplnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ohledně uzavření smlouvy mezi účastníky, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Pokud tak neučinil, došlo tím

k porušení zásady dvojinstančnosti řízení vyjádřené v § 220 odst. 1 v návaznosti na § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle názoru žalobkyně nebyly v daném případě naplněny ani zákonné podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacím soudem dané § 220 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž zopakoval příslušné důkazy, které hodnotil jinak než soud prvního stupně. Tím došlo m. j. k porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod v důsledku porušení zásady přímosti.

Odvolací soud dále dle dovolatelky učinil odlišný závěr od soudu prvního stupně

o neexistenci smlouvy o dílo založený na neunesení důkazního břemene žalobcem, který vedl ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž žalobkyni nepoučil podle § 118a o. s. ř.

a tím ji zbavil možnosti doplnit skutková tvrzení a předložit příslušné důkazy k uzavření smlouvy o dílo.

Dovolatelka dále namítá, že při rozhodování vzal odvolací soud v rozporu s § 120

o. s. ř. v úvahu neprokázané skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů, a současně pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, především propojení žalovaného s označením Finishingpoint, užívání loga Finishingpoint žalovaným, soud neučinil skutkový závěr o tom, kdo skutečně výrobu produktů propagujících Finishingpoint objednal. Odvolací soud tak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním,

na jejichž základě došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu také dle dovolatelky trpí nedostatkem řádného odůvodnění, neboť neobsahuje náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř.; v důsledku toho je rozhodnutí odvolacího soudu zmatečné a tudíž nepřezkoumatelné. Z výše uvedených důvodů navrhla dovolatelka zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a

o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné a současně podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. i důvodné.

Dovolatelka v řízení namítá porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení a zásady předvídatelnosti soudního řízení, jelikož odvolací soud neposkytl poučení podle § 118a

o. s. ř., přestože rozhodl o zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí dovodil, že ústní smlouva mezi účastníky řízení nebyla uzavřena

a že nelze bez dalšího jednoznačného důkazu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena v ústní formě smlouva, dospět k závěru, že tomu tak skutečně bylo . Ačkoli tedy odvolací soud dovodil, že žalobkyní navržené důkazy nepostačují k prokázání sporného tvrzení, nevyzval žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění návrhů na provedení dokazování ohledně prokázání existence smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Pokud soud zamítá žalobu pro neunesení důkazního břemene, jako tomu bylo v tomto případě, může tak učinit pouze v případě, že soud poskytne stranám poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nesplněním této poučovací povinnosti zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a proto je dovolání žalobkyně důvodné.

S ohledem na výše uvedené se dovolací soud již nezabýval dalšími námitkami uplatněnými v dovolání a podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně 26. ledna 2011


JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu