23 Cdo 3558/2009
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 15 odst. 1 obch. zák., § 275 odst. 4 obch. zák.




23 Cdo 3558/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně FULL, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 2, Nusle, Slavojova 579/9, PSČ 128 00, IČO 60646284, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovanému V. B. , zastoupenému Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jičínská 29/1616, o vzájemném návrhu na úhradu částky 1 365 010 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 113/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 4 Cmo 165/2008-168, takto:

I. Dovolání žalobkyně v rozsahu, ve kterém směřovalo proti výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 4 Cmo 165/2008-168, pod body I.2, I.3 a II, se odmítá .
II. Ve zbytku se dovolání žalobkyně zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. dubna 2008, č. j. 2 Cm 113/2003-133, uložil žalovanému (v rozsudku soudu prvního stupně označenému jako žalobce) zaplatit žalobkyni (v rozsudku soudu prvního stupně označené jako žalovaná) částku 773 847,40 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 7. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl vzájemný návrh v částce 591 162,60 Kč s příslušenstvím, v 5% úroku z prodlení z částky 773 847,40 Kč od 1. 7. 2003 do zaplacení a v 8% úroku z prodlení z částky 773 847,40 Kč od 1. 1. 2001 do 1. 7. 2003 (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně v předmětné věci rozhodoval o vzájemném návrhu společnosti FULL, spol. s r.o., který tato společnost uplatnila v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 315/2001, v němž byla v žalovaném postavení, a který byl usnesením téhož soudu ze dne 1. července 2003, č. j. 2 Cm 315/2001-28, vyloučen k samostatnému řízení.
Vzájemným návrhem se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení úhrady částky 1 365 010 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka byla uhrazena žalobkyní žalovanému za přípravné práce na stavbě logistického centra Divišov, aniž existovala smluvní povinnost žalobkyně k této úhradě, a to za situace, kdy žalovaný uhrazené práce neprovedl.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně v postavení objednatelky a žalovaný jako zhotovitel spolu uzavřeli dne 25. 10. 2000 smlouvu o dílo č. 1 na vytěžení horniny v rozsahu 160 000 m3. Za objednatelku ji podepsal JUDr. Z. Č., jednatel společnosti. Ve smlouvě bylo uvedeno, že zástupcem objednatele ve věci plnění smlouvy je F. P.
V řízení bylo dále z objednávky vystavené dne 12. 11. 2000 zjištěno, že objednatelka, (žalobkyně) objednala u zhotovitele (žalovaného) přípravu území pro staveniště, zajištění přívodu staveništní elektrické energie, provedení průzkumových prací pro ověření IG podloží, včetně hloubky jednotlivých druhů hornin a vyčištění a úpravu odvodňovacího příkopu propustek v termínu do 15. 12. 2000 za cenu do 1,8 mil. včetně daně z přidané hodnoty. Ze soupisu provedených prací podepsaného dne 23. 12. 2000 žalovaným a žalobkyní bylo zjištěno, že obsahuje rozpis prací v hodnotě 1 776 300 Kč bez DPH, z toho pod položkou 1 až 4 hloubení jam pro geologický průzkum, zásyp a zhutňování jam v celkové ceně 877 395 Kč. Pod položkou 5 až 9 bylo uvedeno odkrytí kabelu, přeložení kabelu a zakrytí kabelu v délce 426 m v ceně 828 570 Kč, dále výkop vodoteče v částce 35 490 Kč, příplatek za lepivost v částce 18 165 Kč a mostek v částce 16 580 Kč. Z výslechu F. P. bylo zjištěno, že v roce 2000 a 2001 vykonával u žalobkyně funkci provozního ředitele, předmětem činnosti byla koordinace a zabezpečení stavby logistického centra Divišov. Svědek obdržel pokyn od jednatele Č. k zahájení a zabezpečení přípravy stavby. Objednávku ze dne 12. 11. 2000 podepsal. Žalovaný měl udělat nájezd ze silnice od benzinové pumpy, vyměnit kabel, který neměl dostatečnou kapacitu, provést výzkumné práce, jejichž potřeba vyplynula z geologických prací, protože podle geologického průzkumu šlo o zeminu třídy 7 a bylo nutno zjistit, jakým způsobem bude postupováno a jaký bude rozsah prací a jaká potřeba techniky. Požadavek pod bodem 4 vyčištění a úprava odvodňovacího příkopu, propustek byl uplatněn proto, že bylo nutné provést odvodnění pozemku a provést propustek. Svědek podepsal soupis provedených prací za listopad až prosinec 2000, práce byly provedeny. Objednávku vystavil na základě pokynu jednatele žalobkyně, pana Č., vzhledem k časové tísni.
V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný fakturoval za prováděné zemní práce částku 1 865 010 Kč, žalobkyně uhradila celkem částku 1 365 010 Kč.
Ze svědecké výpovědi P. Š. a Ing. M. K. soud prvního stupně zjistil, že práce (hloubení jam pro geologický průzkum a zásyp jam se zhutněním) byly prováděny z důvodu zjištění, v jakém rozsahu bude prováděno odtěžení zeminy a jaká bude muset být použita technika. Tento průzkum byl prováděn v době, kdy již byla uzavřena smlouva o dílo mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 25. 10. 2000. Ze znaleckého posudku doc. Ing. Dohnálka a ze znaleckého posudku Ing. Miloslavy Popenkové a Ing. Iva Hradeckého soud zjistil, že provedení sond bez dokumentace, která by byla předána objednatelce, je průzkum pro objednatelku bez významu.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prováděl výkop kabelu, překládku kabelu, výkop vodoteče a vodotěsný přejezd na pozemek. Obvyklou cenu provedených prací uvedených v soupisu prací ze dne 23. 12. 2000 pod položkou 5 až 12 stanovil ve znaleckém posudku doc. Ing. Jiří Dohnálek částkou 563 012 Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva, neboť objednávka ze dne 12. 11. 2000 byla vystavena F. P., který nebyl zmocněn za žalobkyni k uzavírání smluvních vztahů. Ze smluv uzavřených mezi žalobkyní a dalšími zhotoviteli vyplývá, že smlouvy uzavíral vždy za žalobkyni jednatel JUDr. Z. Č. a ve smlouvách je uvedeno, že F. P. je zmocněn jednat za objednatelku ve věcech technických, případně ve věcech plnění ze smlouvy. Soud prvního stupně současně dovodil, že ze strany žalovaného nedošlo k potvrzení objednávky ze dne 12. 11. 2000 poskytnutím požadovaného plnění. Objednávka a soupis provedených prací se liší v uvedení provedených výkonů (v soupisu provedených prací není uvedena příprava území pro staveniště) a žalovaný za provedené práce vyfakturoval částku 1 865 010 Kč, tj. o 65 010 Kč více než byla souhrnná částka v objednávce.
Soud neshledal vzájemný nárok důvodný v části nároku do výše 563 012 Kč, jímž žalobkyně požadovala vrácení úhrady za práce spočívající v ručním výkopu, odkrytí kabelu, posypu pískem, přeložení kabelu, zásypu pískem a zakrytí kabelu cihlami, výkopu vodoteče a provedení mostku, jelikož v řízení bylo prokázáno, že tyto přípravné práce byly na staveništi logistického centra Divišov provedeny.
Kromě jistiny ve výši 773 847,40 Kč shledal soud vzájemný návrh důvodný i v části příslušenství, a to úroků z prodlení od 1. 7. 2003, tj. od data ústního jednání ve věci sp. zn. 2 Cm 315/2001, kdy žalovaný vznesl vzájemný návrh do protokolu a požadoval úhradu předmětné částky. Ve zbytku nároku na úhradu příslušenství žalobu zamítl.
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 4 Cmo 165/2008-168, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že se vzájemný návrh v rozsahu částky 773 847,40 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 7. 2003 do zaplacení zamítá (výrok pod bodem I.1), bod výroku II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut vzájemný návrh v rozsahu částky 591 162,60 Kč s příslušenstvím a 5% úrok z prodlení z částky 773 847,40 Kč od 1. 7. 2003 do zaplacení a 8% úrok z prodlení z částky 773 847,40 Kč od 1. 1. 2001 do 1. 7. 2003, potvrdil (výrok pod bodem I.2) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body I.3 a II).
Odvolací soud z výslechu svědka F. P. na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 19. 9. 2006 zjistil, že F. P. v předmětné době vykonával funkci provozního ředitele u objednatelky, že předmětem jeho činnosti byla koordinace a zabezpečení stavby logistického centra. Od jednatele Č. obdržel pokyn k zahájení a zabezpečení stavby logistického centra. V souvislosti s nutným přesunem zařízení staveniště bylo nezbytné provést práce umožňující vjezdy a výjezdy techniky a v souvislosti s tím i nějaké přeložky. Z geologického průzkumu bylo zjištěno, že část zeminy je skála, proto byly nutné sondy pro zjištění budoucího rozsahu výkopových prací a použitelné techniky. Do dokumentace stavby byly výsledky zjištění zaznamenávány a předány objednatelce. Ze svědecké výpovědi bylo dále zjištěno, že jednatel objednatelky byl informován o nutnosti provedení těchto přípravných prací a že bez jeho pokynu by F. P. objednávku nevystavil.
Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že pokud provozní ředitel objednatelky vystavil objednávku na provedení prací, jejichž potřebu si vyžádala příprava stavby, kterou shodná osoba zajišťovala a koordinovala, navíc ještě v místě provozovny objednatelky, a zhotoviteli byla osoba pana P. známa, neboť to byl on, kdo byl zhotoviteli představen jednatelem objednatelky a od kterého přijímal pokyny na stavbě a spolupracoval s ním, pak je nutno takové jednání považovat za zavazující objednatelku, když v případě osoby pana P. šlo o osobu pověřenou určitou činností a jednalo se o činnost při provozu podniku (§ 15 obch. zák.). K uzavření smlouvy naplňující znaky smlouvy o dílo pak došlo přijetím návrhu smlouvy konkludentním jednáním ve smyslu ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák., neboť obsah objednávky byl dostatečně určitý a srozumitelný a zhotovitel ji neprodleně akceptoval tím, že na provádění prací nastoupil.
Odvolací soud dále dospěl k závěru, že zhotovitel požadované práce provedl i v rozsahu, který soud prvního stupně posoudil jako bezdůvodné obohacení vzniklé zhotoviteli jejich zaplacením, když rozsah provedení prací i jejich ocenění byl dostatečně prokázán. Práce objednané objednávkou ze dne 12. 11. 2000 byly nutnou přípravou zahájení vlastních těžebních prací realizovaných v rámci smlouvy uzavřené mezi účastníky v říjnu 2000, jejímž hlavním rozsahem prací bylo odtěžení horniny v předpokládaném objemu 160 000 m3.
Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání, pokud se týká výroků pod body I.1 a I.3, zakládá na § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ohledně přípustnosti dovolání do výroku pod bodem I.2 je dovolatelka přesvědčena o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Za zásadní právní otázky, které jsou v napadeném rozhodnutí řešeny, považuje dovolatelka následující: zda byla skutečně uzavřena smlouva, resp. objednávka mezi žalobkyní a žalovaným, zda skutečně byly provedeny práce jako ruční výkop, odkrytí kabelu, posyp pískem, přeložení kabelu, zásyp pískem a zakrytí kabelu cihlami, včetně výkopů vodoteče a mostku, případně v jakém rozsahu byly provedeny, a dále zda objednávka uzavřená neoprávněnou osobou je dle výkladu soudů platným či neplatným úkonem a zda v případě dovolatelkou zaplacených faktur v celkové výši 1 365 010 Kč za neprovedené práce se jedná o majetkový prospěch získaný plněním dovolatelky bez právního důvodu.
Dovolatelka je toho názoru, že mezi ní a žalovaným nikdy nevznikl smluvní vztah. Objednávka ze dne 12. 11. 2000 byla vystavena F. P. V průběhu řízení bylo prokázáno, že F. P. nebyl dovolatelkou zmocněn k uzavírání smluvních vztahů. V řízení bylo jinými smlouvami citovanými dovolatelkou prokázáno, že za dovolatelku uzavíral smlouvy vždy jednatel JUDr. Z. Č. Ve smlouvách bylo uvedeno, že F. P. je pouze zmocněn jednat ve věcech technických, případně ve věcech plnění ze smlouvy. Dokazováním bylo současně potvrzeno, že žalovaný objednávku nikdy neakceptoval, i obsah objednávky byl pouze fiktivní, což jednoznačně potvrzují i závěry znaleckých posudků, že objednávka prací ze strany dovolatelky, uskutečněná panem F. P. dne 12. 11. 2000, představuje pouze fiktivní zadání, na jehož základě došlo k převodu částky 1 365 010 Kč ve prospěch V. B., aniž bylo poskytnuto protiplnění.
Práce, které měly být ze strany žalovaného údajně provedeny, nebyly nikdy zachyceny v žádném stavebním deníku, strojním deníku, dokladovány nákupem materiálu, přepravou pracovníků na místo staveniště, a představují činnosti, které nelze dodatečně ověřit, a o jejichž provedení neexistují žádné záznamy.
Závěr soudu prvního stupně, že část prací byla provedena, jak dokládají svědecké výpovědi, nemá podle dovolatelky oporu v provedeném dokazování. Neověřitelnost provedených prací, jejich nedoložení jakýmikoli písemnými či jinými věrohodnými doklady, však ve vztahu ke značnému rozsahu těchto prací i jejich hodnotě vzbuzuje pochybnosti nejenom o jejich skutečné potřebnosti pro objednatelku (dovolatelku), ale též o smysluplnosti jejich provádění. Soudem prvního stupně vyslýchaní svědkové se navíc naprosto rozešli v tvrzení o tom, zda se hornina vylamovala či nevylamovala (oba uvádějí odlišnou informaci). Výpovědi svědků jsou rozporné nejen co se týče hloubení jam, ale i přeložky kabelu či výkopu mostku. Z účastnických výpovědí a výpovědí svědků vyplynuly pouze rozpory, a to kolik osob na stavbě skutečně pracovalo, kolik jam mělo být hloubeno, jakými stroji měly být práce prováděny, jaký kabel měl být údajně překládán. Žalovaným navíc nebylo doloženo povolení přeložit kabel do jiného místa (ať už byl elektrický či datový, popřípadě telefonní), nebyly doloženy provozní deníky strojů hloubících údajnou rýhu a doklady o zaplacení pracovníků za práce uskutečněné na sporné stavbě. Největší rozpor spatřuje dovolatelka v obsahu objednávky a soupisu provedených prací, jelikož tyto se rozcházejí v položkách: příprava staveniště, zajištění přívodu staveništní elektrické energie, vyčištění a úprava odvodňovacího příkopu propustek. Tyto práce nebyly v soupisu provedených prací vůbec uvedeny, není doloženo jejich provedení ani cena za tyto práce účtovaná. Bez ohledu na to, že pracovník dovolatelky neměl oprávnění uskutečnit objednávku, je zřejmé, že dovolatelka u žalovaného tyto práce nikdy neobjednala. Předmětný případ představuje výjimku (exces) v jednání Františka Pešty, který nebyl oprávněn provést objednávku ze dne 12. 11. 2000, nikdy objednávky nečinil, neprováděl fyzicky jejich úhradu. Jeho jednání bylo jednatelem společnosti JUDr. Z. Č. bezprostředně odmítnuto.
Z těchto důvodů proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Dopěl k závěru, že přípustnost dovolání směřujícího proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I.2, jímž byl bod II výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrzen, je nutné posuzovat podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Pokud se týká námitky dovolatelky, že F. P. nebyl zmocněn k uzavření smlouvy s dovolatelkou, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tato námitka není opodstatněná. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu i soudu prvního stupně vykonával F. P. v předmětné době funkci provozního ředitele ve společnosti FULL, spol. s r.o., přičemž předmětem jeho činnosti byla koordinace a zabezpečení stavby logistického centra Divišov. Od jednatele této společnosti obdržel pokyn k zahájení a zabezpečení přípravy stavby. V souvislosti s nutným přesunem zařízení staveniště bylo nutno provést práce umožňující vjezdy a výjezdy techniky a v souvislosti s tím i přeložky některých inženýrských sítí. Stavba měla být na pozemku ve svahu, přičemž z geologického průzkumu bylo zjištěno, že část zeminy tvoří skála, proto byly nutné sondy pro zjištění budoucího rozsahu výkopových prací a použitelné techniky. Svědek podepsal objednávku ze dne 12. 11. 2000. Objednávku vystavil na základě pokynu jednatele společnosti FULL, spol. s r.o., JUDr. Z. Č. vzhledem k časové tísni.
Z tohoto skutkového zjištění se podává, že F. P. byl pověřen shora uvedenou činností při provozu podniku žalobkyně (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. 32 Odo 317/2005, ze dne 30. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 635/2008, v nichž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pověření osoby k jednání ve smyslu § 15 obch. zák. může být i faktické, tj. neformální, jelikož zákon neobsahuje žádné omezení týkající se poměru jednajících osob k podnikateli a neurčuje ani obsah a formu pověření), včetně vystavení objednávky na provedení prací uvedených v objednávce ze dne 12. 11. 2000. Pokud dovolatelka namítá, že v řízení bylo jinými smlouvami prokázáno, že za dovolatelku uzavíral smlouvy vždy jednatel žalobkyně, JUDr. Z. Č., není tato námitka pro posouzení dané věci významná, neboť odvolací soud učinil skutkové zjištění, že v daném případě F. P. činil objednávku z důvodu časové tísně. Pokud pak dovolatelka namítá, že JUDr. Z. Č. úkon F. P. bezprostředně po jeho učinění odmítl, takové skutkové zjištění odvolací soud či soud prvního stupně neučinily. Za této situace tedy nelze dovodit, že by závěr odvolacího soudu, že F. P. byl podle ustanovení § 15 obch. zák. zmocněn k vystavení předmětné objednávky, byl v rozporu s hmotným právem.
Pokud dovolatelka namítá, že soupis provedených prací neobsahuje na rozdíl od objednávky položky příprava území pro staveniště, zajištění přívodu staveništní elektrické energie a vyčištění a úpravu odvodňovacího příkopu propustek, je třeba vyjít ze skutkového zjištění odvolacího soudu, že žalovaný provedl požadované práce. Pokud tedy žalovaný provedl práce pokrývající úhradu prací za ruční výkop, odkrytí kabelu, posyp pískem, přeložení kabelu, zásyp pískem a zakrytí kabelu cihlami, včetně výkopu vodoteče a mostku, a odvolací soud učinil skutkové zjištění, že šlo o práce objednávkou požadované, přičemž toto skutkové zjištění v případě v úvahu přicházející přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat nelze, nelze ani dovodit, že by závěr odvolacího soudu, že došlo k uzavření smlouvy postupem podle ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák., byl v rozsahu potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.
Pokud v rozsahu potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu dovolatelka namítá, že nebyly provedeny práce pokrývající úhradu prací za ruční výkop, odkrytí kabelu, posyp pískem, přeložení kabelu, zásyp pískem a zakrytí kabelu cihlami, včetně výkopů vodoteče a mostku, jde o otázku skutkového zjištění, jež učinily soudy obou stupňů a podle nichž byly tyto práce provedeny. Jak již bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud není oprávněn při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat správnost skutkových zjištění. Proto ani tato námitka nemůže založit přípustnost podaného dovolání.
V rozsahu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do 5% úroku z prodlení z částky 773 847,40 Kč od 1. 7. 2003 do zaplacení a co do 8% úroku z prodlení z částky 773 847,40 Kč od 1. 1. 2001 do 1. 7. 2003 žalobkyně neuvádí žádné dovolací důvody, tudíž ani v tomto rozsahu neodůvodňuje zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
Ze shora uvedeného se podává, že v v rozsahu potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu neřešil odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem. Protože nejsou splněny ani ostatní podmínky podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I.2 podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolání směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu pod body I.3 a II, jimiž bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení, rovněž není přípustné.
Z ustanovení § 167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení má vždy povahu usnesení, tedy i tehdy, je-li součástí rozsudku. Přípustnost dovolání proti takovému výroku je proto třeba zkoumat samostatně, podle ustanovení §§ 238 až 239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi není. Lze tedy uzavřít, že dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu pod body I. 2, I.3 a II podle ustanovení § 243b odst. 1 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Pokud se týká měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu (výrok rozsudku pod bodem I.1), je dovolání směřující proti němu přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož v tomto rozsahu změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně.
Při posuzování důvodnosti dovolání, jehož přípustnost je založena na § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. lze přihlédnout i k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto dovolacím důvodem lze zpochybnit správnost skutkových zjištění, která byla podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, a to bez ohledu na to, zda je přijal odvolací soud na základě vlastního dokazování (srov. § 213 a 213a) nebo zda jen převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Zjištěním, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, se rozumí jen takové zjištění, které je pro rozhodnutí soudu právně významné, tedy zjištění, na němž odvolací soud založil své právní posouzení věci. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze soudu vytýkat nesprávnost hodnocení důkazů. Na tu je totiž možno usuzovat jen ze způsobu, jak soud dospěl ke svým skutkovým závěrům. Nelze-li mu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry a tvrdit, že z provedených důkazů bylo možno dovodit i jiné skutkové závěry, jež by mohly vést k jinému (pro dovolatele příznivějšímu) právnímu posouzení věci. Dovolatelka tedy musí zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co vyplynulo z provedených důkazů, případně tvrdit, že soud z logicky správných dílčích zjištění učinil nesprávné (t. j. logicky vadné) skutkové závěry. Jen na základě takových námitek je možno dospět k závěru, že skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Judikatura dovodila, že závěr o tom, co vyplynulo z provedených důkazů, je nelogický, pokud soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo pokud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Logicky vadnými jsou skutkové závěry tehdy, jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z § 133 až 135 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že námitku dovolatelky, že skutkové zjištění, že práce spočívající v hloubení jam pro geologický průzkum, jejich dolamování v hornině 7 a zásyp jam se zhutněním, nemá oporu v provedeném dokazování, je možné v rozsahu dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přezkoumat.
Nejvyšší soud však dovodil, že tento dovolací důvod naplněn není. Skutkové zjištění odvolacího soudu, že tyto práce byly provedeny, má oporu zejména v soupisu provedených prací za období od 13. 11. 2000 do 23. 12. 2000. V textu listiny jsou pod položkami 1 4 vyjmenovány práce týkající se hloubení jam pro geologický průzkum, příplatek za lepivost, dolamování jam v hornině 7 a zásyp jam se zhutněním. Tento soupis za objednatelku potvrdil F. P., který byl, jak zdůvodněno shora, zmocněn k vystavení objednávky ze dne 12. 11. 2000. F. P. provedení prací potvrdil i ve své svědecké výpovědi. V případě tohoto soupisu jde o rozhodující důkaz, který není vyvrácen žádným jiným provedeným důkazem. Pokud F. P., který podle skutkového zjištění soudu prvního stupně i odvolacího soudu vykonával v předmětné době funkci provozního ředitele ve společnosti FULL, spol. s r.o., přičemž předmětem jeho činnosti byla koordinace a zabezpečení stavby logistického centra Divišov, a který vystavil objednávku na provedení těchto prací, provedení prací potvrdil, nelze než uzavřít, že odvolací soud nepominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.
Za tohoto skutkového stavu pak odvolací soud správně dospěl k závěru, že i v rozsahu těchto prací došlo k uzavření smlouvy naplňující znaky smlouvy o dílo postupem podle ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v rozsahu, v němž je proti němu dovolání přípustné, z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podané dovolání směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I.1 podle § 243b odst. 2 věty před středníkem, o. s. ř., jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu